Když už nemůžeš, přidej!
Jak teplé mohou být i podzimní dny. Země dýchá těmi několika zbylými žlutými lístky, které ještě vítr neserval z vrcholků bříz. Poslední žár ze všech opadavých si ponechávají modříny. Kolikrát už jejich rezavě zlaté jehličí pokrývá vrstvu sněhu. Nízké boučky a duby se o svůj šat budou prát ještě se zimními plískanicemi, mnohé až do jara.
U rejštejnského mostu se na Losenici otáčí vodní mlýnek. Lopatky se co chvíli zablýsknou v ostrých paprscích. Jde stará žena, přes rameno nese hrábě, na hrabicích chybí dva kolíky. Shrabuje listí na svazích poblíž soutoku Otavy a Losenice. Přes soutok nepřecházím, znejistím, když vím, že bych tě tam mohl i jen letmo spatřit, hruď se sevře. A tak se jen z mostu chvíli dívám do narudlého proudu Otavy. Pak odcházím na hřbitov.
Míjím bílá souhvězdí pámelníku svítící na pozadí temného plotu vedle bývalé školy, na nichž ještě trčí zarezlé rafie hodin. Tady už čas není pánem. Děti sem už dlouho nechodily ani před koronavirem. Na hřbitově se ohlížím po koutě u výklenku s freskou černobílého Krista se zatmělým sluncem. Tam jsem se v dubnu vyhříval na jarním slunci a čekal jsem na tebe, až se potkáme. Bylo mi teplo, vždyť tys byla mým sluncem. Bylo to vlastně nedávno, a jak teď ten kout zpustl. Raději odvracím pohled k hrobům. U hřbitovní zdi svítí narezlé kapradí. Na jednom náhrobku dovádí opět jakýsi chlapeček, stejné rozverné Jezule balancuje na Zeměkouli. A vida – šípky. I ony svou žhavostí přispívají k teplému listopadu.
Není ani jedna po poledni a slunce už mizí za Maierovou skalou. Raději sedám na kolo a ujíždím přes Svojše na Churáňov. Zítra tam střídám Míru. Má posledních dvanáct služeb před odchodem do důchodu. Nevím, proč se tak těší. Co doma? On ale domov má, já ne.
Jede se mi líp a líp. Zpočátku jsem cítil, jak mi covid 19 dal zabrat, ale pak jsem si vzpomněl na Zátopkovo: „Když už nemůžeš, přidej!“ A vida, něco na tom je. Utírám si zpocené čelo o teplý rukáv. V tom nemoderním úboru, v teplácích a kabátu vypadám asi legračně. Alespoň mě nikdo nebude řadit ke sportovcům, kteří jen jedou, aby jeli rychleji, než ti druzí. Mé „přidej“ se dotýká něčeho jiného, je to souboj s únavou vlastního těla. Jak roky jdou, jedu stále pomaleji.
***
Stmívá se, bude jasno, ale fronta už se blíží a následující noc má napadnout až 7 cm sněhu. Sedíme s Mírou v kuchyni. Vypravuje mi o jakémsi dávném známém, který je snad dvacet let po smrti.
„Říkalo se mu půlnoční chodec. Bydlel v Hartmanicích. Nějaký Radek Mikuschka. Byl ochrnutý na půl těla, zranil se nějak v dětství. Vypravil se za mnou z Hartmanic o půlnoci a ráno jsem ho měl na bráně. Měl doma spoustu starých fotek Šumavy. A ty pozvánky na plesy NSDAP! Uchlastal se. Ale možná ne. Možná umřel s alkoholem, jako se dneska říká, že umřel s covidem. Ne na covid. Zda zvedal ruku? Nevím, jisté je, že tihle s českými jmény, co zapomínali na háčky a na čárky, to byly největší kurvy. Spisovatel Hans Watzlik. Jmenoval se Václavík, nebo jak. Ten nemohl Čechy ani cítit.“
Pak vzpomínáme i na dětství.
