Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – září 2020

1 září, 2020
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30. září:

Nejen slunečným, …

… ale přímo snad letním bylo možno nazvat poslední zářijový den, který dokonale vymazal vzpmínku na nedávný první podzimní sníh, a každým coulem tak zapadl do tohoto prapodivného roku.

29. září:

Září se patrně nechce loučit v uplakaném duchu. Naznačilo to návratem sluníčka, který po jaksi nesmělém takřka celodenním rozjezdu nabral s podvečerem na intenzitě …

… a úžasným způsobem zpestřil oproti včerejšku zcela jinou atmosféru výstupu na Boubín.

Sníh tu stihl prakticky zcela zmizet a zanechal po sobě slehlé vlny uschlé trávy, svými tvary připomínající lehkým vánkem čeřenou vodní hladinu.

Ale chystalo se i nemalé překvapení, naznačované již stmívající se oblohou …

… a na rozhledně pak podtržené západním větrem o nárazech 7,5 m/s (27 km/h).

Bylo jím s jelením troubením se střídající občasné hřmění, jež svědčilo o podzimní bouřce kdesi v jihovýchodní dáli. Boubín se zkrátka všemi nečekanými zvraty, jaké zvládá nabídnout v průběhu několika posledních dnů, přímo pozoruhodně vyznamenává.

28. září:

Někdy už se tak přihodí, že sotva člověk, navnaděn prakticky celonoční hvězdnou oblohou po předchozím slunečném dni, dorazí v časném jitru na boubínskou rozhlednu, souběžně se zdoláváním posledních schodů se celý vrchol bleskurychle zahalí do mlhy tak husté, …

… že vidina zlepšení se od samého začátku zdá být jednoznačně mrtvou a oko marně hledá, kam shůry do toho mléka smysluplně namířit objektiv. Takovým bylo i letošní svatováclavské pondělí (jak krásné by naopak bylo dočkat se něčeho třeba v principu podobného ránu 30. června – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17414), ale oko přece jen navzdory zdánlivé marnosti objevilo spásný maják, …

… totiž hořící světélko u pamětního kamene kardinála Bedřicha Schwarzenberga.

S ohledem na vývoj situace se nelze divit, že teploměr tady zase jednou ukázal vyšší hodnotu oproti vimperské, která po celou noc činila pouhý jeden stupeň nad nulou. Jihovýchodní vítr sem rychlostí 7,3 m/s (26,28 km/h) neustále hnal nové příděly bělošedého mokra, a když navíc začalo drobně mrholit, byla rázem zodpovězena i nevyřčená otázka, zda se Boubín z té mohutné srážkové vlny nedočká po sobotní premiéře dalšího, alespoň symbolického sněžení – třeba jen bělostného poprášení zábradlí kolem vyhlídkové plošiny věže. Nedočkal se ani jediné vločky.

První sníh tu tedy krom pozvolna se ztrácejících ostrůvků i nadále zastupují už jen tři drobní nedávno snad sněhuláci. Jeden z nich, zdáli připomínající čínskou porcelánovou sošku, obývá desku stolu, k němuž sice zase lze teoreticky usednout, leč dané podmínky k tomu patrně zatím nikoho lákat nebudou. V každém případě ale znovu povzbudily jeleny, předevčírem zjevně zaskočené nečekanou zimní vsuvkou, …

… takže mimo jiné i za jejich bujarého hlaholení co stylové zvukové kulisy venkovní zábradlí rozhledny prozradilo malé překvapení v podobě dalšího facebookového kamínku, …

… přineseného sem až ze středočeských Tišic – malé obce v těsné blízkosti Neratovic, to vše v okrese Mělník. Vida, odkud odevšad Boubín stále přitahuje návštěvníky.

Těžko odhadnout, jak dlouho tu potrvá takřka dušičková nálada, …

… ale mlha rozhodně nebudila dojem, že by se chtěla v dohledné době zvednout, …

… třebaže, jak vyšlo najevo během návratu dolů, intenzivně okupovala všehovšudy vrchol okolo rozhledny …

… a nižších partiíí se dotýkala spíše jen symbolicky.

Sluníčko, které bylo ještě ráno k nalezení na internetové meteorologické předpovědní stránce, se tentokrát rozhodně netýkalo Šumavy, ale v průběhu dne se podobné situace s nemalou pravděpodobností dočkají i další končiny naší vlasti. Svatý Václav se zkrátka letos zachmuřil – a má věru bohatě nad čím.

