Přípravy na Velikonoce začínají
DNES JE:
Popeleční středa, která zahajuje období 40denního půstu před Velikonocemi. Pozor, nepleťte si ji se středou škaredou (černou, sazometnou), která je čtvrtým dnem pašijového týdne před Zeleným čtvrtkem (pašijový týden začíná Květnou nedělí).
O Popeleční středě se světil popel ze spálených posvěcených kočiček z loňské Květné neděle a tímto popelem se pak věřící posypali nebo se jim udělal křížek na čelo.
Následuje čtyřicetidenní půst spolu se šesti nedělemi. Neděle se do postní doby nezapočítávají, poněvadž se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy.
Popeleční středa je jedním z dvou dnů přísného postu (společně s Velkým pátkem) a připomínkou pomíjivosti pozemského života. Znamenání popelem, tzv. popelec, doprovází udělovatel slovy: Čiňte pokání a věřte evangeliu nebo Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.Katolický křesťan je takto veden, aby zůstal nezávislý na skutečnostech pomíjivých a věnoval pozornost hodnotám trvalým – duchovním.
Ottův slovník naučný / Popelec: Popelec jest popel ze spálených ratolestí a květů, posvěcených na květnou neděli uplynulého léta, jenž se světí, po obyčeji katolickém, za zvl. obřadů přede mší sv. ve středu po druhé neděli devítníkové, a jímž znamená kněz čela věřících, říkaje: Memento, quia pulvis es et in pulverem reverteris (Pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš); středa tato slove p-lcem, popeleční středou, jí se začíná v církvi katol. čtyřicetidenní půst a čas velikonoční.
I tento svátek má své tradice
Důvod, proč církev zvolila pro tento den nakonec středu a ne neděli, je přitom jednoduchý – neděle nejsou chápány jako postní dny. A protože datum Velikonoc se každoročně mění, mění se každý rok i den Popeleční středy, která je v původním významu připomínkou Ježíšovy výzvy k pokání.
Právě tento trochu „karatelský“ význam svátku vedl nejspíš k tomu, že na rozdíl od masopustu Popeleční středu spíš vytěsňujeme. Což je škoda, protože i ji si uměli naši předci docela užít.
Holení a podkúvání
Uvolněná atmosféra tradičního masopustu sváděla obě pohlaví ke hrám, v nichž vesele soupeří a současně se k sobě dostanou blíž. Takovým zvykem bylo například žertovné holení mužů ženami. A právě tenhle zvyk se mnohde protáhl až do Popeleční středy.
Vlastně měl ráz „trestné výpravy“. Ženy, vybavené židlí, ubrusem, zpěněným bílkem z vajíčka namísto holičského mýdla, přiostřenou dřevěnou třískou místo břitvy, naříznutou červenou řepou a starými děravými dvířky od kamen, vyrazily po místních hospodách, a hledaly muže, kteří se za hospodským stolem ještě nezmátořili z masopustního reje. Když takového našly, patřičně ho svými ingrediancemi okrášlily – natřely bílkem, řepou naimitovaly tekoucí krev, třískou odřely.
Večer se celý tento ženský spolek (samy si říkaly „pulbírky“ od slova „pulbírovat“ či „pulvírovat“, což je starodávný výraz pro holení) u některé sešel, daly si „rosolku“ (sladký likér Rosogliose), a to z toho důvodu, aby prý slepice dobře nesly.
Moravští muži to ženám někdy „opláceli“ takzvaným podkůváním, při němž „kovář“ odchytával pro změnu děvčata, a když se mu některé podařilo chytit, „okoval“ je starými podkůvkami.
Pít ano šít ne
Sladký alkohol úzce souvisel i s dalším zvykem, který se dlouho udržoval na Ždánicku (svazek obcí na Hodonínsku v oblasti Středomoravských Karpat). Šlo o takzvaný „kvok“, hostinu s cukrovím a sladkou kořalkou pořádanou právě na Popeleční středu. Při ní se ženy sešly a pořádně si zavdaly, aby se urodilo hodně drůbeže a dobytka.
„Tetička hostitelka nalévala čaj a každé hrkla do hrnka pořádnou dávku rumu, aby rozkvokávání dlouho netrvalo. Popíjelo se, přikusovalo se cukroví a boží milosti. Po jídle začalo zavdávání, aby slípky hodně kvokaly, aby bylo hodně kuřat, plno housat, kozlat, telat a sem tam i nějaké děcko. I písnička se ozvala, ale i když byla škaredá středa, písnička svatá to nebyla nikdy,“ zapsal v roce 1964 tento zvyk Bedřich Blahutka ve svém zeměspisném a vlastivědném popisu obce Věteřov.
Co bylo naopak o Popeleční středě tradičně zcela zapovězeno, bylo šití, a to na základě lidové pověry, že by se tím slepicím „zašily ďupky“ a nenesly by.
zdroje:
cs.wikipedia.org, reflex.cz, nase-rec.ujc.cas.cz, ceskevelikonoce.cz,
cs.wikisource.org/wiki/Ottův_slovník_naučný/Popelec, dotyk.cz
{jcomments off}