„Posílali mě ven s bratránky. Co já měl s nimi starostí. Byla to taková nemehla. Šli jsme jednou u Kašperek poblíž Pekla, po revoluci tam vznikla hospoda U Šnečků, míjeli jsme domek, dole se u potoka točil vodní mlýnek. Zastavili jsme se, koukali, z domku vyšel nějaký nerudný chlápek a hned, co tam děláme. ‚Díváme se,‘ řekl jsem, ‚líbí se nám ten mlýnek‘. Tu se ten chlap otočil, sevřel gumovou hadici a já už něco tušil, rychle jsem se vzdálil, ale bratránci ne, stáli na místě, chtěli mu něco vysvětlovat, tak hned každý chytil po ráně. Šli jsme to pak oznámit na vébé do Kašperek, příslušník se na nás obrátil a řekl jen: ‚Nedivte se. Včera mu vykradli barák‘. Jindy jsme se vydali na trať mezi Hydčicemi a Práchní, pokládali jsme na koleje desetníky. Bratránci tam ještě honem přiložili další mince, to už nás zmerčil strojvedoucí, vlak zastavil a já už prchal do bezpečí, stál jsem uprostřed louky, ale oni ne, nechali se chytit, naložili je, odvezli. Vrátil jsem se pro desetníky, přešel jsem jez a tradá domů. ‚Kde máš kluky?‘ ptal se strýc. Řekl jsem, že je zabásli. Pak se vrátili, dostali po stovce pokuty, už ode mě ani ty desetníky nechtěli. ‚Ty jsi správný kluk,‘ pochválil mě strýc. Prostě jsem už věděl, že kdo uteče, vyhraje. Ráno jsem vstal, vyběhl v trenkách ven, pustil jsem mu slepice, na praseti jsem se učil jezdit, bratránci vyspávali, dostali malkao do postýlky. Teta ty dva jen učila modlit Andělíčku můj strážníčku,“ sepjal Míra ruce. „A nic z nich nebylo. Ani se neoženili.“
Text a Foto Roman Szpuk
{gallery}Jitka/rok2020/listopad/nemuzes{/gallery}
MINIATURY Romana Szpuka 2020:
1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
16. Třinácté komnaty skal
17. Jen mouchy, kovové a tlusté, to stihly
18. Świetliky
19. Princip propasti aneb noc na Plačlivô
20. První z listů
21. Nesmělé světlo
22. Inverze
23. O čtení
24. Lidi budou klidnější
MINIATURY Romana Szpuka 2019:
1. Posed u Modravy
2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci
4.Předjarní povídání
5. Jarní vítr
6. Náušnice paní Zajícové
7. Soumrak na Šeravě
8. Hle, dělám věci nové
9. Fragmenty
10. Kohout
11. Svár zimy a jara
12. Jepičí láska
13. Hadí vrch
14. Voda, voda
15. Čtení v kavárně na Dvorku
16. Cesty nevyzpytatelné
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko
41. Hořící srdce
MINIATURY Romana Szpuka 2018 :
1. Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení
3. Oheň tání
4. Nesouvislý dialog
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky
11. Město je jiné
12. Osamělci
13. Staří a mladí
14. Zpáteční cesta
15. Chodím furt v pantoflích
16. Toto místo
17. Celé jaro je erotické
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina
20. České středohoří a Šumava
21. Hýlové a blesk
22. Bělásek a děti
23. Omývání barev
24. Bolest křídel
25. Slunovratova noc
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje
28. Ještěrčin ocásek
29. Střet dvou vášní
30. Zatmění
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci
35. Zanechávaje příbytek otevřený
36. A měla jsem tě ráda?
37. Vážka rudá
38. Kohlschachten
39. Na cello hraješ
40. Zlatá a černá
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod
44. Vratká lávka slov
45. O solitude
46. Listopadové toulky
47. Zasněžené město
48. Přebrodit Křemelnou
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :
1. Uplakaný čert
2. Hrušky
3. Vánoční vzpomínka
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice
8. Pavoučice sněžn
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Cestou z Najmanky na Radost
32. Žluna
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek
36. Nepoučitelní
37. Dobršská brána
38. Hvězdy a psík
39. Malá ťapkající holčička
40. Zářijové plody
41. Buchingerův dvůr
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?
44. Nejmanka u Hrbu
45. První sníh
46. Úplňková noc
47. Jepice
48. Herwart a Empedokles
49. Dálky na dosah
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta
52. Flöhturm
53. Blízkosti opuštěných
54. Miniatury: Čtyři úplňky
55. Świetliky
56. Kometa Neowise
{jcomments off}
{jcomments off}