Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – říjen 2019

1 října, 2019
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. října:

Noční obloha nad Vimperkem se opět zaskvěla drahokamy svých souhvězdí a časně ranní teplota poklesla na včerejší boubínskou hodnotu – tedy bylo nanejvýš pravděpodobné, že dnes se nahoře v plné kráse zjeví zase sluníčko. Zjevilo, ještě dříve se přihlásilo antikrepuskulárními paprsky, …

… a třebaže k tomu nebyly nejideálnější podmínky, potěšilo několika slabými zelenými záblesky …

… a dalšími drobounkými zárodky modrozeleného.

Poté už se s ohromující silou rozeběhlo po zcela čerstvé, bohatě zčeřené hladině inverzního oceánu.

Vedle mlžné epizody včerejšího jitra představovala dnešní obnovená dohlednost velmi vítané příjemné osvěžení, …

… postavené především na blahodárných účincích slunečních paprsků, …

… které občas zásluhou přetékajících cárů stratocumulu stvořily půvabnou korónu …

… a nad téměř tonoucím Bobíkem se postaraly o velmi působivé pravé parhelium – zase jednou zcela nového neotřelého tvaru.

Mírně nám tu přituhlo, ba i vítr nejen zesílil na 6,1 m/s (21,96 km/h), ale též změnil směr. Dnes vál od jihovýchodu …

… a vytrvale se staral o stále nové proměny …

… neklidné inverzní hladiny.

Té, jak vidno, padli v dáli za oběť i alpští velikáni, …

… takže se nelze divit ani relativně nedaleko utopenému Vimperku.

Říjen se s námi zkrátka loučí jasně naznačenou strategií dalšího vývoje počasí.

30. října:

Po čtyřiadvaceti dnech nám Boubín v podzimním čase podruhé zbělal. Tentokrát sice nikoli dvoucentimetrovou sněhovou pokrývkou (cestou vzhůru však chvílemi poletovaly osamělé vločky a zjevně již od noci se udržely v souvislé vrstvě zejména na dřevěných schodech a chodnících), ale především mrznoucí mlhou, …

… což mu ovšem ničeho neubíralo na půvabu takřka zimním.

Námrazy tradičně kouzelně vyzdobily celou rozhlednu …

… a teploměr tu po dlouhé odmlce zase jednou prozradil osovou souměrnost podle nuly – vimperská startovní teplota totiž činila +3,5°C. Mlha přitékala od severovýchodu, poháněna mírným větrem o konstatntní síle 2,6 m/s (9,36 km/h).

Zatímco v nižších polohách se oproti včerejšímu značně chladnému ránu dnes oteplilo – očekávaný sestup blíže k nule, ba pod ni se tam nekonal, …

… Boubín si svou čerstvě nabytou bělost nejen uhájil, …

… ale jasně naznačil, že v ní bude pokračovat i v příštích dnech.

Mrazík našel největší pole své fantastické působnosti na jemném předivu pavučinek, …

… jejichž hojnost, ba takřka všudypřítomnost …

… tu vlastně potažmo prozradil.

Je zřejmé, že zem ještě není náležitě prochladlá, …

… takže specifické kouzlo tohoto přechodného období nám ještě nějakou chvíli zůstane zachováno.

29. října:

Mnohému čtenáři se teď možná nebude chtít věřit, že se dívá na zcela aktuální výjev z konce října. Navíc lze předpokládat, že zítřejšího rána by vše mohlo vypadat téměř jako výjev ze známé pohádky Boženy Němcové O dvanácti měsíčkách, byť zatím bez sněhu, jen s jinovatkou. Babí léto zkrátka milému rostlilnstvu – stejnou měrou polnímu a lesnímu …

… jako užitkovému – řádně zamotalo hlavu … a ve dnech následujících bezesporu zamotá ještě více. Jedno je jisté: tyhle říjnové jahody už nedokvetou ani nedozrají, ale každopádně velmi pozdně překvapily a potěšily.

