Rozhovor pro vimperk.eu o udělení Ceny za odvahu
Co pro vás ocenění “Za odvahu” znamená?
Jak už jsme někde říkali, je nám jasné, že ve vztahu k Vimperku a zbytku ČR se ocitáme v jakési dvojí realitě. Často, když se nám něco podaří, např. dostaneme toto ocenění, setkáváme se ve Vimperku s podporou, ale také s veřejně projevovanou skepsí, podezřením a nebo dokonce i jednoznačným odsouzením a náhledem, že nám takové ocenění nepřísluší. A organizace mimo Vimperk nás podporují, a jak se na příkladu NFPK ukazuje, velmi pozorně naši práci sledují a nakonec i usoudí, že je velmi záslužná a cenná. To je vzhledem k už zmiňované části vimperské reality velké povzbuzení.
Od roku 2016 se snažíme pro Vimperk pracovat a zároveň se nebojíme kritizovat způsoby, jak se vedení města rozhoduje v případě změn územního plánu týkajících se Vodníku nebo jak se stavělo k podnikání bývalého místostarosty Ing. Caise. Byli a jsme mnohokrát označováni různými jmény, přečetli jsme si toho o sobě hodně v různých „Samizdatech“, „Satirikonech“ a anonymních letácích i podepsaných článcích, bylo na nás soukromě i jako na spolek podáno trestní oznámení a pořád jsme tu. Máme za to, že člověk prohraje tehdy, když se tváří v tvář potížím nebo útokům vzdá, a tak se nevzdáváme. A možná že právě to naše nevzdávání se jde nahlížet jako odvahu.
Jste si vědomi ze NFPK je pravděpodobně největší a nejrenomovanější “protikorupční“ organizace a že toto ocenění má velkou váhu?
O tom, že jsme nominováni a následně oceněni, jsme se dozvěděli před poměrně krátkou dobou. Vůbec nás nenapadlo, že naše činnost má takovou váhu, abychom za ni dostali zmiňovanou cenu. Tím pádem jsme neuvažovali ani o tom, jakou váhu má ta cena sama. Samozřejmě, že z ní máme velkou radost. A že má velkou hodnotu nám došlo, když jsme si přečetli reakci Rady města. Skutečnost, že jsme cenu dostali, zvedla radní ze židle minimálně stejně, jako nás. Jen je škoda, že pro ně to nebyl důvod k radosti, ale spíš naopak.
S kterými dalšími podobnými organizacemi jste v kontaktu?
Dlouhodobě spolupracujeme s Nadací Via. Dostali jsme od ní dva Rychlé granty, Věra Vávra se celý rok 2018 školila v rámci programu mladých evropských komunitních lídrů ViabilityNet 3.0. Spolu se Šárkou Janáskovou byla na školení, které vedlo pro zastupitele Oživení. Když je třeba, spolupracujeme s právníky. Ze známějších stojí za to zmínit Frank Bold. Opravdu Kapličky na Brantlově dvoře podporují Česko-německý fond budoucnosti, Spolek vimperských rodáků, Nadace Občanského fóra a město Vimperk.
Do Vimperka jste mimo jiné přivezli před časem Oživení. Jak se rozvíjí spolupráce s nimi?
Jak už bylo řečeno, dvě z nás byly loni na školení vedené Oživením, které se týkalo práce zastupitelů. Potkali jsme se tam s Markem Zelenkou, který je i nadále členem Oživení a zároveň nově i zastupitelem v Olomouci. Mimochodem, je milá náhoda, že právě spolek Za krásnou Olomouc, který dostal letos od NFPK letos 2. cenu, tam vystupuje stejně jako on proti výstavbě Šantovka Tower.
Do Vimperka jste importovali mimo jiné téma hlídání dodržování zákonnosti a téma aktivního občanství. Co k tomu můžete říct?
