Zase ten Vodník
Dostalo se mi do ruky vydání Vimperských novin č. 12/2019 a hned v úvodu mě nadzvedl trapný dotazník, ze kterého je zcela evidentní, že paní starostka města neví, kde žije a jaké má město problémy. Snaží se o vytvoření jakési iluze, že má zájem o rozvoj města, a to dokonce až do roku 2035, přičemž pouze maskuje svoji bezradnost a deleguje svoji odpovědnost za rozvoj města na anonymní masu.
Toto ovšem neplatí pro pány radní a zastupitele Vimperka, kteří zcela cíleně vyvádějí finance města na rozvoj svého podnikání, tedy do areálu Vodníku na úkor jiných obyvatel města.
Je normální, že město preferuje výstavbu kanalizace k chatkám, které dlouhodobě pronajímá za symbolickou cenu a přitom lidé, kteří žijí na náměstí, v Pasovské ulici a na Zlaté stezce jsou nuceni své splašky odvádět do řek a potoků? Jsou chatky na Vodníku reprezentativnější, než je vimperské náměstí či historická Zlatá stezka?
Než zadávat podobné dotazníky, co třeba vyjít do ulic a osad a začít odpovídat na otázky, které Vám, paní starostko, jsou kladeny. Moc by mě zajímalo, co byste odpověděla například panu Vladislavu Rychtářovi z Hrabic, který měl v minulosti slíbeno od města napojení na kanalizační řád, ale v současnosti, aby získal stavební povolení od města, musí na vlastní náklady vybudovat kanalizaci v ceně cca 150.000,- Kč, kterou pak musí bezúplatně převést na město?
Naproti tomu postup pánů radních a zastupitelů ve věci areálu Vodníku nese známky sofistikovaného jednání a trošku znalým situace se nabízí i důvod jejich urputného snažení. V roce 2023 končí dlouhodobí pronájem chatek na Vodníku a zástupci města určitě fundovaně odůvodní, proč je tento movitý a nemovitý majetek na Vodníku pro město nepotřebný a nabídne jej k prodeji, samozřejmě s předkupním právem pro dlouhodobého uživatele, tedy pana Paštiku, tak proč tyto chatky před odprodejem nevyšperkovat, aby byl kupec spokojený?
Jsme svědky celé řady nestandardních kroků zastupitelstva města v obcházení rozhodnutí nadřízených krajských orgánů, privilegizace zájmů jedinců nad zájmy většiny občanů. Jen na okraj uvedu dvojnásobné překročení výškových limitů staveb na Vodníku, kdy z původního historického omezení výšky staveb, které činilo 7 metrů, si pan Paštika prosadil nejdříve výšku budov na 11 metrů, což jeho rozmachu na Vodníku začalo být nedostatečné, a tak jsme v nedávné době byli přímo svědky jeho pojetí demokracie a prosazování vlastních zájmů nad zájmy většiny v praxi.
K výškovému limitu této stavby se vůbec nevyjádřil ten nejhlavnější orgán města, mám na mysli odbor životního prostředí, a tak je na místě otázka, zda máme tento odbor pouze na to, abychom si jednou za rok poplácali po rameni a pochlubili se, jak dobře třídíme odpad? Jak je vůbec možné, že tento odbor se k dané věci nevyjádřil a že po tomto odboru nikdo vyjádření nechtěl?
Přes nedoporučení krajského odboru k povolení výškové stavby nad stanovený limit město samo iniciovalo postup k tomu, aby krajský úřad odvolal své původní rozhodnutí a stavbu povolil, což se i stalo, a to i přes protesty velké části občanů Vimperka. Tento postup krajští úředníci označili jako velice nestandardní. Z mé letité praxe vyšetřovatele závažných hospodářských trestných činů mohu konstatovat, že takovýto postup může vykazovat znaky podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby.
Z takovýchto způsobů vedení úředničiny a podnikání je cítit zatuchlý zápach socialistických manýr jako například zvýhodňování, obcházení obecně závazných pravidel, využívání kontaktů a nestárnoucího: „Manus manum lavat!“ (Ruka ruku myje!), a to celé mi asociuje parafráze z jednoho českého filmu: „Je to takový dojič (a v našem případě) raného vimperského kapitalismu!“ a i nadále asi bude platit přísloví: „Všichni jsme si rovni, jen hrstka je jaksi rovnější!“
Po tom všem je pak velice úsměvné pozorovat p. Paštiku na oslavách výročí sametové revoluce, kde se sám pasoval do role jakéhosi zvěstovatele, který přivezl v roce 1989 z Prahy do Vimperka demokracii.
