Princip propasti aneb noc na Plačlivô
Slunce klesá a hory se pozvolna vylidňují. Většina už schází do dolin. Ti, kteří ještě vycházejí nahoru, si chtějí vychutnat delší stíny, které – jak se Země pomalu otáčí – prokreslují srázy okolo nás, nejvíce jihozápadní stěnu Ostrého Roháče (2 088 m. n. m.), který je o něco nižší, než Plačlivô (2 125 m. n. m.). Vypadá to, jako by neviditelná ruka obracela zpět karty, se kterými se přes den hrálo, rub těch karet je černý a zubatý a kdo ví, co falešná hráčka Štěstěna učiní s hodnotami, které přiklápí. Jistě hra zítřejšího rána nepočne tam, kde večer ustává. Vášně se uklidňují a také mraky se zplošťují a získávají fialově růžový nádech.
Nad Žiarským sedlem se objevuje rohatá hlava kamzíka. Procházejí se tu pod námi dva a jsou tak klidní, ani se o překot nekrmí, občas postojí. Hejno jiřiček, které se nad vrcholkem nečekaně zjevilo, je podobně klidné. Loví tu vůbec ptáčci hmyz k večeři nebo se jen tak prohánějí mezi skalnatými zuby a balvany? Slyšíme jejich frkot, když nás těsně míjejí. Jejich bílá bříška se jak rybky míhají různosměrně na černém pozadí již ve stínu se topících dolin. Nakonec se objevuje i poštolka. Letí až k nám a na poslední chvíli v úleku uhne. Na co se soustředila, že nás zprvu přehlédla? Nakonec se třepetá na místě dole nad sedlem.
Tu se ozve výkřik krkavce, jenž takto jednoslabičně vyjadřuje radost z volnosti. Černý pták oblétá naši horu dokola, tu a tam přitáhne křídla k sobě, změní se v kámen, naznačí vývrtku a zase let srovná. Tohle nejsou lovecké manévry ani zásnubní léty. Je to krkavčí hra. Ukazuje nám, jak máme prožívat hlubinu. Reinhold Messner to vyjádřil slovy za něj: „Být odkázán sám na sebe, daleko ode všech a ve velké výšce je absolutní expozice.“ Messner tomu říká princip propasti, bez níž je horolezectví nemyslitelné. Krkavci však s propastí komunikují ještě jinak – bez doteku skály, jen rozprostřenými křídly. Teď jeden obkroužil vrchol Plačlivô, jako by nám ho chtěl podvázat pod našima znavenýma nohama. Na chvíli zmizel, jen výkřik ho prozradil. A objevil se na druhé straně hory.
***
Vetché plátno suknice nesešívané, té Ježíšovy, o kterou losovali setníci pod křížem, se trhá o hřeben Jakubiny (2 193 m. n. m.) a Hrubého vrchu (2 137 m. n. m.). Přes Velkou Kamenistou (2 127 m. n. m.) a Červené vrchy přetéká oblačný vodopád spletený do podoby tekuté vánočky. Stíny mračen kreslí své siluety po kamenných polích hor daleko až k tatranskému Kriváni. Přeskupují se mapy západních svahů. Kterak asi drží pohromadě ty miliony balvanů a kamenů? Horolezkyně Dina Štěrbová napsala po své cestě na Čo Oju: „A opět ticho, to klamné ticho neexistujícího klidu, ve kterém se stále hemží tisíce vznikajících a zanikajících vratkých rovnováh.“
Uléhám mezi kameny. Na poslední chvíli zadržuju Oldu, aby si tvrdé lůžko nevystlal silně ohroženou trávou Sítiny trojklané (Juncus trifidus). Jsem tak unavený, uvolňuju svaly, hlavu nořím za nízkou zídku z kamenů, které tu narovnal kdosi přede mnou. Slunce se oddělilo zpod cimbuří večerního stratokumulu, rudě zažhnulo jak hostie na rtech dívky obětované divokým zvířatům v římském cirku. Mezi Baníkovem a Salatínem visí srpek měsíce útlý jak zbyteček ze skoro vylízaného talíře. Vítr fouká – řeklo by se spíš, duje – protože přetéká přes hory silou, nedoráží divokostí – od severu. A najednou se začínají zhmotňovat čepičky oblaků i nad bližšími horami. Nejdříve nad Třemi Kopami, pak nad námi jak kápě a pak i nad Baníkovem (2 178 m. n. m.) a Hrubou kopou (2 166 m. n. m.). A slunce tím závojem prosvítá a dotýká se obzoru, rudé paprsky obtiskují obrysy Kop do mlhy, která střídavě houstne a řídne. Jak skončí tato noc? Budeme uchváceni a promáčeni mračnem? Dočkáme se volné oblohy a hvězd?
Brzy usínám. V noci se budím a první, co vidím, je letící Perseida. Přetíná severní oblohu zprava do leva, zůstává po ní kouřová stopa. Je to opožděný posel vracející se od Perseida, jeho šat hoří, v prach se mění, na temné noční obloze nemůže minout moji planoucí tmu.
