Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-
29. února:
Už není sebemenších pochyb o tom, že letošní únor se nesl ve znamení razantního předběhnutí jara, čímž nikoli poprvé vzniká otázka, jakou měrou se pokusí zima v následujících měsících o odplatu.
28. února:
Ještě jednou Boubín – tentokrát z 28. února 2009. Obrázek by bylo možno nazvat odměnou za věrnost … člověk stoupá hustou mlhou bez sebemenší jistoty, že tato se protrhne, jen s nadějí, že by se tak mohlo stát. A pak jako by kdosi shůry provedl vodorovný řez … jen tolik, aby se ukázaly Alpy. Pro úplnost dodejme, že tehdy šlo o třináctý (!) pěší výstup a celkově (tedy se započítanými výjezdy na kole) o jednadvacátou návštěvu boubínské rozhledny.
27. února:
Nezaznívá tu zdaleka poprvé, že jakmile Vimperk, nemluvě pak o nižších polohách, sevře hustá mlha, jediná úniková cesta vede vzhůru, …
… nejlépe na Boubín. Ten dnešní představoval báječné vysvobození, plné slunečních paprsků, …
… jimž se téměř zdařilo vytvořit na západní straně slibný náznak glorioly. Zůstalo však jen u něj, …
… neboť navzdory vařící se inverzi nedošlo k vytvoření náležité promítací plochy.
Koneckonců i místy viditelné Alpy byly vlastně překvapením, …
… jež se naskytlo dozajista především nemalou zásluhou inverzi protrhávajícího jižního větru, …
… zde o konstantní rychlosti 6,7 m/s (24,12 km/h), v Alpách ovšem bezpochyby vyšší.
Však i Bobík si užíval střídavých oblačných vln, v nichž chvílemi zcela mizel a následně se v torzech všech možných tvarů zase vynořoval.
Co se pak zabarvení krajiny týče, jednoznačně převládal modravý nádech.
Za situace, kdy se teplota posledních dnů pohybuje na únor dosti vysoko nad nulou, dnešní boubínská přímo vybízí k dalšímu z historických návratů, …
… tentokrát do roku 2018, v němž nejen vrchol naší hory vyhlížel nezanedbatelně jinak, …
… ale na rozhledně přímo padaly mrazivé rekordy. Bylo by už jistě nemalým překvapením, kdyby letošní únor něco podobného zopakoval, či se tomu aspoň přiblížil. Ve zbývajících dvou dnech to s jistotou nestihne.
Symbolický náznak zimní atmosféry ovšem na Boubíně stále potkáme, …
… i když s postupným sestupováním spolehlivě slábne, až docela zmizí.
26. února:
Lidové tradici, podle níž mají sílit pole, již únor nedostojí, ale ve svém závěru každopádně přinesl ochlazení, …
… jež má za následek spoustu krásy …
… v podobě zajímavých výtvarných počinů, …
… o které se postaral noční mrazík, …
… nejmarkantněji poblíže vodních ploch.
25. února:
Málokdo by možná řekl, že na Šumavě, ba ve městě, které se podobně jako Vimperk nazývá Branou Šumavy – tedy v Sušici, se lze nanejvýš překvapivě setkat se zástupci cizokrajné fauny, a to hned ze dvou dalekých kontinentů. Nic netušící člověk se vypraví po stopách historie, jmenovitě husitské – na Žižkův vrch, z nějž se mimo jiné nabízí úžasný pohled na celé město a jeho široké okolí. Za ohradami a ploty lemujícími cestu by celkem pochopitelně automaticky očekával nějaké domácí hospodářské zvířectvo jako např. ovce … jenže namísto těch se tu jako první pasou lamy, …
… a to zjevně uvyklé užaslým zrakům kolemjdoucích. Rázem se tedy ocitáme v Jižní Americe.
Pohled o jedinou ohradu dále nás pak zavádí k protinožcům do Austrálie, kde jsou domovem klokani.
Bílé zabarvení srsti jim sluší a nelze než obdivovat, jak za takových okolností dokážou tito milí vačnatci pečovat o tělesnou čistotu – jejich kožíšky navzdory okolnímu prostředí jen září.
Také emu hnědý v sousedním výběhu je jejich krajanem, …
… jehož nejen nepřekvapí zájem všech, kdož si tu náhle připadají jako v zoologické zahradě (o niž se však nejedná), ale nemenší zvědavost projevuje beze stopy plachosti či strachu i on sám.