Ale zpět k vydání Vimperských novin, kde jsou další hráči, kteří tyjí z areálu Vodníku, a to „sporťáci“, kteří si s tímto areálem spojili svoji živnost. Při komunálních volbách aktivovali celou sportovní členskou základnu a i s jejím přičiněním jsou na těch správných postech k prosazování vlastních zájmů na úkor ostatních občanů. Určitě nejsem proti rozvoji cyklostezek a běžeckých tras na Vodníku, ale je třeba si uvědomit, že se jedná o zájem vlastně dvou malých sportovních spolků a už hodně dlouho jsem neviděl či neslyšel o tom, že by Bike klub nebo SKI klub měly nějakou brigádu na Vodníku, že by něco vybudovaly na vlastní náklady, což bývá u takových spolků úplně ta nejzákladnější činnost pro vlastní rozvoj či udržení stávajícího stavu.
Tito pánové si velice rychle zvykli na to, že město jim vše zařídí. Zaměstnanci technických služeb města Vimperk, placení z daní všech občanů, jim udržují areál, za jehož užívání tyto spolky neplatí ani korunu, udržují cyklostezky a na dva měsíce v zimě jim dělají sníh z městských sněžných děl v ceně 1.000.000,-Kč za kus a tento sníh jim upravují vlastní městskou rolbou, kterou si město k tomuto účelu koupilo za 5 milionů korun. Následně přijde cca desítka sportovců, párkrát se sklouzne a zjistí, že ten sníh není kvalitní, protože ve Vimperku je prostě teplé počasí, a pak jako každý normální sportovec využijí 18 km vzdálený areál Zadov, který nabízí 50 km upravených běžeckých tras s lepšími podmínkami a servisem. Marnotratnost tohoto projektu podtrhuje radní Ing. Samek, který ve Vimperských novinách dokonce zve na přestavení jakési své vize rozvoje Vodníku a světě div se čeho, no přece cyklostezek a běžeckých tras, a už každému musí být jasné, za čí peníze.
Vimperk by se dal rozdělit do dvou skupin – tzv. tažných a chovných. Jedna skupina převezme kapličku na Brantlově dvoře, kterou z lenosti chtělo současné vedení města zbourat, aby s ní nemělo problémy. V tu chvíli se objeví skupina lidí, kteří mají vztah k historii města a chtějí svým dětem předat dědictví po rodičích aspoň v takovém stavu, v jakém je sami převzali. Na vlastní náklady opravují kapličku, kterou pak zpětně převedou do vlastnictví města. Žádají o dotace mimo město, pořádají sbírky a akce ve vlastní režii, které svým úspěchem a účastí občanů zastíní cokoliv, co město z městské kasy a s placenými zaměstnanci uspořádá. A když tento spolek (samozřejmě mám na mysli Vimpersko) požádá město o dotaci ve výši 2.500,- Kč na uhrazení nákladů spojených s vypůjčením masek, tak ji město v čele s radním Ing. Samkem odmítne vyplatit. Úspěch se prostě neodpouští! Je třeba konstatovat, že tento spolek získal již přes 500.000,- Kč. Kaplička má novou střechu a je zakonzervovaná do jarních dokončovacích prací. Jen pro představu uvádím, že na Pohodovou neděli pořádnou dne 24.11.2019 přišlo přes 500 lidí a přispěli na opravu kapličky částkou přes 18.000,- Kč.
A pak je tu chovná skupina, která prostě přijde na město, natáhne ruku a řekne: dej na sněžná děla, rolbu, převlékárnu, kanalizaci od restaurace Vodník, kanalizaci od chatek, chodníky, cesty, osvětlení, zařiď pronájem parkoviště na 30 let, zařiď povolení na vybudování výškových budov v ochranném pásmu, starej se a udržuj nám areál Vodník. Město sklapne podpatky a zařídí, a stará se, a udržuje a dá tolik, o kolik si řeknou! A proč, no protože vlastně dávají peníze sami sobě a Vimperkům jen padne brada a nevěřícně kroutí hlavou.
Po volbách 2018 jsem ze strany vítězných stran slyšel, že volby byly prý referendem o Vodníku, tak jen doufám, že to věděli i ti voliči, kteří tuto partičku dostali k lizu. V každém případě si svoji vládu společně s penězi určenými na dostavbu koupaliště a Májovky náležitě užívají.
A k výzvě radního Ing. Samka: Pane radní, už máte vizi, z čeho budete napájet sněžná děla?
Ing. Milan Pešek
{jcomments off}
