Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – srpen 2022

1 srpna, 2022
00:00

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. srpna:

Není lepší rozloučit se s finálně plačícím srpnem namísto vody, již nám shůry sesílá na hlavy, raději tou, která si neustále vesele proudí po šumavských skalách?

30. srpna:

Ještě je sice čas, ale rána už začínají pozvolna přinášet vůni podzimu …

29. srpna:

Po deštivé poslední srpnové neděli přišlo opět slunečné pondělí s celkem slušným oteplením, ale též dostatkem oblačnosti na to, aby se dal očekávat zajímavý boubínský večer.

A že takovým skutečně výsostně byl, prozradí jako vždy série následujících snímků.

Vůči předešlému měření sice panoval nepřehlédnutelný teplotní pokles, ale jelikož se neobjevil výraznější vítr – dnes severovýchodní – nežli 2,6 m/s (9,36 km/h), pobyt na rozhledně byl naprosto snesitelným, …

… a to prakticky až do setmění. Již za soumraku se nad západním obzorem objevil tenounký dorůstající měsíční srpek, …

… na němž nicméně teleobjektiv identifikoval zřetelnou čtveřici perspektivně zploštělých kráterů – odspoda Furnerius, Petavius, Vendelinus a Langrenus. V horní polovině srpku se pak jako nejnápadnější útvar jeví zpola ještě zastíněné Mare Crisium – překládáno jako Moře nepokojů, sporů či krizí. Jeho průměr se uvádí cca 555 km, což pro představu odpovídá přibližně třeba vzdálenosti vzdušnou čarou z Vimperka do Hamburku. Dále není bez zajímavosti, že právě sem situoval americký spisovatel Robert Anson Heinlein ve svém vědecko fantastickém románu z roku 1966 Měsic je drsná milenka měsíční kolonii Lunar City. Na rozdíl od literárního fantazírování, na jehož naplnění bychom navíc museli ještě déle než půl století čekat – děj zmíněného románu totiž čtenáře zavádí do roku 2075, skutečně Mare Crisium hostilo již v minulém století návštěvy ze zeměkoule, byť jen v podobě sovětských sond Luna (blíže se o nich fotokronika zmiňuje 16. srpna 2018 – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/14298). Dodejme k tomu i zprávu z naopak nejčerstvějších: již v příštím roce by mělo být do této oblasti soukromou společností Firefly Aerospace dopraveno deset vědeckých přístrojů v rámci programu kosmické agentury NASA.

28. srpna:

Občas se na dveřích auta usadí zajímavý pasažér, …

… kdy a kde však vystoupí, je krásně ve hvězdách.

27. srpna:

Ani na samém sklonku milý srpen ničím nevybočuje …

… ze strategie oblačného kouzlení, kterou nasadil od samého počátku.

26. srpna:

Meteorologické předpovědi slibovaly na odpoledne bouřky a zdálo se, že již ranní vimperská obloha jim čímsi dává za pravdu.

Mnohem působivěji se pak vybarvila a vytvarovala pohledem z Boubína, …

… provázeným v drtivé většině naprostým bezvětřím a především charakteristickým dusnem.

Výše řečené bezvětří občas co výjimka potvrzující pravidlo narušilo velejemné severozápadní dýchnutí, jež anemometr zachytil za dobu své zdejší služby skutečně historickou hodnotou 0,1 m/s (0,36 km/h), a prokázal tak svou do té doby netušenou citlivost.

Vizuální vjemy se již před polednem dočkaly též akustického doproodu, …

… a to zejména od severozápadu, který i nabídl v tom směru jasné vysvětlení.

Bylo zřejmé, ba téměř jisté, že předpovídané aktivity k nám budou poslány od západočeských sousedů, …

… což po návratu v odpoledních hodinách potvrdilo i vimperské dění – na snímku doslova chvilku před vydatným krupobitím, provázejícím bouřku, jejíž epicentrum se nacházelo tentokrát po dlouhé době velmi blízko.

I poté, co zmíněné krupobití, jež na příštích téměř patnáct minut zahalilo Vimperk skrz naskrz neprůhlednou bílou clonou, skončilo, přinášel pohled vzhůru k obloze takovéto výjevy, zajímavé nejen svými tvary, ale též proměnlivým barevným tónováním.

Stále se zdálo, že ještě není zcela vyhráno a leckterý zážitek se klildně může v nové podobě zopakovat.

Teprve večer navrátil obloze modř a celou odpolední dramatickou atmosféru zklidnil.

