Rok šumavských luk začíná
Hořec šumavský, prha arnika, hořeček mnohotvarý český nebo prstnatec májový, ale také perleťovec mokřadní, modrásek černoskvrnný, tetřívek obecný, chřástal polní. Pro tyto vzácné druhy rostlin a živočichů je zásadní existence šumavských luk. Právě těm se letos Správa Národního parku Šumava bude věnovat po celou sezónu v rámci „Roku šumavských luk“.
Rozchodník huňatý, foto Václav Hřebek
O místech v krajině, kde neroste souvislý les, hovoříme jako o bezlesí. A tak jako les nejsou jen stromy, bezlesí není jen plocha bez stromů. Je pestré a různorodé. Místa, kde se dřevinám přirozeně nelíbí a kde se pravděpodobně od poslední doby ledové nikdy ve větší míře nevyskytovaly, označujeme jako prvotní (primární) bezlesí. Vzniklo přirozeně a typickým příkladem jsou rašeliniště.
„Sekundárním (kulturním) bezlesím jsou louky, pastviny i plochy bývalých osad, tedy ty plochy, které v minulosti záměrně lidé odlesnili, aby na nich mohli stavět svá obydlí a zemědělsky hospodařit.“ vysvětluje hlavní rozdíly krajinný ekolog Správy Národního parku Šumava Romana Roučková.
Louky a pastviny zaujímají plochu zhruba 8% rozlohy celého národního parku tedy necelých 5500 ha. I tak jsou velmi významným biotopem, na který jsou navázány tisíce druhů rostlin, keřů, ptáků, savců i bezobratlých. Přirozené zarůstání nálety, tedy tzv. sukcese, se však stává problémem pro většinu rostlin a živočichů vázaných na louky a pastviny.
Pokud chceme zachovat ohrožené druhy rostlin i živočichů, bez lidských zásahů na loukách a pastvinách to nejde. Typickým případem je jeden z nejohroženějších druhů střední Evropy, kriticky ohrožený rozchodník huňatý. Je to 5-20 cm vysoký, světlomilný, konkurenčně velmi slabý druh. To znamená, že mu vadí přerůstání jinými druhy rostlin nebo mechů.
„Nejraději roste na rašelinných loukách či prameništích. Nejvíce ohrožen je odvodňováním, zánikem tradičního hospodaření. Historicky se v Česku vyskytoval na více než 300 lokalitách. V současné době existují už jen 4 místa výskytu, z toho 2 jsou na území NP Šumava. Jedna v blízkosti Srní a jedna v blízkosti Borových Lad,“ představuje ohrožený druh Romana Roučková
U Srní roste rozchodník v prameništi s přirozenou dynamikou. Půdní kryt je proudící vodou přirozeně natrháván, a tak se zde druhu daří i bez pomoci člověka. V poslední době však vlivem eutrofizace, tedy tím, že se vody obohacují o živiny, začínají v okolí výskytu dominovat v bylinném patře konkurenčně silné ostřice, což může v budoucnu znamenat ohrožení výskytu tohoto druhu. V lokalitě u Borových Lad se už muselo kvůli rozchodníku zasahovat.
„O lokalitu jsme začali pečovat v dubnu 2017. Důvodem bylo to, že početnost populace se významně snížila z několika stovek na pár desítek kusů. Lokalita byla ručně posečena, a na několika metrech čtverečních bylo odstraněno mechové patro. Tak vznikly plochy vhodné pro šíření konkurenčně slabého rozchodníku huňatého. Od té doby každoročně o lokalitu šetrně pečujeme a je zřejmé, že se druhu daří lépe v méně zapojeném porostu. Jeho početnost stoupla na vyšší stovky kusů kvetoucích rostlinek,“ doplňuje Romana Roučková.
Životní podmínky dalších mnohých druhů jsou výrazně ovlivňovány způsobem, jakým se na loukách nebo pastvinách hospodaří. Někdy velmi významně.
„Typickým příkladem je například chřástal polní. Pták, který se na jaře vrací ze svých zimovišť z teplých krajin, potřebuje pro svůj život vysokou trávu. Proto mají louky, kde se chřástal vyskytuje, stanovený zvláštní režim kosení. Konkrétně seč i pastva je na těchto lokalitách možná až po 15. srpnu,“ zmiňuje ornitolog Správy Národního parku Šumava Aleš Vondrka.
Další speciální zásah se odehrál například v oblasti Knížecích Plání. Na zhruba 3 hektarech nechala Správa vykácet nálety, kterými tato plocha začala zarůstat hlavně po roce 1945, tedy po nuceném odsunu původních obyvatel.
„Za těch více než 70 let tu vyrostl prakticky nový les. Jenže doslova vzal přirozený životní prostor jednomu z nejohroženějších živočichů na Šumavě – tetřívku obecnému. Proto jsme tuto plochu vyčistili a upravili mu tak biotop, který mu vyhovuje a na území Šumavy mu stále ubývá,“ sděluje Aleš Vondrka.
O šumavské louky je tedy třeba pečovat. Správa NP Šumava proto má vytvořené managementové plány jednotlivých ploch a do péče o bezlesí jsou zapojeni jak soukromí zemědělci, chovatelé dobytka, tak třeba i dobrovolníci.
„Péče o šumavské louky spočívá například i v likvidaci invazních druhů, jakým je na území NP Šumava zejména lupina mnoholistá. Proto letos vyhlásíme několik dnů pro dobrovolníky, kterým nabídneme nejrůznější možnosti zapojení se do péče o bezlesí od vytrhávání lupiny, úklidu klestu nebo hrabání trávy. Po každém takovém pracovním dopoledni bude následovat komentovaná procházka s našimi odborníky,“ prozrazuje mluvčí Správy Národního parku Šumava Jan Dvořák.
„Samozřejmě teď vše záleží na tom, jak se bude vyvíjet situace kolem opatření spojených s nouzovým stavem kvůli šíření koronaviru. Tyto aktivity tak alespoň připravujeme, stejně jako připravujeme sérii krátkých videí o nejrůznějších fenoménech spojených se šumavskými loukami. A děti se mohou, stejně jako každý rok, zapojit do výtvarné soutěže Šumavské louky,“ dodává Jan Dvořák.
Veškeré informace naleznete na internetových stránkách www.npsumava.cz. Informace o výtvarné soutěži jsou umístěné v sekci environmentální výchova.
-tz nps-
{jcomments off}
