Vimperk je známý nejen svou krásnou přírodou a historií, ale také kulturním životem, který zde hraje významnou roli. Jedním z jeho klenotů je dechový orchestr, jehož zakladatelem a dlouholetým dirigentem je učitel ZUŠ Vimperk pan Petr Staněk. Od roku 2018 orchestr diriguje a vede také ředitel ZUŠ Vimperk Pavel Vališ. Tento orchestr není jen hudebním tělesem, ale také společenstvím, kde se setkávají různé generace, vytvářejí přátelství a vznikají příběhy, které přesahují hranice samotné hudby.
V rozhovoru se budeme věnovat nejen tomu, jak orchestr funguje, ale také jeho zajímavým tradicím, nezapomenutelným koncertům a poutavým příběhům jeho členů. A zjistíme, jak hudba ovlivňuje vztahy mezi členy orchestru. Připravte se na inspirativní pohled do života orchestru, který není jen o hudbě, ale také o radosti, přátelství a společných zážitcích.
..
..
Rozhovor s Petrem a Pavlem pro vás připravili Ing. Jitka Řezanková a MUDr. Marek Matoušek
Těší Vás, že se dospělí muzikanti vracejí zpět do orchestru? A jaký přínos to má pro celé těleso?
Je to samozřejmě potěšující zjištění, neboť to vypovídá o tom, že jim hraní v orchestru dalo něco víc než jen možnost se hudebně prezentovat. Přínos to má veliký, neboť tito muzikanti jsou vzory, případně mentory svým mladším kolegům.
Jak při koncertech řešíte praktické problémy, kdy mladší muzikanti „mizí“ za velkými nástroji?
Toto nijak speciálně neřešíme. Vždy hrajeme na místě, které připraví pořadatel a podle toho se vždy zařídíme. Proto se stává, že bohužel někteří mladí muzikanti nejsou vidět. Důležitější je ale fakt, že jsou slyšet. Nováčky vždy veřejně představujeme na vánočních koncertech a pokud jsou tak malí, že nejsou vidět ani když si stoupnou, jsou vyzdviženi některým starším muzikantem, takže každého nováčka je opravdu vidět.
Jak byste popsali vztahy mezi členy orchestru?
Vztahy mezi členy jsou různé, jako je to v jiném větším kolektivu. Celkově si však myslíme, že jsou na výborné úrovni, což je zřejmě způsobeno i tím, že dechový orchestr vždy tvoří muzikanti věkově hodně rozdílní.
Pár členů orchestru mezi sebou uzavřelo dokonce i manželství. Máte nějakou zajímavou historku, jak se některé z těchto párů dalo dohromady?
Pavel: V roce 2024 uzavřel manželství již osmý ryze „dechovkářský“ pár. Jednomu páru manželství bohužel nevydrželo. Osobně vlastně ani neznám nějakou zajímavou historku u těchto párů, ale vzhledem k tomu, že já osobně patřím mezi výše uvedený výběr, dovolím si popsat tu svoji. Nastoupil jsem do orchestru v deseti letech hned v prvním roce jeho založení. Byl jsem žákem Petra Staňka, a protože se tehdy v ZUŠ neučily bicí nástroje, bylo tradicí, že nejmladší členové začínali právě v sekci bicích. Já jsem dostal činely a mnoho let jsem stál a hrál vedle dcery pana Staňka, Petry. Potom jsem se již přesunul do první řady do sekce klarinetů. Petra odešla studovat hru na fagot na konzervatoř a já po gymnáziu také. Potkali jsme se tedy opět u společného notového pultu o mnoho let později. A to už jsme vlastně byli partneři. Je však zajímavé, že jsme po většinu aktivní činnosti v orchestru po sobě nikdy „nepokukovali“.
Jak se zrodila tradice každoročního grilování čuríka a jakou roli hraje tato akce ve vytváření soudržnosti mezi členy orchestru?
