V rámci několikaletého podrobnějšího monitoringu počasí na Šumavě probíhá zejména ve vyšších polohách a pramenných oblastech v průběhu zimního období i podrobnější monitoring sněhové pokrývky. Ten zahrnuje kromě měření výšky sněhu (SCE) i stanovení jeho vodní hodnoty (SVH). Kromě základní sítě klimatologických a srážkoměrných stanic Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) k tomuto přispívá i řada účelových a výzkumných stanic s automatickým měřením sněhu a dalších charakteristik, dobrovolnických pozorování a expedičních měření. Šumava je na naše poměry velmi rozlehlé pohoří, jehož podstatná část leží ve vyšší nadmořské výšce, a vyznačuje se zde v zimním období v její příhraniční návětrné části i významnými srážkovými úhrny. Odpovídající monitoring sněhu, jako významné složky hydrologické bilance krajiny, však byl v minulosti vzhledem ke známé společensko-politické situaci na tomto území značně ochuzen. To se daří v posledních letech postupně napravovat právě díky výše popsaným instalacím automatických stanic a souvisejícím aktivitám. Automatické stanice s měřením sněhu na Šumavě provozují kromě ČHMÚ i Ústav pro hydrodynamiku Akademie věd (Miroslav Tesař a kol.), Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (Michal Jeníček a kol.), Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity (Jan Procházka a kol.) a v neposlední řadě amatérští nadšenci neformálního spolku SUMAVA.EU (Antonín Vojvodík, Ivo Rolčík, Marek Matoušek). K monitoringu sněhu po celé Šumavě významným způsobem přispívá i síť webkamer s vysokým rozlišením (SUMAVA.EU, ČHMÚ), příp. dalších kamer, pracovníci Horské služby ČR, Správy NP a CHKO Šumava a další dobrovolníci a nadšenci.
S provozem automatických stanic jsou spojena i souběžná kontrolní a kalibrační měření, kdy v souvislosti s měřením sněhu a interpolací sněhových charakteristik se jedná o měření reálných hodnot SCE a SVH i na dalších tzv. sněhoměrných profilech. Toto měření nabývá na významu na vrcholu a konci zimního období, kdy se předpokládají nejvyšší hodnoty a následná možnost rychlejšího odtávání sněhu a vyššího odtoku vody. Obdobná data z často odlehlých lokalit pramenných oblastí Šumavy jsou tedy důležitým zdrojem dat pro zpřesnění odhadu zimních srážek, pro pravidelný výpočet zásob vody ve sněhu a navazující zpracování pro hydroprognózní a vodohospodářské účely, které v rámci své činnosti provádí příslušné oddělení ČHMÚ, nebo i pro zpřesňující výpočty zatížení střech sněhem.
Několik expedičních měření za účelem kontroly stavu a provozu stanic ke konci meteorologické zimy, měření srážek a sněhu proběhlo v centrální a hřebenové části Šumavy ve druhé polovině letošního února. Toto období se po předchozích srážkových a mrazivých epizodách vyznačovalo poměrně stálým počasím s minimem srážek. Bylo tedy možné provést odpovídající srovnávací měření sněhových charakteristik na více místech a ve více termínech. Zejména po dvou výrazných oblevách (kolem 29. ledna a kolem 3. února) zůstala mocnější souvislá sněhová pokrývka po polovině února pouze ve vyšších polohách Šumavy. Navíc a vzhledem k tomu, že počasí v poslední dekádě února připomínalo na Šumavě spíše první polovinu dubna, odpovídala tomu kromě výšky sněhu postupně i jeho převládající kvalita (firn), potažmo hustota. Vybrané výsledky měření sněhu přibližuje přiložená tabulka a související fotodokumentace.
Vlastní měření sněhu probíhá podle již dříve nastavených pravidel a má již několikaletou kontinuitu. Díky těmto předcházejícím měřením mohly být právě v těch nejvyšších polohách Šumavy na příslušné lokality odpovědně instalovány některé novější meteorologické stanice s automatickým 
měřením sněhu, jako jsou např. stanice Plechý (1344 m, vlastník Ivo Rolčík a spol.), Březník hřeben (1350 m, vlastník Antonín Vojvodík a spol.), Bučina u Kvildy (1152 m, vlastník Marek Matoušek a spol.) a Boubín (1353 m, vlastník: Jan Procházka a spol.). Všechny zmíněné stanice jsou v rámci vzájemné spolupráce zařazeny v síti stanic ČHMÚ, který tímto zajišťuje přenos a správu dat. Expediční měření u stanic pak slouží k verifikaci dat z automatických čidel (ultrazvuk) a probíhá v transektu okolí stanice s měřením SCE sněhoměrnou sondou dle potřeby na přibližně 10 místech. Podle průměrné SCE je zpravidla na třech místech měřena i SVH pomocí soupravy složené z laminátového válce, sněhoměrné sondy, vratidla a závěsné váhy, příp. lopatky. K tomu se souběžně pořizuje dokumentace. Podle množství a kvality sněhu může takové jedno měření časově zabrat 10 min, ale třeba i půl hodiny. Podle možností, stavu sněhu a počasí jsou právě expediční měření takto dopředu plánována, ale často i z večera hned na následující ráno. Jako optimální se osvědčil počet dvou až tří účastníků, kdy jeden měří a další asistuje, zapisuje a dokumentuje. Také se mezi tyto účastníky expedice lépe rozdělí zátěž pro měření sněhu, srážek, stahování záložních dat a doplnění energie. Měření sněhu se na Šumavě realizuje zpravidla na běžkách, v pokročilém jaru je to pak kombinace kolo a běžky. Na Šumavě je to o to zajímavější, že vzdálenosti mezi některými profily jsou zpravidla delší, než v jiných pohořích, a je především potřeba respektovat režim a omezení pohybu v klidových zónách NP a CHKO Šumava. Díky vzájemné spolupráci a toleranci se toto prozatím daří velmi dobře.
Jedinečnost Šumavy spočívá nejen v přírodních hodnotách živé přírody, ale také ve schopnosti zachytit na velkém území velké množství vody a s tou vodou i ve formě sněhu následně hospodařit. Tato schopnost má význam kromě samotné Šumavy také pro velkou část území Čech, resp. povodí Vltavy, na které jsou také v provozu naše nejvýznamnější vodní díla. I proto je žádoucí odpovídající monitoring dynamiky vody a sněhu na Šumavě i nadále v odpovídajícím rozsahu udržovat.
{gallery}pocasi/2021/03/jenda_snih{/gallery}
text (jp)
foto (jp, mč)