28. října:

Po zataženém ránu, jemuž co veškeré očekávané srážky předcházelo všehovšudy chvilkové noční mrholení, jistě nebylo samozřejmostí očekávat tento překvapivý odpolední vývoj.

Tedy podobně jako v průběhu včerejšího boubínského výstupu opět převládající blankyt …

… s téměř totožným večerním vyvrcholením.

V jednom se však prognózy skutečně naplnily zcela dokonale – výrazně se ochladilo … a tento vývoj bude dle všeho v příštích dnech pokračovat. Inu, jednou musel přijít konec předešlému namlsání babím létem.

27. října:

Ještě během cesty k Boubínu se mírně přibývající mráčky na blankytném pozadí tvářily celkem mírumilovně, …

… ovšem večerním pohledem z věže – celkovou náladou zcela jiným nežli včera – už nezapřely, co se chystá.

Od severozápadu k nám kvapí studená fronta, …

… což ostatně předznamenal i teplotní pokles. Vítr – stále jihozápadní – však zeslábl na 5,5 m/s (19,8 km/h), a navodil tak oproti včerejšku naopak pocit většího tepla. Přímo učebnicově tím předvedl svou často rozhodující roli ve sféře subjektivního vnímání teploty.

Zítra každopádně buďme připraveni na další ochlazení a srážkové aktivity, jejichž intenzitu patrně dostaneme příležitost sledovat již od nočních hodin.

26. října:

Dojde-li svého naplnění rozhodnutí Evropského parlamentu o tom, že počínaje rokem 2021 již nebude na jaře a na podzim docházet k střídání časů (byť není zatím rozhodnuto, který z nich se má do budoucna stát trvalým, takže lze jedině doufat v konečné vítězství zdravého rozumu, založené na souladu s přírodou), byl dnešní večer posledním v rámci předposledního letního času. Pohledy z téměř přelidněné boubínské věže lze zásluhou přírodního čarování jistě bez přehánění označit za sváteční a ponechat bez dalších komentářů, neboť věrný čtenář všechny zobrazené lokality, zachycené tu v postupných barevných proměnách, určitě bezpečně pozná.

Ochladilo se, ale v porovnání s minule vzpomenutým loňským rokem stále zanedbatelně (tehdy panovala téhož večera teplota o necelých deset stupňů nižší). Výraznější vlna se očekává v příštím týdnu, který by měl započít též srážkovou aktivitou. Pochlapil se však jihozápadní vítr, svými nárazy dosahující k hodnotě 9,9 m/s (35,64 km/h).

V jednu chvíli se nad východním obzorem rozevřel kouzelný vějíř antikrepuskulárních paprsků.

Zítřejší probuzení se tedy již odehraje v tradičním zimním čase …

25. října:

Podzimní nálady v sobě téměř vždy nesou krom jiného špetku nostalgie a občas i smutku. Ten však nemusí vrhnout stín na duši jen vlivem určitých charakteristických rysů daného ročního období, někdy stačí navštívit místa, která dodnes připomínají smutné osudy, jaké dokáže připravit jedině člověk člověku. Takových míst nemáme na Šumavě málo – jedním z nich je např. bývalá samota Torfstich poblíže Mezilesní slatě.

Ještě v první půli minulého století ji obývala německá rodina Franze Pösela, která unikla poválečnému odsunu jen proto, že nebyl dostatek lesních dělníků. Pöselovi tu žili ve svém vlastním, dokonale odříznutém soběstačném světě, v němž jako by se zastavil dávný čas. Neměli ani zavedenu elektřinu a nejdál z celého okolí prý zavítali do Vimperka.

Chtělo by se tedy hovořit o nefalšované starošumavské idylce, nebýt však rušných událostí roku 1948, které jí udělaly rázný konec. Jedné jarní noci kolem samoty prchali po přestřelce s pohraniční stráží tři agenti – převaděči. Franz Pösel je z obavy, co by mohlo jeho rodinu postihnout, nevpustil dovnitř, pouze jim oknem podal jídlo a pití. I to se mu ale stalo osudným.