To je pravda. Jsme rádi, že to říkáte, protože jsme si jistí tím, že ne každý na nás ve Vimperku nahlíží právě takhle. Nejzajímavější na tom je sledovat, jak se při různých setkáních s vedením města, která probíhají relativně v klidu, dozvídáme, že je vedení města otevřeno kritice. Přitom pokaždé, když se ukáže, že je naše kritika oprávněná, téma otevřenosti k ní zmizí, diskuze nad věcmi, nad kterými se neshodneme, zmizí také a přijdou hodně osobní útoky.
Je ale důležité říct i to, že pod pojmem aktivního občanství nespatřujeme jen kritiku některých vimperských pořádků. Mrzí nás, jak je Vimperk názorově a lidsky rozpolcený a uvědomujeme si, že jsme k tomu sami přispěli. Nechceme popírat sami sebe a svých názorů se vzdát.
Zároveň také chceme vimperskou veřejnost stmelovat. Proto pořádáme setkání Vimperáků s místními podnikateli jako je Pohodová neděle, na začátku školního roku malujeme na asfalt a opékáme buřty na hřišti Nad Pekárnou a nyní i opravujeme Kapličku na Brantlově dvoře. V těchto oblastech se s městem a jeho vedením bez problémů shodneme a vzájemně si v nich i pomáháme. Za to je třeba být vděčný, protože tahle vzájemná shoda Vimperk spojuje.
Vyjmenovali byste všechny kauzy, v kterých jste na Vimperku měli “prsty”?
Zase jde o to, že čemu vy říkáte kauzy, připadá jinému člověku naprosto normální a přirozené. Ale to neznamená, že to normální je. Vzato z tohoto pohledu si myslíme, že není normální, aby na Vodníku vyrostl biatlonový areál podle utajené a maximalistické studie. Běžné by nemělo být ani to, že se za studie spojené s Vodníkem utratí přes 450 tis, Kč z veřejných (tedy našich) peněz a následně se ukáže, že jsou k ničemu nebo je, jak se stalo v případě vyhodnocení SEA, město ani nehodlá respektovat. Stejně tak nepovažujeme za správné, že firma bývalého místostarosty poskytovala za tisíce měsíčně internet do škol, když tam mohl být zadarmo. Špatně bylo i to, že měla na 58 městských domech umístěna zařízení na poskytování internetu zdarma, zatímco ostatní firmy za to normálně platily a platí. Ski klub odebíral vodu z potoka na Vodníku načerno a jeho předseda a tehdy radní nám tvrdil, že na Vodníku je vše povoleno. Stejně tak tam proběhla řada terénních úprav bez příslušného povolení, u kterých se ukázalo, že ani Ski klub ani město není schopno nebo ochotno přiznat, kdo je tam vlastně postavil.
Postupně se to všechno narovnává nebo už to bylo narovnáno a zároveň se ale pokračuje dál v jakémsi dvojím standardu. Důkazem toho je, že díky zastupitelstvu a Stavebnímu úřadu vyroste na Vodníku 13ti metrový hotel a to za situace, kdy se proti jeho výšce vyslovila SEA, kterou platilo město, napoprvé také Krajský úřad a Agentura pro ochranu přírody a krajiny a na veřejném projednání změny ÚP jeho vzhled kritizoval i architekt, který vimperský ÚP zkresluje.
Majitel hotelu nasadil ve spolupráci se zastupitelstvem, radními a stavebním úřadem všechny síly a využil možnosti, kterou mu tyto instituce poskytly, aby dosáhl svého. To je těžko pochopitelné zvláště, když si vzpomeneme na pana Horejše, který až z územní studie zjistil, že se mu z jeho zastavitelného pozemku stala v této studii veřejná zeleň – budoucí parkoviště pro biatlon na Vodníku – s mnohanásobně nižší hodnotou a nikdo mu o tom ani neřekl. Trvalo to několik let, než se situace vrátila do původního stavu a jeho pozemek byl ze studie vyňat.
Která z kauz pro vás byla ta nej…? Je to Vodník?
Žádnou „nej“ kauzu asi nemáme. Není na nich nic dobrého, natož nejlepšího. A tyto kauzy vůbec nemusely vzniknout, pokud by se problémy, na které jsme upozorňovali, řešily a pokud možno i odstranily.
