Velký Kokrháč
Slunce žhne. Ostrý potok teče ve svěžím stínu a jen tam, kde do něj vniknou paprsky, stříbrně se rozzáří. Cesta se nekompromisně dere Dolem pod Ostrým a pak kolmo na vrstevnice do svahu Lenkáč. Okolo malé výklenkové kapličky s ikonou Bohorodičky se dostáváme na křižovatku pod horou Lovečná a skalní branou na starou zelenou značku. Úzká úvozová cesta nás dovádí ke hranici, kde se do nás opírá příjemný západní vítr.
Úbočí Ostrého –
vítr sráží z pařezu
mravence.
***
Scházíme z Ostrého. Celý hřeben je vyztužený zkamenělým výkřikem skály, která se po svorových výronech žene od severovýchodu nad hřeben, vzepne se nad něj a odlomí se co kamenná do prázdna přepadávající vlna. Místy ji zdobí bílá pěna křemene. V sedle mezi Ostrým a Kokrháčem objevujeme obrázek svatého Františka a zvláštní kamennou pyramidu s malou základnou jak z dílny umělců balancing stones pictures.
Cesta po hřebeni je vydlážděná kameny s ostrými žebry. Přecházíme z jednoho na druhý jak po hřbetech ztuhlých ryb. Konečně na Velkém Kokrháči shazuju z ramen batoh. Nacházíme na nocleh rovné místo hned vedle vrcholových skal. Vítá nás tu staré ohniště přikryté velikým placákem. Klubíčko se jím snaží pohnout, já už to ani nezkouším. Připravujeme si pelech, lezeme do žďáráků i s nafukovací karimatkou a spacákem. Nemohu se tam vtěsnat, točím se ve spacáku jak lapená ryba.
Corliss dnes opět vyděsila nějaké turistky, slyšel jsem jejich zoufalý křik, když jsem zrovna ze skály Maxfelsen pořizoval fotky. Připraví mě to o nervy, musíme se pak lidem do nekonečna omlouvat. Teď tu sedí kousek od nás přivázaná k suchému smrku, snad jej v záchvatu nadšeného poskakování a blafání nevylomí. Přivírá oči a propadá do svého psího snu. Ale vždy jen na chvíli. Stačí šelest, který my ani nevnímáme, hned zase vztyčí hlavu a dívá se kolem sebe. Chceme-li si zachovat klid, je lepší nemít zase až tak dobrý sluch a čich.
Čtu Klubíčku básně Jana Skácela. Pak hádáme, kde asi zapadne slunce, které ovšem není vidět, mraky tmavnou, poryvy západního větru sílí a několik kapek se rozstřikuje o žďáráky. Za chvíli se zase obloha prosvětluje. Díváme se do korun smrků nad námi, tmavá mračna plují rychle od západu, mezi nimi ostrůvky modré. Na severu se táhne nažloutlý pás prosvětlené oblohy, pás zlatavý za lesy, táhlé hadí tělo. I do snů lesa vložena je hadí korunka / do spánku úsměv kolem úst, napsal básník František Daniel Merth v jedné ze svých Sedmi písní. Kde ukrývá melancholický soumrak svoji hadí korunku?
Ještě jednou vylézám ze spacáku a urovnávám si nezvyklé vybavení k nocování pod širou oblohou. A pak už se mi klíží oči. Co bych snad měl zapsat, říkám si pro sebe nebo i nahlas. Je to mluva prostá a pokojná, s dlouhými odmlkami. Dříve, nežli vzlétnu, / povzdechnu z hloubi duše. // Aby tu po mně zbylo něco nahlas. (Jan Skácel – Smuténka).
***
V noci Velký Kokrháč otáčí hlavou. Probírám se do tmy, vítr šumí v korunách, fouká ale od východu. Před tím západním jsme byli chráněni kamenným kohoutím hřebínkem, východní vítr je chladnější a opírá se mi naplno do žďáráku. Mezi korunami svítí hvězdy, ale moc jich nevidím, mám slepené oči a brýle trochu navlhlé.
Ráno bych se nejraději poklonil před sluníčkem jako Nastěnka z Mrazíka a poprosil je, aby ještě nevycházelo. Vycházející slunce je výzva, apel, a mně se ještě chce ukrýt před světlem nového dne. Nakonec přece jen překonávám lenost a vysouvám se ze spacáku. Ze skály je vidět Velký Javor s oblačnou čepicí. Teď si vaříme ranní kávu. Ve starém ohništi syčí vařič.
***
Z Juránkovy chaty na Svarohu zbyla jen zarůstající hromada zdiva. Na jakém úžasném místě tu bylo možné přespat. Ale tahle chata jako by nemohla nalézt pokoj. Postavena v roce 1922 byla již v roce 1931 úmyslně zapálena. Za necelý rok na stejném místě stála chata nová, kterou na sklonku druhé světové války vyhodila do povětří německá armáda. Proč? Asi jen pro radost z ničení nebo z pomstychtivosti. Ani to nadšence šumavského lyžování neodradilo a den před vánoci 1945 se na Svarohu otevřela třetí Juránkova chata. A pak se dostali k moci komunisté a stavba znovu propadla zkáze. Dnes by tu mohla zvát k romantickému noclehu chata čtvrtá, kdyby jí v cestě nestála jiná moc: nedostatek peněz nebo ochránci přírody, kteří tu poblíž vyhlásili rezervaci. Svaroh mi připomíná posvátný pahorek, který hostil již několik kaplí horských náboženství. Každá z těch věr vstoupila tu do lesů, posvětila vrchol a záleží jen na člověku, nakolik se odhodlá pokračovat v úctě přeskakující jak jiskra mezi roky.
