Z šampionů svobody loutkou totality? Aneb dopis Kuberovi
Vláda komunistické Číny zašla tak daleko, že začala úkolovat prezidenta naší republiky. Indicií o servilitě bylo známo už mnoho, ale pokud se prokáže dopis, ve kterém Čína přes Hrad vyhrožovala dnes už zesnulému předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi kvůli plánované cestě na Tchaj-wan, toto chucpe dosáhlo nové úrovně. Nejenže se potvrdilo, co mnozí ekonomové říkali už dlouho, tedy že z naslibovaných stamiliard investic nakonec nebude nic, ale dokonce nám i bez nich Čína chce vyhrožovat a diktovat, kam smí a nesmí naši ústavní činitelé jezdit na návštěvy. Toto není přátelství, toto je politická a ekonomická kolonizace vlastní vinou čím dál méně suverénního národa.
Tolik energie nás stálo, abychom se odtrhli od komunistické, totalitní minulosti (za kterou není třeba nic jiného než se stydět) a přidali se k zemím, které věří v demokracii, svobodnou kritiku vlády, rovnost národů a které produkují blahobyt. To platilo pro první polovinu polistopadového vývoje, tedy zhruba prvních patnáct let, která zde symbolizoval prezident Václav Havel, a tato snaha byla završena roku 2004 vstupem do EU.
Zhruba v této době zde nastoupila dvojice světově podprůměrných prezidentů − Václav Klaus a Miloš Zeman −, kteří tomu prvnímu sahali v očích západního světa zhruba po kotníky. A tak čistě kvůli sobě začali koketovat s Ruskem a Čínou. Mohli přitom zcela standardně navázat na úspěšnou práci svého předchůdce, ale to jim jejich ego nedovolilo, byť na začátku svého prezidentství oba slibovali, že to udělají. Je to něco podobného, jako by se Beneš rozhodl svou velikostí překonat Masaryka. Do tohoto narcistního divadla naši poslední dva prezidenti zatáhli celou Českou republiku. Při jejich inteligenci pro ně nebylo těžké ošálit podstatnou část voličů, zejména těch, kteří slyší na jednovětá hesla. Argumentace byla taková, že nás EU omezuje, že nám diktuje, a tak se začněme zase nadstandardně kamarádit s Ruskem a Čínou. Patnáct let nám stačilo, abychom zapomněli, že jsme zde měli ruská vojska. A že jsme měli kliku, být v roce 1989 u moci Putin, žádná sametová revoluce by se nekonala a žádná vojska by neodjížděla. Svědčí o tom chování Ruska na Ukrajině či snad ještě smutnější příběh Běloruska, které se dnes místo s EU „integruje“ s Ruskem. A také Putinův výrok, že rozpad SSSR byla největší tragédie 20. století. A pokud nám (správně) vadí zdejší spolupracovníci se zlem v podobě StB, či ještě hůře přímo KGB, tak Putin pro ně zcela dobrovolně pracoval, za peníze, na jistě více než plný úvazek. Dnešnímu králi těchto nálad u nás, Miloši Zemanovi, vůbec nevadí, že dělá ochotného pošťáka, loutku či užitečného poklonkovače cizí, totalitní, nedemokratické komunistické vládě, která si vůbec dovolí posílat své ambasádní vzkazy skrze prezidenta našemu předsedovi Senátu. Každý normální prezident suverénní země by takovou delegaci hnal koštětem. Kdo si dovoluje ovlivňovat naši suverénní zahraniční politiku jinak než slušnou prosbou? Copak jsme jejich gubernie, že k nám mluví nevybíravým jazykem a výhrůžkami? Možná si myslí, že ano a že jejich chování je namístě. Naši největší vyznavači národní hrdosti a suverenity dopis ochotně a bez připomínek ještě preventivně připodepíšou, snad aby dali najevo bezvýhradnou oddanost. Copak to samotnému Zemanovi nepřipadá nedůstojné? Co se to v zákulisí děje? Nemáme právo to vědět? Co užitečného udělali Klaus se Zemanem kromě toho, že rozorali naši dobře našlápnutou a úspěšnou cestu k Západu?
Značné části českých voličů je to jedno, nebo se jim to dokonce líbí. EU je pro ně zlo, ač s námi jedná jako rovný s rovným, máme v ní silnější hlasovací právo, než odpovídá naší velikosti, pramení z ní blahobyt a mír. Favorizace Ruska a Číny je zkrátka neuvěřitelná. Co nám má kdo mluvit do toho, jak se bude jmenovat jaké naše náměstí a kde bude stát jaká socha? Kdo nám bude říkat, kam budou jezdit naši ústavní činitelé? Stalo se nám to někdy ze strany států EU?
Prosím, abychom přestali věřit ruským a čínským slibům a bát se jejich výhrůžek a vrátili se k tomu, co desetiletí fungovalo a funguje a kam patříme a kde jsme mezi skutečnými přáteli: k Evropě.
zdroj : sociální sítě
Psáno pro Hospodářské noviny
