Čandra
Včera jsem vycházel z Rejštejna pěšky před třetí ranní proti toku Losenice, kde jsou ruiny někdejší Václavíkovy továrny na kočárky. V celém údolí svítilo jen jedno slabé světélko někde na vratech, u Kaisrova Dvora se v rozsvíceném okně oblékal do montérek rozespalý dělník a na Karlině Pile svítilo na ohradě nějaké pastviny podobné slabé světélko jako u Václavíkovy továrny. Pak jsem odbočil do stoupání podél Pěnivého potoka vzhůru na Danielku. Prošel jsem mračny ke hvězdám. Náhle se oteplilo a mohl jsem vypnout čelovku.
„Musím si šetřit oči na tmu,“ napadlo mě a moc se mi ten paradox líbil.
Oči si zvykly. Slyšel jsem jen potok. Čím výš jsem se dostal, tím zřetelněji jsem rozpoznával v slábnoucím hukotu vod jednotlivé pramínky. A jak jich ubývalo, začal jsem jim rozumět. Měl jsem pocit, že si vedle mě hraje nějaký hošík se zvonivými kamínky v kapse. Možná to bylo dítě z jeskyně pokladů, o které píše ve své Kytici Jaromír Erben.
***
O víkendu jsme s Magdonem obešli několik chalup kamarádů mezi Mlynařovicemi, Milešicemi, Řepešínem a Cudrovicemi. Zastavili jsme se u Aleše Hrni. Je to hinduistický guru široko daleko uznávaný, pobýval nějaký čas v Indii, koupil si tam i pozemek. Je v těžké situaci, žena mu onemocněla snad třemi nemocemi přenášenými klíštětem najednou, leží na kapačkách, skoro celá ochrnutá. Jeho ztrápená tvář se jako dno Pěnivého potoka propadá do vlastních vrásek.
Obešel jsem s jeho synkem Čandrou louky okolo. Čandra mi ukázal kůzlátka, mají jich osmnáct snad týden starých. Pak tam měli čtyři novorozená jehňátka.
Jé, kůzlátka!
rozvázané tkaničky
nasákly močůvkou.
Čandra se sekl sekerou do kolene, má ho zašité. Je to pravý vesnický klučina. Pije kozí mléko rovnou ze struků, pak mě prosí, abych to neříkal tátovi. Nosí kůzle v náruči. Otevíráme dveře zlému kozlovi a honem prcháme přes ohradu dál. Čandra leze vysoko na javor, pak se loudáme remízkem.
„Tady vyroste pět sněženek“, hlásí mi Čandra. „Vloni tu byly čtyři, každý rok o jednu víc. A tady vyrostl z kmene nový kořen a zapustil se do země.“
„Vzdušný kořen?“
„Přikryl jsem ho slámou.“
„Proč?“ ptám se.
„Protože se mi nelíbí.“
Pokračujeme v exkurzi. Za ohradou stojí koník, hříva mu zakrývá celou tvář. Je to plemeník, který nesmí být připouštěn, protože není očipovaný.
„Pod tím stromem je moje placenta,“ ukazuje nám Čandra nějaký snad ovocný strom. Pak se zastavíme před šípkovým keřem.
„Támhleten“, přikazuje a já mu šípek, na který nedosáhne, utrhnu. „Je v nich dobrá šťáva, když je zmražená.“
Vracíme se po louce okolo malých záhonků.
„Tady mi táta možná nechá ještě jeden záhonek,“ říká hrdě. „A tady,“ ukazuje na seschlá stébla, „Poznáš to? To je žito. Tady poroste tulipán, tady krokus, narcis,“ obcházíme podezdívku chalupy.
„A tady je studna,“ odsune betonový poklop. „Je tam o pět centimetrů víc vody než včera.“
***
Pokračujeme s Magdonem k Milešicím za Jáchymem Kaplanem. Sešli jsme ke skále u Blanice. Dříve tam vznikla tůň, ve které se dalo dobře koupat. Čandra tvrdil, že si tam bobr postavil hráz. Ale žádnou jsme tam neobjevili. Spíš led trochu zahradil tok a hladina se zvedla.
