Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – listopad 2019

1 listopadu, 2019
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30. listopadu:

Lehké ranní pocukrování sice ještě nevydrží, …

… ale na dveře již klepe spolu s adventem první zimní měsíc, který by v daném směru měl leccos vynahradit.

29. listopadu:

Nástin strategie dalšího vývoje finálního listopadového počasí je jistě hned po ránu dostatečně výmluvný.

28. listopadu:

Určitě je dobré nepodcenit přípravu na sníh, …

… neboť v jeho případě nelze odhadnout dne ani hodiny, …

… zatímco vodu z nebes máme dneškem jistou.

27. listopadu:

Opět nadešel čas ke změně, signalizovaný již ranní oblohou …

… a definitivně potvrzený …

… fantastickými výjevy …

… na té večerní.

26. listopadu:

Drží-li se teplota stále okolo nuly, ba nejednou i pod ní, …

… lze očekávat nástup jasného slunečna.

Dnes si však svůj podíl na celkovém vyznění počasí podrží stále ještě také mlhy.

25. listopadu:

Zatímco o víkendu mrazík povolil, …

… při posledním listopadovém pondělku opět po ránu ozdobil trávníky.

24. listopadu:

Ani poslední listopadové neděle není Vimperku souzeno osvobodit se z mlžného sevření … a snad je tomu tak dobře. Těžko bychom totiž hledali příhodnější kulisu k putování po starošumavských pověstech, resp. místech, kde by se klidně mohly odehrávat – a možná skutečně odehrály. Pro dnešek začněme postavou Černého lovce. Ano, sáhli jsme hned po „těžkém kalibru“, neboť pod tímto označením se v představách našich dávných předků skrýval sám ďábel. Každá mohutnější šumavská bouře byla jeho pekelnou honbou, z níž nebylo možno vyváznout životem nikomu, kdo se netěšil zvláštní ochraně sil nebeských. Však si připomeňme třeba slavnou operu Čarostřelec od Carla Marii von Webera, pozoruhodnou tím, že obsahově byla inspirována Šumavou a na té se také odehrává (podrobněji jsme se jí tu ostatně věnovali již před osmi lety – konkrétně 5. listopadu 2011 cestou na Velký Ostrý – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3309). Dnes nemusíme vážit kroky ani do dalekého Královského hvozdu, neboť tajemnou temnou jeskyni, …

… nad níž nás pozoruje zkamenělá ďábelská tvář (kdyby v ní snad někdo namísto výrazu zlověstného shledával naopak dobrácký, nezapomínejme, že právě přetvářka je odjakživa jednou z ďáblových nejsilnějších zbraní), máme od Vimperka takřka na dosah. Pak už jen stačí v samotě a mlžném příšeří nechat naplno pracovat fantazii …

Podobně jako v případě skalního boubínského lva však i tady uděláme pouhý krok … a Černý lovec je pryč. Samozřejmě jen opticky … 🙂 .

23. listopadu:

Stále přetrvávající mlha, nejfotogeničtější možné počasí, …

… přímo láká k návštěvě posledních míst člověka …

… a vychutnání všech detailů, …

… zanechaných tu lidskýma rukama …

… a po staletí dotvářených přírodou.

22. listopadu:

Dnešního rána sice ještě nemohl nikdo tušit, že na rozdíl od včerejška bude Vimperku souzeno setrvat v mlze, jež se v noci zase vrátila, po celý den až do večera, ale oproti pátku minulého týdne k úniku z přimrzajícího neprůhledna téměř nestačilo ani překonání tehdy postačující výškové hranice.

I po zásahu ranního sluníčka zůstávala krajina v jemném oparu, chvílemi posilovaném sytějšími mlžnými cáry.

Teprve majestátní Kašperk mohl na veškeré bohaté inverzní dění shlížet, obrazně řečeno, s čistou hlavou, …

… třebaže ani zde se nedalo jednoznačně vyloučit, zda i on v noci či časně zrána nepodstoupil mlžnou koupel.

To kašperohorský kostel svaté Markéty ji podstupoval ještě o desáté hodině, …

… a to bez jistoty, …

… že se podobně jako hrad dočká též vysvobození.

Nadmořská výška, do níž tu dosahovala inverzní hladina, …

… se prakticky rovnala vimperské a okolní.