27. září:

Ještě po poledni již zase slunečné poslední zářijové neděle škrtala mohutná nízká oblačnost o boubínský vrchol, a ukrývala tak odspoda tam mířícím zrakům stále zřetelné zasněžené plochy.

26. září:

Tak vida, předevčírem zde byla řeč o sněhu – a už je tu! Snad i ta němá tvář dnes nevěřila svým očím při pohledu k Boubínu, …

… a to se nepásla poblíže basumských lesů, bělajících se stále více prakticky již od nejnižších poloh.

V těch vyšších pak za nejen pocitově, nýbrž zcela reálně klesající teploty (jež dole na Kubovce činila +7°C) …

… nastoupily celistvější plochy o sice proměnlivé, leč každopádně minimální hloubce 10 cm.

Bylo však nutno počítat i s drobným deštěm a v jeho důsledku mírným odtáváním, neboť zmíněná nízká teplota se zatím ještě nerovnala potřebnému mrazíku.

A tak první sníh letošního mladičkého podzimu – ještě před svatým Václavem (!!!), o Martinu nemluvě – místy střídaly též poctivé kaluže.

Takovéto a podobné kombinace určitě náležely k nejkurióznějším a současně výtvarně nejpůsobivějším.

Na vrcholu Boubína začalo být znát, že mnohé stromky, v tento čas pochopitelně ještě zdaleka ani podzimně nezbarvené, natož pak zbavené listí, tíhu té nečekané nadílky neunesly a pokorně pod ní ohnuly své vesměs mladé hřbety. V tomto případě zrovna přes přístupovou cestu k rozhledně.

Ta už pamatuje spolu s autorem fotokroniky za jeho téměř třináct set výstupů na ni mnohé, …

… ale tak předčasné a zároveň s ohledem na danou dobu pozoruhodně trvanlivé ohlášení zimy snad dosud nikoli. I jeleni, kteří by v tento čas s nemalou pravděpodobností vytrubovali jako o závod, patrně dokonale vyvedeni z konceptu, umlkli.

Hloubka sněhu tu převažující měrou dostoupila hodnoty 16 cm. Celkem očekávaná mlžná čepice chvílemi mírně poodkryla pohled do stále se ještě zelenajícího vnitrozemí, k němuž od jihozápadu …

… takřka neustále hnal celá hejna bílých vloček vítr o nárazové rychlosti 8,3 m/s (29,88 km/h). Teplotě, jak vidno, už mnoho k bodu mrazu nescházelo.

Sněhulák zaručeně nedožije večera, ovšem nikoli vinou teploty, nýbrž poněkud neumětelského postavení 😀 .

Nezbývá než tipovat, kdy se tu zase bude moci usednout ke stolu, resp. zda se ještě aspoň v náznacích navrátí babí léto 🙂 .

25. září:

V kontextu nejen dnešních, ale prakticky všech dosavadních letošních srážkových aktivit nelze než opětovně se usmát nad jarními katastrofickými prognózami největšího sucha za pět set let, jaké nás údajně mělo postihnout. Inu, škarohlídy, panikáře a patologické milovníky katastrofických scénářů patrně nikdo nepředělá, a to koneckonců nikoli jen v této prakticky neškodné, ba zásluhou své naprosto zřejmé příbuznosti se sázkovými kancelářemi dokonce přímo roztomilé meteorologické oblasti. Zajisté je důležité nepodceňovat ani nezlehčovat skutečně reálná rizika, ale jakékoli šiřitele škodlivých stresových nálad je nutno brát s velkou rezervou a zachovat si – obzvláště pak v této veskrze prapodivné době – nanejvýš potřebný léčivý optimismus 🙂 .

24. září:

Přesně tři měsíce před Štědrým dnem …

… se máme připravit na přechod studené fronty, která podle předpovědí přinese Šumavě prý i sníh. Inu, byl tu v květnu (viz 12.5. – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17290), proč se mu tedy, přijde-li, nakonec divit v září?

23. září:

První kompletně podzimní den nám připravil bohatě mnohotvárnou podívanou. Započal slunečným ránem a ve stejném duchu proběhlo též celé dopoledne, které mimo jiné dokázalo nabídnout i výjev, za jaký by se nemusel stydět přelom jara a léta. Jen zprvu nenápadný, později už výrazný přísun oblačnosti nade vší tou půvabnou přírodní idylkou naznačoval, že se dočkáme ještě nejednoho překvapení.

