10 tipů, jak se naučit brát život s nadhledem
S nadhledem se vnáší do každé situace více lehkosti, a tím se zvyšuje míra vnitřního klidu. Jsme rozhodnější, neboť dokážeme vnímat situaci z různých úhlů pohledu. Aktivujeme schopnost objektivnějšího postoje vůči souvislostem, které celou situaci obklopují.
Sebepoznání : Pojmenovat si vlastní pravdu je nejdůležitějším krokem k tomu, abychom byli vůbec schopní rozeznat, jaké volby v životě činit, a hlavně proč. K sebepoznání se vážou hodnoty, a právě ty jsou stěžejními pilíři v životě. Jaké to jsou hodnoty, to je otázka na každého z nás. Životní hodnoty utvářejí pomyslnou mapu k naplněnému životu. Žít podle této vnitřní mapy dává smysl životu.
Co chceš žít?
Sebepřijetí : Druhým krokem je přijmout vlastní pravdu, která může být diametrálně odlišná od toho, co teď žijeme. 
Může a nemusí. Naopak se může stát, že svoji pravdu žijeme, aniž bychom toto poznání měli zvědoměné – tzn. jasně pojmenované štěstí, které máme a žijeme. Přijetím vlastní pravdy přijímáme sami sebe přesně tak, jací jsme v pravdě a bez masek, které jsme si museli nasadit do té doby, než jsme schopni se akceptovat naši pravou podstatu.
Co nebo kdo Ti brání žít to, co chceš žít?
Odpuštění : Uvolnit bolestné vzpomínky je jedním z nejtěžších aktů v průběhu života, ale zároveň tím nejsilnějším léčivým darem, který můžeme sami sobě dát. Odpouštíme pro sebe, ne pro ty druhé, to je podstatné si uvědomit. Držená křivda a s ní spojené pocity paralyzují nás samotné, ne ty druhé. Dovolit si odpustit, dovolit si cítit tu úlevu, když zjistíme, že to „už“ dokážeme. Připustit tu možnost, že všechno se děje pro naše dobro a nikdo záměrně neničí naše štěstí. Jsme to my, kdo se rozhoduje o tom, jakými myšlenkami a pocity budeme živit naši mysl a tělo, podle toho i žít.
Komu toužíš odpustit?
Odpoutání se : Nechat odejít minulost je výzva. Pustit se toho, co s námi bylo dlouho, ale již neslouží našemu novému Já, může způsobovat vnitřní konflikt. Chci změnu, ale nechci se vzdát …. dosaď si to své. Tak to nefunguje. Buď máme a žijeme to, čeho se držíme, nebo se odpoutáme a pustíme do života to nové, po čem toužíme. To, co jsme si pojmenovali, že chceme žít. Vidíte, ta volba je vždy a jen na nás. Sami se rozhodujeme, co ve skutečnosti budeme žít, a o čem pouze snít.
Co už je třeba nechat jít?
Ukotvení : Připustit si skutečnost, připustit si pravdu není pro slabé povahy. Přiznat si to, co jsme „statečně“ zasouvali, přehlíželi, vytvářeli si všemožné alibi atd. je heroický výkon. Čin, který nedokáže jen tak někdo zcela dobrovolně. Když se tak stane, jsme připraveni! Pro co? Co přijde, když si přiznáš, že je už je načase něco změnit? Začneme se se zcela jiným uvědoměním orientovat v životě, začneme vidět daleko více souvislostí, ale i možností, jak se posunout dále. Získáme nadhled.
Jaká změna ve Tvém životě je už nevyhnutelná?
Sebehodnota : Zaměřit pozornost na sebe je dalším oříškem, obzvlášť velkým, když většina pozornosti směřovala či směřuje ven, a ne dovnitř, respektive k ostatním, a ne k sobě. Budovat sebedůvěru na základě vlastních zdrojů, schopností a „životního“ výkonu, je jedno z nejvýše oceněných rozhodnutí, které v životě můžeme udělat. Takové rozhodnutí se nám vrací jako sametový bumerang se svěžím posláním šťastnějších dnů.
Jak se oceňuješ? Co si říkáš?
Uvolnění : Probudit kreativitu a zmapovat si vizi nelze za předpokladu, když je strnulá mysl. Uvolni se, přestaň nad vším tolik přemýšlet, protože stejně vymyslíš to, co už tady jednou nebo stokrát bylo. Kreativita je tvoření, a i když je někdo silně racionální, pravou mozkovou hemisféru máme všichni, tudíž všichni máme tu schopnost kreativní vizualizace. Nechat se v pravou chvíli unášet intuitivními proudy v našem vnitřním světě přináší možnost, jak objevit a žít to, co je naše. Tuto schopnost jsme dostali do vínku, tak proč ji utlačovat.
Co Ti pomáhá zklidnit myšlenky?
Trpělivost : Pustit se kontroly souvisí se všemi výše zmíněnými aspekty životního stylu. Kontrola je dobrá věc, tedy za předpokladu, že se uchopí užitečně. Když nás příliš nesvazuje a nezavazuje pozorností ke každému ději, ale naopak nám dodává pocitu zdravé jistoty, kdy důvěřujeme procesu a současně reagujeme na vývoj událostí. Známé také jako plynutí s dějem – tzv. flow. Daří se? Tak se raduj. Dře to? Tak se více uvolni, zapoj kreativitu, rozpohybuj dění jinak než dosud. Zkrátka a dobře buď trpělivý.
Co Tě vždy uklidní?
Vděčnost : Zaměřit se na radost, to je heslem snad v každé životní oblasti. Pokud Tě něco zbavuje radosti, jdeš proti sobě, a je jedno, jakou oblast svého života si teď představíš. Jednoduše nejsi v souladu s vnitřní pravdou a svými hodnotami. Vděčnost je dávka životadárné energie. Záměr: RADOST. Tím vše začíná, cyklicky se otáčí proces dění a vrací se přesně to, co bylo vysláno. Pokud se začíná s lehkostí, s dalšími kroky doslova narostou křídla, a to je vděčnost, ta dává křídla.
Co to je, co v Tobě probudí radost?
Odvaha : Najít způsob, jak vše poznané začít žít, chce odvahu vystoupit z ulity a vstoupit na jeviště sehrát vlastní scénář, který sis dávno naplánoval, který v hloubi duše znáš jako svoje boty. Probudit vnitřní motivační systém chce nejen odvahu, ale také si pojmenovat důvody, proč dělat to, co dělat chceš. Odvaha eliminuje strach, odvaha dodává sebedůvěru a činí každého z nás odolnějším vůči každé překážce, která nám pomáhá spočinout v naší plné a autentické síle.
Jak se motivuješ?
Zdroj: Veronika Kovářová
{jcomments off}
