Národní park: Vedoucí s „velmi důležitou zprávou“
Na osobní úrovni si vedoucí národních parků na obou stranách česko-německé hranice rozumějí, jak se ukázalo již v první části rozhovoru s Ursulou Schusterovou a Pavlem Hubeným. Spolupráce obou chráněných oblastí byla velmi plodná již za působení Dr. Franze Leibla. A lze se domnívat, že tomu tak zůstane i pod vedením jeho nástupkyně. Nejen proto, že si rozumí lidsky, ale také proto, že sdílejí podobné názory na obsahovou stránku ochrany přírody.
V druhé části rozhovoru s novým tandemem parkových vedoucích, který jsme vedli společně s kolegy z našeho partnerského portálu Hog´n, se rozhovor prohloubil a zaměřil na zvířata. Ursula Schusterová a Pavel Hubený mluvili o tetřevu hlušci, vlcích, lýkožroutech a puštíku bělavém. Všechna tato zvířata patří do divokého lesa, ale zároveň bývají předmětem diskusí…
„Největší populace mimo Alpy ve střední Evropě“
Oba parky již provedly třetí monitoring tetřeva hlušce. Proč v takové intenzitě?
Schusterová: Tetřev hlušec je jedním z vlajkových druhů chráněné oblasti na Šumavě. Jde o druh, který je velmi citlivý na rušení člověkem. Zároveň zde máme největší populaci tetřeva hlušce mimo Alpy ve střední Evropě. Proto nesou oba parky zvláštní odpovědnost. Mnoho opatření, jako je omezení pohybu mimo vyznačené cesty, vychází právě z toho, že tento druh je tak citlivý na rušení. Proto je velmi důležité mít přesné informace o jeho stavech, což je možné zajistit pomocí kontinuálního monitoringu.
Hubený: Výsledky jsou velmi pozitivní. Ještě krátce k tomu, proč se monitoring provádí každých šest let: Jedná se o dlouhodobý model, který je zakotven v plánu národního parku. Předpokládáme, že tato časová frekvence zůstane zachována. Populace ptáků mohou silně kolísat. Pokud bychom intervaly prodloužili, nebyli bychom schopni včas reagovat na negativní dopady.
..
Aktuálně na Šumavě žije přibližně 35 vlků
..
Jaké jsou poznatky o dalších zvířatech, například o vlcích? Kolik smeček je v Národním parku Bavorský les? A kolik na Šumavě?
Schusterová: Podobně jako u tetřeva hlušce nelze rozlišit mezi českými a německými vlky. Zvířata přece nezastaví na hranicích. Momentálně je na Šumavě, tedy na bavorské i české straně, osm smeček. Kdy byli vlci naposledy spatřeni, nevím. Jsou velmi nenápadní a žijí skrytě.
Ještě jednou konkrétně: Nepředstavují vlci pro obyvatele žádné nebezpečí?
Schusterová: Ne. Vlci jsou velmi plachá, nenápadná zvířata. Obzvláště smečky, které zde máme, jsou, co se týče místa výskytu a spektra potravy, velmi zdrženlivé. Podle výzkumů se zde převážně živí jeleny, srnci a bobry.
Hubený: Dovolím si malé doplnění, protože mám k dispozici aktuální zprávu o vlcích: Zdá se, že jsme letos neměli mnoho mláďat. Počasí tomu nepřálo. Aktuálně se tedy v oblasti Šumavy pohybuje zhruba 35 vlků.
Jsou vlci v současnosti nejdiskutovanějším tématem?
Schusterová: V současné době vlastně neexistují žádná negativní témata spojená s vlky v národním parku.
..
„Vlci jsou na Šumavě přijímáni“
..
Rozhovor s Ursulou Schusterovou a Pavlem Hubeným se konal v Hans-Eisenmann-Haus v Neuschönau.
Jak lze zabránit tomu, aby vlci, podobně jako v Jandelsbrunnu a Lenoře, napadali hospodářská zvířata?
Schusterová: Podle mých informací je útok vlka v Jandelsbrunnu již starší záležitost. Nakonec nikdy nelze s jistotou říci, odkud vlci přesně přišli. Co je však jasné: tam, kde jsou vlci přítomni, by měla být hospodářská zvířata odpovídajícím způsobem chráněna, například pomocí opatření na ochranu stád. Existuje mnoho možností, a dokonce i státní dotace. Národní park podporuje chovatele ve svých enklávách například tím, že poskytuje ochranné ploty. Musíme celkově zajistit, aby se vlci nenaučili, že hospodářská zvířata jsou snadná kořist.
Hubený: Nikdy nemůžeme zcela vyloučit, že vlk napadne hospodářská zvířata. Riziko lze jen minimalizovat. To však musí chtít i samotní chovatelé. Na české straně – kde máme více interakce mezi vlky a hospodářskými zvířaty, protože spravujeme i chráněnou krajinnou oblast – jsme v pravidelném kontaktu se zemědělci. Existuje také fond, který kompenzuje škody způsobené vlky. Kromě toho jsme zakoupili elektrické ploty, které půjčujeme. Můj pocit je, že vlci jsou na Šumavě přijímáni.
..
„Rok 2024 bude pro lýkožrouty „dobrým“ rokem“
..
