Vimperk se v březnu může těšit na unikátní setkání s výjimečnou osobností – Tomášem Koutkem, trampem, tulákem, památkologem a kastelologem amatérem. Pan Koutek, narozený v roce 1966 v Praze, je znám svou hlubokou láskou k české krajině, historii a kulturnímu dědictví. S batohem, spacákem a celtou objevuje místa, která nám často unikají, a přináší je blíž prostřednictvím svých poutavých knih a článků. Je autorem několika publikací věnovaných historii naší země, jako jsou například „Městské brány v Čechách“, „Nejkrásnější české rybníky“, nebo „Románské kostely Čech“. K jeho oblíbeným místům patří jižní Čechy a právě Šumava.
Návštěvníci hotelu Zlatá Hvězda ve Vimperku budou mít 18. března 2025 od 17 hodin možnost poslechnout si jeho poutavé vyprávění o vzniku našich nejstarších hradů, dobrodružném putování českou krajinou či zajímavostech románských kostelů a městských opevnění.
Je členem evropské asociace životního prostředí pod vedením Petera Repčíka.
Zveme všechny milovníky historie, přírody a dobrodružství na toto setkání s člověkem, který svou vášeň k poznávání proměnil ve fascinující příběhy.
Ve spojitosti s nadcházející přednáškou jsme pro vás připravili s Tomášem Koutkem krátký rozhovor.
Co vás inspirovalo k tomu, že jste začal objevovat a dokumentovat historii naší krajiny právě formou trampingu?
Byli jsme parta kamarádů, znali jsme se od mateřské a základní školy, takže když jsme pak dorostli do věku, kdy se rodiče nebáli pustit nás na výpravy za dobrodružstvím, bylo ježdění pod širák fajnovou a finančně dostupnou kratochvílí. Navíc v té době bývala partiček trampů plná nádraží, byla v tom i trochu revolta vůči režimu a jistě i touha odpoutat se od rodičovské kurately. A chtěli jsme cestovat za nějakým cílem, z čehož vyplynul zájem o poznávání hradů a jejich zřícenin. V pozdějším věku mě potom napadlo poznatky z cest i zážitky z vandrů „hodit na papír“ a i k mému údivu se moje sepsané zážitky čtenářům – myslím – docela zalíbily.
Který z českých hradů považujete za nejvíce fascinující, a proč?
Ona má většina hradů něco do sebe. Záleží také na tom, v jakém rozpoložení, počasí a ovšem i v jaké společnosti ten který hrad navštívíte. Zažil jsem bezpočet nocí strávených u ohýnku v rozpadlých zdech hradních zřícenin a téměř každá byla nezapomenutelná. Kdybych měl ale jmenovat svůj nejoblíbenější hrad, asi bych zmínil Gutštejn u Konstantinových Lázní. Krásná zřícenina v krásné a opuštěné krajině, k níž se vždy rád vracím.
Mohl byste zavzpomínat na nějaký dobrodružný zážitek během vašich cest pouze s batohem a spacákem?
Ono taky ne všechno, co člověk na vandru zažije, se dá veřejně publikovat. Ale jednou mě v noci na Hartenštejně u Karlových Varů chytla taková bouřka, že jsem byl dvě hodiny zalezlý ve sklepě. Měl jsem na očích sluneční brýle proti bleskům, a protože jsem tam byl tehdy sám, představoval jsem si, jakého ducha kráčejícího po nádvoří mi ukáže další blesk… Od místních dole v Bochově jsem pak ráno slyšel, že taková bouřka tam nebyla dvacet let. Byla to jedna z nocí, na které nezapomenu do konce svých dnů.
Jak vybíráte témata pro své knihy a publikace? Co rozhoduje, které místo či téma stojí za hlubší prozkoumání?
Toto je asi otázka momentálního nápadu a taky je důležité, aby vybranou tématikou nebyl trh přesycen. To jsem sice u knížky Za českými hrady moc nedodržel, ale zase jsem se pokusil téma uchopit po svém, s důrazem na osobní zážitky z cest. V neposlední řadě mi tématika musí být i nějak osobně blízká, zajímat mě a měl bych se v ní i trochu orientovat. Knihy o větrných elektrárnách se ode mne nedočkáte. Téma je to jistě zajímavé, ale zcela mimo perimetr mého zájmu a mých znalostí.
Proč právě románské kostely patří mezi Vaše oblíbená témata? Čím Vás tato architektura přitahuje?
Mezi námi – můj oblíbený stavební sloh je gotika, ale románské stavby jsou u mě hned na druhém místě. Románská církevní architektura je pro mne zajímavá mimo jiné i svou symbolikou, umístění výzdoby kostelů podle světových stran, nebo motivy na podlahových kachlích nejsou náhodné. Když se podíváte třeba na vstupní portál kostela v Záboří nad Labem, ručím vám za to, že vám spadne brada úžasem, co před skoro tisícem let dokázali naši předkové vytvořit.
Která lokalita na Šumavě Vás nikdy neomrzí, a proč se tam rád vracíte?
Tohle je nejjednodušší otázka ze všech. Od narození jezdím do Vimperka. Bydlela tam moje babička, v nedávno zbořeném domě s nárožní kopulí na dnešní Pasovské ulici (později ji přesunuli soudruzi na sídliště do garsonky, kde se dožila téměř pětadevadesáti let). Takže do Vimperka se snažím minimálně jednou do roka přijet, dát si pivo v hospodě Korej a zjišťovat, že i po těch letech je tady pořád co objevovat. Jako nedávno rybník Kramata v lesích za městem. A mimochodem, víte, že na vimperském náměstí jsou dva litinové kanálové dekly se znakem Prahy a značkou Pražských vodovodů a kanalizací?
Co Vás na cestách po naší vlasti překvapilo nejvíce – ať už pozitivně nebo negativně?
Pozitivně mne překvapilo, jak jsou na venkově, a je jedno, jestli na severu, jihu, východě nebo západě, lidé milí a vstřícní vůči poutníkům krajinou. Skutečně se mi za těch skoro 45 let, co vandruji po Čechách nestalo, že bych se setkal s nevraživostí nebo neochotou pomoci. Samozřejmě nemůže člověk vtrhnout do hospody mezi místní a zahalekat: „Sem k vám přijel z Prahy, všichni si ze mě sedněte na zadek!“ To ale nikdo normální na cestě neudělá. A negativem je bohužel mizení příjemných hospůdek na malých vesnicích, které dříve dokázaly zpříjemnit pocestnému den i večer. Nejspíš je to důsledkem covidové doby.
Máte nějaké další plány či připravované projekty, na které se mohou čtenáři a posluchači těšit v blízké budoucnosti?
Na začátku června by měla vyjít kniha o strašidlech, která můžete potkat na rodinných výletech po hradech, zámcích, městech a přírodních krásách. A rád bych dal dohromady další knihu vyprávění o vandrech, materiálu na ni mám dost a dost. Tak se nechme překvapit, jestli se zadaří…
Jak se těšíte na 18. března na přednášku do Vimperka?
To víte, že se těším. Tréma sice hlodá, ale těším se moc.
Děkujeme Tomášovi za ochotu a čas, který nám věnoval a přejeme mnoho úspěchů!
xx
