Třinácté komnaty skal
Kdo to chodí okolo Otavy poblíž Rejštejna a rozvěšuje pozůstatky mrtvé zvěře po větvích? Našlapoval jsem tam trochu nesvůj, lebky, kosti i části páteře připomínají ukazatele nebo naopak, směry, které mají každou představu cíle zmást. Obracím raději pohled do proudu Otavy, za kámen, kde se točí galaxie pěny. V temné vodě se zmítá jepice. Stojím na skalce nad ní, nemohu na ni dosáhnout, ale zdá se, že se jepice osvobodí sama, tu a tam křídlem zatřepetá. Pak se dostala na pěnu. Možná jí poskytne lepší možnost k novému vzlétnutí? Tu se v pěně zatočil vír, nálevka tak hluboká, že v ní jepice zmizela. Zřejmě si jí všiml pstruh a jen tak máchl ploutví a jepici spolkl. Tak krátká smrt po životě ještě kratším.
***
V zatáčce u výjezdu z rejštejnského náměstí pobíhá koza. Uhýbá autům na poslední chvíli. Cítí obavy, ve kterých ji utvrzuje druhá koza mečící poplašeně v zahradě vedle někdejší školky. Volá ji zpět, ale její náhle svobodná družka je zmatená. Neví kudy kam. Pak si všimne bujných stébel a nedá jí to, musí si ukousnout. Když se k ní přibližuju, tu zase pátrá, kudy vede cesta zpět na zahradu, ale sotva se zastavím, hned se něčím láduje, vida, teď si i kvetoucí vlaštovičník uhryzla, a to by snad ani neměla, není vlaštovičník jedovatý?
I nám lidem někdo ukazuje: „Tudy, tudy do bezpečí“, a my ještě v běhu si rychle ukusujeme dojmy a prožitky, ještě si jednou přihneme, snímek pořídíme, zprávy poslechneme, podle reklamy se zařídíme, po zajímavé novince se ohlédneme.
***
Silnice nad Kašperskými Horami je bez aut. Šlapu k odbočce na Peklo. Je tam dlouhá rovina. Na silnici stojí srnec. Dívá se na mě, jak se vleču, ale nehýbe se, možná nevěří svým slabým očím. A já šlapu do kopce, tedy se neblížím tak rychle. Pak si to rozmyslel a po dvou váhavých krůčcích mizí v příkopu vpravo. Ale ještě dříve, než uskočil, objevil se vlevo na krajnici další srnec a hurá za tím prvním. Zmizel však jen na chvilku. V mžiku zacouval zpátky do silnice, sklopil hlavu, nastražil parůžky a jako by vyrážel k souboji, zaběhl znovu za tím prvním. Ozval se lomoz zvířecích těl pošťuchujících se v křovinách. A znovu – hup! A jeden ze srnců je zpátky na silnici. To už jsem docela blízko.
Srnec se už dlouho nerozmýšlí. Spárky zachrastily na asfaltu a mizí vlevo v lese, odkud už jen slyším jeho poštěkávání. Srnci ještě nemají období říje, ale v tomhle čase už si začínají vymezovat svá teritoria a jsou nervózní, protože jim svědí parůžky. Musí je vytloukat, zbavovat zaschlého lýčí.
***
Smrky kvetou. Zlaté obláčky pylu se vznášejí nad hřebeny hor. Vcházíme do jednoho takového oblaku pod Radkovským vrchem. Ocitáme se v závoji složeném ze zlatavě se třpytících zrníček ne větších, než kapénky mlhy. Zpomalujeme. Předstihuje nás velký brouk s široce roztaženými krovkami, letí do oblaku, jako by tam chtěl být první.
Květnové lesy –
z chladivé studánky
zapíjím pyl.