Jáchym pracoval na záhonku okolo skleníku. I jeho život se od dob samotářů změnil. Seznámil se s Padmou z Nepálu, ženou, která pracovala na nějakém ministerstvu v Praze. Vzali se a narodil se jim rozkošný klučina Oskar. Na jeho tvářičce čteme, že je potomkem hrdé Indie. Připomíná mi malého bůžka. Ale bohy jsou všechny děti. Usmívá se, jeho očka jsou černé drahokamy.
Jáchym k nám dochází rozvážným krokem zemědělce. „Včely už vyletěly,“ oznamuje nám. Vede nás k slepicím, které tu popocházejí za nízkou ohrádkou.
„Liška ti na ně nechodí?“ ptá se Magdon.
„Liška ne, ale dravec. Přiletí, zatřese slepicí, ona je v šoku, omdlí, peří lítá, ale my sedíme u okna a včas vyběhneme a zaženeme ho. Už tři slepice jsme takhle zachránili.“
Obdivujeme himálajské boty koby. Jsou celé z kozích chlupů. Chodí se v nich v suchém nebo prachovém sněhu. „V mrazu utěsňujeme dveře ovčími kožichy,“ říká Jáchym.
Sedíme chvíli u jednoho stolu a povídáme si. Padma nejdříve uspává Oskara v houpačce a nádherně mu zpívá. Nese nám čaj. Slíbila, že si příště vezme sárí a na sebe nějaké šperky a ukáže se nám v plné kráse. Jak se jí asi tady na šumavské samotě líbí? Z Nepálu je zvyklá na jiná pohoří a nadmořské výšky.
Odcházíme s Magdonem vzhůru okolo menhiru, který tu Jáchym umístil, prý na uzdravení lidstva.
***
Večer trávíme u Jany Martinové v zaniklé obci Cudrovice. Také maluje a žije už deset let mimo civilizaci, bez elektřiny v chaloupce, která je součástí včelína. Přijeli jsme k ní s restaurátorem Hynkem. Zastihli jsme tam Pošťáka s filmařem Francouzem Olim, někdejším ajťákem pro evropské banky v Maroku, Luxemburku i jinde po Evropě. Zachtělo se mu žít prostěji, tak nyní pracuje v kavárně ve Volyni.
Dalším návštěvníkem byl Lucas, který před třemi týdny vyrazil zakalit s kamarády do Volyně. Nějak se tam sekl, zatím se do Bavorska kvůli kovidu zavřely hranice a musel teď tajně přejít čáru přes České Žleby a Kamennou Hlavu do Bischhofsreutu. Kluci ho do Žlebů povezou až někdy po půlnoci.
Jana peče buchty. Hynek nemůže odjet do Prachatic, dokud je neochutná. Dnes nám četl ze své chystané knihy o největší lásce svého života. Když se seznámili, bylo jí osmnáct, jemu dvaačtyřicet. Začala s ním jezdit po světě, on restauroval, ona byla zlatnice. Po sedmi letech mu zemřela na rakovinu. Tři týdny před smrtí se za něj vdala. Seděl u jejího lůžka a díval se, jak mu pomalu odchází, poslouchal odliv jejího alfa dechu, než utichla navždy. Pokojně jako mlynařík, který nám kdysi umřel v kleci. Dnes je Hynkovi šedesát devět. Nikdy na ni nezapomněl, stále ji nosí v srdci. Myslím, že Hynek patří mezi muže, kteří svoji lásku neomylně potkají znovu po smrti.
Lukas čeká na buchty také.
„Jdeš přes hranice, musím ti s sebou nějaké dát,“ říká mu Jana a vypadá jak máma, která dělá raneček pro pohádkového Honzu, co vychází do světa. Upekla dva pekáče, v jednom se jí dílo připálilo. Nechala je chladit venku před včelínem. Když jsem šel na záchod, ve tmě jsem do pekáče šlápl, naštěstí do toho
s těmi spálenými.
Vylezl jsem na půdičku, kde se tak příjemně spí. Ale čaj mě proháněl, co chvíli jsem vstával na záchod a skoro nikdy jsem se neopomenul praštit hlavou tu o trámek, tam o vyčuhující hřebík. Připočtu-li k těm šrámům strup, který mi zůstal po zásahu námrazou při lezení na churáňovský stožár, vypadám teď jak veterán vracející se z Třicetileté války.