Po tomto neočekávaném zpestření přístupové cesty tedy poutník konečně vystoupí na oproti Boubínu více nežli dvakrát nižší Žižkův vrch, …
… aby se z něj krom jiného pokochal v úvodu avizovaným rozhledem, jemuž vlevo na obzoru bezpečně dominuje kopec Svatobor. Ani on se nadmořskou výškou pouhých osmi set pětačtyřiceti metrů nerovná Boubínu, ba s ohledem na svůj silně zkomercionalizovaný vrchol (přístupová silnice, odporně působící a rozhled hyzdící vysílače, restaurace, aby návštěvníci nepomřeli hlady …) nemá šanci sebeméně napodobit boubínský majestát. Je však nutno poctivě přiznat, že za zásahy lidských rukou nenese vinu, a krom toho nelze opomenout historickou záležitost, která jej naopak s Boubínem spojuje – z obou totiž jako z jediných šumavských vrcholů byly v 19. století vybrány základní kameny pro Národní divadlo.
24. února:
Včerejší podvečer přinesl nejen návrat srážkových aktivit, ale též citelné ochlazení, jehož přičiněním se mezi dosud převládajícími dešťovými kapkami začaly se vzrůstající frekvencí zjevovat i sněhové vločky. Nebylo tedy prakticky pochyb o tom, že nejen ranní Vimperk se dnes opět dočká bělostných odstínů.
Ty samozřejmě zdaleka tak nevyniknou v městském prostředí jako v čisté krajině, …
… navíc posazené ještě o dalších bezmála tři sta nadmořských metrů výše.
Ani tady sice nešlo o čerstvou souvislou sněhovou pokrývku, …
… třebaže byla k nalezení místa, na nichž se ta iluze přece jen nabízela.
Sluneční paprsky už zkrátka mají svou sílu …
… a umějí ji náležitě dát najevo všude, …
…kam bez překážek po delší čas dosáhnou.
I když tu zima zjevně tahá za kratší konec, …
… je nutno přiznat, že extrémně teplý únor se nakonec přece jen dočkal aspoň symbolické zimní podoby, byť se tak stalo až v časech svatomatějských, obecně již označovaných za počátek předjaří.
23. února:
Poslední únorový pátek byl předpovídán jako nejdeštivější z celého týdne. Po velmi slušném nočním přídělu vody se však nejvydatnější srážkové vlny odstěhovaly na Moravu, …
… takže nejen ráno, ale prakticky celé dopoledne se namísto deště odvíjelo i za nemalé sluneční asistence.
22. února:
A je rozhodnuto o zatím sice těsném, ale již nezvratném duhovém vítězství února nad lednem.
21. února:
Ano – tentýž den, …
… tatáž obloha, …
… na ní spousta úžasných proměn, …
… provokujících bezbřehou fantazii.
20. února:
Deštivo sice pokračuje, ale bohatě prokládáno slunečnými okamžiky …
… dodává té pseudojarní únorové krajině chvílemi velmi poutavé syté barevnosti.
19. února:
Předposlední únorový týden se rozhodl vstoupit na scénu v plačtivé náladě, takže nejlepší variantou k fotografování se zase jednou ukázala být regionální kulturní historie, jmenovitě v návaznosti na starší článek https://www.sumava.eu/blog/2015/04/18/pamatce-sumavskeho-malire/ . Nabízí se zde dům čp. 126 v ulici P. Chelčického v Husinci. I ten totiž kromě jiných tamních objektů v prvé půli minulého století umělecky vyzdobil malíř Josef Krejsa.
A opět se setkáváme s postavami světců – jako první zleva se na fasádě domu představuje svatý Martin, podle známé legendy se dělící o svůj plášť s polonahým žebrákem.
Uprostřed celkem snadno identifikujeme patrona české země – svatého Václava …
… a trojici pak doplňuje drakobijce svatý Jiří. Nu, právě na něho, jehož svátek připadá na čtyřiadvacátý duben, lze v těchto časech pomýšlet nejvíce, protože aktuální průběh počasí zatím stále připomíná namísto února spíše apríl.
Potvrdila to koneckonců i další únorová duha, jež se zjevila kolem poledního nad Vimperkem. Nedosáhla sice celistvosti svých předchůdkyní z 1. a 7., ale rozhodně předčila torzo z 12. února. V pořadí je tedy čtvrtou zachycenou a šance, že bude předstižen leden, s nímž je zatím duhová bitva nerozhodná, stále žije. Opět je však nutno zopakovat, že v dané době se v žádném případě nejedná o normální jev.
