Ema Hrazánková alias EMAYA pochází z Borových Lad na Šumavě. V závěru roku 2023 vydala své první album Resilience a začátkem května vystoupila s doprovodnou kapelou v The Door ve Vimperku.
Marek Matoušek ve spolupráci s Peterem Repčíkem pro vás připravili s Emou rozhovor.
1. PR : Jak jste se poprvé dostala k hudbě a kdy jste začala zpívat?
Já jsem k hudbě měla opravdu blízko už od malička. Už ve školce jsem pořád dokola něco zpívala, jelikož mě to hrozně bavilo. Mamka mě pak vždycky vzala k našemu klavíru a učila mě zpívat nové písničky, a já jsem tak nějak postupem času pochopila, že tohle je přesně to co mě naplňuje a co bych chtěla dělat dál.
2. MM : Proč preferujete zpívat v angličtině, i když jste z České republiky?
Psát písničky v angličtině pro mě bylo vždycky mnohem bližší, hlavně kvůli tomu že se dokážu více otevřít a nebojím se tolik vyjádřit své pocity. Přijde mi, že v té angličtině to není tak osobní. Je to i věc, na kterou jsem více zvyklá, protože moc neposlouchám českou hudbu, takže psát texty v angličtině je pro mě paradoxně mnohem přirozenější.
3. PR : Jaký vliv mělo vyrůstat v Borových Ladách uprostřed Šumavy na Vás a na Vaši hudbu?
Pro mě Šumava vždy představovala takové komfortní zázemí, zkrátka místo, kam člověk jde, když potřebuje dobít baterky. Díky místu ve kterém jsem vyrůstala, jsem si vytvořila moc krásné vzpomínky, které inspirovali jednu z mých písniček – Yellow Song. Je to písnička o mém dětství a o svých pocitech, které jsem prožívala jako malá.
4. MM : Hrajete často i bez not?
Noty jsem uměla naposledy tak ve třetí třídě, kdy jsem chodila na klavír. Od té doby jsem pak všechno, co jsem chtěla, zahrála po sluchu. Teď, když skládám písničky, se řídím podle akordů na kytaru.
5. PR : Jaké hudební styly nebo umělci Vás nejvíce ovlivňují?
Moje hudební inspirace byla vždy Aurora. Líbí se mi její alternativní styl hudby a také to, že nemá za potřebí, jít s davem. Dělá zkrátka věci jinak, což mi je velmi sympatické. Lidé mě k ní často přirovnávají, což je pro mě velký kompliment. Jinak se snažím jít svojí vlastní cestou a ráda experimentuji. Na hudbě je skvělé to, že neexistují žádné pravidla a člověk má kompletní volnost.
6. MM : Máte nějakou Vaši konkrétní píseň, která pro Vás má speciální význam?
Každá píseň, kterou napíši, s sebou nese konkrétní příběh a emoce, které vychází z mých vlastních zkušeností. Proto jsou pro mě všechny velmi osobní. Kdybych měla ale vybrat jen jednu, byla by to píseň When You Were Alive. To je moje úplně první písnička, kterou jsem kdy vydala. Vidím ji jako takovou symboliku. Nese sebou krásný příběh a zároveň ji vidím jako začátek něčeho velkého.
7. PR : Jak se Vám daří skloubit studium na vysoké škole s hudební kariérou?
Kdybyste se mě na tohle zeptali tak před rokem, řekla bych, že je to všechno super a že s přehledem stíhám jak školu, tak i hudbu. Teď už to tak ale vůbec není. Škola je časově náročná sama o sobě, a hudbě se musím věnovat čím dál tím více. Volný čas už tolik nemám, skoro každé víkendy dělám věci spojené s hudbou, které jsou, ačkoliv se to třeba nezdá, velmi vyčerpávající. Někdy se mi stává, že musím obětovat pár hodin ve škole, abych stíhala mé vlastní záležitosti. A když už v té škole jsem, často je řeším při hodině. Hrozně mě to ale baví a neměnila bych. Je fajn dělat něco navíc, něco svého.
8. MM : Jaké jsou Vaše další plány a cíle v hudbě na nejbližší dobu?
Teď dělám jeden nový singl. V blízké době ho budu nahrávat, na což se obzvláště těším. Poté mě čeká pár hudebních vystoupení. Opravdu doufám, že nám to všechno klapne.
9. PR : Bill Gates říká, že musíme snít, aby se naše sny poté mohly plnit. Jaký je Váš sen?
Můj sen je v podstatě velmi jednoduchý. Chci tvořit, zpívat a živit se tím. Věřím, že každý máme v životě nějaký účel. Ten můj je bezpochybně dělat hudbu. Chci lidem říct svůj příběh a něco jim předat.
10. MM : Máte nějaké rituály, které děláte před vystoupením?
Před každým veřejným vystupováním si dám jednoho panáka. Už ani nejde tolik o stres, řekla bych, že ten mám v rámci možností pod kontrolou. Jde spíš o takovou tradici, která mi podle mě přináší štěstí.
11. PR : Jaký je Váš proces při psaní písní? Začínáte textem, melodií, nebo něčím jiným?
Proces tvorby je pokaždé trochu jiný. Vždy potřebuji nějaký námět. To může být v podstatě cokoliv. Většinou to bývá nějaká má osobní zkušenost. Ráda píšu písničky o konkrétních lidech. Pak to může být třeba nějaká zajímavá myšlenka, kterou pronese některý z mých kamarádů. Pak si prostě sednu ke kytaře a hraju si to, co mě zrovna napadne. Všechno to má takový volný průběh. Text, se po nějaké době začne měnit z hatmatilky na opravdová slova a pak už jen hledám ty správná, která mi pomohou sdělit to, co chci.
12. MM : Jaké bylo nahrávání ve studiu? Máte nějaké zajímavé příhody?
Moje nahrávání bylo hodně zvláštní, možná trochu jiné, než by ostatní čekali. Celé album vzniklo v malém pokojíku mého producenta, takže vlastně nijak zvlášť profi. Prostě jsme pracovali s tím, co máme, a snažili jsme se z toho vytěžit co nejvíc. Bylo v tom hodně improvizace a učení se za pochodu, ale řekla bych, že právě v tom je ta krása. Je to o to více osobité a má to své kouzlo.
13. PR : Je něco, co byste moc ráda chtěla lidem sdělit, říci?
Lidem bych chtěla poděkovat, za jejich velkou podporu v tom, co dělám. Neskutečně mě to motivuje pokračovat dál a nebát se ukázat světu. Je toho ještě hodně, co bych chtěla lidem předat. Ráda vyprávím příběhy skrz hudbu, sama se ještě hodně učím, myslím si, že toho ještě o životě tolik nevím. Ale právě o tom často zpívám. Ráda šířím mindset toho, že je normální cítit se někdy ztraceně a mít obavy z toho co přijde. Je důležité si uvědomit, že v tom nejsme nikdy sami.
EMAYE děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v budoucnu.
