Ovečky
Odpočívám na lavičce na Pláních. Svítá a nad Boubínem se objevují několikavrstevné čočkovité mraky. Vyndávám foťák a postupuju po louce 
směrem k Přílbě tak, aby mi ze záběru zmizely dotěrné dráty elektrického vedení. V šeru málem narazím do pletiva. A hned vedle mě to zadupe. Dvě ovečky se polekaly a rozběhly se podél plotu. Stojím nehybně, zaostřuju záběr, ovečky moje počínání uklidní a přicházejí až ke mně. Zvědavě se na mě dívají.
„Nesmíte být tak důvěřivé,“ napomínám je. „Co kdybych byl vlk?“
Ale ovečky vědí, že jim nic neudělám, nechají se dokonce pohladit, i když se zdá, že by rády zkusily, zda moje dlaň není k jídlu. Listopadový trávník už tak výživný není. A jak se tak na sebe koukáme, pocítím touhu se k ovečkám přitulit. Jaké by to bylo spát u nich, přitisknout se k jejich vlně, vychutnávat pod širou oblohou ovčí teplo! Jak bych oddaloval ráno, to svítání dotěrné stejně jako elektrické dráty, co se mi cpou do záběru. Co mě na těch ovečkách tak přitahuje? Možnost vzájemně sdílet naše životy? Láká mě jejich němé pochopení, které vylučuje neporozumění z přemíry slov? Mám pocit, že kdybych u nich schoulil hlavu a ony by mě přijaly, neodběhly by, ale položily by se ke mně, mohl bych se modlit s naprostou lehkostí a oproštěností.
V tu chvíli slyším verše pátera Jiřího Jana Víchy: Modlím se steskem hnízd, v něž nelétají ptáci, / modlím se střechami nad propadlými stropy, / modlím se v šílencích, když se jim paměť vrací / na chvilku prožitou od ráje do potopy.
Kresba a text: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
22. Boubínská noc
{jcomments on}