25. srpna:

Třída pavoukovců má zajímavý život – růst jejích příslušníků je provázen svlékáním kůže, resp. její obdoby zvané kutikula. Ta na rozdíl od klasické pružné kůže obsahuje chitin, který jí dodává pevnost vnější kostry, jež tím pádem neroste. Proto musí být občas svlečena. Milý pavouk prostě vyvolá prasknutí původní kutikuly a poté se z ní vysouká, čímž po sobě zanechá tzv. exuvii neboli svlečku. Někdy se poštěstí vysledovat výskyt konkrétního druhu, který se poblíže místa nálezu svlečky zdržoval (svlékající se jedinec je totiž po nějakou dobu neaktivní, neboť se potřebuje náležitě soustředit a připravit jedině na popsaný proces) – v našem případě šlo o samičku zeleného pavoučka maloočky smaragdové (Micrommata virescens), velkou přibližhě 8 mm.

Podobně jako v případě boubínského lesního mravence z letošní půle června (viz 15. den jmenovaného měsíce zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/19134) nám i tady makroobjektiv odhaluje detaily pouhým okem neviditelné, jako např. skutečnost, že i sebedrobnější pavoučí tělo je pokryté srstí.

Zvětšený pohled na svlečenou pavoučí nohu pak snadno vysvětluje snadný a bezpečný pohyb těchto tvorečků po pavučině. Navzdory miniaturním rozměrům se tu stále nenacházíme ve světě těch nejmenších živočichů, což jen zvyšuje fascinaci kmenem členovců – největším v rámci celé živočišné říše.

24. srpna:

Teprve třetího dne od chvíle, kdy se obloha nejen nad Šumavou trvale potáhla šedivou dekou, z níž nejednou vydatně zapršelo, nadešel v dopoledních hodinách čas velmi vítané změny, …

… v jejímž rámci později odpoledne dokonce i Boubín sňal svou mlžnou čepici, již měl po celou zmíněnou dobu, obrazně řečeno, naraženu hodně hluboko do čela.

Jak ale vyšo najevo na rozhledně, jednalo se spíš jen o symbolické krátkodobé gesto.

Celá okolní krajina prakticky neustále spočívala v jemném závoji, …

… který co chvíli houstl téměř do neprůhledna, …

… střídavě pohlcujícího …

… a opět propouštějícího k zrakůn všech přítomných …

… známé úseky okolního panoramatu.

Opět tu tedy příroda překypovala bohatstvím úchvatných výjevů, …

… na nichž mělo nemalý podíl v souhře s dramaticky vyladěnou oblačností především zapadající slunce.

Teplota si oproti předešlému měření polepšila a zklidnil se i vítr, dnes vanoucí od severovýchodu rychlostí 3,2 m/s (11,52 km/h).

Celkový pocit se tím pádem velmi blížil létu, …

… jemuž přidávaly na věrohodnosti i stále zřetelněji viditelné sluneční paprsky.

Avšak ani mlha se nechtěla vzdát své role v tomto kouzelném představení, …

… čímž se zasloužila o nejednu sluneční korónu, dostatečně působivou i za průměrné intenzity oproti mnohem výraznějším případům z minulosti.

Tím ale bylo pro dnešek vyřčeno poslední slovo, k němuž již loučící se sluneční kotouč připuštěn nebyl.

Jak den zrána začal, v takovém duchu i na Boubíně skončil. Ano, jen tam, protože již od poloviny kopce vystřídala potemnělou mlhu volná hvězdná obloha.

23. srpna:

Podruhé v tomto měsíci se společně vypravíme za hranice Šumavy, ba tentokrát i Jihočeského kraje, ale jen proto, abychom vlastně v dané lokalitě setrvali, a to dokonce na dohled od Boubína. Tedy, přesně řečeno, dohled na vzdušnou vzdálenost okolo sta a třiceti kilometrů – konkrétně do Slavkovského lesa, který, jak ostatně bylo již nejednou v minulosti fotokronikou zdokumentováno, skutečně lze za optimální viditelnosti bez problému na severozápadním obzoru v celé kráse spatřit. Za návštěvu tam jistě mimo jiné stojí unikátní mariánskolázeňský „Park Boheminium“, v němž se k dnešku nachází již více než pětasedmdesát dokonale do všech detailů provedených miniatur významných českých architektonických památek. Nanejvýš potěšující je pak skutečnost, že celkem jednácti objekty, které si dále i postupně představíme, je tu zastoupen právě náš kraj včetně Šumavy. Začínáme přímo pohádkově – vodním zámkem Červená Lhota – sídlem filmové Zlatovlásky.