Jen hromádky rozvalin jsou dnes pomníkem událostí květnové noci, v níž sem vtrhli pohraničníci spolu s „esenbáky“, celou rodinu odvezli neznámo kam, …

… její majetek částečně rozkradli nebo spálili …

… a stavení byla následně stržena.

Člověka tu nad těmi několika zbylými otlučenými hrnci – smutnými symboly násilně vyhaslého domácího krbu – napadne, že vlastně vůbec nezáleží na konkrétní jednotlivé době a střetu k ní příslušejících politických postojů … lidská nenávist se všemi nejrozmanitějšími průvodními jevy se táhne dějinami rodu homo sapiens od jejich počátku až dodnes.

A naše krásná Šumava odedávna každodenně tiše ukrývá příběhy, z nichž známe jen nepatrný zlomek …

24. října:

Včerejší večerní mlha nakonec silně překvapila. Třebaže do půlnoci plně zahalila celé město, a rozvěsila tak do ulic lákavý příslib ranních inverzních zážitků, okolo třetí hodiny už po ní nebylo prakticky ani památky. Nad Vimperkem opět v plné síle jiskřila noční souhvězdí. Výstup na Boubín o dvě hodiny později připomínal létání v termice, neboť po celé cestě bylo takřka nepřetržitě cítit působení nezvykle teplých vzdušných proudů, vybízejících k odložení jinak zde poslední dobou vždy plně opodstatněné bundy. Uvítání na rozhledně tím pádem za daných podmínek ničím nepřekvapilo, tedy ani skutečností, že jižní obzor dokonce oproti úternímu jitru co do mlžných cárů v údolích ještě zchudl. Ani zřetelně viditelný měsíční srpek, který, zprvu orámován působivou korónou, byl po celou noc němým svědkem popsaného vývoje, se tu ve finále jistě ničemu nedivil, …

… ba krásně prokreslené Alpy spolu se vším dalším přímo očekával.

Slunce mělo tentokrát mnohem těžší podmínky k plnému rozvinutí všech tvarů svého kotouče. Ještě poměrně dlouhou dobu po východu připomínalo pouhý zářící proužek, takže není divu, že bylo i skoupé na zelené záblesky, jimiž posledně pro změnu snad až neuvěřitelně plýtvalo.

Leč pozor! Vnitrozemí přece jen lehce zachraňovalo původně jistě mnohem bohatší očekávání …

… a jasně ukázalo, že nad sice vzdálený, ale každopádně mocný inverzní oceán dokázaly Šumavě nejblíže vyhlédnout až na obzoru ji zdravící Brdy.

Nebylo ostatně divu, že jižní obzor oproti minulému pozorování tak zchudl. Právě odtud, konkrétně z jihovýchodního směru, totiž vál v daném srovnání znatelně silnější očistný vítr, …

… jenž svými nárazy občas škádlil všechny přítomné fotografy, ať již optikou zahleděné k „prasátka“ pouštějícímu Velkému Javoru, …

… či směrem k pouhé to dnes špičce temelínských par, …

… nebo snad pravému parheliu – tentokrát výraznějšímu a dokonce odspoda sledovanému opět zcela volným Klosterwappenem.

Zdá se, že tu vykrystalizovalo nejteplejší pozdně říjnové jitro (pro zajímavost si proveďme srovnání s předchozím rokem – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/14659, v němž touto dobou zdejší teploty koketovaly s nulou) … nu a výše vzpomenutý vítr také mírně přidal – svými nárazy přinutil anemometr k vyčíslení hodnoty 4,7 m/s (16,92 km/h).

Tím intenzivněji vyznívá minule zde vyřčená hádanka: jak asi bude vypadat očekávaný zvrat, jímž má skončit toto zatím bez přehánění fantastické babí léto?

23. října:

Ranní mlžnou peřinu, z níž drobně mrholilo, vystřídalo v průběhu odpoledne příjemné slunečno … ale s večerem se mokrý závoj postupně vrací. Zítra uvidíme, do jakých výšin dosáhl.

