Rozhovor
Streampunková královna
V našem městě žije královna streampunku, a jak jí nejlépe představit?
Aneta Švecová je krásná mladá žena, matka, kadeřnice, učitelka odborného výcviku, hodinářka, šperkařka, ale také modelka a rebelka vyznávající životní styl Streampunk.
Aneto, ty nejsi rodilá Vimperačka, jak si se ocitla v našem městě?
To je pravda, pocházím z Trhových Svinů. Do Vimperka jsem se přestěhovala před osmi lety s manželem, který pracuje v Německu. Hledali jsme město blíž k hranicím. Mám dva syny, Adamovi byly necelé čtyři roky, když jsme se nastěhovali a mladší Matěj už se jako Vimperák narodil. Po čase jsem se rozvedla, ale ve Vimperku už jsem zůstala.
Jsi velice všestranná, co tě žene do tak různorodých obrů?
Já jsem vyučená kadeřnice a pár let jsem měla i vlastní salon v mém rodném městě. Pak jsem na čas pracovala i v Německu a nakonec jsem dostala nabídku práce učitelky odborného výcviku na Nerudovce ve školním kadeřnictví, které je v Nádražní ulici naproti autobusovému nádraží.
Mám ráda hlavně fantasy tvorbu a tím to asi začalo. Líbí se mi filmy a plakáty, obrázky od Draculy po Saudka. Dámy tam vypadaly vznešeně, důstojně, žensky a někdy tajemně. Do toho mám ráda staré věci a úplně nejvíc se mi od malička líbí hodinky. Je to ukázka neuvěřitelného lidského umu. Jednou jsem náhodou objevila styl zvaný steampunk a byla jsem ztracená. Začala jsem zkoušet tvořit nějaké šperky z ozubených koleček. Sehnala jsem si staré, nefunkční i polorozpadlé hodinky a experimentovala. První šperky byly jednoduché, ale líbily se a já je pak postupně vyráběla nejen pro sebe, ale i pro přátele a rodinu.
Hodinky a jejich torza se doma nakupily a mě napadlo, že bych ráda věděla víc o tom, jak fungují a tak jsem se přihlásila do Jihlavy na obor jemný mechanik a absolvovala roční dálkové studium zakončené výučním listem. Určitě to byla zajímavá zkušenost. Hodinařina je krásná a zajímavá. Dnes hodinky neopravuji, jen někdy pro vlastní radost, pro sebe, ale zase to posunulo dál moje šperkařství.
Začala jsem vyrábět a i prodávat více šperků, a tak jsem se dostala do povědomí lidí a tím i přišla na řadu nějaká spolupráce s fotografy.
Prodávám ve svém steampunkovém kostýmu a tak jsem chtěla mít i pár pěkných fotek. Postupně jsem fotila s různými fotografy – Jiří Frantál ze Zlivi, Karolina Ryvolová, Lucie Kout z Českých Budějovic a teď nejvíc spolupracuji s Miloslavem Kadochem ze Strakonic. Všechny fotografy mohu doporučit, každý má svůj styl a všichni jsou úžasní.
Měla jsem i svůj atelier, ale musela jsem ho zrušit, nepřečkal dobu covidovou. Teď si můžete mé výrobky prohlédnout v kadeřnictví.
Můžeš čtenářům představit, co je to Streampunk?
„STEAM“ – Jako pára
„PUNK“ – jako jakési rebelství, něco, co se vymyká všeobecně přijímanému standardu.
Steampunk je sci-fi žánr vzniklý v 80. letech 20. století. Je zaměřený na společnost a technologie založené na páře, jako hlavním zdroji energie. Odehrává se v alternativní historii, ale může se opírat i o historické události. Vychází z představ lidí z 19. století o budoucnosti. Je to takové to, co by bylo, kdyby nebyla elektřina, ale vše zůstalo u páry. Zavřete oči a představíte si pány ve fraku s pestrými vestami a dlouhými kabáty. Dámy v nákladných šatech, krajkách a korzetech spolu s klobouky a doplňky. Elegance a krásný aristokratický styl, šmrncnutý o malé strojky nejasného účelu, mechanické součásti oděvů a šperky z ozubených koleček. A samozřejmě hodiny a hodinky. Ozubené kolečko je základním symbolem kouzelného a výjimečného steampunku. Z filmů je to třeba – Adéla ještě nevečeřela nebo Wild, Wild West.
Jak nákladný je to „koníček“ resp. styl?
Nákladný koníček, no jak se to vezme. Samozřejmě se dají sehnat na míru vytvořené rekvizity a součásti kostýmů, ale to bývá drahé. Já jdu asi tou střední cestou a snažím se zkombinovat různé i civilní kusy oblečení jako je třeba bílá košile s koupeným korzetem. Oblečení si upravuji a doplňuji o různé pásky, kožené řemínky a našívám kolečka. Klobouky a dekorace si dělám sama, ale podporuji i rukodělné umělce, takže si ráda někde na trhu koupím ručně dělanou brož apod.