Jak se vyvíjí výskyt lýkožrouta v chráněných oblastech? Ze státních lesů zaznívá, že se počet snižuje…
Schusterová: Po velmi intenzivním roce lýkožrouta v roce 2023 došlo letos k poklesu napadení. Loni jsme měli 144 000 kubíků lýkožroutového dřeva, zatímco v roce 2024 to bude přibližně 37 000 kubíků. Přispělo k tomu vlhké počasí během loňského léta, díky kterému mohly smrky vytvořit hodně pryskyřice a bránit se proti lýkožroutovi. Navíc jsme byli v boji s lýkožroutem velmi dobře připraveni. Některé procesy – od vyhledávání až po zpracování – byly například díky aplikaci automatizovány, což nám umožnilo jednat velmi rychle.
Hubený: U nás je situace podobná, ale vývoj není tak pozitivní jako na bavorské straně. Na plochách, kde musíme lýkožrouta aktivně řešit, jsme na 53 % loňských čísel. V přírodních zónách ještě nebyla data vyhodnocena, ale už nyní je zřejmé, že se šíření zpomalilo. To považuji za velmi důležitou zprávu!
Poslední zvíře, o kterém je třeba mluvit: Puštík bělavý. Můžete nám k němu říci aktuální stav?Schusterová: Puštík bělavý je druh, jehož ochrana byla zahájena krátce po založení našeho národního parku. Tento druh byl na Šumavě od 20. let minulého století vyhuben. Již v roce 1975 byl zahájen projekt jeho opětovného vysazení. Díky tomu nyní existuje přeshraničně opět dobrá populace. V současnosti máme 100 hnízdících párů. Díky dobrému vývoji lesa už tento druh hnízdí i v přirozených dutinách stromů. Další vypouštění už není nutné. Skvělý vývoj!
..
Společné hlídky rangerů
..
Hubený: Podařilo se vytvořit novou „puštíkovou enklávu“ ve střední Evropě, která byla kdysi zničena lidskou činností. Pokud budeme nadále dodržovat evropské předpisy na ochranu přírody, měla by se tato populace dále rozšiřovat.
Zpět k lidské spolupráci: Pro návštěvníky chráněných oblastí prakticky neexistují státní hranice. Jaký to má vliv na řízení návštěvnosti?
Schusterová: Velmi nás těší, že návštěvníci mohou během jediné túry zažít obě chráněné oblasti. Právě proto nyní poskytujeme informace ve třech jazycích – němčině, angličtině a češtině. Neměla by existovat jazyková bariéra, kterou nelze překonat. To je jedna stránka věci. Druhá stránka je, že se obě strany snaží zajistit dodržování pravidel – například povinnosti pohybovat se po vyznačených stezkách. Proto pravidelně organizujeme společné hlídky našich rangerů.
Hubený: Konečně se nám podařilo sjednotit ochranu oblastí, kde žijí citlivé druhy. Ostatní oblasti se naopak staly přístupnějšími. Celkově máme nyní téměř jednotná pravidla pro řízení návštěvnosti ve všech oblastech. To je velmi cenné!
..
„Přirozené procesy nejsou klimatickou změnou narušeny“
..
Co ještě není vyřešeno, je hraniční přechod Modré sloupy. V přístupnosti této oblasti je třeba dohnat resty. Nyní se hledají možnosti, jak to umožnit, aniž by byly ohroženy citlivé druhy, které tam žijí. Protože zde do rozhodování nezasahují jen národní parky, je tento proces velmi zdlouhavý. Myslím si ale, že jsme blízko cíle!
Na závěr: Pohled do budoucnosti. Pane Hubený, co vidíte ve své pomyslné křišťálové kouli?
Hubený: Za 15 let to bude nádherné. Obě chráněná území budou vnímána jako jeden celek. Budeme mít největší lesní oblast s divokou přírodou v celé Evropě. Návštěvníci obou zemí se budou na stezkách potkávat a prolínat. Místní obyvatelé budou hrdí na to, že jsou součástí tohoto jednoho velkého národního parku.
Kde by mohly vzniknout problémy – například ve spojitosti s klimatickou změnou?
Hubený: Přirozené procesy nejsou klimatickou změnou narušeny. Právě naopak. V přírodních zónách budeme moci bez zkreslení pozorovat, jak se příroda přizpůsobuje novým podmínkám. Víceméně zajišťujeme, aby se ekosystémy mimo hranice našich parků mohly díky našim poznatkům a zkušenostem připravit na nové klima.
—
„Příroda nezná hranice“
..
Schusterová: Mohu s tím jen souhlasit. Ještě jedno slovo k poslednímu aspektu klimatické změny: Je obzvlášť důležité, aby se v rámci výzkumu nadále pečlivě sledovaly probíhající procesy. Díky tomu lze poskytovat cenná doporučení pro hospodářské lesy a další oblasti mimo národní parky.
Jaký bude Národní park Bavorský les za deset či patnáct let?
Schusterová: Bezharný prales, který bude i nadále přijímán s vysokou mírou podpory ze strany veřejnosti. Přeji si, aby se naše spolupráce do té doby ještě více prohloubila. Příroda nezná hranice!
Rozhovor vedli: Helmut Weigerstorfer a Marek Matoušek
Zde se můžete vrátit k první části dvojrozhovoru.
