Expedice Altaj 1990
10.červenec 1990, vystupujeme z autobusu ve vesničce Artybaš u Těleckého jezera.
Naše expedice začíná, Bohumil Kantor, Karel Pavlíček, Luboš Švec a naši ruští kamarádi, Arkaša, Gleb a Sergej.
Začínáme na levém břehu jezera s několika ponory do těchto nádherných sladkých vod plných života. V té době se fotilo na kinofilm a podvodní pouzdra byla nedostupná a tak zbývají jen vzpomínky. Při jenom z ponorů se mi při návratu k hladině dostává ploutev do rybářské sítě, klid říkám si, vytahuji nůž, odřezávám síť i s chycenými rybami a tak máme alespoň večeři.
Pravý břeh jezera je přísná přírodní rezervace, přesto se nám podaří tam dostat. Potkáváme strážce s jeho manželkou, kteří zde žijí v malém dřevěném domečku, který je postaven v prudkém svahu. Pamáháme jim se sečením trávy a to tak, že jeden seče a druhý ho drží na laně. Odměnou za pomoc jsou zásoby potravin na výpravu do hor.
Začínáme u delty řeku Čulišman, stoupáme po strmém srázu pod horu Tašma, jsme v nadmořské výšce 1.800 metrů, stavíme stan a šup do spacáků. Ráno nás probouzí funění okolo stanu. Karel z nás tří čechů je svobodný nemá děti a tak rozhodnutím naprosté většiny hlasů musí zkontrolovat situaci. Volá na nás „ kluci to je kůň“.
Dostáváme se do nadmořské výšky 2.000 metrů, po té šílené námaze se dostavuje obrovská únava, tělo neposlouchá, nohy nechtějí dál jít. Sergej velí zastavit, vyndáme karimatky, Arkaša nás masíruje a Sergej vaří z bylinek čaj. Malé občerstvení a pokračujeme.
Po několika dnech se pod námi objevuje kaskáda jezer, je to něco úžasného, za tu námahu to určitě stálo. Vracíme se zpět do základního tábora, zásoby potravin dochází. Sypeme si drobky z kapes do ruky. Ani drobek nazmar. Z tenčících se zásob vaříme polévku, kterou bych normálně vylil, žádné vymývání ešusu, čaj který Sergej vaří z bylinek se pěkně nalije do mastného ešusu a vypít.
Potkáváme domorodce a ten nám za lahev samohonky dává kýtu marala. To bude večeře!
Jsme znovu na břehu Těleckého jezera, lodí do Artybaše a pak do Gorno Altajska. Jsme v Novosibirsku, letíme do Moskvy a v Praze přistáváme 16. Srpna 1990. Kalhoty nám třem drží v pase pevně stažený provaz.
Bohumil Míra Kantor
{gallery}Jitka/rok2020/cervenec/altaj{/gallery}
{jcomments off}
