Postní doba před Velikonocemi, postní neděle – názvy, význam, zvyky
Po Černé neděli se blížíme ke druhé postní neděli, zvané Pražná nebo Suchá. Proč se právě tak jmenuje? Co se skrývá za ostatními zlidovělými názvy postních nedělí velikonočního času? Které zvyky se s nimi spojují?
Postní doba či půst je v křesťanství období přípravy na Velikonoce. V západní církvi začíná postní doba Popeleční středou a trvá 40 dní (kromě nedělí). Ve východních církvích začíná „Velký půst“ v pondělí 7. týdne před Velikonocemi a končí v pátek 9 dní před Velikonocemi.
Význam postní doby
V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života, aby mohl žít opět plně jako křesťan. Má v této době obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. Nemělo by ale jít pouze o lidské úsilí, neboť křesťanská teologie a spiritualita považuje půst za Boží milost, kdy člověk naslouchá Božímu slovu a svůj život podle něho uzpůsobuje.
Postní doba je též obdobím přípravy katechumenů na křest a provázejí je v tuto dobu zvláštní liturgické obřady. Mezi dny postní doby, které nesou tradiční označení, patří ještě 4. neděle postní, zvaná Laetare, a 6. neděle postní, běžněji Květná neděle, jako připomenutí dne vjezdu Ježíše do Jeruzaléma.
Liturgická barva postní doby je fialová. Začíná Popeleční středou, trvá (nepočítaje v to neděle) 40 dní a celá doba vrcholí Svatým týdnem, při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista a končí velikonočním triduem (to začíná na Zelený čtvrtek večer, pokračuje Velkým pátkem a Bílou sobotou, posledním dnem postní doby, a vrcholí Velikonoční vigilií ústící do neděle Zmrtvýchvstání Páně). Celá postní příprava směřuje k radostné oslavě Velikonoc, které jsou pro křesťany svátky Kristova vzkříšení z mrtvých.
Neděle postní doby
|
název neděle |
lidové pojmenování |
datum v roce 2020
|
|
1. neděle postní |
Černá, Liščí |
1. března |
|
2. neděle postní |
Pražná, Suchá |
8. března |
|
3. neděle postní |
Kýchavá |
15. března |
|
4. neděle postní |
Družebná |
22. března |
|
5. neděle postní |
Smrtná |
29. března |
|
Květná neděle |
Květná |
5. dubna |
1. neděle postní – Černá, Liščí
V českém prostředí se užívají také další názvy a to Černá neděle, Pučálka či Liščí neděle. Přívlastek černá je odvozen od zvyku žen odkládat v tento den barevný oděv a nahrazovat ho černým, či s nošením černých šátků. Název pučálka je odvozen od stejnojmenného pokrmu z naklíčeného hrachu, někdy se toto označení používalo pro celou dobu mezi Popeleční středou a tímto dnem. Přívlastek liščí se užíval ve středních Čechách v souvislosti se zvykem pečení zvláštních preclíků, které se svázaly proutkem, pověsily na strom kde je děti sbíraly jako dárek od lišky.
S První nedělí postní byla či stále je i jinde spojena řada lidových zvyků, ve kterých často figuruje oheň. Oheň často zažehávají ti, kdo se ve vesnici naposledy oženili či provdali.
2. neděle postní – Pražná, Suchá
Praženka nebo pražma – to byly tradiční pokrmy druhé postní neděle. Pražma jsou upražené naklíčená obilná zrna, z těch se také připravovala polévka praženka, nebo kaše.
Protože nedozrálé obilí se již několik desetiletí nepraží, místo praženky se připravuje oukrop – česneková polévka. Na tuto neděli se v některých krajích pekly koláče slazené medem, které mají černé mazání – mák nebo povidla. Proto také neděle černá.
Kromě pražma bývala na stole i ryba, která symbolizuje pokoru půstu a připravenost naslouchání, nebo šoulet (zapečený hrách s kroupami a česnekem). I když se o neděli výjimečně pije alkohol, maso se nejí, proto se může připravit ryba, která je tradičně považována za postní pokrm a ne za maso. K alkoholu je možné jíst méně tučné sýry, tvarohy, rybí pokrmy nebo luštěniny.
Na pražnou neděli se muži scházeli v hospodě a rokovali o úrodě a obilí. Při té příležitosti popíjeli režnou, která se pálí z obilí, čímž vzdávali úctu obilí, úrodě a zemi. Úctu zemi by měl vzdát každý, i když nemá pole, protože všichni jíme chléb a všichni využíváme plody země.
3. neděle postní – Kýchavá
Tento název skutečně pochází od slova kýchat. Kromě ‚tradičního‘ očistnéhoo kýchnutí toto označení vychází i z doby středověku, kdy řádily mory, které se začaly projevovat kýcháním. Říkalo se: „Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil.“ Lidé proto vinšovali sobě „Pomáhej Pán Bůh“ nebo „Pozdrav Tě Pán Bůh“. Poté bylo toto pozdravení znakem dobrého chování.
Zatímco v 9. a 14. století kýchání nevěštilo nic dobrého, v jiných historických etapách bylo vnímáno jako žádoucí. Na dvoře Ludvíka XV. se dokonce stalo módou a ze šňupacího tabáku, který kýchání způsoboval, se tak rychle stala velmi žádaná a prestižní novinka. Dvořané šňupali tabák ve velkém a upevňovali tak své zdraví, čistili nos a povzbuzovali svůj organismus.