A hned je na řadě Šumava, jmenovitě rozhledna na Poledníku.

Svou charakteristickou cibulovitou střešní kopulí se nezapře kostel Panny Marie Pomocné z hvězdy v Železné Rudě.

Torzo českokrumlovského zámku, …

… stejně jako českobudějovickou Černou věž (dokonce s neméně zdařilou miniaturou sochy biskupa Jana Valeriána Jirsíka), …

… natož pak zámek Hlubokou, sídlo pyšné princezny Krasomily, pak jistě pozná nejen pravověrný Jihočech.

Neschází tu ani unikátní poutní kostel Jména Panny Marie na Lomci, …

… vesnická památková rezervace Holašovice, …

… či nejstarší dochovaný most v Čechách – totiž kamenný most přes Otavu v Písku, …

… jenž zaujme i opět dokonalým provedením miniatur jeho sousoší.

Další most je pro změnu dřevěný a k tomu krytý – jedná se o známé rechle přes Teplou Vltavu u Lenory.

Kuriózní procházku zakončíme u miniatury dřevěné poutní kaple Panny Marie na Stožci.

22. srpna:

Na mlhu panují nejrozmanitější názory a pohledy – sice v celém spektru emocionální protichůdnosti, …

… ale s nemalou pravděpodobností by tu nejednou statisticky zvítězily pocity spíše negativního, …

… skličujícího charakteru.

Pokud se ale naučíme vnímat její nespornou fotogeničnost …

… a specifickou krásu …

… a současně oceníme její schopnost odfiltrovat vše rozptylující, zavádějící a nepodstatné (a to nejen ve vnějším viditelném světě), …

… zjistíme, že nás vlastně neuvěřitelně obohacuje, osvobozuje a povznáší.

Dnes halila Boubín téměř od samého úpatí s jasnou vyhlídkou, že i vrchol bude dokonale neprostupně sevřen. Tím ale připomněla, že už sama cesta je cíl, třebaže na jejím konci čeká pro leckoho jen vlezlé vlhko, západní vítr o síle 9,8 m/s (35,28 km/h), teplota na hony vzdálená létu a k tomu dvojnásobnou rychlostí tmavnoucí všudypřítomné šedobílo. Z druhé, co na tom, že očím neviditelné strany ale to vše hladily poslední sluneční paprsky … a bylo tam krásně.

21. srpna:

Předposlední srpnová neděle přinejmenším na jihu uzavřela nebeské kohoutky a pročistila oblohu, …

… aby se po ní převažující měrou zase, jak se sluší na správné léto, mohly rozběhnout sluneční paprsky.

Večer však naznačil, že se s největší pravděpodobností nejedná o žádný zásadní obrat – návrat deště patrně není daleko.

20. srpna:

Západočeši – myšleni především Karlovarští, ale i Plzeňáci – dnes, jak se říká, chytili z první ruky vydatné celodenní srážky, které se ovšem v průběhu dne rozšířily i do střeních Čech a částečně též k nám na jih. Bylo tím pádem zajímavé pozorovat podvečerní vývoj na šumavské obloze i pod ní.

Nejpůsobivější je ovšem vždy kombinace náležitě barevné a vytvarované oblačnosti s mlhami stoupajícími z bohatě deštěm nasycených lesů – večerní Šumava potvrdila, že nouzí o vodu skutečně koncem týdne nestrádá.

19. srpna:

Ještě osm dní zbývá do srpnového novoluní – nastane 27. 8. v 10:16 . Měsíc je v půli svého ústupu a krom další oblasti báječně vykreslených kráterů nám v této fázi tradičně nabízí i svá pohoří, pojmenovaná podle našich pozemských. V jeho horní čtvrtině tak můžeme proti sobě zahlédnout vlevo Alpy a vpravo na rozhraní světla a tmy Kavkaz, pod nimi se pak obloukem doleva dolů táhnou Apeniny.

Následující noc již podobné snímky neumožní – večerní obloha jasně naznačuje, že se nad většinou našeho území zatáíhne a sobota bude podobně jako páteční odpoledne deštivá.

18. srpna:

Jsou dny, v nichž se člověk ptá, může-li ho na Boubíně potkat ještě skvostnější uvítání. K takovým náležel i dnešní … ale jinak jediná možná odpověď zní: vždy může.