22. října:

Boubín dnes nabídl sledovat v přímém přenosu, jak kouzelnice Příroda rozehrává další z nevyčerpatelných barevných variací, …

… jíž dominoval růžový mlžný závoj, …

… rozprostřený především v údolích, ale halící též alpské siluety na obzoru.

Sluníčko zjevně nechtělo zůstat pozadu – budilo dojem, že má plné rukávy trumfových es …

… v podobě dvojitých zelených záblesků, …

… střídajících se prakticky po celou dobu jeho stoupání …

… obzorovou oblačnou clonou.

Došlo i na téměř nenápadné, ale přesto zahlédnutelné pravé parhelium – samozřejmě opět ve zcela originálním provedení.

Naměřená teplota byla dokonale předvídatelná už během výstupu boubínským úbočím, přičemž jihozápadní větřík o síle 3,4 m/s (12,24 km/h) její působivost nikterak nekazil.

Meteorologové nicméně popsanou situaci hodnotí jako poslední záchvěvy babího léta, jež má být nejpozději v příštím týdnu vystřídáno nástupem ochlazení. Nějaké další zhoupnutí počasí by samozřejmě v kontextu dosud probíhajícího podzimu samo o sobě nepřekvapilo, je tu však hádankou, nepřekvapí-li stejnou intenzitou, jaké jsme právě svědky na jistě příjemnější straně zmíněného rozkyvu.

21. října:

Začíná předposlední říjnový týden a sluníčko se činí ze všech sil – nejen v podobě krásného halového oblouku, …

… ale především zcela výjimečnou, opět takřka nefalšovaně letní teplotou, která dokonce vybízí rostlinstvo, ač by mělo pomýšlet na zimování, k rozkvětu.

20. října:

Zdá se, že zatím stále není důvod k obavám …

… z velkého podzimního (či předzimního) ochlazení.

19. října:

Sytější barvy oblohy, ostřejší tvary mraků, pás rakouských Alp navíc vesměs zamaskovaný nízkou oblačností – tak bylo možno na první pohled po příchodu na boubínskou rozhlednu charakterizovat rozdíl mezi včerejším a dnešním jitrem.

Z dalších, zcela zákonitých odlišností …

… je pak nutno jmenovat již nezrcadlící Klosterwappen, po delší době opět nabízející svůj čistý základní charakteristický tvar.

Na jmenovaných optických proměnách měl svůj nemalý podíl též vítr, …

… dnes vanoucí z opačného směru, což prozradily temelínské páry ze zcela vysvobozených elektrárenských chladících věží. Inverzní hladina tedy opět poklesla a o něco více se vzdálila do vnitrozemí.

Ohnivé výjevy na obloze pokračovaly ještě poměrně dlouho, …

… neboť sluníčku byl opět souzen úkryt nad rozsáhlou oblačnou clonou.

Znovu si z něj však našlo příležitosti k zlacení krajiny …

… a plastickému prokreslování …

… známých alpských siluet.

Velký Javor se poměrně brzy dočkal blankytu, úžasně kontrastujícího s podzimními barvami nižších partií.

Nepatrně se nám ochladilo – pravda, půl stupně je hodnotou víceméně zanedbatelnou. To již zmíněný, tentokrát jihovýchodní vítr se představil v síle znatelně nižší – 4,1 m/s (14,76 km/h).

Stoupající sluníčko nezaváhalo využít příležitosti k potěšujícímu pravému parheliu, …

… ovšem celkové finální ladění krajiny zrovna neslibovalo návaznost na krásný pátek. Sice nezmokneme, ale ani se neohřejeme stejnou měrou jako včera.

18. října:

Nesčíslněkrát už jsme se tu společně přesvědčili, že pěkné a vydařené dny se mohou probouzet do podoby, z níž by další reálný vývoj asi nikdo nehádal. Třeba zrovna dnešní boubínské jitro – sice slunečné, ale současně plně v oblačné režii – prakticky nedávalo tušit, že se nakonec rozvine v další příjemné pokračování babího léta. Vůbec by totiž nepřekvapilo, kdyby naopak došlo k zhoupnutí směrem deštivým.