18. února:
Již dříve zde očekávaný únorový teplotní rekord je potvrzen jako zcela největší ze všech dosavadních, …
… takže se sice nelze divit těmto půvabným výjevům, …
… které je ovšem nutno v druhé půli jmenovaného měsíce, nadto na Šumavě, rozhodně hodnotit jako krajně předčasné.
17. února:
Vida, jak si sluníčko takřka nevypočitatelně dokáže zakouzlit i na temné oblačnosti, kde by člověk něco podobného téměř nečekal.
16. února:
Jsou už zkrátka dny, v nichž jakási částečně přirozená, částečně vypěstovaná intuice člověku velí nezaváhat.
A právě k takovým náležel také třetí únorový pátek, od samého rána skvostně rozehrávající oblohu ohnivými barvami bohaté oblačnosti, …
… pod jejímž spodním okrajem se navíc v nebývalé hojnosti zjevila tzv. virga, tedy srážkové pruhy, které nedosáhnou na zem, neboť se stihnou rozpustit ještě vysoko nad ní.
I když časně ranní oheň zákonitě postupně vyhasl, bylo možno předpokládat, že vrchol stále zasněženého Boubína bude pokračovat v nanejvýš poutavých nebeských výjevech.
A skutečně tomu tak i bylo.
Obloha, vyšperkována po celé své klenbě, stále lákala oči, …
… aby se bez ustání obracely vzhůru …
… a nepouštěly se pod obzor.
Tam navíc čekaly nádherně viditelné Alpy, …
… zkrášlené sílícími slunečními paprsky, …
… stále více k nim pronikajícími všemi cestami a cestičkami, …
… které si dokázaly v mírně ustupující oblačné přikrývce najít.
Oba Roklany se nepřekvapivě stále těší bohatším sněhovým zásobám nežli Boubín, čímž je aktuálně ještě více podtržena jejich dominantní role na obzoru.
Ani pohled do vnitrozemí však nepostrádal mocné kouzlo, …
… neboť tato část báječného rozhledu se pro změnu mohla chlubit nesrovnatelně bohatší inverzní činností.
Alpy ovšem stále doslova perlily.
To vše se odehrávalo za velmi příjemné teploty, nijak nerušené větrem, který se připomínal od jihozápadu jen občasnými náznaky o síle maximálních 3,6 m/s (12,96 km/h).
Vimperk ve svém inverzí nezalitém dolíku působil dojmem odpočinkového poklidu, …
… třebaže obloha nad ním přinášela bezmála dramatické zvraty.
Nebylo možno odhalit, z jakého zdroje pochází vydatný dým, který se jako předlouhá vlečka rozléval pod Mařským vrchem a mimo jiné prozrazoval, že vítr vane směrem k Vimperku.
Zpáteční cesta, lemovaná zpola zamaskovanými zbytky sněhu, stále vybízela k pohledům skrze zřídlý lesní porost do dáli, …
… a to prakticky až k finálnímu, výrazně níže položenému místu, odkud lze ještě spatřit mezi stromy Luzný, opticky působící co do sněhové pokrývky stejně jako dříve vzpomenuté Roklany.
15. února:
Někdy ani není nutno vystoupit za přírodními zázraky přímo na Boubín, …
… neboť se člověku nabídnou i z mnohem bližších a nižších poloh.
14. února:
Tentokrát již cosi přilétalo od samého rána …
… a do večera opět nebyla nouze …
… o úchvatné nebeské zážitky.
13. února:
Někdy vše začíná víceméně nenápadně, …
… a končí velkolepou podívanou.
12. února:
Ač je toto duhové torzo jednoznačně nejslabším ze všech dosud viděných a zde publikovaných, pozorné oko je jistě okamžitě najde.
11. února:
Pomalu začíná být jasné, že letošní únor přinese významný teplotní rekord – rozhodně není v souladu s lidovou pranostikou bílý a ke všemu připomíná spíš pozdní předjaří, ne-li samotné jaro.
10. února:
Přesně před třinácti lety, tedy 10. února roku 2011, v němž krom jiného také vznikla tato fotokronika, se pohledu z ranního Boubína nabídla skvostná fata morgána nad Alpami, …
… jež zásluhou průsvitné inverze působila dojmem jakéhosi éterického pohádkového snu.