V doslova dusné atmosféře letního slunečného dne nepřekvapila náhlá kumulace oblačnosti, jež od západu velmi rychle pokryla oblohu …

… a po celém obzoru začala vytvářet fantastické scenérie.

Opět nezbývá nežli v touze po co nejvýstižnější charakteristice celé situace se, jako již tolikrát, jen opakovat: oči – prodloužené optikou fotoaparátu – nevěděly, …

… kam se obrátit dříve.

Zajímavé ovšem bylo, že ze všech temných – a není od věci dodat, že chvílemi snad i přímo zlověstně vyhlížejících – mračen nad hlavou, z nichž by naprosto nepřekvapil poctivý liják, …

… až na doslova oněch příslovečných „pár kapek“ (skutečně jich snad nebylo více nežlil dvě) na Boubíně nezapršelo.

Důvod k podobnému údivu ovšem neměli na jihozápadě …

… a severovýchodě, kde patrně zaznamenali též bouřky.

Boubínská obloha oproti tomu jen tiše čarovala.

Dalším překvapením byl severovýchodní vítr, neboť by měl vlastně celé dění, jehož původem byl jihozápad, vracet nazpět k Boubínu. Třebaže foukal rychlostí 5,8 m/s (20,88 km/h), svým směrem oblačností nepohnul a neovlivnil ani nadále přetrvávající dusno, jemuž scházelo jen bouřkové vyvrcholení.

A tak i nadále zůstával na liduprázdné rozhledně ničím nerušený prostor k sledování všeho, …

… co velkolepé nebeské divadlo dále nabídlo, se zatajeným dechem …

… a tradiční hlubokou pokorou.

Ač se zdálo, že překvapením stále nebude konec, …

… skutečnost, že veškeré dramatické dění spělo namísto zákonitě očekávaných bouřek k zcela opačnému vyústění, totiž k finálnímu projasnění, nakonec nepřekvapila.

17. srpna:

Opět se na chvilku zhoupneme do letních veder, třebaže už ne červencové intenzity. Ale k vyhledání chládku jistě postačujících.

16. srpna:

Opět se zákonitě potvrzuje, že struktura měsíčního povrchu je nejdokonaleji zřetelná během cesty k úplňku nebo novoluní, což je právě tento případ.

15. srpna:

Dvě hodiny po půlnoci byla bdícím pozorovatelům nabídnuta úžasná podívaná – zásluhou bohaté oblačnosti obklopila ubývající Měsíc tvarově odpovídající koróna, ale nebyla jedinou zajímavostí noční oblohy. V levém horním rohu snímku je možno povšimnout si výraznějšího svítícího bodu s dvěma malými tečkami nalevo od něj. Nedokonalost oka nám neumožní vidět na opačné straně ještě třetí, …

… ale teleobjektiv dokáže vče napravit, aby bylo možno dojít k objasnění viděného. Hledíme na planetu Jupiter, obklopenou třemi z celkem čtyř tzv. Galileových měsíců (poprvé jsme si podobný pohled včetně vysvětelní ve fotokronice dopřáli 6. července před dvěma lety, tehdy jako přidružený jev primárnímu pozororování komety Neowise – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17524).

Kometu dnes nepřipadalo v úvahu čekat, zato však nebyla nouze o bohaté a vzájemně kontrastující proměny i na obloze denní – počínaje poctivě nakupenou ranní oblačností, …

… přes četné okamžiky vydatných dopoledních lijáků …

… až po večer plný barevných kouzel, …

… během nichž původní zlato …

… transmutovalo v oheň, …

… vyhasnuvší nakonec na ocelovém podkladu.

14. srpna:

Bohatě kvetoucí ibišek mimo jiné prozradí, …

… že včelky leckdy při svém sběru využijí prakticky celé tělo – dozajista zcela nezáměrně, jen vlivem povahy samotného květu.

13. srpna:

Po delší putovní odmlce opět doma na Boubíně – a hned v očekávání zajímavých, …

… dnes povětšinou zasněných nálad, …

… jasné to předzvěsti příštích změn počasí.

Celý průběh magických proměn provázel severovýchodní větřík o maximáílní rychlosti 3,1 m/s (11,16 km/h).

Ne-li hned nazítří, pak v zenitu nejpozději dvou dnů nás zcela jistě čeká déšť.

12. srpna:

O takové a podobné výjevy letošní srpen skutečně nemá nouzi. Neschovává si je jen na uvítanou z cest.

