„…a vítám zde dnes svého prvního hosta, kterým je architekt, herec a spisovatel, David Vávra!“ začal svou únorovou talkshow moderátor Radek Nakládal a všichni očekávali svižný příchod vysokého štíhlého muže, jakého znají z televizních obrazovek či divadelních prken. Chvilka ticha, napětí, nic se nehýbalo a najednou na jeviště sušického kina přišli Davidové Vávrové dva! Jeden asi 40 cm vysoký, dřevěný, v perfektním obleku a klobouku a s ním jeho živá předloha, ve stejném obleku (dokonce i stejných botách!), klobouku a se širokým úsměvem…
Dokonalé překvapení, které hned od začátku večera vykouzlilo úsměv na tvářích diváků v plném sálu sušického kina, David Vávra neprozradil ani moderátorovi, ani druhému hostovi večera, s nímž se nicméně bezprostředně po vstupu na jeviště oba Davidové seznámili.
„Když jsem slyšel, že tu budu s hostem, který reprezentuje stoletou tradici loutkového divadla tady v Sušici, nemohl jsem si nechat ujít příležitost… a chtěl jsem se seznámit se stoletým Kašpárkem,“ vysvětlil David Vávra a pak už se oba usadili k příjemnému povídání o architektuře, duších prostoru, herectví a životě vůbec.
„Tak já tě tady tedy vítám, počkej, jdu ti podat ruku,“ nenechal se zahanbit sušický Kašpárek, vedený MUDr. Jaroslavou Prajerovou, která byla druhým hostem večera. V letos stoletém sušickém loutkové divadle ona sama působí od roku 1970, tedy 50 let! V obou případech jubilea, která se hned tak nevidí.
K vyprávění o tom, jak ona sama přišla k loutkoherectví, přidala i několik úsměvných historek prožitých v divadle s dětskými diváky. Nezapomněla ani na svého kamaráda, Kašpárka, který se letos ke stým narozeninám divadla konečně dočkal nových šatů (a velmi mu sluší!), na které je náležitě pyšný. Však si také prý opakovaně stěžoval, že zatímco princezna má šatů plnou almaru, jemu musí stačit jedny…
Při zajímavém vyprávění utekl čas vyměřený pořadu jako voda. Ale aby ani dospělí nebyli ochuzeni o Kašpárkovy čertoviny, připravil si pro ně hádanku a hned tvrdil, že to nikdo neuhodne…
Tak schválně, co to je: „Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze.“ Na klasickou dětskou hádanku pochopitelně zaněla soborově odpověď „klíč“. To Kašpárka rozesmálo a prohlásil:“Vidíš Slávko, já ti to říkal, neuhodnou…“ Podle Kašpárka je to totiž lokálka ze Sušice do Horažďovic…
Příjemným zpestřením večera bylo i vystoupení klatovské hudební skupiny Elias a její písně ve vícehlasém provedení a spirituály.
Závěr večera se nesl v duchu poděkování a přání. Všem protagonistům patří poděkování za příjemný večer, jubilantům přání dalších úspěšných let a všem sušickým loutkařům dík za to, že i dospělým dokážou alespoň na chvíli vrátit vůni pohádkového dětství…
-as-
{gallery}susice/2020/02_unor/skrt_vavra_prajerova.eu/{/gallery}
{jcomments off}