Cestou nicméně byla k nalezení místa, na nichž se šedobílá clona trhala.

Výchozí lokalita však o dvě hodiny později zchudla všehovšudy o ranní námrazu, zatímco mlha v údolí naopak nabyla mnohem kompaktnější podoby. Dnešek jí zkrátka zjevně bude náležet.

21. listopadu:

Včerejškem nastíněný scénář …

… vydržel až do dnešního poledne.

Večer pak příjemně překvapil …

20. listopadu:

Další vývoj počasí lze dostatečně výstižně charakterizovat jediným slovem: mlha.

19. listopadu:

Ráno nás opět přivítalo zápornými teplotními hodnotami, namrzlými okny a především bohatou oblačností, jež tentokrát spolehlivě dokáže uzavřít cestu sluníčku, …

… ještě včera velmi slibně zlatícímu vše pod sebou. K podzimu zkrátka patří spíše nostalgická zádumčivost – a té se nám dnes patrně dostane vrchovatou měrou.

18. listopadu:

Ještě po poledni si Boubín pečlivě drží oblačnou čepici, …

… bohatě tentokrát na obě strany přesahující jeho vrchol, ošizený tak o přímé blahodárné účinky tolik vítaného sluníčka.

17. listopadu:

A zase už by se chtělo podle celkové nálady v krajině říci, …

… že nastalo předjaří. Však kdyby od této chvíle další sníh vyčkal až časů těsně předvánočních, tedy pravých zimních, jen málokdo by se patrně hněval.

16. listopadu:

Výrazně stoupající teplota se chystá odčarovat čtyřdenní bílé kouzlo, …

… což se jí do sobotního večera přinejmenším ve Vimperku dokonale daří.

15. listopadu:

Níže položené šumavské obce se dnes probudily do husté mlhy, z níž se vysvobodit bylo možno jedině překonáním výškové hranice zhruba osmi set padesáti nadmořských metrů.

Tady se pro změnu projevil silný vítr, jehož směr prozrazovalo mimo jiné i situování námraz na větévkách stromů a křovin.

Počasí má ovšem v průběhu nejbližších dní – tedy zejména víkendu – doznat poměrně výrazné změny. Oteplí se, …

… takže dosavadní zimní iluze …

… má na kahánku. A dobře tomu tak – svatý Martin nezklamal, dostál své tradici, …

… ale současně je zapotřebí vzít v úvahu, že skutečná kalendářní zima má ještě více nežli měsíc času.

14. listopadu:

Druhé zasněžené dopoledne nás na rozdíl od prvého – včerejšího – hravě přesvědčilo, …

… že pocukrované krajině nejlépe sluší slunečno.

Pod Boubínem máme nemalou šanci, …

… že tento téměř vánočně se tvářící stav vydrží, i když současně nevylučuje opětovné zanoření Vimperka do mlhy.

Dnešek však koneckonců není tak důležitý jako odpověď na otázku, jíž se nelze vyhnout, totiž budou-li letos aspoň takhle vypadat skutečné Vánoce.

13. listopadu:

O pouhý den zpožděné dílo svatého Martina …

… vneslo do následného ranního Vimperka …

… půvabný nádech zimní iluze, …

… která sice nebude mít dlouhého trvání, …

… ale rozhodně potěšila na duši, …

… aniž zatím působila, jak to nejednou bývá, množstvím sněhu komukoli těžkou hlavu.

12. listopadu:

Teprve desátá hodina celkově opět kalného dne beze stopy slunečního svitu rozhodla, že Boubín zvolna sejme svou do té chvíle mocnou a hustou, po celém jeho hřbetu se vlekoucí oblačnou čepici, pod níž mimo jiné ukrývá čerstvý svatomartinský, ba i dřívější sníh. A další je očekáván dnešního večera, tentokrát v podstatně větší a územně rozsáhlejší vlně.

Vimperské záběry krátce před půlnocí potvrzují, …

… že k avizovanému pocukrování tu s pouhým jednodenním zpožděním skutečně došlo.