První přišlo po poledni. Postupně vzrůstající dusno tentokrát skutečně vyústilo v bouřku a následnou průtrž mračen, jež se o půl druhé nejmohutněji vyřádila v oblasti mezi Žárovnou a Šumavskými Hošticemi. Odpoledne poté zůstalo zatažené a nevylučující možnost dalších podobných epizod. Není tím pádem divu, že se tu zrodila zvědavost, co si o tom všem myslí večerní Boubín.

Ten již pohledem od Korkusovky prozradil pokusy nízké oblačnosti nasadit mu obvyklou čepičku, ale těsně pod vrcholem následně překvapil nečekanou možností osobně se nad víceméně čistým západním obzorem rozloučit se sluníčkem, do té vzácné chvíle neviditelným. Současně však začalo být jasné, že rozhledna nabídne zcela jiné výjevy.

A tu je již máme. V případě sousedního Bobíku jistě nelze použít zdrobněliny „čepička“, neboť oblačnou masu, jež jej, táhnouc se prakticky po celém jižním obzoru, celý dokonale ukryla, by bylo příhodnější zvát rovnou poctivým kabátem.

Za této situace se stále viditelný růžový pruh nad západním obzorem jevil jako další z řady překvapení, …

… a to tím spíše, že právě z té strany soustavně vál mírný vítr o rychlosti 3,6 m/s (12,96 km/h) …

… a byl to jistě právě on, kdo nejen pohyboval výše zmíněnou oblačnou masou, ale staral se jí také o neustálé posily. Atmosféru těch okamžiků pak umocňoval doslova koncert vícera jelenů, ozývajících se tím monumentálním šedobílem napříč z různých stran. Teď již nešlo o sporadická volání osamocených jedinců, …

… neboť nikoli v říjnu, ale právě v tomto čase vrcholí říje, k níž navíc vývoj počasí chystá ty nejpříhodnější, jeleny nejoblíbenější podmínky.

Na poslední zářijový víkend, jímž se uzavře tento týden, včetně bezprostředně následuijícího svatováclavského svátku, je předpovídáno vleklé deštivo. Boubín nicméně s tajemným oka mrknutím napověděl, že překvapení nemusejí nutně končit dnešním večerem 🙂 .

22. září:

Dnešního odpoledne si tedy léto podá na rozloučenou ruku s podzimem, …

… který už se, zejména v časných ránech uplynulých dní, …

… nepřehlédnutelně, ba s maximální působivostí …

… hlásí ke slovu.

I zatím poslední proměnlivá mlžná kouzla – ještě v hájemství odcházejícího léta – opět silně poutala oko, …

… ale kolem poledního obloha ohlásila změnu zásadního charakteru. Otázkou zůstává, dočkáme-li se jí v souladu s meteorologickými prognózami ještě dnes, či se dostaví až v příštích dnech.

21. září:

Kdopak z nás by se hněval, …

… kdyby krásné počasí, jemuž se stále tak pozoruhodně těšíme, …

… přetrvalo nejen do října, ale po jeho většinu?

20. září:

Vezmeme-li v úvahu, že pozítří – 22. září – v 15:30 začíná astronomický podzim, …

… můžeme i z dnešního večerního Boubína jedině opět zopakovat již mnohokrát zde vyřčenou chválu letošního babího léta.

Je sice pravda, že severovýchodní větřík o rychlosti 4,6 m/s (16,56 km/h) už vyvolával lehký pocit chladu, …

… ale dění na obloze slibovalo i nadále příjemné a vítané slunečno.

Oblačnost nad neviditelnými Alpami dokonce vnesla do soumračných výjevů nemalý díl tajemna. Jen jeleni, ač měli s ohledem na pokles teploty příhodnější podmínky k svým námluvám, tentokrát kupodivu mlčeli.

19. září:

Z odpoledních nebeských kouzel zvolna se loučícího léta nad Roklany … tolik pro poetické duše. Pro suchopárné vědátory pak malé sluneční halo (22°) s částí svrchního dotykového oblouku a spodním dotykovým obloukem 🙂 .