8. – 11. srpna:

Opět nadešel čas vzdálení z rodné hroudy – tentokrát kratšího nežli předešlého měsíce. Cílem navíc byly končiny Šumavě blízké nejen co do krajinného charakteru, ale i z hlediska zeměpisné vzdálenosti. A v neposlední řadě též historie.

Ta se tu – kousek pod vrcholem Mandelsteinu, který je součástí Novohradských hor, ovšem na rakouské straně – připomíná v podobě lesní kapličky věnované poválečnému odsunu. Rakušané ostatně vnímají celou tuto horu (o nadmořské výšce 874 m) jako symbol zmíněné historické události, …

… neboť válečná a poválečná generace se sem chodila dívat na svůj bývalý domov.

Dnes je tu na mohutné žulové skále vybudována ocelová vyhlídka, …

… vybavená navíc dalekohledem (české turisty patrně překvapí, že fungujícím zcela zdarma). Otevírá se odtud úžasný široký rozhled na Novohradské hory a rozsáhlou část jihočeské krajiny.

Člověk si nemůže okamžitě nevybavit pohled z Boubína směrem ke Kleti, mezi níž a Chlumem lze spatřit právě pás Novohradských hor, jimž dominuje rozhlednou opatřená Kraví hora. Tu lze z Mandelsteinu velmi dobře vidět – na snímku se nachází hned vlevo, vzdálena západním směrem pouhých 6,5 km vzdušnou čarou.

Napravo od ní pak snadno identifikujeme i Kleť. Ta nám však 78 km vzdálený Boubín pohledem z nízkého Mandelsteinu přímo v ose zakrývá. Chceme-li jej na obzoru najít, …

… nezbývá nežli navrátit se na českou stranu a třeba z Dobré Vody, známého poutního místa zvaného „Jihočeské Lurdy“, jehož dominující krásný barokní kostel z Mandelsteinu dobře vidíme, vyrazit na vzpomenutou Kraví horu.

Dříve však jistě stojí za pozornost pamětní deska neprávem zapomenutého šumavského básníka Josefa Gangla (rodáka z Benešova nad Černou), jehož dnes literární věda významem řadí po bok Adalberta Stiftera, Hanse Watzlika a dalších. Krom obecných údajů informativní povahy se na desce nachází i jakési básníkovo motto: „V dobrotě spočívá největší síla obrácení“.

Od již vzpomenutého dobrovodského kostela Panny Marie Těšitelky …

… vede přes dva kilometry dlouhá lesní cesta k rozhledně na Kraví hoře, …

… odkud – z nadmořské výšky 985 m (953 m samotná hora + 32 m vyhlídková plošina rozhledny) – už spatříme vzdálené šumavské vrcholy, …

… jimž hned nalevo od Kleti svým charakteristickým obrysem vévodí Boubín.

Oko však logicky hledá opačným směrem i Mandelstein …

… a dá mu poměrně práci najít jeho vyhlídkovou plošinu na celkem nevýrazném zalesněném kopci. Bez nepostradatelné pomoci teleobjektivu by se to snad ani nezdařilo.

Návrat k dobrovodskému baroknímu skvostu upoutal mimo jiné i projasněnou oblohou …

… a současně s ochutnáním zdejší vyhlášené, podle pověsti léčivé a chuťově skutečně vynkkající pramenité vody poskytl možnost pohledu na slavný kostel z nejrozmanitějších úhlů, …

… dokonce i v převrácené podobě skrze skleněné artefakty v sousedícím architektonicky skvostně vyřešeném prostoru k odpočinku a zamyšlení.

Tutéž příležitost ale může skýtat třeba posezení u krásného vodopádu, …

… jehož šumění svým zvukem navozuje pocity klidu a vnitřní vyrovnanosti …

… v souladu s nejvyššími přírodními řády.

Vodní svět má ostatně vůbec obrovské kouzlo … stačí pozorovat třeba rej pestrých šidélek, nejen bezstarostně poletujících, …

… ale i nabízejících nejrozmanitější výjevy ze svého života, …

… jež nelze vždy spolehlivě či jednoznačně přečíst a identifikovat, nemá-li člověk zmíněný svět dlouhodobě napozorován a ve všech detailech vysvětlen.

7. srpna:

Noc na první srpnovou neděli poněkud překvapila, protože dokázala po předešlém večeru velmi výrazně vyčistit oblohu až do hvězdné podoby, jaká předcházela minulému výstupu na Boubín. Tentokrát se však nedalo již v průběhu cesty přehlédnout citelné ochlazení, nahoře pak vydatné větrno, výrazně ohnivější pruh nad východním obzorem a konečně i skutečnost, že nebeskou klenbu v krátkém čase opět pokreslila další oblačnost.

