NADCHÁZÍ NOC PLNÁ MAGIE
FILIPOJAKUBSKÁ, BELTINE, VALPURŽINA….. NOC ČARODĚJNIC, noc kdy vládnou kouzla, nastává ze 30. dubna na 1. května.
Tahle noc je považována za nejmagičtější v roce. Kdysi dávno lidé věřili, že se na vršky kopců a hor slétávají čarodějnice na tajemné sabaty, kde čarovaly. Proto se zapalovaly ohně, při nichž byla spálena smolná košťata, která se vyhazovala do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít magickou moc pro úrodu. Dobytek, jenž prošel popelem, měl být zdravý a plodný. Stejně tak lidé, jež skočili přes oheň. Lidé také věřili, že se o této noci otevírají jeskyně, v nichž je ukrytý poklad.
Víte o tom, že ohně zapalované 30. dubna jsou pokračováním tradic starých již několik tisíc let? Nejstarší dochované zprávy o svátku ohňů vítajících příchod léta pocházejí z doby halštatské. Ve skutečnosti jde nejspíš o tradici mnohem starší, jen důkazy již nejsou k dispozici.
Keltský svátek, jímž začíná kalendářní léto a s ním festival radosti a života měl kdysi velký význam. Na zemi začíná vládnout žena – bohyně lásky a žití, jejíž vláda skončí 31. října. Bůh temnoty zahajuje svoji pouť do podzemí. Aby Bůh temnoty mohl v klidu odejít, zhasínaly se v domě všechny ohně. Ráno, 1. května se zažehal oheň nový.
Právě ohně pálené na Beltine mají všechny živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období a zároveň jim dodat ochranu pro období nadcházející. Noc patří ještě k vládě temnot a následující den již patří světlé polovině roku. Půlnoc je hranicí mezi dvěma polovinami roku. V noci je zapalována dvojice ohňů a předěl mezi nimi symbolizuje hranici mezi temnou a jasnou částí roku. Mladí lidé ohně mohou přeskakovat, ostatní se spolu se zvířaty očistí tak, že budou mezi ohni procházet. Dobytek provádějí mezi ohni za současného zaříkávání druidové. Tento zvyk se mezi irskými rolníky mnohde dodržuje dodnes. Symbolika hranice mezi dvěma částmi roku se v Irsku, kde se keltské tradice zachovaly nejvíce, zrcadlí v tradičním opravování plotů.
Ohně ovšem neměly jen účel očistný, ale také ochranný. Noc toho dne patřila obyvatelům Jiného světa – vílám, elfům a čarodějnicím. Jejich moc v těchto dnech roste a poroste i nadále, až do letního slunovratu. A také proti nim měly ohně zapalované na návrších lidi a zvířata chránit; ochrannou funkci mají také větve jeřábu.
V den svátku Beltine prý Keltové losovali tak zvaného Zeleného krále. Ten vládl buď celý rok nebo do podzimního Samainu – či jen jednu noc. Na závěr své vlády si král vybral ze svého kmene pannu, a tu učinil ženou. Podle nejstarších pověstí pak byl zabit a jeho krví si všichni připili. To je mělo očistit a zajistit na celý rok pevné zdraví. Krvelačné obyčeje Keltů však pravděpodobně vznikly až jako „ideologická propaganda“ církve. Ve skutečnosti si Keltové lidských životů vážili a člověka, který pro komunitu představoval cenného bojovníka či pastevce nebo jinou pracovní sílu by nezabili zbytečně. Proto je možné, že keltská dívka sice o panenství přišla, ale krev (a také maso) pak dodal rituálně obětovaný mladý býk.
Snoubenci a dvojice zamilovaných se vydávali v předvečer svátku do lesů. Měsíc květen se pak následně stával symbolem sexuální volnosti na počest Velké matky a Rohatého boha lesů, sexuálního zasvěcování a milostných her. V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na „dobu určitou“ – na rok a jeden den. Pokud svazek nefungoval, partneři se po tomto období postě rozešli. A určitě vás teď nepřekvapí, že svátek Imbolc, který je slaven o devět měsíců později, býval spojován s rozením dětí… Děti počaté na Beltine prý byly velmi šťastné. Z těch dob nám zřejmě zbyl zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem.
Noc ze 30. dubna na 1. května je také svátek i germánský – možná jste již slyšeli pojem Valpružina noc. Valpurga byla saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga znamená staročesky čarodějnice. A další zajímavost – 30. duben je ve Španělsku a Portugalsku slaven jako svátek mrtvých.
Od Keltů se přenesme trochu blíže. Církev nazývá noc ze 30. dubna na 1. května nocí Filipojakubskou, na počest svátku apoštolů Filipa a Jakuba. Je tu však jistá nesrovnalost – svátek svatého Filipa a Jakuba totiž připadá až na 3. květen. Podle některých historiků však byl svátek na toto datum přesunut relativně nedávno. Po staletí se slavíval 1. května , a to zřejmě proto, aby mocní světci chránili tento den před temnotou pohanských obřadů. Apoštol Jakub byl jeruzalémským biskupem, který si svou svatost vysloužil svržením z věže jeruzalémského chrámu. Svatý Filip z Betsaidy také nedopadl nejlépe – byl totiž současně ukřižován a ukamenován.
|
|
Během filipojakubské noci se měly čarodějnice slétat na kopcích a tam provozovat spolu se silami temnot nečisté, dokonce sexuální orgie. Čarodějným dopravním prostředkem bylo samozřejmě populární koště. Do vzduchu se na koštěti nedostanete jen tak, musíte si připravit magickou mast a tou si natřít tělo, zejména oblast podpaždí, krku a břicha (tedy zřejmě místa, kde jsou soustředěny mízní uzliny). Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla. Kde se dá sehnat tuk nevinného hocha, to vám nepovím, ale pokud vím, tak za „letecké vize“ prý může právě ten rulík zlomocný. Proti čarodějnicím se vrcholky kopců blokovaly účelově pálenými ohni. Ty měly osvětlit co největší část krajiny a tím čarodějnicím překazit jejich plány. Kdyby snad nějaká čarodějnice na kopci u ohně přece jen přistála, mohla být okamžitě v ohni upálena; z toho také pochází dnešní tradice „pálení čarodejnic“. Bylo také zvykem, skákat přes žhavé uhlíky a tropit co největší hluk – čarodějnice se křiku a povyku bály a nepřiblížily se. |
K magické noci se váže řada zvyků, pověr i mýtů:
Obecně je známo, že o této noci všechny byliny nabývají čarovné moci, zvláště pokud jsou sbírány přesně o půlnoci a za úplňku. Například šeřík. Většinou byl vysazován před dvory, zahrady a stavení, aby odehnal zlé síly, démony a duchy. Věřilo se, že snítka šeříku ochrání stavení a majetek před zlými čarodějnicemi.
Magii jsou připisována kouzla dobrá i zlá. Před těmi zlými se lidé chránili například tím, že
– nad vrata se dávaly ochranné byliny, například černobýl, ratolesti lípy
– na práh chléva se sypal písek či se pokládaly husté travnaté drny
– stavení se kropilo svěcenou vodou
– psaly se tajuplné názvy svěcenou křídou
– za okna se kladla ostrá proutí vrby či šípky, aby se čarodějnice poranila
– nejjistější bylo čarodějnici spálit…
Noc plnou dobrých kouzel pro všechny další dny přeje redakce 
-red, dp, pravdu.cz, dm-
{jcomments off}