11. listopadu:

Jak bylo předpokládáno již v sobotu, pro svůj vjezd do Vimperka zvolil svatý Martin na rozdíl od jiných lokalit hnědáka a namísto sněhu pouze postříbřil zdejší střechy námrazou. Letos však měl v rukávu připravené poněkud jiné eso, …

… a to až na odpolední hodiny. Jeho zdárné vynesení, resp. vychutnání bylo nicméně vázáno podmínkou, že nepadne mlha. Nu, ta zrovna v čase nejvyšším zahrozila – jako vždy od Výškovic. Nezahalila sice město hned tradiční šedobílou dekou, ale i všudypřítomný jemný opar mohl být postačujícím likvidačním elementem …

… pro zdárné pozorování vzácného astronomického úkazu – přechodu planety Merkur přes Slunce.

Pokud bychom jej letos zmeškali, další podobná šance se nabídne až za třináct let. Naštěstí se tak navzdory přibývající oblačnosti nestalo …

… a nejmenší planeta sluneční soustavy se co drobná tečka na pět set sedmdesátkrát větším Slunci dala – zde např. ve 14:35:49 – zdárně vystopovat. Jistě není od věci připomenout si, že právě Merkur jsme mohli ve fotokronice vidět putovat – jen trochu jinou dráhou – přes sluneční kotouč již 9. května 2016 (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10273), a tuto malou, tematicky sladěnou minisérii uzavřít jevem ještě vzácnějším, totiž přechodem Venuše přes Slunce 6. června 2012 (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/3302).

10. listopadu:

Již krátce po půlnoci sestoupila vimperská venkovní teplota pod nulu a časně nad ránem se usadila na hodnotě -5°C. Mrazík se okamžitě chopil výtvarné příležitosti a pozval všechny, kdož si přivstali, na fantastickou předsvatomartinskou plavbu po střešních oknech.

Všechny ty krásné ostrovy budou mít jepičí život, …

… ale rodící se neděle má všechny předpoklady stát se nanejvýš vydařenou.

9. listopadu:

Střídá-li se počasí včerejšího typu se světlejšími záblesky, do toho občas zamrholí a teplota v rámci klesajících tendencí celkově nepřekročí +5°C, těžko se vyhnout otázce, na jakém koni asi pozítří přijede do Vimperka a okolí svatý Martin. Pravda, letos se tu zatím ještě nepředjel (porovnejme si s loňským koncem října, konkrétně nocí osmadvacátého: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/14659), to např. obyvatelé Kvildy a vyšších šumavských partií by již během dneška mohli hovořit zcela jinak, ale i tak je nejspíš příští realitě bližší odhad hnědáka před běloušem.

8. listopadu:

Dvoudenní volné nadechnutí do kouzelného slunečna opět střídá ranní mlha, navíc zjevně v roli předzvěsti příštího deštiva, jež nám – tentokrát v přesně opačném duchu – zpestří druhý listopadový víkend.

7. listopadu:

Dnešní takřka čistý blankyt překvapil ještě více nežli včerejší, již dostatečně potěšující změna počasí, …

… ale ani on nakonec, jak se postupně ukazuje, …

… nevydrží do večera bez mráčku.

6. listopadu:

Hned je veselejší pohled na svět, …

… usměje-li se na nás po řadě zatažených a v nejlepším případě proměnlivých dnů …

… z vyšperkované modré oblohy podzimní sluníčko.

5. listopadu:

V porovnání s říjnem se teprve předposlední letošní měsíc jeví jako stoprocentně stylově podzimní – tedy vesměs pošmourný, mlhavý, dneškem navíc zatím nejdeštivější.

Copak bychom asi viděli z takřka neustále mračny haleného Boubína?

4. listopadu:

Dvě tváře téhož šumavského dne – ranní (s ukrytým boubínským hřbetem) …

… a odpolední (s plně viditelným). Dnešního večera už nás neminou výraznější deštíky, které se ostatně mají v různých denních dobách připomínat i ve zbytku právě započatého týdne. Ale jako vždy je po ruce osvědčené slůvko: uvidíme 🙂 .

3. listopadu:

Hezčí počasí dnes nečekejme, ale buďme rádi, že nenastane ani horší.

2. listopadu:

Nakonec to s dušičkovým pláčem z nebes nebylo tak horké – odbyl se především v nočních hodinách, takže den, v němž každoročně vzpomínáme na ty, kdož tu s námi už nejsou, snesl chvílemi dokonce označení za slunečný. Současně je ovšem pravdou, že takové chvíle se střídaly též s jinými, v nichž drobně mrholilo a přibývající oblačnost dokázala téměř kompletně skrývat Boubín.