Dělo se tak všemi směry a bylo zřejmé, …

… že dnes nepůjde o postupně se rodící osamělé lyrické krajkové předivo, nýbrž ke slovu od samého počátku přichází v hutných plochách barevný expresionismus.

Milá příroda skutečně nešetřila divokými odstíny, a to zejména na poli sytě rudé barvy, …

… jako by právě jí chtěla zeširoka vyznačit směr, kterým se za zhruba hodinu a čtvrt vyhoupne nad obzor sluneční kotouč.

I tentokrát bylo přebohatě nač v úžasu hledět a vychutnávat si přitom pozvolný přechod původně ostře křiklavých barev …

… do pastelového nádechu na protilehlém, …

… ale i dalších úsecích celého obzoru.

Konečně nadešel okamžik, v němž se pod náznakem halového sloupu …

… rozběhly po procitající krajině první sluneční paprsky.

Teploměr vkrátku zaznamenal další z poměrně prudkých propadů, jenž za východního větru o rychlosti 7,2 m/s (25,92 km/h) vedl téměř k myšlence, že nejsou daleko časy, v nichž tu takhle časně zrána přijde ke slovu i lehčí svetr. Inu, srpen už na Boubíně takovým bývá, třebaže obvykleji spíš k svému konci, což lze hravě doložit např. ještě větším ochlazením devětadvacátého dne zmíněného měsíce loni – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18549. Tamtéž si shodou okolností můžeme v datovém rozmezí 4. – 8. srpna připomenout ještě nedotčený stav Českého Švýcarska, letos aktuálně sužovaného rozsáhlými lesními požáry.

K diametrálním rozdílům mezi dnešním a předvčerejším jitrem nicméně náleží též nesporný fakt, …

… že zatímco předevčírem směřoval od samého rána horký a slunečný den k změně v nepohodu, …

… dnešek naopak vyvine snahu opačným směrem návratu k oteplení, byť již nikoli třiceti a vícestupňovému. Ale každá změna k lepšímu je dozajista vítána.

S takřka celodenním odstupem, skutečně naplněným nanejvýš příjemným slunečným počasím, obloha zřetelně naznačila, …

… že v čase slunečního západu a zejména po něm bude opět mít dostatek výchozího materiálu k bohatému čarování.

6. srpna:

Jak se dalo očekávat, první srpnový pátek skončil nejen ve Vimperku bouřkou, i když zrovna zde nijak zvlášť výraznou (média, jak je jejich neblahým zvykem, v zájmu tradičně zbytnělé senzacechtivosti jako vždy přeháněla a vše zveličovala). Zato srážky bylo rozhodně možno v prvopočátku charakterizovat jako nefalšovanou průtrž mračen s poctivým krupobitím. Noc pak přinesla jejich mírnější a vytrvalou podobu, která vydržela až do dnešního rána.

Zbytek dne se následně poctivě snažil o cosi jako návrat k slunečnu, ovšem vesměs s nemalými obtížemi, zaviněnými přetrvávající oblačností.

Dle prastaré lidové moudrosti, jež nám praví, že každé zlo je pro něco dobré (zde myšleno samozřejmě s patřičnou nadsázkou, neboť oblačnost jakožto nositelka vláhy rozhodně není zlem), ovšem bylo sázkou na jistotu, že v důsledku popsaného vývoje počasí se večer zase jednou pozoruhodně vybarví …

… a obloha bude až do pozdních hodin nádherně kouzlit. Stalo se a ze všeho vzešlo jednoznačné rozhodnutí strávit v očekávání čehosi třeba i vzdáleně podobného nedělní úsvit na boubínské rozhledně.

5. srpna:

Srpen se pokusil úspěšně naznačit, že co do teplotních poměrů nemusí nijak výrazně zaostávat za svým předchůdcem. Včerejšího dne jej velmi věrohodně napodobil. Slunce sálalo z azurově vymetené oblohy a teploměry se tvářily, že oblast pod hranicí třiceti stupňů nad nulou je pro ně neprobádaným územím. Pozoruhodně horká byla i navazující hvězdná noc, takže by se mohlo zdát, že dnešní východ bude v důsledku drtivě převažujícího monochromatična nezajímavě fádní. Přesto však intuice vybízela k cestě na Boubín a ta byla bez dlouhého přemýšlení či snad váhání uskutečněna. Uvítání na rozhledně se opravdu neslo v silně podobném duchu jako předevčírem. Obloha nad hlavou zprvu skutečně co do třeba i sebemenších náznaků nějaké oblačnosti (s výjimkou obzoru) zela ryzí prázdnotou.