***
Druhý den šplháme po skalách a řetězech na vrchol Ostrého Roháče. Celé tělo je zapojené. Sen se naplňuje. Svým pískotem nás doprovázejí svišti. Vítr unáší vzhůru nad hřeben motýly. Jsou to bělásci a babočky kopřivové, ty nejobyčejnější druhy, které jako by povolal z luk dole, které rozpaluje dopolední slunce. Jedna babočka čeká, až popojdu po řetězu, aby na něj usedla za mými zády. Je lehoučká jak ozdoba ze salónu krásy. Možná se chtěla napít potu z mé dlaně? My to však máme s pitím stále těžší. Slunce pálí, nikde stín. Ani osm litrů nám na dva dny nestačilo. Odpočítáváme loky a pouštíme se do dalších a dalších stoupání a sestupů. Střídavě se snažíme najít vodu na pravém, a na levém svahu, ale jen plýtváme silami. Musíme zase vystoupat zpět. Hřeben Západních Tater je beznadějně bezvodý. Hlava mi žhne jak kamna. Pot nechladí a ústa zalepuje hustá pěna. Mám závratě. Vzpomínám si na Roklan, kde jsem kdysi za tmy také dorazil žíznivý a našel jsem v puklině kamene vodu. I tady se malá loužička objevila. Přiklekl jsem, bylo jí tak na jeden lok, ale nedosáhl jsem k ní rty. Nacházím pár borůvek. Mají chuť jak neznámý pokrm z rajské zahrady.
Sestup za Ostredokem (2 050 m. n. m.) přes Nižnou Maguru (1 920 m. n. m.) a další Ostredok (1 674 m. n. m.) je nekonečný. Když se z vrcholku vyšší hory dívám na nižší, zdá se mi shora, že cesta dole vede nanejvýš po rovině. A když pak sestoupím až do sedla pod vrchol, ze kterého jsem soudil situaci těch dole, žasnu, jaká nová hora přede mnou zase vyrostla.
***
Vrátit se zpět. Projít hory, které jsem v mládí přeběhl pln energie, teď po osmatřiceti letech se srdcem oslabeným infarktem, ale se stejným ohněm v něm. Nač by měl člověk čekat? Až jej přestanou bolet klouby nebo až se dech prohloubí? Čas je neúprosný a žádná řeka do kopce neteče, horská bystřina už nejméně. Jsou životní etapy, kdy voda padá divoce skalami jako Šarafiovým vodopádem ve Žiarské dolině. Už nebude lépe. Síly budou stále jen ubývat, proto je třeba vyrazit hned, bez opatrnosti, bez obav, bez dlouhého tréninku. Nějak to dopadne. A vždy to bude zážitek, nic, než plně prožité dny, nás nečeká tváří v tvář obloze a propastem, hvězdám a vichru, který hladí tváře lépe než ustrašené dlaně těch, co o nás mají zbytečné obavy.
„Byl jsi tak nadšený,“ řekl mi Olda. „Lezl jsi úplně po okraji těch skal a hřebenů.“ Ach ano, řekl bych to trochu jinak, byl jsem tak šílený. Díky, synku za pochvalu. Zahřála mě jak doušek dobrého červeného vína.
Text a foto Roman Szpuk
Popisek fotek:
I Hřeben Baníkova v cárech mlh
II Kominiarski Wierch mezi Ostrým Roháčem a Volovcem
III Stín Plačlivô na Jakubině
IV Mračna nad Kopami
V Oblaky tekou přes Hrubý vrch, Jakubinu a Velkou Kamenistou
VI S Oldou na Plačlivô
VII Západ slunce z Plačlivô
VIII Oblačné čepice nad horami
IX Východ slunce za Temniakem
X Babia hora a Pilsko. Mlhy nad Oravou.
XI Ranní Roháče
XII Ostrý Roháč nad Jamníckým plesem
XIII Božská houpačka Západních Tater
{gallery}Jitka/rok2020/srpen/miniaturka{/gallery}
MINIATURY Romana Szpuka 2020:
1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
16. Třinácté komnaty skal
17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly
18. Świetliky
MINIATURY Romana Szpuka 2019:
1. Posed u Modravy
2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci 4.Předjarní povídání
5. Jarní vítr
6. Náušnice paní Zajícové
7. Soumrak na Šeravě
8. Hle, dělám věci nové
9. Fragmenty
10. Kohout
11. Svár zimy a jara
12. Jepičí láska
13. Hadí vrch
14. Voda, voda
15. Čtení v kavárně na Dvorku
16. Cesty nevyzpytatelné
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko
41. Hořící srdce
MINIATURY Romana Szpuka 2018 :
1. Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení
3. Oheň tání
4. Nesouvislý dialog
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky
11. Město je jiné
12. Osamělci
13. Staří a mladí
14. Zpáteční cesta
15. Chodím furt v pantoflích
16. Toto místo
17. Celé jaro je erotické
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina
20. České středohoří a Šumava
21. Hýlové a blesk
22. Bělásek a děti
23. Omývání barev
24. Bolest křídel
25. Slunovratova noc
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje
28. Ještěrčin ocásek
29. Střet dvou vášní
30. Zatmění
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci
35. Zanechávaje příbytek otevřený
36. A měla jsem tě ráda?
37. Vážka rudá
38. Kohlschachten
39. Na cello hraješ
40. Zlatá a černá
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod
44. Vratká lávka slov
45. O solitude
46. Listopadové toulky
47. Zasněžené město
48. Přebrodit Křemelnou
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :
1. Uplakaný čert
2. Hrušky
3. Vánoční vzpomínka
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice
8. Pavoučice sněžn
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Cestou z Najmanky na Radost
32. Žluna
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek
36. Nepoučitelní
37. Dobršská brána
38. Hvězdy a psík
39. Malá ťapkající holčička
40. Zářijové plody
41. Buchingerův dvůr
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?
44. Nejmanka u Hrbu
45. První sníh
46. Úplňková noc
47. Jepice
48. Herwart a Empedokles
49. Dálky na dosah
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta
52. Flöhturm
53. Blízkosti opuštěných
54. Miniatury: Čtyři úplňky
55. Świetliky
56. Kometa Neowise
{jcomments off}