Na Jezerní horu nesmíme, ale nedá nám to a vstupujeme do zakázaného území. Našlapujeme tichounce. Nepatrná pěšinka nás vede cikcak mezi zdecimovanými smrky. Je stále méně rozeznatelná, začínáme bloudit. A tak je to se všemi neprošlapávanými cestami: Vydali jsme se po ní jak po pramínku vlasů, který se rozplývá do vzduchoprázdna vysoko pod oblačnými břichy. Pod nohama se nám rozblikaly květy sedmikvítku evropského. Připomínají oči, které dychtivě obdivují oblohu, prskavky na sněhu. Překračujeme padlé kmeny. Když na ně stoupnu, jako by se v nich pohnul trouchnivý dech. Pruží pod mými kroky jak podmáčená hlína. Na vrcholku Jezerní hory stojí totalizátor na odběr srážek. A nyní scházíme k okraji srázu spadajícímu o tři sta výškových metrů níže k Černému jezeru. Shlížíme na hladinu obklopenou ostrůvky smutného suchého lesa. Pod nohama se nám odlamují divoké žlaby.
Text a foto Roman Szpuk
Popisky k fotkám:
1) Kaplička pod horou Lovečná
2) Skály na západním úbočí Ostrého
3) Skály na východ od vrcholku Ostrého
4) Obrázek svatého Františka v sedle mezi Ostrým a Kokrháčem
5) Mužík pod Malým Kokrháčem
6) Pohled z Velkého Kokrháče na Ostrý
7) Skály u cesty na Svaroh
8) Pohled od Svarohu na Velký Javor
9) Fotka Juránkovy chaty z roku 1934
10) Sedmikvítek evropský na Jezerní hoře
11) Padle kmeny na Jezerní hoře
12) Totalizátor na Jezerní hoře
13) Pohled na Černé jezero
{gallery}Jitka/rok2021/cerven/minipoetik{/gallery}
MINIATURY Romana Szpuka 2021
1. Silentio
2. Ohnuté břízky
3. Čandra
4. Stín túje se blíží
5. Klaperl
6. Na Vaydě
7. Schätzenwald
8. Sen o kapli Zmrtvýchvstání
9. Velikonoční mříže na Šumavě
10. Tmajemství
11. Bílé pírko
12. Březová voda
13. Černá strž
14. Vítr potěžkává přeháňku
15. Sklo
MINIATURY Romana Szpuka 2020:
1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
16. Třinácté komnaty skal
17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly
18. Świetliky
19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô
20. První z listů
21. Nesmělé světlo
22. Inverze
23. O čtení
24. Lidi budou klidnější
25. Když už nemůžeš, přidej!
26. Zmrzlý čaj na Milešovce
27. Malířka a převozník
MINIATURY Romana Szpuka 2019:
1. Posed u Modravy
2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci
4.Předjarní povídání
5. Jarní vítr
6. Náušnice paní Zajícové
7. Soumrak na Šeravě
8. Hle, dělám věci nové
9. Fragmenty
10. Kohout
11. Svár zimy a jara
12. Jepičí láska
13. Hadí vrch
14. Voda, voda
15. Čtení v kavárně na Dvorku
16. Cesty nevyzpytatelné
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko
41. Hořící srdce
MINIATURY Romana Szpuka 2018 :
1. Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení
3. Oheň tání
4. Nesouvislý dialog
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky
11. Město je jiné
12. Osamělci
13. Staří a mladí
14. Zpáteční cesta
15. Chodím furt v pantoflích
16. Toto místo
17. Celé jaro je erotické
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina
20. České středohoří a Šumava
21. Hýlové a blesk
22. Bělásek a děti
23. Omývání barev
24. Bolest křídel
25. Slunovratova noc
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje
28. Ještěrčin ocásek
29. Střet dvou vášní
30. Zatmění
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci
35. Zanechávaje příbytek otevřený
36. A měla jsem tě ráda?
37. Vážka rudá
38. Kohlschachten
39. Na cello hraješ
40. Zlatá a černá
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod
44. Vratká lávka slov
45. O solitude
46. Listopadové toulky
47. Zasněžené město
48. Přebrodit Křemelnou
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :
1. Uplakaný čert
2. Hrušky
3. Vánoční vzpomínka
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice
8. Pavoučice sněžn
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Cestou z Najmanky na Radost
32. Žluna
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek
36. Nepoučitelní
37. Dobršská brána
38. Hvězdy a psík
39. Malá ťapkající holčička
40. Zářijové plody
41. Buchingerův dvůr
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?
44. Nejmanka u Hrbu
45. První sníh
46. Úplňková noc
47. Jepice
48. Herwart a Empedokles
49. Dálky na dosah
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta
52. Flöhturm
53. Blízkosti opuštěných
54. Miniatury: Čtyři úplňky
55. Świetliky
56. Kometa Neowise
{jcomments off}