18. září:

Mlžný ochlazený včerejšek byl i meteorology předvídán pouze jako nepatrná epizoda v převažujícím zářijovém slunečnu, …

… jež se dnes po leckde již mrazivé noci skutečně opět ujalo vlády …

… a navrátilo každému koutu našich krásných končin …

… životadárné zlatavě teplé barevné tóny.

17. září:

Babí léto si popřálo krátkou dovolenou, o níž sice slevilo na dosavadních krajně příjemných teplotách, …

… ale současně nám na oplátku nechalo Šumavu zkrásnět charakteristickými mlhami, …

… dodávajícími krajině nezaměnitelný tajemný nádech, z nějž nejednou tak sugestivně vystupují také její dávné příběhy.

16. září:

Jestliže jsme zde červencec (konkrétně jeho osmadvacátého dne – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/17524) charakterizovali jako výjimečný měsíc, můžeme dnešního dne konstatovat, že ani září nezůstane v daném ohledu pozadu, a to zásluhou babího léta, za jehož teploty by se nemusely stydět ani dva předchozí měsíce co představitelé vrcholné letní fáze. Došlo dokonce i na bouřky nemalého rozsahu, které se sice vimperské oblasti vyhnuly, ale jejich stopy …

… byly pozorovatelné ještě z večerního Boubína, …

… a to i vysoko a daleko za Vimperkem.

Pod dramatickou pozápadovou oblohou sedly do příhraničních končin první mlhy, které se zítra s nemalou pravděpodobností nad Šumavou za přispění čerstvé oblačnosti propojí v jednu velkou šedobílou clonu.

Teplota ještě v ten potemnělý čas překonávala o půl stupně již tak dosti neuvěřitelně vysokou minulou, jen bezvětří už se nezopakovalo. Od severozápadu příjemně foukalo nárazovou rychlostí 4,4 m/s (15,84 km/h). Večerní překvapení umocnilo táhlé jelení troubení, které se znenadání, podobně jako předchozího večera, ozvalo od Basumského hřebene. Jeleni totiž, jak známo, nejčastěji troubí za mlžného sychrava s podstatně nižšími teplotami. Ale každopádně je čas říje, takže se vlastně až na popsané podmínky není čemu divit.

Kouzla, která pak následovala pro změnu na východní obloze, …

… lze vnímat jako boubínskou pohádku na dobrou noc.

15. září:

Možná nejteplejší den letošního babího léta za poledne přímo lákal k osvěžení pohledem do vln právě zrozené Vydry …

14. září:

Zatoužíme-li po nefalšované romantice, nabízí se třeba podniknout výlet do hustě zalesněného údolí mezi Obřím hradem a Šafářovým vrškem, …

… kde se dodnes nacházejí ruiny zaniklé obce Buzošná (německy Riesenbach), …

… jejíž dostupné historické prameny sahají do 19. století, ale dobu založení lze s nemalou pravděpodobností datovat do časů podstatně starších.

V nepopsatelně silné atmosféře, jaká zpravidla podobné objekty obklopuje a zákonitě neschází ani zde, …

… obzvláště zapůsobí nepoškozený sklípek, …

… svou stále poctivě držící kamennou klenbou připomínající dochované torzo podobně vybudované někdejší hájovny „U Matesa“, představené tu loňského 22. září – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16124.

A tak se opět přímo vnucují představy, jaké příběhy se tu asi mohly za staletí, po něž se tu naplno žilo, odehrávat …

… a jaké ozvěny dávných i relativně nedávných lidských osudů dodnes bloudí mezi divoce zarostlými zbytky opuštěných kamenných zdí …

13. září:

Nejen z důvodu kouzelných červánků …

… a přetrvávající neuvěřitelné teploty za doprovodu takřka bezvětří, přesně řečeno občasného slabého východního vánku o rychlosti 1,8 m/s (6,48 km/h), a k tomu prvního jeleního troubení, bylo dnes lepší vyčkat na boubínské rozhledně tmy.

Muset totiž za plného denního světla přihlížet tomu, co se na ní v posledních dnech děje, byť v zájmu shromažďování financí na novou, je pro staromilce pravým utrpením. Ale o tom snad raději někdy příště.

12. září:

Stále najdeme spousty příležitostí ke sběru hojně se vyskytujících borůvek, v tomto čase leckde již přezrálých. A tu mnohým z nás jistě vytane vzpomínka na dětství, kdy jsme už ve škole bývali varováni, abychom za borůvku omylem nepovažovali jedovaté vraní oko. Nu, v lesích na ně lze v podstatně vzácnější míře narazit též, ale i přes podobnost jeho bobulky s borůvkou by snad s ohledem na dokonale odlišný vzhled zbytku rostliny k nebezpečné záměně dojít nemělo.

