Slavnostní odhalední obnoveného pomníku válečnému letci 303. perutě RAF, plk. Matějovi Pavlovičovi, proběhne již tuto sobotu v jeho rodné obci, ve Vlkonicích na návsi.
Pavlovič Matěj, plukovník in memoriam, nar. 7.3.1915 Vlkonice, příslušník RAF, 303rd Squadron (Polskie Sily Powietrzne). Padl jako četař 20.4.1941, sestřelen při leteckém souboji, Spitfire P7859, Francie, Le Touquet; pohřben Le Touquet, Boulogne, 261-7-39.
Po rozpuštění čs. armády a okupaci odešel do Polska k bojové jednotce na letišti v Pulawě. Dne 21. září 1939 byl vyznamenám Polským válečným křížem. Poté 22. září 1939, po umlčení polského odporu, odletěl do Rumunska a přes Francii se dostal do Anglie, kde bojoval v 303. stíhací peruti (Polské) s dislokací v Northolthu. Létal na stroji Spitfire IIA P7859 RF-V a byl sestřelen německým pilotem Hermannem-Friedrich Joppienem 20. 4. 1941 nad kanálem La Manchenad územím Francie. Hrob má ve Francii, Boulogne – Pas de Calais, na hřbitově Boulogne Eastern Cemetery (s národnostním označením – znakem – Poláka) – hrob číslo 261 – 7- 39. Pomník byl odhalen v neděli 8. května 1994. (zdroj CEVH MO ČR).
Český čtyřlístek
Britské listy, Vladimír Ambros, 29. 7. 2004
Tak jim začali říkat v Polsku, když od 3. září 1939 znepříjemňovali Němcům jejich okupační postup. Prováděli to vskutku brilantně – vždyť pomocí školních a pozorovacích dvouplošníků, které měly být spíš v muzeu, napadali německé kolony a jednou se jim dokonce za pomoci ručních granátů podařilo poškodit či vyřadit na osmdesát kusů pozemní techniky! Byli mladí, odvážní a odhodlaní. Opustili vlast, čelili nezájmu, nebezpečí, ohrozili své blízké ve vlasti. Byli nuceni ustupovat přes Rumunsko, Sýrii do Francie, kde je v podstatě – stejně jako většinu dalších československých uprchlíků – čekalo zapomnění někde ve francouzských koloniích v tropech, coby řadové a potupené pěšáky cizinecké legie. Pomohla jim národní hrdost a čest.
Foto: vlevo dole Josef Balejka, vedle něj Josef František, nad ním Pavlovič a vlevo nahoře Košař
Koláž portrétů pilotů vznikla v Paříži v listopadu 1939.
Stužka polského vyznamenání je vyvedla za brány neblaze proslavené pevnosti St. Jean v Marseille. Putovali do předválečné Paříže. Narazili na aroganci československého velení. Bezohlednost. Zachránila je úcta k uniformě. Francouzský policista je odmítl zatknout, neboť měli uniformy Polské armády a doklady. Vrátili se k polské peruti, formované ve Francii. Opět byli nuceni ustupovat, zoufale se bránit po boku francouzských jednotek. Nasazovali životy, bojovali. Pod cizími jmény, vždyť museli chránit své blízké – doma: v Pošumaví, na úpatí Drahanské vrchoviny, na valašských kopcích a ve Slezsku. Francie padla. Další potupný ústup, ústup na poslední pevný a svobodný bod Evropy – Britské ostrovy. Setkali se u polských 303. a 302. perutě.
Podmínky u československých perutí nebyly výhodné. Zase bojovali, nasazovali životy. Když měl jeden na kontě již více jak deset sestřelených nepřátel, přišli čechoslováci a lákali. Zůstali u vděčných Poláků. Angličané je oslavovali. Pak přišly tušené ale nikdy nepřipouštěné tragédie: Josef František zahynul neporažen při letecké nehodě 8.10.1940. Čtyřlístek počal ztrácet lístky… Boje šly dál, do vzduchu – bojovat – návrat. Wilhelm Kosarz padl v boji nad Mayfieldem 14.11.1940. Nedlouho po něm zahynul i Matěj Pavlovič. Nad Le Touquet 21.4.1941, leží pochován v Boulogne – sur-Mer. Poslední ze čtyřlístku si zoufal. Prožil neuvěřitelný pád se svým letounem, když překonal rychlost zvuku. Musel opustit stíhání a na vlastní žádost přešel na Liberatory. Nemohl to vzdát. Za sebe, za svoji anglickou ženu, za svoji matku, své blízké a svoji zemi, za padlé kamarády. Za svoji víru v Pannu Marii Svatohostýnskou. Bojoval a doprovázel hochy na zemi při invazi. Pokořili uzurpátory a vrátil se domů.
Opět rozčarování, nevděk, perzekuce. Bojoví kamarádi znovu prchají, nebo jdou do vězení. V Polsku se na základních školách povinně čte kniha o 303. peruti, o slavném „Českém čtyřlístku“ – dodnes. Čeká jej kariéra dopravního pilota v Britské Guyaně, majitele kanceláře pro realizaci vynálezů, po letech se občas podívá domů, na valachy. Až to konečně přišlo! V roce 1992 se vrací domů, do vlasti, kterou opustil v devatenácti letech. Nachází zde ženu, užívá si domova. Je obklopen nejbližšími, kamarády a obdivovateli. Čas – krutý a spravedlivý – běží neúprostně dál. Poslední ze čtyřlístku, plukovník ve výslužbě, zasloužilý letec Josef Balejka nečekaně opouští tento svět 7. 7. 2004 ve věku 87 let. Obklopen péčí manželky, blízkých a kamarádů.
