Druhý díl rozhovoru
„Na konci světa“: „Les má v sobě něco magického.“
Werner Ratzesberger z Finsterau v okrese Freyung-Grafenau rád pendluje mezi světy. Na jedné straně jeho domov, Bavorský les. Na druhé straně Šumava, Český les. Mezi nimi leží „neviditelná hranice“ mezi Bavorskem a Českou republikou, která se navenek kvůli propojeným národním parkům nedá rozeznat.
V první části rozhovoru, který jsme s ním vedli společně s kolegy z našeho českého partnerského blogu blogu Hog´n, nám šedesátiletý Werner vyprávěl o svém životě na hranici a ohlédl se s námi za sněhově bohatými zimami v Bavorském lese. Ve druhé části rozhovoru Werner mimo jiné popisuje, jaké kulturní rozdíly vnímá mezi Čechy a Bavory, jaké změny v přírodní krajině zaznamenal během let – a proč má na podzim nejraději bouřlivý západní vítr.
..
„Jsem určitě hodně spjatý s rodnou krajinou“
..
Werner: Jsi takovým živoucím ambasadorem dnes už známého šumavského motta „Da Woid mocht di xund“ (Šumava uzdravuje), je to pravda?
Je mi teď 60 let a ještě nemám žádné šedivé vlasy (smích). Ale jinak mě samozřejmě už taky sem tam něco pobolívá… A určitě to platí: kdo tráví hodně času v lese, může si zachovat zdraví těla i duše.
Jaké byly Tvé nejkrásnější zážitky na Šumavě v posledních letech?
V roce 2014 mě na stoupání k prameni Vltavy u Stráže předjel cyklista v pantoflích. Tehdy jsem byl ještě na „bio-kole“, tedy na kole bez elektromotoru. To jsem samozřejmě nemohl nechat jen tak, a tak jsem ho začal pronásledovat. Bohužel jsem ho zahlédl jen na chvíli – a už byl pryč. Když jsem dorazil na terasu Alpské vyhlídky, seděl tam s personálem hotelu a mával na mě. Dnes už vím, že to byl Dr. Marek Matoušek, zubař z Vimperka, který se mezitím stal mým dobrým přítelem. Vyprávění všech zážitků by bylo na dlouho, ale na Šumavě jsem zažil spoustu krásných chvil.
Jedna starší paní z Finsterau, která se i ve svých 87 letech o sebe sama stará, nemá mobil ani internet. Protože bydlí hned vedle hřbitova, dozvídá se od návštěvníků hřbitova různé novinky, co se v obci Mauth-Finsterau děje. Říká: její domov je Finsterau – a tak to má zůstat. Do Mauthu už vůbec nechce. Jsi také tak spjatý s domovem?
Jsem určitě velmi spjatý s rodnou krajinou, jinak bych pravděpodobně nevydržel 38 let každodenní dojíždění za prací do Dingolfingu. Každopádně jsem si nedokázal představit žít ve městě. Les má v sobě přece něco magického.
..
„Prostě vypnuli v přírodě“
..
Co pro Tebe znamená les a jeho lidé? Proč rád zůstáváš Waidlerem?
Cítím se dobře v tomto řídce osídleném kraji, s jeho nedotčenou přírodou, národními parky, daleko od velkoměstského ruchu. Lidé jsou otevření, pohostinní a je na ně spolehnutí. Existují tu nádherné tradice a hostince. Soudržnost mezi lidmi je i v dnešní době velká. Proto jsem rád, že jsem Waidler.
Jak Tě až dosud ovlivnila česká kultura? Co máš rád na české kuchyni?
Při svých prvních cyklistických výletech jsem často viděl Čechy, jak leží na louce nebo u potoka. Nejdřív jsem si myslel, že jsou zranění. Ale nebylo tomu tak. Prostě si udělali pauzu a vypnuli v přírodě. To mnoho Němců neumí. Podle mého názoru je život v Česku klidnější – možná kvůli dřívějšímu komunismu a plánovanému hospodářství.