Nyní je naší „nej“ věcí oprava kapličky na Brantlově dvoře a skutečnost, že na ní Vimperáci přispěli ve veřejné sbírce už více než 230 tis. Kč. To ukazuje, že nám přes všechno, co se o nás povídá, věří.
Co byste chtěli, aby ve Vimperku a v Pošumaví vice kvetlo?
Přáli bychom si, aby se lidé nemuseli bát dát něčemu na Facebooku veřejně like, napsat svůj názor, vyslovit nesouhlas s jakoukoli veřejnou institucí. Aby vše bylo opravdu transparentní a veřejnost mohla vidět např.do výběrových řízení, a kritika nebo připomínka, aby byla brána jako podnět k řešení nebo alespoň k zamyšlení a ne jako útok. Věříme a z vlastní zkušenosti víme, že takové postoje by ve výsledku vedly k tomu, že by se občané více zapojovali i do pozitivního rozvoje svého okolí a cítili by se za něj skutečnou odpovědnost.
Byly momenty , kdy jste “odvahy” měli méně a chtěli jste se na to “vykašlat”?
Byly, jsou a budou. Bez nich to nejde. Józef Piłsudski, polský vůdce zápasu o nezávislost na začátku 20. století, řekl: „Být poražen a nevzdávat se, to je vítězství. Být vítězem a usnout na vavřínech, to je prohra.“ To je dobré si připomínat, když je člověku špatně nebo naopak dobře z nezdarů i z úspěchů.
Co bylo impulzem vzniku Vimperska.cz?
Zjistili jsme, že když budeme chtít výstavbě maximalistické verze biatlonového areálu na Vodníku zabránit, měli bychom mít nějaký oficiální statut, a tak jsme založili spolek Vimpersko.
Co vás nejvíce, ať pozitivně, tak negativně překvapilo?
Ve spolku nás bylo na začátku asi 5 nebo 6 a každého z nás nejvíc překvapovalo něco jiného. Nicméně velkým prozřením byla skutečnost, že když chcete skutečně nezávislý posudek, je téměř nemožné ho získat, protože naprostá většina odborníků, kteří je zhotovují, pracují na základě zadání toho, kdo je platí. Takže když nám teď někdo tvrdí, jak je dobré nechat věci na odborníkovi, protože ten to ví nejlépe, smějeme se pod vousy.
Pozitivně nás překvapí, kolik odborníků je nám ochotno třeba i zadarmo pomáhat. Když jim za jejich pomoc neplatíme a oni přesto pracují, je jisté, že názory, které předkládají, jsou skutečně jejich. A to je pak radost jejich vyjádření číst a vědět, že věci, o které se pereme, děláme správně, i když nedopadnou tak, jak bychom si přáli. To je třeba poslední případ, kdy na Vodníku bude stát vysoký hotel, i když údolí svým vzhledem a svými proporcemi nenávratně poškodí.
Jaké máte další vize?
Dokončíme opravu Kapličky na Brantlově dvoře a doufáme, že budeme mít čas opravdu se zapojit do tvorby dlouhodobého rozvojového plánu Vimperka. Pak bude nutné sledovat jeho naplňování a realizaci a dívat se, jestli se město skutečně rozvíjí podle něho. Soukromě si přejeme, aby se Vimperk stal městem, ze kterého nebudou odcházet mladí lidé a ve kterém budou chtít žít i naše děti. Teprve oni rozhodnou o tom, jestli se nám naše práce opravdu daří.
Čeho byste rádi v nejbližší době dosáhli?
Rádi bychom sehnali prostředky nejen na stavební úpravy Kapličky na Brantlově dvoře, ale i na nábytek do ní, mřížové dveře a zvon. Kdyby se nám podařilo, aby byla znovu vysvěcena a našel se někdo, kdo by si ji vzal dlouhodobě a hlavně po duchovní stránce za svou, byla by to velká věc.
Co byste rádi Vimperákům vzkázali?
Děkujeme vám. Bez vás bychom nic z toho, co děláme, nedokázali.
Pro vimperk.eu odpovídaly Věra Vávra, Šárka Janásková a Věra Vávrová.
{jcomments off}