I boty máme žlutavě nazelenalé. Zavadíme-li o pavučinu, o větev, o list, setřeseme ten jemný povlak. Jdeme opatrně, protahujeme se jak okolo starožitného a křehkého nádobí ukrytého pod kůrou buků či bříz. Lesy jsou tu smíšené jak v Karpatech. Zuzanka kolem nás běhá, namočí se v Čarovném potoku, její tlapičky se obtiskují do pylu. Jako bych slyšel básníka a lesníka Jana Vrbu: To jiný strom někde v daleku svěří větru oblak své lásky…
***
Jedu na kole na Churáňov, proti mně teče Losenice, skály mají zavřené oči, vrásky kolem nich se stahují. Skrývají své třinácté komnaty. Je dobré být zvídavý, ale uvaž – říkám si – otevřeš-li třináctou komnatu, můžeš tam nalézt zkroceného, řetězy uvázaného Mrakomora. A pak se ti v hlavě vyrojí otázky: Co tady dělá? Proč už není mrtev? Myslel jsem, že už je mrtev. Nemohu za to, že ho tam jen uvázali.
Dojíždím na Churáňov. Míra sedí na židli na parkovišti jak herec bez diváků nebo nápověda zplošťujících se večerních stratokumulů. Naďa z bufetu mi před svým odjezdem nechala na stolku půllitr s pampeliškovou šťávou.
„Pampelišák,“ směje se Míra. „Budu ti říkat Pampelišák. To je hezčí než Darmošlap, ne?“ A pak se podívá do kraje a dodá zasněně: „Ale je tu krásně, že?“
Text a foto pořízené camerou obscurou: Roman Szpuk
{gallery}Jitka/rok2020/kveten/komnata{/gallery}
MINIATURY Romana Szpuka 2020:
1. Tchořovické rybníky
2. Propustk
3. Kreslí a chechtá se
4. Tekuté písky
5. Čtyři úplňky
6. Vzpomínka na Lnáře
7. Vidoucí
8. Únos Sněhurky
9. Vločky a vlaštovky
10. Chlapeček a dálka
11. Ohnivec šarlatový
12. Boliaboliaboliaboli
13. Vodní mlýnky
14. Velký vůz
15. Pokušitelé
MINIATURY Romana Szpuka 2019:
1. Posed u Modravy
2. Výstup na Stožec 3. Dlouhé zimní noci
4.Předjarní povídání
5. Jarní vítr
6. Náušnice paní Zajícové
7. Soumrak na Šeravě
8. Hle, dělám věci nové
9. Fragmenty
10. Kohout
11. Svár zimy a jara
12. Jepičí láska
13. Hadí vrch
14. Voda, voda
15. Čtení v kavárně na Dvorku
16. Cesty nevyzpytatelné
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko
41. Hořící srdce
MINIATURY Romana Szpuka 2018 :
1. Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení
3. Oheň tání
4. Nesouvislý dialog
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky
11. Město je jiné
12. Osamělci
13. Staří a mladí
14. Zpáteční cesta
15. Chodím furt v pantoflích
16. Toto místo
17. Celé jaro je erotické
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina
20. České středohoří a Šumava
21. Hýlové a blesk
22. Bělásek a děti
23. Omývání barev
24. Bolest křídel
25. Slunovratova noc
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje
28. Ještěrčin ocásek
29. Střet dvou vášní
30. Zatmění
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci
35. Zanechávaje příbytek otevřený
36. A měla jsem tě ráda?
37. Vážka rudá
38. Kohlschachten
39. Na cello hraješ
40. Zlatá a černá
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod
44. Vratká lávka slov
45. O solitude
46. Listopadové toulky
47. Zasněžené město
48. Přebrodit Křemelnou
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :
1. Uplakaný čert
2. Hrušky
3. Vánoční vzpomínka
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice
8. Pavoučice sněžn
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Cestou z Najmanky na Radost
32. Žluna
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek
36. Nepoučitelní
37. Dobršská brána
38. Hvězdy a psík
39. Malá ťapkající holčička
40. Zářijové plody
41. Buchingerův dvůr
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?
44. Nejmanka u Hrbu
45. První sníh
46. Úplňková noc
47. Jepice
48. Herwart a Empedokles
49. Dálky na dosah
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta
52. Flöhturm
53. Blízkosti opuštěných
54. Miniatury: Čtyři úplňky
{jcomments off}