Viděl jsem tvé fotky a musím tobě a fotografovi vyseknout poklonu. Kam chodíte na ty úžasné nápady?
Děkujeme za poklonu. Poslední dobou spolupracuji nejvíc s Miloslavem Kadochem ze Strakonic. Ten mě kdysi oslovil pro jeden projekt, a to focení u starých promítaček v kině Portyč v Písku. Od té doby jsme spolu fotili už několik 
věcí. Většinou fotíme venku u zajímavých míst, jako jsou staré zdi nebo schody, prostě Miloslav má přehled o neokoukaných a zajímavých místech a ví, co se hodí ke stylu steampunku.
Párkrát jsme fotili i v atelieru, ale to byly spíš portréty. Ty potřebují být hezky nasvícené, a to se lépe fotí v interiéru. Kostým, líčení a účes si obstarám sama. Většinou se jen domluvíme na kompozici, já navrhnu nápad a on vyhodnotí, jestli je to proveditelné a případně provedeme změnu. Miloslav nefotí jen steampunk a podobné styly, ale viděla jsem od něj různé portréty, fotky dětí a svatby. Je precizní a hlavně respektuje vaši představu. Takže mohu vřele doporučit.
Aneto, vytváříš krásné šperky pod značkou AneS, můžeš čtenářům přiblížit svojí práci?
Šperky z hodinek mě moc baví. Název AneS jsem zvolila, protože jsem chtěla, aby šperky měly své jméno. Ane – jako Aneta, S – jako steampunk.
Jedná se o práci s křišťálovou pryskyřicí v kombinaci s lůžky z chirurgické oceli. Toto se mi osvědčilo, jako nejlepší kombinace. Práce s pryskyřicí není těžká, když se ji naučíte správně rozmíchat. Naučila jsem se jí stylem pokus – omyl. Dále používám různé písky, obrázky, rostliny, kamínky, přičemž ne vždy je to vhodný materiál do šperku, ale za ty léta to mám už vychytané. Někdy mám strach, když dělám něco nového, např. jsem zalévala popel z urny s kolečky a ještě dalším pískem, co to udělá, ale naštěstí to dopadlo dobře.
Často také vyrábím šperky na přání. Například jsem vyráběla šperk pro tři sestry, kterým zemřeli rodiče, a z jejich
hodinek jsem pro každou z nich vytvořila šperk. Pak jsem měla další krásnou práci, tu si zadala dáma, jejíž syn byl voják a toho času byl někde v Afganistanu. Jeho novomanželka byla pár týdnů bez něj a ona se rozhodla, že jedny své staré hodinky rozdělí na dvě části. Dal se použít jen ciferník, tak jsem ho rozdělila a vsadila do dvou šperků. Každý z nich dostal šperk jen s jednou půlkou ciferníku, ale bylo jasné, že patří k sobě. Takové příběhy mě moc baví. Ráda bych v této souvislosti požádala majitele hodinek, krabiček k hodinkám či jen hodinových součástek, aby takovéto věci nevyhazovali a přinesli ke mně a já je ráda koupím, nebo se nějak domluvíme.
V úvodu rozhovoru jsem použil plakát z tvé letošní prodejní výstavy v Písku, můžeš nás s ní seznámit?
Prodejní výstava v Galerii Portyč měla být už před rokem v březnu, ale coronavirová opatření mi to přerušila, tak se nakonec uskutečnila až letos v únoru. Výstavu s názvem „Fantastický steampunk“ jsem měla spolu s fotografem Miloslavem Kadochem. K vidění byly mé šperky, ale i obrazy a dekorace. Miloslav zase představil fotografie, které jsme spolu nafotili. Myslím, že se tento projekt vydařil. Účast na vernisáži byla hojná, podle mých informací a záznamů v knize hostů se výstava líbila a dokonce mi bylo nabídnuto, abych některé šperky ponechala ke stálému prodeji. Tak pokud budete mít cestu do Písku a galerie Portyč, můžete se přijít podívat. Největší radost mám ze syna, který rád maluje a kombinovanou technikou vytvořil obraz, který se na výstavě následně i prodal. To mě potěšilo asi nejvíc.
Aneto, jaké jsou tvé plány do budoucna?
Do budoucna bych ráda více oprášila štětec a barvy. Malování jsem trochu odstavila a ráda bych se k tomu vrátila. Plánuji i nějaké osobní změny, takže vlastně ještě sama uvidím, co mi další měsíce přinesou. Každopádně bych ráda poděkovala všem za přízeň a podporu a budu se moc těšit na milá setkání, ať už v kadeřnictví, anebo na nějakém trhu.
Děkuji za rozhovor.
Ing. Milan Pešek
{jcomments off}
