17. června loňského roku byl na těchto stránkách publikován článek „Canto v Rudolfinu“ (http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/102-zpravy/13966-canto-v-rudolfinu?fbclid=IwAR1fUd1dDy3lcUNV_8XGPMIQyvsidY0mhrSLbcFAlh6i6KtHiRpmN4INGBs), obsahující v závěru mimo jiné zmínku o nabídce další pražské spolupráce pro pěvecký sbor vimperského gymnázia, a to při provedení rockového oratoria. Protože i ta se díky své zcela čerstvé realizaci stala minulostí, nadešel čas přiblížit čtenářům podrobněji, oč se jednalo.
Úvodem je možno navázat na ještě starší článek „Canto 17. 11. na Národní třídě“ (http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/102-zpravy/13067-canto-na-narodni-tride?fbclid=IwAR14uben-B6b28MSwIZ2dddmEl4P22_0m_ghmld0Q5983q-K0V7tp29rcMw), na samém začátku osvětlující tehdy již desetiletou tradici významného pražského bienále Festa academica. Právě tomuto festivalu studentských pěveckých sborů totiž budou patřit následující řádky, neboť Canto tu opět figurovalo mezi pozvanými sbory. Letošní Festa academica proběhla ve dnech 11. – 17. listopadu a obsahovala celkem čtyři akce: slavnostní koncert v Senátu Parlamentu ČR (11. 11.), koncert k Mezinárodnímu dni studenstva „Studenti sametu“ (16. 11.), open-air koncert středoškolských sborů „Come, Eversmiling Liberty“ a konečně slavnostní bohoslužbu v kostele sv. Voršily na Národní třídě (obojí 17. 11.). Vimperští zpívající studenti se podíleli na třetí z nich, jejímž předmětem bylo právě již zmíněné rockové oratorium.
Jeho název Eversmiling Liberty – Přelíbezná svoboda – lze jistě označit za nadčasový, a plně tak korespondující i se základními myšlenkovými pilíři, na nichž stojí sama Festa academica. Chceme-li se tu však dobrat historických kořenů, musíme se navrátit až do dob starozákonních, konkrétně popsaných v biblické První knize Makabejské. Dočteme se v ní mimo jiné o knězi Judovi Makabejském, který roku 167 př. n. l. v čele židovského povstání porazil vojska krále Antiocha IV. Epifana, a osvobodil tak Jeruzalém od násilné helenizace (pořečťování), jejíž stěžejní součástí byl zákaz vyznávání monoteistické židovské víry. Není tedy divu, že jmenovaný hrdina se pro spousty příštích židovských i křesťanských generací stal symbolem boje za svobodu proti jakémukoli útlaku a v té souvislosti také námětem celé řady uměleckých děl, ať již výtvarných, literárních či hudebních, nejednou příležitostně tvořených v historických situacích principiálně připomínajících onu starozákonní. Z takových pohnutek po něm sáhl také jeden z největších mistrů vrcholného hudebního baroka – v Anglii žijící německý skladatel Georg Friedrich Händel – a roku 1746 zkomponoval své slavné oratorium Juda Makabejský. Traduje se pak, že právě naše sametová revoluce, jejíž třicáté výročí si aktuálně připomínáme, podnítila dva soudobé dánské skladatele – Jense Johansena a Erlinga Kullberga, aby se chopili původního textu, který pro Händelovo oratorium napsal Thomas Morell, a zhudebnili jej roku 1990 do nové, rockové podoby (v níž ovšem místy citují i původní Händelovy melodie), již nazvali Eversmiling Liberty.
Splnění náročného interpretačního úkolu, jímž rozsáhlá hudební kompozice o dvaadvaceti částech, trvajících v souhrnu přes hodinu čistého času bezesporu je, si vyžádalo důkladnou přípravu, zahrnující vedle samostatných nácviků jednotlivých sborů také tři společná víkendová soustředění v Praze. První z nich se uskutečnilo již v dubnu, další pak následovala v říjnu a listopadu.
V neděli 17. listopadu se úderem patnácté hodiny před zcela zaplněným náměstím Jana Palacha shromáždilo na hlavním schodišti památného Rudolfina mohutné těleso čítající více než čtyři sta zpěváků, kteří se tu spojili z celkem patnácti středoškolských pěveckých sborů (vedle čtyř pražských se dále i se svými sbormistry co řadovými zpívajícími členy postavily sbory z Jihlavy, Jindřichova Hradce, Neratovic, Orlové, Ostravy, Poděbrad, Strakonic, Valašského Meziříčí, Vimperka, Vsetína a Žamberka). Spolu s nimi se chopila svých nástrojů doprovodná rocková kapela LS. Dirigentské role se podobně jako loni ve Dvořákově síni ujal Libor Sládek, špičkový sbormistr, v jehož osobě se snoubí spontánní zapálené muzikantství s nejvyššími profesionálními nároky. Od takové spolupráce lze očekávat ve výsledku jedině hluboké umělecké zážitky. Nadšeně aplaudující náměstí (podobně jako před dvěma lety Národní třída zaplněné nemalou měrou rodiči a příbuznými mladých zpěváků) po každé části oratoria jednoznačně dokazovalo, že se jich skutečně dočkalo. Neméně intenzivní zážitky si však odnášely či z Prahy odvážely také účinkující sbory včetně vimperského Canta. A k tomu všemu nelze opomenout, že se skvělou atmosférou celého koncertu úžasně souznělo též překvapivě teplé a slunečné počasí, v jaké by ještě v průběhu právě končícího týdne patrně nikdo nedoufal.
Podobně jako v předchozích dvou zde odkazovaných článcích je i tentokrát opět nutno závěrem zdůraznit, že technickou realizaci této bezesporu reprezentativní akce Cantu výrazně usnadnila významná finanční pomoc, za niž náleží velký dík Městu Vimperk.
Text a foto: Jan Tláskal
{jcomments off}