Stále doznívaly podmínky pro atmosférické zrcadlení – opět, podobně jako v úterý, nejčitelnější na viditelném Klosterwappenu, jen však v jiné variantě, tentokrát mající podobu jakýchsi výčnělků či hrotů na jinak obvykle opticky hladkém velehorském hřebenu.

Dachsteinský masiv se ovšem v tomtéž porovnání blýskl výrazně sytější a zřetelnější kresbou, přičemž byl zároveň nepřehlédnutelně patrný mnohem větší ústup inverze.

O tom ostatně svědčila i skutečnost, že minule zcela neviditelné věže temelínské elektrárny na sebe dnes již aspoň vzaly jakousi podobu, byť jen vrcholků komínů potápějícího se parníku.

Modrým či zeleným zábleskům už konstelace oblohy nenahrávala, ale zcela bez charakteristických obrysových barev sluníčko také nezůstalo.

Mělo před sebou koneckonců fantastický úkol, jehož se jako vždy naprosto úchvatně zhostilo … dokud nebylo přinuceno k ukrytí za svrchní temnou clonu.

Ani zpoza té však nezahálelo …

… a malovalo si i nadále po krajině …

… zcela podle libosti.

Spolu s teplotou zesílil i jihozápadní vítr – dnes na rovných 6 m/s (21,6 km/h), …

… což dokazoval i „kouř“ z výše již představených komínů ke dnu jdoucího parníku.

V úvodu dnešního povídání bylo naznačeno, že by nepřekvapil ani déšť. Na rozdíl třeba od Churáňova, kde byly drobné srážky zaznamenány, na Boubíně nezapršelo, …

… ale dala se odtud opět zahlédnout virga (rozpouštějící se srážkové pruhy), …

… nejhojněji nad Bobíkem. Finále předposledního říjnového pátku však v každém případě bude náležet slunečnu a teplu.

17. října:

Přes drobné výkyvy nás i nadále oblažuje babí léto, mimo jiné též překvapivě teplotami, které okolo poledního času ještě umožňují vydat se ven jen v košili.

16. října:

Zatažené a mrholivé jitro, dopoledne pak takové, jak je představuje dalších komentářů nevyžadující snímek, …

… a konečně záhadný vzkaz podvečerního, na ojedinělých cirrech fantasticky irizujícího sluníčka. Tak se půlil letošní říjen.

15. října:

Včerejšího večera se Vimperk poprvé tohoto podzimu kompletně ponořil do husté mlhy, čímž okamžitě zavdal podnět k dnešnímu časně rannímu výstupu na Boubín. V průběhu noci se sice mlha z ulic zase zvedla a vyklidila prostor hvězdné obloze, prozářené zvolna ubývajícím úplňkem, ale oblačnost rozhodně zcela neprchla z bojiště, takže očekávané boubínské výjevy stále teoreticky slibovaly nemalé zážitky. První pohled prozradil, …

… že inverzní hladina ve všech směrech značně ustoupila, ale zejména ve vnitrozemí stále velmi slušně svírá krajinu. Nemálo bylo měst, v nichž se na rozdíl od Vimperka ráno lidé probouzeli do šedobílého obklíčení.

Šumava se však zcela svobodně těšila měsíčnímu svitu a současně očekávala ničím nerušené sluneční paprsky.

A sluníčko se za přispění ideálně nastavené obzorové oblačnosti skutečně vyznamenalo – modrozelených záblesků v průběhu svého stoupání stvořilo celé série.

Viditelné Alpy se za dané konstelace zdály být zcela samozřejmou povinností, …

… ale všudypřítomný obzorový opar vyzýval k pokoře, a to i ve smyslu atmosférického zrcadlení, jež tu nebylo zcela od věci očekávat.

Jihovýchodní směr je za Knížecím stolcem skutečně v doznívající podobě odhalil, stejně jako na zřetelně viditelném Klosterwappenu.

Výraznější pohled na známá monumentální panoramata už nám dnes nabídnut nebude, …

… ale všudypřítomné úchvatné barvy podzimu vše přebohatě vynahradí.