11. září:

Včerejší mrholivo se ukázalo být jen kratičkou vsuvkou, po níž však návrat slunečních paprsků zákonitě provázely vydatné ranní mlhy, nižší polohy dokonale halící do bělošedého neprůhledna, …

… ovšem ve vyšších působící zcela jinak – mimo jiné krajně lákavě pro národ fotografický.

Však se chvílemi nabízely výjevy přímo magické, a to nejen z Pustého hrádku, …

… ale dozajista též třeba z rozhledny na Sedle či jiných náležitě vysoko položených pozorovacích lokalit.

Nezaměnitelná atmosféra pozvolného návratu přívětivého babího léta, byť již s nepřehlédnutelnými stopami vkrádajícího se podzimu, spolehlivě utlumí případnou nedočkavost, …

… jež by mohla v leckterých hlavách vzbouzet netrpělivá přání, aby sluníčko svůj příchod co nejvíce urychlilo.

Vše má přece v přírodě svůj čas … a naše sebevražedně hektická doba se od ní má – nejen v tomto ohledu – tolik co učit.

10. září:

Dalo se čekat, že pozdně letní slunečno bude dříve či později vyváženo ochlazením se zataženou oblohou, z níž občas zaprší. A právě takové počasí láká uchýlit se do konejšivých hlubin našich šumavských lesů, …

… které vodu shůry okamžitě přetaví do takové barevné sytosti, že se v ní stromy šťastným opojením až roztančí.

Potůčky a říčky dnes vlivem skutečnosti, že vesměs jen jemně mrholilo, příliš nezbohatly, ale v žádném případě nepolevily v radostném skotačení. Oddávala se mu i Losenice, …

… jejíž ozvěna hravě dosáhla až k poměrně vzdáleným prvním pozdravům blížícího se podzimu.

9. září:

Skrze dozrálé plody vrcholícího léta dostává pohled k šumavským dominantám nový rozměr …

… a člověk si znovu uvědomí, …

… jakého daru se mu dostalo …

… možností žít v tak úžasně léčivých končinách, …

… na každém kroku navíc promlouvajících dávnou historií a prazvláštním svébytným tajemnem.

8. září:

Pomalu nadchází nejoblíbenější období fotografů – krajinářů, totiž období častých ranních mlh …

… a s nimi spojených dalších přírodních kouzel, …

… k nimž blížící se podzim brzy přidá …

… ještě typická kouzla barevná.

7. září:

Dnešního večera vytáhl Boubín z přebohaté palety svých překvapení jedno skutečně výjimečné, …

… snad aby jím dopnil jiné, rovněž vzácné, ale přece jen zde zažité již častěji. Vzato tedy právě od něj, je nutno opět konstatovat snad až nečekanou dohlednost pod tím, …

… co aktuálně nabízela po celkem slunečném dni obloha.

Že se ale v jejím rámci zjeví na severním obzoru krásně zřetelný Klínovec, bylo skutečně nečekané. Navíc se zdá, že se čím dál častěji střídá s Alpami, …

… které se dnes v celém obvyklém rozsahu pečlivě skrývaly.

Zmíněné výjimečné překvapení však spočívalo ve skutečnosti, že k tomu všemu tentokrát vládlo naprosté bezvětří. Ani sebejemnější dýchnutí nepohnulo vrtulkou anemometru, pročež zcela poprvé tu k naměřené teplotě větrná hodnota představuje rovnou nulu.

Západní směr se sice tvářil dramaticky, ale netřeba se bát – čeká nás krásný slunečný zítřek.

6. září:

První zářijová neděle měla podle meteorologů propršet. Nepočítáme-li několik symbolických nočních kapek, nemůže být v našich končinách o naplnění této předpovědi řeči, ale jistě to nevadí. Obloha sice v naprosté většině hrála do šeda, avšak rozhodně nenudila.

5. září:

Zopakovat si občas pozdně letní procházku kolem bohužel stále více chátrajícího vlachovobřezského Schmiedova pivovaru …

… směrem k vrchu jménem Záhorská …

… a jeho romantické Liščí skále či lesní kapličce sv. Anny …

… znamená s jistotou si užít nejen krásné pošumavské přírody, …

… ale též bohatých doteků pradávné i nedávné historie …

… a z nich plynoucí silně působivé atmosféry.

