Miniatury: Tmajemství

18 dubna, 2021
16:00

Tmajemství

Přecházím se synem Dominikem a vnoučaty Emičkou a Beníkem most přes Losenici. Rejštejn je liduprázdný, jen tu a tam se objeví auto.

Obě vnoučata na ně pokřikují: „Trambajs! Trambajs!

Novotvar mohl vzniknout spojením slov tramvaj a rambajs, ale mrňata se narodila na Šumavě a těžko říci, zda někdy tramvaj viděla.

Vzápětí mi Emička říká, že má nějaké tmajemství. Úžasné slovo, v němž se propojila tma s tajemstvím. Mé básnické srdce jásá. Ale to už odbočujeme ke Klášterskému Mlýnu a čeká nás dobrodružná cesta po břehu Otavy. Doufám, že malí mají už ve čtyřech letech dostatečně vyvinutý pud sebezáchovy.

***

Cesta je místy rozbahněná, voda se tlačí ze skal a odlupují se kamenné desky bez vytesaných přikázání, mohu si své zásady vytesat sám, zbyly-li mi jaké. Kvetou tu blatouchy, včelka přelétá ze sasanky na sasanku a málokdy se vrátí ke květu, ze kterého se už potěšila. Jaká něžná a chvatná promiskuita! O něco dál kvete lýkovec. Dlouhými vdechy vychutnávám jeho kořeněnou vůni, ale odhadnout druh toho koření či pokrmu jím ochuceného nedokážu. Taková vůně a jak blízko jed! Asi by to byla velmi divoká krmě. Palcátky devětsilu se místy vztyčují přímo z vody jak napůl potopené majáky, trochu hladina stoupla, je dnes hodně teplo a výš v horách ještě odtává dubnová sněhová nadílka. Teď kolem letí truchlopláštník, jeho veliká křídla mizí za temenem mé pleše, někde se tam ztratil, možná mi sedí na batohu?
A támhle se ve slunci třepetají všudypřítomní žluťásci.

Představuju si, že jsem voda a teď mě to unáší, hop a žbluňk, po hlavě, po zádech, samospádem jak dlaněmi maminky zemské tíže, chvíli vidím oblohu, pak zase na dně placáky. Házím žabky, hladina dodá oblázku energii, až se odrazí od skály na druhém břehu. Po písku usazeném mezi dvěma balvany, šplhají vlnky a vzápětí se vracejí zpět nebo se vsakují. Třpytící se zrnka písku se převalují z místa na místo. Kde voda dopadá do jedné z mnoha tůněk, vytvářejí se pod hladinou bublinky. Jako by někdo otáčel a vířil skleněným osudím. Vlnám nadskakují pěnové čepice a po holých, vodou omletých tělech vysušených větví utíkají sem a tam slíďáci. Vše je v pohybu. V jednom křovisku se dal do zpěvu střízlík. Jak má silný hlas. Poletuje ve strži jednoho z přítoků a drží se při zemi podobně jako červenka. Tu a tam se zastaví na větvičce se svým ocáskem připomínajícím anténku.

Po klopotné cestě se zastavujeme u velkého balvanu zasahujícího do proudu řeky. Seskakuju z něj do ledové vody a za pár vteřin jsem zase venku, protože se mých neotužilých nohou zmocňuje křeč. Usedám na zem a vytahuju si z palce trn z ostružiny. Voda leští kámen s tříbarevnou mramorovanou kresbou (stříbřitě šedá, tmavší a zlatě okrová). Dlouhé minuty jen zvedám a zase pokládám různobarevné kamínky. My lidé máme svůj svět, bereme do rukou otěže našich marností, ale tady je Tvůj dětský pokojík, Bože. Je tak snadné k Tobě vstoupit, ani můj příchod Tě nevyruší. Nebo už dávno o mně víš jako v lese plachý rys?

Dívám se proti proudu, ale slunce mě oslňuje a zářivý proud mě zbavuje energie. Přivírám tedy oči a poslouchám šum, který se mnou zachází vlídněji. Je možné, že Šumava vždycky neuzdravuje. Většinou ano, ale tok energie, kterým do mého nitra vstupuje, se může nečekaně zastavit a vydal se opačným směrem. Dokud vstupoval do mě zvenčí, posiloval, nyní posiluju já jej, řeka ze mě vytéká a chvíli je živa mou bytostí.

***

Vnoučata podobné problémy neřeší. Poskakují na písčitém polštáři a Dominik jim naplňuje petku vodou. Pak vodu vylévají do písku a výskají k tomu. „Teď já, teď já,“ natahují ručky k Dominikovi, který nestačí nabírat. Místo v jemném a třpytícím se písku poskakují za chvíli v lepivé a vlhké břečce. Když se v ní začínají válet, usuzujeme s Dominikem, že je čas k návratu. Beru Emičku na záda. „Budu se dívat pod nohy, ty se vyhýbej větvím,“ radím jí. „Pozor, kytičky. Tady. A támhle. Pozor. Jsou tak pěkné. Kousek před Klášterským Mlýnem objevuju na krtinci modrý střípek z bývalé sklárny. Emička sedí na bobku a už má plnou hrst petrklíčů.

Text, foto a kresba Roman Szpuk

{gallery}Jitka/rok2021/duben/tma{/gallery}