Od té doby jsem se také naučil relaxovat a čerpat pozitivní energii. Nejvíc obdivuji, že Češi jsou tak sportovní. V Bavorsku rozhodně nevidíte tolik cyklistů, běžkařů nebo turistů, kteří přespávají ve stanech. Jelikož mám rád spíš středomořskou kuchyni, je pro mě někdy těžké najít něco vhodného. Ale české polévky mám obecně rád, pokud to zrovna není dršťková nebo rybí polévka… (smích).
..
Zachování kulturní krajiny
..
Jak vnímáš změny v přírodě a krajině, které pozoruješ na bavorské i české straně?
Nelze popřít, že problém s kůrovcem existuje na obou stranách. Ale pokud má být myšlenka národního parku „nechat přírodu přírodou“ dodržena, musí se to přijmout. A člověk vidí, že všude opět vzniká nádherný les. Velmi oceňuji, že Národní park Šumava se snaží zachovat kulturní krajinu – například na Knížecích Pláních nebo nyní také v oblasti Bučiny.
Na Štědrý den jsi kdysi jel na kole do Horské Kvildy. Co tě k tomu vedlo? A proč na kole – ne na lyžích?
V roce 2009 se k našemu kurzu českého jazyka připojilo pět Čechů. Bez nich – čtyř žen a jednoho muže – by kurz nepokračoval, protože z přibližně 40 Němců, kteří začali v roce 2008, zůstalo jen pět. Češi mi vyprávěli, že na Štědrý den se u kapličky Herberta Honesa na Horské Kvildě každoročně ve 14 hodin koná malá oslava s písněmi a doprovodem kláves.
Na Štědrý den roku 2012 bylo velmi mírné počasí a žádný sníh – proto mě napadlo na tuto oslavu jet na kole. U kapličky jsem byl kolem jedné hodiny, ale na oslavu jsem už nečekal, protože na Horské Kvildě byla opravdu zima – bylo asi pět stupňů. Kromě toho jsem se obával defektu na kole a brzy přicházející tmy. Navíc je Štědrý den doma přece jen příjemnější…
..
„Lidé jsou si velmi podobní“
..
Jednou jsi řekl, že na podzim máš nejraději bouřlivý západní vítr. Proč tomu tak je?
To je jednoduché. Na mém pozemku stojí obrovská a krásně rostlá lípa. Mnoho lidí mi říkalo, že bych ji měl pokácet, protože na podzim dělá spadané listí hodně práce. Ale na to nemám srdce, protože ten strom je takovým symbolem mého pozemku. A když na podzim fouká bouřlivý západní vítr, problém se většinou vyřeší sám – listí zmizí na přilehlých loukách a v lesích.
Jaký máš názor na bavorské a české příhraniční oblasti a lidi, kteří tam žijí?
Společně s Bavorským lesem je Šumava označována za „zelené plíce Evropy“, protože lesy podél česko-německé hranice tvoří největší souvislou lesní oblast kontinentu. Oba národní parky – Bavorský les a Šumava – tvoří nádherný region, kde je příroda ponechána sama sobě a může se přirozeně rozvíjet. Lidé jsou povahově velmi podobní – především mladší generace jsou otevřené Evropě a chtějí mezi sebou budovat dobré vztahy.
Jaké konkrétní společné nebo odlišné vlastnosti vidíš mezi Bayerwäldlery (Bavoráky) a Böhmerwäldlery (Šumaváky)?
Společné vlastnosti vycházejí z kulturního zázemí: jídlo, pití, oslavy, vztah k přírodě. Rozdíl mezi nimi možná je, že Češi jsou trochu impulzivnější než Bavoři, kteří si vše pečlivě promýšlejí, ale pak vykazují větší vytrvalost. Jak už jsem ale řekl: Lidé jsou si velmi podobní.
..
„Musí existovat i ochranné zóny“
..
Na závěr: Jaké změny bys chtěl vidět v managementu obou národních parků na obou stranách hranice?
Celkově jsem s prací obou národních parků spokojený. Musí ale existovat i ochranné zóny, kam není dovoleno vstupovat, což mnohé lidi štve. Doufám, že spolupráce mezi oběma parky bude i nadále tak dobře fungovat, protože zvířata a příroda nerozlišují mezi Národním parkem Bavorský les a Národním parkem Šumava.
..
Děkujeme za zajímavý rozhovor – a přejeme všechno dobré!
Rozhovor ve spolupráci Šumava.eu s partnerským webem da Hog’n