Vbrzku se však začaly dít věci, jejichž zcela nenápadný počátek …

… vůbec nedával najevo, …

… v jakou úchvatnou nádheru se v rozmezí jediné hodiny dokáže vyvinout. Opět tu dostávala prostor především fantazie, …

… aby přemýšlením o mystickém významu všech stále rostoucích proměnlivých tvarů, postupně navíc barevně podpořených blížícím se sluníčkem, …

… dokázala oprávněnost často jí přisuzovaného přívlastku …

… bezbřehá.

Třebaže zajímavé pohledy byly k nalezení …

… prakticky všemi směry, …

… oči dnes zákonitě poutal …

… především a nejvíce východní.

Křehké krajkoví z působivě rozestřených cirrů …

… se postupně stále více trhalo …

… a současně zaujímalo na obloze čím dál větší prostor.

Teploměr, fotografovaný pár minut po šesté, avšak zachycenou hodnotu ukazující již od okamžiku, kdy se po usazení na své obvyklé místo po příchodu na rozhlednu ustálil, ani v nejmenším nepřekvapil. Západní vánek svou rychlostí 2,2 m/s (7,92 km/h) jedině potěšil a především báječně osvěžil.

Ač se směr, z nějž přilétal, zdál prakticky čistým, cosi, jak se říkává, bylo ve vzduchu. Další z rodících se krásných a horkých dní už v té podobě nedožije večera.

A vida – předevčírem nízko nad údolími přistižená Kelvin-Helmholtzova oblaka dnes vydávala svědectví o střihu větru pro změnu ve výškách, …

… snad aby podložila viditelným důkazem skutečnost, že každý klid je vlastně jen zdánlivým či dočasným, ba nejednou přímo klidem před bouří. Vyčkejme tedy večera – uvidíme, jaké přívlastky pro něj shledáme nejvhodnějšími.

4. srpna:

K zajímavým lesním zjištěním náleží i to, že datlík tříprstý (Picoides tridactylus), blíže ve fotokronice představený loňského posledního března zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18219, občas neváhá hledat svůj oblíbený pamlsek i na stromě, který už je z minulosti tak dokonale a hustě okroužkován (podrobně vysvětleno pod posledním snímkem z 3. prosince 2020 zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/18027), …

… že by tu člověk něco podobného už naprosto nečekal. A přece se stalo – dosud plně neztuhlá pryskyřice, vytékající ze zcela čerstvě obnovených otvůrků po datlíkově zobáčku, je toho přesvědčivým důkazem.

3. srpna:

Dramaticky zatažená večerní obloha nemusí nutně v každém případě znamenat, že vydrží až do rána. Nejednou uchystá změnu již v průběhu noci, což se zrovna aktuálně stalo. Časně ranní Boubín se přímo nad sebou těšil čisté, zvolna blednoucími hvězdami poseté temné modři, …

… zatímco pozůstatky neméně temných mračen našly své místo těsně nad východním obzorem.

Jižní směr upoutal inverzní mlhou v údolích …

… a prozradil, že i v takové výšce se může bez problémů opticky projevit střih větru, tedy prudká zména proudění do protichůdného směru. Jmenovaný jev totiž mívá za následek zajímavý optický úkaz zvaný Kelvin-Helmholtzova nestabilita či Kelvin-Helmholtzovy mraky – tedy pravidelně za sebou se opakující drobné oblačné útvary připomínající mořské vlnky, jak je zde hned v několika variantách vidíme v detailnějším výřezu z předešlého snímku. V jiné podobě si je pak můžeme připomenout na osmnáctém a devatenáctém snímku shora z 13. října 2013 – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3347. Narazí-li na ně ve výšce letadla, piloti mohou zpravidla s jistotou očekávat turbulence.

Sluneční kotouč se rozhodně nevyhoupne na nebeskou klenbu hned v plné kráse – má v cestě spolehlivě fungující překážky, …

… pod nimiž jako by si mezi inverzními pruhy poklidně plul zaoceánský parník jménem Temelín.

Ale o chvilku později je nad pomyslnou hladinou k rozeznání slabý halový sloup, …

… jehož původce již podle všeho stoupá vzhůru za oblačnou clonou, …

… která přece jen není natolik soudržná, aby sluníčko nepropustila ještě dříve, nežli ji samo definitivně překročí.