Úplně první grilování proběhlo ještě na letním soustředění, které bylo na Lipně někdy na konci devadesátých let. Jednalo se vlastně o jakousi odměnu pro členy orchestru. Pak jsme podobnou akci ještě zopakovali na Nových Hutích asi o deset let později a pak opět mnoho let nic. V roce 2021 jsme slavili 30 let existence Dechového orchestru ZUŠ Vimperk a vydali jsme krásnou knihu mapující naši historii. Na letním soustředění jsme si udělali jeden den krásné a slavnostní odpoledne, které bylo završeno právě porcováním grilovaného čuríka. Toho servírovali pedagogové osobně všem členům orchestru a vznikla tak novodobá tradice. Kromě jednoho roku jsme vždy toto vynikající maso dostali od některého z rodičů členů orchestru jako dar. Jedná se vždy o krásné zpestření týdenního společného pobytu a o malé poděkování všem za dobrou práci.
Jaký význam mají každoroční soustředění pro váš orchestr a jak vypadá typický den na vašem soustředění?
Soustředění mají zásadní význam pro náš orchestr. V minulosti se tato soustředění konala dokonce 2 x do roka, ale z různých důvodů zůstalo tradiční jen to letní, týdenní, které se koná nepřetržitě od založení orchestru. Na tomto soustředění se intenzivně hraje (většinou nový repertoár). Konkrétní režim je následující: 7:30 budíček, 8:00 snídaně, 9:00 – 12:00 dělené zkoušky po sekcích, 14:00 – 18:00 odpolední zkouška celého orchestru, 18:00 večeře, 19:00 kulturní a zábavný program, 22:00 večerka. Zároveň jsou ještě podle potřeby zařazovány pochodové zkoušky.
Jak jste reagovali na to, že vánoční koncerty byly vyprodány už během několika hodin?
Jedinou možnou reakcí bylo zpřístupnit naši zkoušku v neděli 15. 12. od 10:00 hodin, a tak jsme přivítali dalších 110 posluchačů na veřejné generální zkoušce. Program byl naprosto totožný s vánočními koncerty včetně moderování.
..
Přemýšlíte o tom, jak zvýšit kapacitu, nebo pořádat více koncertů?
Bohužel už jsme v současné chvíli na maximu. Popíši letošní rok. V sobotu 14. 12. jsme museli ve 12:45 přestěhovat vše (židle, bicí nástroje, notové stojany, noty atd.) do MěKS. Vše se tam muselo postavit, připravit ozvučovací techniku atd. Zkouška probíhala do 16:00. V neděli 15. 12. jsme se sešli v 8:00 a opět zkoušeli. Od 10:00 do 12:00 probíhala veřejná generální zkouška. V pondělí 16. 12. jsme trávili v MěKS od 7:00 do 12:00 a zahráli 3 koncerty pro část žáků vimperských škol. Pak jsme vše museli z pódia uklidit kvůli jinému programu v MěKS. Zpět jsme se vrátili v pátek 20. 12. v 15:00, abychom opět celé pódium a techniku připravili na zkoušku, která byla do 17:00. 21. a 22. 12. pak proběhly 2 koncerty a po tom druhém jsme opět museli vše v MěKS uklidit a odvézt do ZUŠ.
Koncerty jsou nejen psychicky náročné, ale též fyzicky a není v silách hudebníků (ještě k tomu dětí) odehrát více koncertů. Teoreticky by to bylo možné v týdnu, ale všichni členové orchestru mají studijní povinnosti a v sále MěKS se koná i jiný program. Prostě, Vimperku naprosto chybí odpovídající sál pro pořádání podobných akcí, a to nejsou jen koncerty našeho orchestru.
Jaká nejvíce srandovní věc se vám kdy s dechovkou přihodila?
Pavel: Zážitků za více než třicet let je nespočet, ale vybavuje se mi první soutěž v Chorvatsku v roce 2010. Ve městě Trogir se konalo slavnostní zahájení a nástup orchestrů na náměstí. Ptal jsem se našeho dlouholetého spolupracovníka, který zajišťoval tlumočení, zda si máme vzít s sebou nástroje, tzn. zda se tam bude hrát. On mě ubezpečil, že ne, že to říkali organizátoři. Tak jsme vyrazili od autobusu jen tak nalehko. Už cestou nám bylo divné, že všichni ostatní nástroje nosí. Při příchodu na náměstí bylo jasné, že je něco špatně. Organizátoři vždy představili orchestr, který poté zahrál. A tak jsme začali rychle vymýšlet, co budeme dělat, až přijde řada na nás. A když tato chvíle nastala, po zaznění jména našeho orchestru se ozvalo sborové „AHOJ“.