A věřilo se, že kýchání čistí hlavu – proto se ještě podporovalo šňupáním.
V tento den se na stolech objevila pórková polévka a bramborové šlejšky.
4. neděle postní – Družebná
Z hlediska postní kázně je tato neděle o něco uvolněnější – symbolizuje to i její barva, růžová, která nakrátko vystřídala fialovou. Zlidověle se jí říkalo také Družebkyně, Družbadlnice nebo Družbadlná či Středopostní, neboť se nachází uprostřed postní doby. Někde také říkali této neděli Růžová či Růžebná – podle barvy rouch používaných na tento den v kostele, a protože se tuto neděli světí v Římě zlatá růže.
V tuto neděli bylo povoleno mládeži sejít se na návsi a poveselit se, každý přinesl nějakou tu svačinu, kterou pak společně snědli.
Lidové označení Družebná neděle dostala podle přidružování nových členů ke spolku Kristovu v prvotní křesťanské době. Název Družebná se vykládá také od družby, neboť právě o této neděli chodíval družba se ženichem navštívit dům, do něhož chtěli přijít o velikonoční pomlázce na námluvy. Ženichovi byla předložena „pučálka“ (nabobtnalý hrách, upražený na másle a promíchaný s rozinkami, různým kořením a pokroutkami). Když se dala na talíř, opět se pokroutkami a rozinkami posypala. Zprvu se ženichovi k pojídání pučálky předložila vidlička. Tou však nesměl jíst a měl čekat na lžíci. Pokud se do „pučálky“ pustil vidličkou, stal se terčem posměchu.
5. neděle postní – Smrtná
Smrtná, Smrtonosná, Smrtelná – pátá postní neděle je i dnes spojena s oživenou tradicí vyhánění Morany (smrtky) z vesnice. ‚Smrtiholkou‘ se rituálně vynáší zima a v podobě Líta se přivádí a vítá jaro. V Čechách se tak děje v jeden den, na Moravě se většinou na smrtnou neděli vynáší Morana a až další neděli, tedy květnou, přináší Líto.
Tuto neděli se odpoledne schází mládenci, dívky i děti na návsi a Smrtka se vynáší za ves, kde je vhozena do vody – musí to být tekoucí voda, velký potok nebo řeka, aby Moranu odnesla pryč. Vynášení Morany mají na starosti chlapci, děvčata je pouze doprovází a zpívají. Pokud místo tekoucí vodu nemá, pak se Smrtka zakope – pohřbí.
Vynášení Morany je zvyk pradávný, sahající daleko do pohanských dob, a pro naši dobu stále platný – proto se také živě dochoval.
V tuto neděli je striktně zakázaný veškerý alkohol a oběd má být střídmý ale sytý – ke slovu opět přichází pučálka (sladká nebo slaná), jinde hrachová kaše. Hrachovou kaši můžeme dochutit česnekem, solí a troškou pepře a dozdobit praženou cibulkou. Protože je stále půst, nemastíme sádlem, ale lehce rostlinným tukem, řepkovým, lněným či slunečnicovým…
6. neděle – Květná (Květnice, Beránkova, Palmová)
Poslední den čtyřicetidenního půstu zahajuje nejdůležitější období Velikonoc – Svatý (pašijový) týden.
Květná neděle je dnem, kdy si křesťané připomínají příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma a počátek jeho utrpení. V tento den byl lidmi vítán a oslavován, i když jej brzy na to čekala útrpná smrt. Právě ono vítání dalo tomuto dni jeho název. Lidé jej totiž vítali palmovými ratolestmi, respektive jejich jarními výhonky, které mu házeli k nohám. Odtud tedy slovo “květná” či “palmová”. A protože v Čechách palmy nejsou, nahradily je například kočičky či zelené větvičky z vrby, jívy, jasanu nebo břízy. Někde pak jako vzpomínka na tento čin bývají kostely vyzdobeny květy. Liturgickou barvou této neděle je červená, připomínající krev Krista.
Květná neděle se nese v duchu uctění úrody a země, květů a kvetení. Kočičky jsou květy prvního stromu, který dává hlavní obživu včelám po dlouhé zimě.
Na květnou neděli se nesmí nic péct, aby se nezapekly květy na stromech a bylinách a nebylo by ovoce a úroda. Měli bychom se obléci do nových šatů, aby celý rok kvetl.
Také se tento den tradičně vymetala obydlí zelenými ratolestmi, aby se vymetla veškerá neřest, nemravnost a zhýralost. Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela jedovatina.
Ke Květné neděli se váže i kouzelný příběh: Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.
Svěceným kočičkám se také přisuzovala zázračná moc – k léčení různých nemocí. Říkalo se, že ten kdo spolkne 1-3 kočičky vcelku, nebude trpět celý rok bolestmi v krku. Nebo ten, kdo si přetře oči kočičkami a řekne: „Kočičky, kočičky aby nebolely vočičky“, nebude mít bolavé oči po dlouhý čas.
Připomeňte si také některé z velikonočních tradic, oživte je u vás doma, nebo se jen na chvíli zastavte a v tichu poslouchejte… Možná některé z kouzel přijde i k vám.
{jcomments off}
zdroje: cs.wikipedia.org, www.ceskevelikonoce.cz, www.novinky.cz,www.facebook.com/pratele.ceskych.tradic, velikonoce.net