A sluníčko už se zatím i skrze ten jemný závoj opřelo do Velkého Javoru, …

… rozeběhlo se po inverzní hladině, jíž na obzoru dominuje oblak temelínských par, …

… pozdravilo dávno jistě procitlý Vimperk …

… a především potěšilo nejedny oči kouzelnými variacemi na pravé parhelium.

Milovníci či lovci mraků si mohli listovat oblohou jako kouzelným atlasem … právě je na programu altocumulus s rozpouštějícími se srážkovými pruhy zvanými virga, …

… zatímco dole na zemi se současně zdá, že podzim soustředil svůj výtvarný um především na Boubínský prales.

I tady máme takřka nezvyklé teplo, k němu jihozápadní větérek o síle 3,1 m/s (11,16 km/h) … ale nakonec by se tu přece jen snesl i ten tolikrát již v tomto podzimu zmiňovaný svetr.

Nu, tahle hladina se nevzdá … odpoledne ji čekejme nazpět takřka najisto ve Vimperku a s nemalou pravděpodobností i blíže k boubínské věži.

14. října:

Babí léto pokračuje i počátkem dalšího pracovního týdne, dokonce vylepšeno o zcela bezmračnou blankytnou oblohu.

13. října:

O aktuální vládě podzimu momentálně vypovídají jen nádherné barvy v krajině, …

… neboť za již druhým dnem panující neuvěřitelně teplé počasí by se nemuselo stydět ani skutečné léto, nikoli jen to babí.

12. října:

Kdopak by asi čekal – obzvláště v porovnání s minulým víkendem, který přinesl první sníh na Boubíně, že druhá říjnová sobota se ponese ve znamení nefalšovaného babího léta se čtyřiadvacetistupňovou teplotou?

11. října:

Večer na Boubíně dal vzpomenout na podobný z 29. září (http://vimperk.eu/index.php/vimperk/16124). Pravda, vnitrozemský obzor byl tentokrát zahalen oparem, takže marno pomýšlet na viditelný Klínovec a jeho krušnohorské souputníky, …

… ovšem alpské siluety pro změnu zaujaly naprostou čistotou, …

… ba nepřehlédnutelně výraznější prokresleností.

Jen Velký Javor se potýkal s jakýmsi orografickým pokusem, zjevně však bez šance zahalit vrchol podobným způsobem, na jaký jsme zvyklí třeba zrovna na naší hoře.

Do fáze úplňku zbývají ještě dva dny (bude dovršena 13. října ve 23:07), ale už teď je pohled k dorůstajícímu měsíčnímu kotouči velmi působivý.

To ostatně platí o pohledu kterýmkoli směrem, neboť již zapadlé sluníčko …

… spolu s jihozápadním větrem o nárazové rychlosti až 9,2 m/s (33,12 km/h) stále koná pravé barevné divy.

Těžko v té fantastické souhře okolností odolat pomyšlení na Zugspitze … a samozřejmě je k vidění, byť nikoli se zřetelností, jakou upoutala ve vzpomenutý předposlední zářijový den.

10. října:

A opět se nacházíme na houpačce, tentokrát skutečně pořádně rozhoupané, protože vydatné přeháňky, slunečno a duhy …

… se zejména dopoledne střídaly chvílemi jak na běžícím pásu. Stále však s jasným směřováním k vydařenému víkendu – pravému protipólu minulého.

9. října:

Středeční ráno jen potvrzuje, co tu bylo řečeno včera, …

… ale současně už by se měl začít pozvolna chystat obrat do sušších, slunečnějších, ba i teplejších rovin.

8. října:

S takto a podobně vyladěnou oblohou včetně všeho dalšího, co k ní z hlediska počasí přináleží, se budeme nuceni minimálně pro první polovinu druhého říjnového týdne smířit.

7. října:

Přituhlo nám, a to již od včerejška. Není tedy divu, že ranní oblačnost se tlačí dolů a halí nejen vimperské okolí, …

… ale též Boubín, ukrývající den staré překvapení. Však bude i na dálku rozeznatelné, …

… jen co sluníčko rozpráší všechnu tu šedobílou clonu.