Petr: Na jarním soustředění na Zadově se mi podařilo vyvést celý orchestr aprílem. Ráno jsem nařídil před snídaní pochodovou zkoušku bez nástrojů. Všichni poctivě ještě rozespalí nastoupili před ubytovací zařízení. Počkal jsem si chvilku až všichni znervózní a pak jsem se jich zeptal z okna svého pokoje z 2. patra, co dělají venku, když je apríl.
Na jaký zážitek s dechovkou nejraději vzpomínáte?
Pavel: Není to nejmilejší vzpomínka, ale je to „zážitek“ na celý život. Souvisí to s tím, jak jsem se dostal k dirigentskému pultu. Na začátku roku 2018 měl pan Staněk zdravotní problémy a v dubnu se u něho projevily větší komplikace. Orchestr měl odjíždět na festival na Slovensko do Prešova. Musel jsem se jako ředitel ZUŠ rozhodnout, co budeme dělat. Nechtěl jsem nechat orchestr „ve štychu“ a protože nikdo z kolegů neměl zájem, brzy ráno před odjezdem jsem musel všem oznámit, že pan Staněk nepojede, a že orchestr budu dirigovat já. Neskutečně mě podrželi všichni kolegové „dechaři“. Vrátili jsme se ze Slovenska a těšili, jak na další akci pojede pan Staněk. Bohužel…. Nešlo to. Abych to zkrátil. Následoval festival v Itálii, v Kalištích u Humpolce, Kmochův Kolín, koncert ve Valdštejnské zahradě a další…. Na letním soustředění mně pan Staněk řekl, že by byl rád, kdybych orchestr vedl jako hlavní vedoucí a dirigent já.
Petr: Když jsme byli na festivalu ve Španělsku a dirigoval jsem všechny zúčastněné spojené orchestry. Hráli jsme Katalánskou hymnu, kterou zpívali všichni přítomní diváci. Mrazilo mě z toho v zádech.
Muzika „uzdravuje“ je v absolutním souladu s naším logem „uzdravuje“. Chtěli byste něco k uzdravování hudbou dodat?
Jen to, že je to pravda. Jsme přesvědčeni, že hudba pomáhá v hezkých i těžkých chvílích, které člověka v životě potkají.
Na jaký úspěch nejraději vzpomínáte?
Oba dva na to samé. Petr z pozice dirigenta, Pavel z pozice muzikanta. Na první dva velké úspěchy. V roce 1997 jsme vyhráli soutěžní přehlídku Čermákovo Vysoké Mýto, a to bylo opravdu první vítězství. Stejně tak o rok později v Kolíně, kde se konalo ústřední kolo soutěže orchestrů ZUŠ, vyhlašované MŠMT ČR. Byl to šok pro všechny, nikdo nás neznal a my vyhráli.
Kdy vám bylo nejhůř po těle?
Petr: Když jsme jeli na soutěž do polského města Leszno a dispečer ČSAD předal řidiči chybné informace o místě, kam máme jet. Řidič na cestě zjistil, že by do našeho Leszna vlastně neměl dojet a odstavit autobus. Naštěstí nás v tom nenechal.
Pavel: Na soutěžním festivalu v Itálii v roce 2018, kde jsem nejprve vedl poprvé v životě orchestr v pochodové soutěži a následně pak na velikém pódiu před zaplněným náměstím a odbornou mezinárodní porotou. I když jsem skladby naprosto dokonale znal z pozice pedagoga a muzikanta, poprvé v životě jsem byl za orchestr a jeho výkon plně zodpovědný. Chtěl jsem, abych svým dirigováním nepokazil výkon celého orchestru. Záleželo mi na tom i kvůli panu Staňkovi, který musel zůstat doma a skladby před tím s orchestrem nacvičoval.
Je něco, co byste moc rádi chtěli lidem sdělit, říci?
Hudba je výborná věc, spojuje lidi, má jednotný jazyk a kultivuje.
Jsme rádi, že v naší škole existuje takový orchestr již více než 30 let. Myslíme si, že jeho kvalita stále zůstává na špičkové úrovni. Vychováváme k hudbě stále nové a nové generace, a to nám dává smysl.
Děkujeme a přejeme vše dobré do budoucna!
Ve spolupráci České asociace životního prostředí