9. února:
I takovýto dialog lze vystopovat v šumavských lesích.
8. února:
Předevčírem jsme se společně vydali za sněhem na Boubín, avšak za cenu návratu do patnáctileté minulosti. Je nicméně zapotřebí poctivě zdokumentovat, že netrváme-li na skutečně bohaté jednolité bílé nadílce, …
… nalezneme tamtéž stopy (ač jistě výstižnější by bylo hovořit spíše o pozůstatcích) zimy i v žhavé současnosti (byť nejnápadnějším všudypřítomným jevem jsou především četné vývraty v důsledku nedávných silných větrů).
Jedná se však o poctivě nastřádané staré zásoby z konce loňského roku a letošního ledna, …
… které s ohledem na i zde patrné dlouhodobé oteplení zákonitě vykazují rozmanitou zachovalost.
Tam, kde bylo možno již dříve zaznamenat hluboké závěje, nalezneme nejvíce sněhu, byť výrazně patinovaného napadaným jehličím, i dnes, jen s tím rozdílem, že se již zásluhou průběžného promrzání není zapotřebí při chůzi po něm obávat nepříjemného boření. Pro změnu je ale nutno počítat s místy nebezpečnou kluzkostí, což ostatně platí i pro většinu cesty vzhůru, na níž se střídají zcela holé úseky s nefalšovaným souvislým ledem.
Společným jmenovatelem oné časové konfrontace ovšem v každém případě můžeme zvát mlhu, …
… jež celou rozhlednu, a to ve chvilce i s teploměrem, řádně namočila. To vše se dělo za západního větru o rychlosti 9,4 m/s (33,84 km/h).
O nějaké případné dohlednosti nerozhodla ani pověstná jedenáctá hodina – mlžná čepice zkrátka měla pro sebe vyhrazen celý druhý únorový čtvrtek.
7. února:
Ohnivé nálady za úsvitu pokračují, …
… a protože dnes převládalo zataženo s drobným deštěm, …
… dala se očekávat i další duha.
A náležela k vytrvalým – bylo zajímavé sledovat její odpolední pouť nad Vimperkem.
6. února:
Pokud bychom chtěli únoru aspoň ve fotokronice dodat nefalšovaného zimního vzezření, není jiné volby nežli vypravit se tradičně na Boubín, avšak jedině proti proudu času, tentokrát třeba s patnáctiletým odstupem. Šestý únor roku 2009 tu nabídl skutečně poctivé zásoby sněhu, které krom jiného dokonale ukryly vstupní dřevěné schody a výrazně opticky zkrátily turistické ukazatele směru.
Cesta k rozhledně se tehdy sice nakonec zanořila do mlhy, …
… ale danému ročnímu období to pranic neubralo na jeho pravé podobě, která nám letos zatím schází.
5. února:
Boubín odpočívá v dokonalém oblačném úkrytu, zatímco pod ním jako by se vše oblékalo do jarní svěžesti, …
…. obloha prakticky kopíruje včerejší, přičemž sluneční paprsky si dokáží sáhnout, kam chtějí, …
… a to vše za stálé teploty nad nulou doprovází silný vlezlý vítr. Po sněhu pak jen sem tam nepatrná symbolická stopa kdesi hluboko ve stínu. Charakteristika, za jakou by se nemusel stydět duben, … ale ten má jednak ještě spousty času, a kdo konečně ví, nevytře-li nakonec únoru z hlediska všeho, co tento momentálně postrádá, zrak.
4. února:
K stručnému, ale zcela věrnému vystižení dosavadního počasí postačí tři slova: oblačno, slunečno, větrno.
3. února:
Nu, zatím přece jen více ohně nežli duhy … tentokrát ohně soumračného.
2. února:
Za časů poctivých šumavských zim by odpověď na otázku, jedná-li se na snímku skutečně o únorovou náladu, zněla zcela jednoznačně: NE ! V poslední době však člověk nakonec pod vlivem stále častějších klimatických rozmarů od podobné razance upustí … co naplat, i takhle zkrátka může vypadat únor.
- února:
Po úchvatném ohnivém uvítání navázal čerstvě zrozený druhý měsíc roku 2024 na svého předchůdce, …
… jako by si po jeho vzoru též chtěl vysloužit přívlastek duhový.