Dokonce je v té lehce zastřené fázi možno zachytit též sluneční skvrny.

Jižní obzor si k tomu přisadil Alpami, …

… a to způsobem, za jaký by se nemusel stydět kterýkoli z podzimních či zimních měsíců, …

… v nichž viditelnost majestátních velehor bývá rozhodně obvyklejší nežli v půli léta, kdy má naopak punc vzácnosti.

Okamžik ničím neomezené vlády slunečních paprsků je nadosah …

… a teplota o pouhého půl stupně zaostává za včerejší, zatímco vítr, resp. vánek se podobně nepatrným způsobem polepšil – dnes míří k rozhledně od jihozápadu, a to rychlostí 1,5 m/s (5,4 km/h).

Čeká nás krásný teplý letní den, …

… plný pestrých barev. Bohatě kvetoucí vrbovka úzkolistá …

… je momentálně bezesporu největší krasavicí nejen boubínských lesů, v nichž ji směrem k vrcholu potkáváme ve stále bohatších, úchvatně působících ostrůvcích.

2. srpna:

Dnes už voda shůry neminula ani Boubín …

… a vybrala si k tomu čas takřka polední, …

… kdy se rázem jako otočením kouzelného prstenu původní prosluněná nálada proměnila v tuto ocelovou šeď.

I přes vytrvalý déšť, střídající intenzitu drobného mrholení s vydatnějšími příděly, …

… bylo možno zážitky na rozhledně …

… bez zaváhání zvát strhujícími.

Jak vidno, denní teplota překročila včerejší večerní téměř jen symbolicky, takže výraznější rozdíl tu v daném srovnání představoval jedině severozápadní vánek, občas rychlostí 1,2 m/s (4,32 km/h) střídající většinové bezvětří.

Celkem brzy se zklidnil i déšť, …

… obloha začala nabírat nové barevné tóny …

… a zpáteční cesta brzy naznačila, že vše bylo vlastně jen jakousi skutečně všehovšudy polední epizodou, …

… po níž se počasí opět navrátí k původnímu dopolednímu modelu.

Pozdně večerní Vimperk pak jednoznačně potvrdil, že ani dnes by nebylo od věci přihlížet pozápadovým výjevům z téhož místa jako včera.

1. srpna:

První srpnové boubínské uvítání se neslo nejen v duchu včera (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/19174) předvídaného slunečna, ale přímo skvostných oblačných výjevů, …

… vypovídajících však mimo jiné i o tom, že v řadě míst po celém obzoru si užili celkem bohatých srážek.

Ty se ovšem Boubína ani nedotkly.

Zasáhly např. dalekou oblast Novohradských hor …

… a nejintenzivněji se pohybovaly severně od Vimperka, k němuž sice nedospěly, zato na Strakonicku bezesporu předvedly své.

Pohyb oblačnosti na všech stranách svědčil o severním proudění, …

… takže zmíněné srážkové aktivity za Vimperkem by kldně k Boubínu postupně dorazit mohly. Jejich pruhy ale svým zahnutím současně prozrazovaly, že v dané lokalitě dochází ke střihu větru, …

… čímž je pohyb celé masy poněkud odkloněn.

O skutečnou „bombu“ toho již tak dostatečně kouzelného večera se však postaral teprve teleobjektiv, přibraný na pomoc oku, které cosi pouhým pohledem tušilo.

Navzdory výše popsané srážkové činnosti totiž vnitrozemský obzor připravil zcela nečekané překvapení – i přes onu ve své podstatě clonu viditelný Božídarský Špičák a Klínovec, naposledy – a tehdy zřetelněji – ve fotokronice zachycený 11. července (viz tentýž odkaz výše).

O poznání brilantněji se na obzoru „vyloupla“ Jezerní hora s oběma Ostrými i Špičákem pod nimi, …

… že však budou k slabounkému rozeznání také obrysy Alp mezi Smrčinou a Plechým, opět nikdo za dané situace naprosto nečekal.

Dohlednost se tedy jevila i přes všelijaké atmosférické nástrahy přímo skvostnou.

Klesající sluníčko zákonitě postupně ubíralo krajině na barevnosti, …

… avšak nikoli na tvarové působivosti, …

… o niž se nepřestávala starat oblačnost v součinnosti s větrem.

Ten, jak již bylo řečeno, vál přímo od severu, a to rychlostí rovných 5 m/s (18 km/h). Oproti včerejšímu večeru se tak zmírnil, stejně jako nepatrnou měrou i teplota.