Nikdy přece, jak dobře věděl již Hérakleitos z Efesu, nevstupujeme dvakrát do téže řeky …

4. září:

Boubín již nesčíslněkrát předvedl, …

… že krásný slunečný den se může zrodit i za podmínek, podle kterých by jej nikdo nečekal.

Nejinak tomu bylo i dnes, kdy obloha uchystala na uvítanou temná mračna, …

… skrze něž nedostalo pořádnou šanci ani vycházející sluníčko.

Stihlo sotva krátce pozdravit všechny, kdož na ně čekali, a na poměrně dlouhou dobu zase nedobrovolně zmizelo.

Tím zajímavějším však bylo veškeré následné dění, …

… ať již zásluhou oblačných tvarů a barev, …

… nebo od západu průběžně přilétajících přeháněk.

Ty se postupně nasouvaly nad Vltavský luh, …

… ba až k Zátoňské hoře …

… a dotkly se též Bobíku.

Zdvihlo je až stoupající sluníčko, …

… současně naplno rozehrávající stále fantastičtější barevný koncert.

Tradičním významným spoluhráčem mu byl vítr, dnes jihozápadní, hvízdající na boubínské fotografické tabule své melodie rychlostí 8,7 m/s (31,32 km/h), …

… čímž zase jednou nezanedbatelně pocitově snižoval naměřenou teplotu.

Tu však člověk prakticky nevnímal, …

… plně zaujat …

… všemi směry pokračujícím velkolepým nebeským divadlem.

Sluníčko si stále více vynahrazovalo příkoří, …

… jež bylo nuceno strpět v okamžicích svého příchodu, …

… a když pozlatilo rozhledně nejbližší okolní lesy, …

… fantastická proměna byla dokonána.

Teď už se o dobře čitelném příštím vývoji počasí nedalo pochybovat …

… a pozornost mohla být věnována i další kapitole mnohokrát zde již zachycené hry Kamínky.

Ten dnešní navíc na rozdíl od předešlého ze Zlaté stezky nepřipouštěl více variant svého původu – směrovací číslo náleží poště Hudlice nedaleko Berouna.

Usmálo se na něj i naplno již letně hřející vítězné sluníčko, přizdobené torzem halového oblouku.

3. září:

K pozdnímu létu už sice náležejí stále chladnější rána, …

… ale v průběhu přece jen ještě teplých dnů si stále můžeme užívat sluníčka, …

… v záři jehož paprsků se na svět, obzvláště pak ten náš šumavský, hledí nejkrásněji.

2. září:

Hra Kamínky není zajímavá jen tím, kde všude se s ní můžeme setkat …

… (zde např. na Zlaté stezce pod Huťskou horou), …

… ale též odkud ten či onen kamínek na své místo připutoval, neboť lze s překvapením zjistit, že jedno směrovací číslo může náležet více poštám. Zrovna u tohoto jde o úctyhodný výčet: Březina, Deštná, Doňov, Drahov, Drunče, Kardašova Řečice, Pleše, Pluhův Žďár, Ratiboř, Rosička, Světce, Újezdec, Velký Ratmírov, Vícemil, Višňová, Záhoří. S výjimkou Drahova, který náleží okresu Tábor, se všechny zbývající jmenované pošty nacházejí v okrese Jindřichův Hradec. A teď, jak se říká, „babo raď“ …

1. září:

Jako by nám chtělo připomenout, že v něm léto předá žezlo podzimu, rozehrálo září hned svým prvním večerem …

… nejen nad Boubínem nefalšovanou barevnou fantazii, …

… o niž se jako vždy rozhodující měrou zasloužilo sluníčko, …

… avšak samo v průběhu svého loučení viděno nebylo.

Ač je na podzimní atmosféru ještě čas, její ochutnávku podpořil severozápadní vítr o rychlosti 6,5 m/s (23,4 km/h), …

… vzorně v tom spolupracující s aktuální naměřenou teplotou.

Na rozloučenou s prvním zářijovým Boubínem ovšem přece jen přišel „bonbónek“, když se nad Kletí ukázal měsíční kotouč, finalizující svou úplňkovou fázi, která bude završena zítřejšího jitra v 7:21 .