A už je zcela jasné, …

… že nedělní sníh nahoře vydržel 🙂 ! Ani u nás dole už krásné slunečno neláká zrovna do trička, nu a na Boubín nemá cenu vyrážet rovnou bez teplé bundy, čepice a rukavic, nechceme-li se tam vydávat namísto delšího pobytu na rozhledně jen na otočku.

6. října:

Podzim nám krom jiných barevných kouzel přináší též živý předobraz pohádky o zlatém kapradí … 🙂 .

5. října:

První říjnová sobota skutečně výsostně dostála meteorologickým předpovědím – tedy, přesně řečeno, ve smyslu deštiva, nikoli sněhu. Již od noci s drobnými přestávkami vytrvale pršelo … a šumavské lesy přebohatou zásobu odevšad přímo dýchající vláhy zúročily i do podoby půvabných ozdob.

Okolí tajemné jeskyně boubínských rytířů i ve svém příšeří ožilo sytými barvami, tady však již s předzvěstí zcela jiné atmosféry, připravené na samotném vrcholu naší bájné hory.

Ano, přesně tohle se tu dalo zcela zákonitě očekávat, …

… a to navzdory západnímu větru, jenž dnes dosáhl své zatím největší nárazové síly – 12,1 m/s (43,56 km/h). Nepomáhal, netrhal, jen vytrvale zásoboval boubínský vrchol těžkými mračny, …

… hojně skrápějícími vše pod sebou. Ač se nacházíme o necelé čtyři stovky metrů nad hranicí meteorology slibovaného sněhu, zatím na něj nedošlo.

Teplota ale může v noci klesnout …

… a tohle vše proměnit v čistý led.

Teď však jedna z kaluží prozrazuje, že je nejvyšší čas zanechat procházek v slábnoucím dešti a pospíšit si zpět na věž, …

… neboť blížící se poledne bude zjevně časem proměny, …

… a to nikoli ledajaké.

Za podobných okolností tu bývá nabízen přímo oblačný koncert … a mírně slábnoucí vítr se právě chápe dirigentské taktovky, aby odměnil toho, kdo tu vytrval ve výše popsaných předchozích okamžicích, ba přímo hodinách.

Další komentáře mohou co zcela zbytečné klidně umlknout.

Oblačná symfonie doznívá, zjevně bude vystřídána něčím podobným, co už tu bylo přebohatě zažito dopoledne, …

… tedy se opět ponořme zpáteční cestou do lesů.

Však i v nich si ještě bohatě užijeme jemného oparu jakožto pozůstatku mlhy – odtud na rozdíl od vrcholu již pro zbytek dne skutečně zvolna ustupující.

4. října:

Ne že by se podzim poctivě nesnažil o naplnění své příslovečné barevnosti, ale na vysněném sluníčku babího léta by se jeho snaha vyjímala určitě lépe a výrazněji. Jenže ono má být naopak ještě hůře – nadcházející víkend neslibuje zopakovat příjemná překvapení předchozího, tedy přinejmenším ne v sobotu, jež má být deštivá, ba ve vyšších polohách (nad 1000 m) snad i sněhová.

3. října:

Nepatrné zlepšení počasí, prezentované krom úbytku dešťů dokonce slunečnými okamžiky a špetkami nebeské modři, mělo přece jen svůj háček – špičku Boubína (ano, zrovna přesně tu, na níž stojí rozhledna) v zajetí orografického naschválu.

2. října:

Ani říjen se zjevně hned tak nezbaví modelu, jejž si tu v podzimním čase celkem již pravidelně nazýváme „počasí na houpačce“ – po úvodním slunečném dni je Šumavě zase už do kaboniva a plačtiva.

1. října:

Kdo si dnes přivstal za úsvitu, tomu neuniklo, že poslední čtvrtletí letošního roku nás uvítalo skvostnými oblaky druhu altocumulus lenticularis (čočkovitý tvar), …