Svítání se odehrávalo v otevřených dveřích na balkónek, přímo v mých nohách. Puštík předal štafetu kosovi.
Svítání na půdě –
mžourám přes pírko
zavěšené na řasách.
***
Stejně se začala zbarvovat obloha na mé cestě do práce. Nejdříve jsem se ale musel utkat s ledem v závěrečném stoupání na Danielku a pak na samotné Danielce. Nesl jsem s sebou už asi zbytečné hůlky na běžky. Teď mi přišly vhod. Pak jsem seděl na Zlaté Studni v odpočívadle, už nepatrně svítalo, přímo přede mnou zářily hvězdy ze Štíra s rudým veleobrem Antarem, a to už je souhvězdí vyloženě letní.
Ospalost mě na chvilku ukolébá, než se vydám dál na Churáňov:
Noc končí
Jako když šílenec
uléhá vedle mrtvé své,
než ven vyběhne
vstříc novým bolestem,
jako když milá usedne
do krystalů sněhu,
jen aby během dne
zmizela s hvězdami při obzoru.
Text a foto Roman Szpuk
{gallery}Jitka/rok2021/unor/candra{/gallery}
Popisky k fotkám:
1) Matný portrét Aleše
2) Čandra s kůzletem
3) Blanice u Milešic
4) Padma a Oskar
5) Himálajské boty Kobi
6) Menhir na uzdravení lidstva
7) Kuřácké ráno u Jany Martinové. Vpravo Magdon.
MINIATURY Romana Szpuka 2021
1. Silentio
2. Ohnuté břízky
MINIATURY Romana Szpuka 2020:
1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
16. Třinácté komnaty skal
17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly
18. Świetliky
19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô
20. První z listů
21. Nesmělé světlo
22. Inverze
23. O čtení
24. Lidi budou klidnější
25. Když už nemůžeš, přidej!
26. Zmrzlý čaj na Milešovce
27. Malířka a převozník
MINIATURY Romana Szpuka 2019:
1. Posed u Modravy
2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci 4.Předjarní povídání
5. Jarní vítr
6. Náušnice paní Zajícové
7. Soumrak na Šeravě
8. Hle, dělám věci nové
9. Fragmenty
10. Kohout
11. Svár zimy a jara
12. Jepičí láska
13. Hadí vrch
14. Voda, voda
15. Čtení v kavárně na Dvorku
16. Cesty nevyzpytatelné
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko
41. Hořící srdce
MINIATURY Romana Szpuka 2018 :
1. Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení
3. Oheň tání
4. Nesouvislý dialog
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky
11. Město je jiné
12. Osamělci
13. Staří a mladí
14. Zpáteční cesta
15. Chodím furt v pantoflích
16. Toto místo
17. Celé jaro je erotické
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina
20. České středohoří a Šumava
21. Hýlové a blesk
22. Bělásek a děti
23. Omývání barev
24. Bolest křídel
25. Slunovratova noc
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje
28. Ještěrčin ocásek
29. Střet dvou vášní
30. Zatmění
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci
35. Zanechávaje příbytek otevřený
36. A měla jsem tě ráda?
37. Vážka rudá
38. Kohlschachten
39. Na cello hraješ
40. Zlatá a černá
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod
44. Vratká lávka slov
45. O solitude
46. Listopadové toulky
47. Zasněžené město
48. Přebrodit Křemelnou
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :
1. Uplakaný čert
2. Hrušky
3. Vánoční vzpomínka
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice
8. Pavoučice sněžn
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Cestou z Najmanky na Radost
32. Žluna
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek
36. Nepoučitelní
37. Dobršská brána
38. Hvězdy a psík
39. Malá ťapkající holčička
40. Zářijové plody
41. Buchingerův dvůr
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?
44. Nejmanka u Hrbu
45. První sníh
46. Úplňková noc
47. Jepice
48. Herwart a Empedokles
49. Dálky na dosah
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta
52. Flöhturm
53. Blízkosti opuštěných
54. Miniatury: Čtyři úplňky
55. Świetliky
56. Kometa Neowise
{jcomments off}
