Author: Roman Szpuk

     Mentolové meditace     (věnováno Vimperku)      Fontána dnes mlčí. Sedím na lavičce a pozoruju setkání dvou pejskařek. Tělnatá Romka brzdí svého psa, vodítko je natažené k prasknutí, Romce poskakují

      Chtěl jsem něco říci      (Najmanka srpen 2024)       Sundáváme z půdy matrace. Na té vrchní si udělal pavouk hnízdo, ochrannou mateřskou pavučinou se rozlézá spousta pavoučích miminek. Co

      Defilé       Krmítko obsypaly malé sýkorky uhelníčkové. Staří dokrmují mladé. Ťuhýci, nebezpeční sousedi i s omladinou zmizeli. Jsem rád, že už na plotě nenajdu napíchnuté zbytky ptáčat

      Milosrdenství       Jedu na kole. Vedle mě běží o více než čtyřicet let mladší žena štíhlá jako proutek. Má šelmí jméno: Liška. Lištička. Lehce se odpichuje

Žena, motýl a bouřka    Odjíždím na kole ze stanice. Už po ránu je dusno. Kousek od zadovské sjezdovky vidím ženu, která tu rok co rok

   Liška    Ve farní kavárně si povídají Láďa Marek a jáhen Jarda o Honzovi Smolíkovi. Kdysi pracoval v bezpečnostní agentuře, říkali mu Heřmánek, neublíží, nepomůže, jen postává

   Fantazie    Básníka Vláďu opustila za dramatických okolností manželka. Byla výtvarnice, ilustrovala almanachy, které Vláďa vydával. Házela po něm knihy poezie, během jakéhosi hysterického výstupu musela

   Čapájev     Obcházíme rašeliniště Malý Polec. Na rosnatky se podívat nechceš, spíš by sis nasbírala nějaké houby, ale nemůžeme najít ani růžovky. Nakonec jich přece několik

    Večer před západem slunce     Přejel jsem sekačkou mraveniště. To jsem neměl. Mravenci zoufale pobíhají, mezi nimi svítí jakési ohromné bílé larvy. Snad ponravy nějakých brouků,

    Pavouk, meteor a bludiště     Supím na kole ze Zlaté Studny na Danielku, louka je plná květů, kterým vládnou zvonečník černý a rdesno hadí kořen, ale