Měl jsem tu čest se s ním den před smrtí setkat, pohovořit, předat pozdravy z rodiště jeho kamaráda Matěje Pavloviče a pozvat jej k nám, do Otaslavic na odhalení pomníčku Josefa Františka letos v říjnu. Těšil se. Již měl zajištěnu dopravu. Jeho kamarádi jej však povolali dříve. Rozloučili jsme se s ním 17.7. ve Valašských Kloboukách. Armáda vyslala hudbu, čestnou stráž, u rakve stáli vojáci, na stojanu věnec – „Na rozloučenou MO“. V prvních řadách v kostele seděli veteráni. Bojoví druzi, spolubojovníci. Přišli se rozloučit s kamarádem.
Přišli se také rozloučit Poláci. Letecký přidělenec a šestice důstojníků z 1. stíhacího pluku. Vždyť odešel poslední ze slavného „Českého čtyřlístku“! V průvodu a u katafalku dominovaly dva velké bíločervené čtverce Polského státního znaku, vypletené z karafiátů. Slova rozloučení za jeho rodné město. Za vděčné Poláky se rozloučil letecký přidělenec. Za kamarády a druhy se rozloučil předseda svazu letců. A tlumočil také kondolence od nejvyšších představitelů armády… Ozvala se salva, zazněly hymny. „Český čtyřlístek“ je snad opět pohromadě. Byl jsem tam a v duchu vzdával hold. Za sebe, za Otaslavice a za všechny, kteří jsme jim vděční. A nejen jim. Všem. Všem, kteří měli tu odvahu a bojovali!
—————————–
Nerozlučný čtyřlístek z RAF. Letce uctí pamětní desky vyrobené 3D tiskem
Zdroj: www.idnes.cz. , 6. 4. 2019, Autor: Michal Poláček
Při leteckých bitvách s nacistickým Německem se z nich za druhé světové války v Polsku a britské RAF stala nerozlučná čtyřka, přežil ji však jen jeden z nich. Dodnes jsou piloti Josef František, Josef Balejka, Matěj Pavlovič a Wilhelm Kosarz známí jako nerozlučný čtyřlístek. Teď se jejich památku chystá uctít Klub vojenské historie (KVH) z Otaslavic na Prostějovsku.
Nadšenci i za pomoci 3D tisku plánují výrobu pamětních desek, jež by visely jak v Česku, tak v zahraničí. Otaslavický KVH dodnes uchovává památku na jednoho z členů leteckého čtyřlístku a místního rodáka Josefa Františka, jenž patřil k největším esům letecké bitvy o Británii.„Naším cílem je vytvořit pamětní desky čtveřici pilotů Kosarz, Pavlovič, Balejka a František. Chceme je umístit v jejich rodných obcích a na významných místech jejich působení. Součástí projektu bude i vytvoření plastik a jejich převedení do 3D modelu. Výsledná pamětní deska pak bude v různých modifikacích vyrobena pro různé lokality na 3D tiskárně či jinou vhodnou technikou,“ přibližuje předseda KVH Otaslavice Vladimír Ambros.O kolik desek přesně půjde, rozhodne množství peněz, které se klubu podaří sehnat od sponzorů ve sbírce.
Čtveřice letců bojovala v Polsku, prožili pád Francie a nakonec zakotvili v řadách Královského letectva ve Velké Británii. Do těchto zemí by tak milovníci historie z Otaslavic rádi pamětní desky dostali.Co se týče rodišť slavných pilotů, jde kromě samotných Otaslavic o Vlkonice na Klatovsku, v nichž se narodil Pavlovič, dále o Kosarzovo rodiště Karvinou a také Valašské Klobouky, kde přišel na svět Josef Balejka.Právě Balejka jako jediný válečné peklo přežil. Vrátil se tehdy do Československa, kvůli nástupu komunistického režimu emigroval do Británie. Do vlasti se vrátil až po sametové revoluci, na stáří se usadil právě ve Valašských Kloboukách. Zemřel 7. července 2004 v 87 letech.
Pláči. Odešel poslední kamarád z naší čtyřky, zapsal si Balejka
O celé desítky let tak přežil své kamarády. Jako první zemřel 8. října 1940 Josef František při letecké nehodě u Londýna. Jednoho z nejúspěšnějších stíhačů RAF nepřemohl nikdo z nepřátel, ale pravděpodobně kombinace únavy a jeho nekázně.
Jen o měsíc později padl Wilhelm Kosarz v souboji nad Sussexem. Jeho letoun Hurricane začal po zásahu kulometu německého messerschmittu hořet.
„Kosarz sice vyskočil, ale nezachránil se, neboť mu padák chytil plamenem od hořícího stroje,“ popisuje vojenský historik Jiří Rajlich ve své knize věnované Josefu Františkovi.
O rok později, 20. dubna 1941, se pak z boje nevrátil předposlední člen čtyřlístku – Matěj Pavlovič. Byl nalezen mrtev v kabině roztříštěného spitfiru.
„Pláči. Odešel poslední kamarád z naší čtyřky. Teď je řada na mně. Chci pomstít kamarády, než mě smrt vyrve z náručí matky,“ poznamenal si tehdy Balejka do deníku.
Zdroje: www.vets.cz, www.idnes.cz, Britské listy
{jcomments off}
