Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563
31. srpna:
Rozloučit se lze třeba i kvetoucím lišejníkem – srpen tak poté, co nás střídavě připaloval i důkladně chladil vodními přívaly, činí. Loučí se za příjemného slunečna, jímž chystá příchod první zářijové neděle.
30. srpna:
S trochou štěstí lze ještě polapit některou z posledních slábnoucích Perseid.
29. srpna:
Čeká nás poslední srpnová vlna veder, třebaže již o něco slabších.
28. srpna:
Opět mračna, z nichž nezaprší, do večera se rozplynou.
27. srpna:
Srpen se dle všeho hodlá rozloučit jedním krásnějším dnem než druhým.
26. srpna:
Zatímco školní mládež vstupuje do posledního týdne prázdnin, kantorské veřejnosti se tento stal přípravným na nový školní rok. Jistě to však neznamená, že tím okamžikem končí možnost vyrazit za krásami šumavské přírody.
25. srpna:
Na vedrech je vlastně nejkrásnější to, …
… co přicházívá po nich.
Jak vidno, teplota lehce poklesla i na Boubíně, kde navíc severozápadní vítr o rychlosti 7,2 m/s (25,92 km/h) …
… postupně modeloval okolní mračna do méně dramatického vyznění.
A vida, proslulý Johnův kámen se dočkal nového vybarvení písma … pravda, až na obzvlášť v srpnových dějinách citlivé číslo na nejnižším a největším ze svých trojbokých hranolů.
24. srpna:
A zas do hrozného … nikoli křiku, pane Erbene, …
… nýbrž vedra.
Takže opět šup do hlubokých lesů …
23. srpna:
Vos je letošního léta skutečně požehnaně … a není divu, dokáží-li se zabydlet i centimetrovým otvůrkem ve vstupní brance.
22. srpna:
Vědět tak, o čem naši bratři zase přemýšlejí, resp. v čem mají jistotu …
21. srpna:
Sotva v posledních dnech očekávat něco jiného …
… nežli další půvab vypařujících se lesů.
20. srpna:
Za daných okolností těžko zvát viděné jinak nežli přírodním zázrakem.
19. srpna:
Skoro by se člověku vybavil název filmu Po strništi bos, …
… avšak naplnit jej také ve fyzické rovině …
… by se asi chtělo málokomu.
18. srpna:
Lesy se ještě naplno nevypářily …
… a už se chystá další vodní příděl.
Příroda tedy skutečně netroškařila …
… a po hodině v tomto týdnu již druhého přívalového lijáku předvedla, co voda v plné síle dokáže. Naštěstí nikoli v samotném Vimperku, kde Volyňka nevystoupila z břehů, ale ve výše položených Stachách si zažili své.
Večer si pak ponechal dramatický výraz, leč už jen jako optickou dohru v rámci celkového zklidňování situace.
17. srpna:
Nebýt louky stále dokonale smočenými, …
… bylo by patrně méně prostoru pro šťastnou příležitost …
… zahlédnout na jedné z nich čápa pátrajícího po žabkách.
16. srpna:
Lákavější variantou, kam se vydat v aktuálním vedru, je samozřejmě voda … jenže ta dnes přilétla v přívalech i shůry.
15. srpna:
Kam jinam by další vlna vedra člověka zvala, nežli do lesního chládku …
14. srpna:
Zkrátka léto v plném proudu …
13. srpna:
Ranní oblaka jako by se snažila pozdvihnout vlastní šedivý příkrov, …
… zatímco večerní hrozila stvořením dalšího, pokud by z výstavních cumulonimbů zahřmělo. Nestalo se.
12. srpna:
Na dnešní noc byla po čtvrtroce opět předpovídána polární záře, viditelná již po několik předešlých dní.
Jak ale praví známé staré lidové rčení, není každého dne posvícení.
11. srpna:
Esence spletitosti …
10, srpna:
Člověk nejednou dohlédl z Boubína na krušnohorský Klínovec či Božídarský Špičák … nu, z Andělské hory na Karlovarsku mají obojí takřka nadosah, …
… ale obzorové panorama, samozřejmě bez detailního popředí, je zkrátka rovno boubínskému pojetí.
9. srpna:
Ani dětská pískoviště dosud nestihla vyschnout.
8. srpna:
Ranní obloha zahovořila jasnou řečí …
… a naši známí šumavští bratři dali v odpoledních hodinách jasně najevo, …
… že mají ze svých lesů bohatě co odpařovat.
Však ani čerstvá strniště nezapírala, co se na nich odehrávalo …
… a co bylo stále ještě výrazně cítit ve vzduchu.
7. srpna:
Takové úchvatně barevné jitro …
… nemohlo vyústit v nic jiného …
… nežli v neméně úchvatně vybarvený zámek. Kdo by v těch okamžicích odhadoval příští výrazně deštivý vývoj?
6. srpna:
Příroda umí uchystat překvapivá krásná zátiší.
5. srpna:
Od mlžného vimperského jitra …
… až po bouřlivě se tvářící večer.
4. srpna:
Letní vedro volá po ochlazení, avšak současně klame tělem – z těchto oblak nezaprší.
3. srpna:
Opět se opticky připomíná Šumava, avšak jedná se o detail roubenky z Kuksu.
2. srpna:
Severovýchodní Čechy jsou zkrátka krajinou pískovcových věží, což se týká stejnou měrou v minulém měsíci navštívených Adršpašských skal jako o dva dny později, tedy dnes, Broumovských stěn. A lze tu takřka nečekaně (myšleno, kdyby si člověk před výšlapem neprostudoval mapy a další materiály) nacházet přímo architektonické skvosty, mezi jaké rozhodně náleží tato barokní kaple Panny Marie Sněžné …
… na vrchu Hvězda. Jejím projektantem nebyl nikdo menší nežli slavný Kilián Ignác Dientzenhofer a dokončena byla roku 1733. Obrovskou energii, jíž celé místo na člověka působí, je nutno prostě zažít napřímo.
Neméně skvostné okolí pak kouzelné kapli činí úchvatné vyhlídky, jako třeba zde Skalní divadlo, …
… či nejvýše položené Supí hnízdo. Nu a když se počasí ocitá, jak vidno, na vážkách, …
… najde se i spousta nanejvýš působivých přírodních úkrytů.
1. srpna:
Třebaže by se zde dala vystopovat podoba s některou ze šumavských lokalit, skutečnost je v návaznosti na čerstvě uplynulý červenec stále ještě cestovní – nacházíme se v sousedním Polsku.
Nu, s pojetím pořádku je to tu všelijaké. Určitě lze příznivě kvitovat existenci bytelného odpadkového koše, avšak frekvence jeho vyprazdňování už pochvalu rozhodně nezaslouží.
