Miniatury: Hle, dělám věci nové

14 dubna, 2019
07:47

Hle, dělám věci nové

(pouť z Kašperských Hor přes Kavrlík, Kašperk, Humpolec, Platoř a Divišov do Sušice)

Přicházíme k osadě Kavrlík. Cesta vede okolo zvláštního křížku. Pod nohama Ježíše je šikmo zapuštěn oválný štít obklopený temnými svlačci, vinnými hrozny a kořeny připomínajícími uťaté tepny. Nechybí ani lebka. Ale bílá kaplička Dvanácti apoštolů, ovroubená modrými linkami, má vlídné vzezření. Je otevřená dokořán. Uvnitř nás vítají nejrůznější obrazy, půvabná Panna Maria se srdcem uprostřed hrudi, je tu i svatá Bernardetta Soubirous ve chvíli, kdy se jí zjevila Neposkvrněná, též jiné sošky postávají okolo jako postavičky scházející se k Betlému.

Kaplička je jakýmsi modlitebním muzeem, kam poutníci občas vynesou obraz ze svého nitra, každý ten, který je mu drahý. Tak přicházíme do svatostánků i se svými bolestmi, jejichž více či méně věrné podoby ukládáme na oltáříky či věšíme na stěny. A odneseme si otevřené možnosti tichého očekávání.

Sedáme si na lavičku ke stěně, ale přibíhá dotěrný psík. Nevyznám se v psích plemenech, říkáš, že je to pražský krysařík. Štěká ostře, je na nás zvědavý, nahlíží do kaple bázlivě i drze jak nějaký pohanský ratlík. Bereš na něj koště, kterými byly dveře zapřené, a které teď za sebou zavíráme.

***

Stoupáme po skalách na Pustý hrádek. Shora se otevírá široký rozhled. Mraky nad našimi hlavami houstnou, ale zasněžené vrcholky Ždánidel a Roklanu svítí. Znamená to, že u hranice je protrhaná obloha a u nás se hromadí více oblačnosti, což se děje při východním proudění. Sestupujeme pak zpět po pasece. Dřevorubec tu měl tvůrčího ducha. Sestavil na pařezech s různých odřezků kmenů, pařezů a velkých třísek abstraktní sochy a sloupy. Připomíná to kamenné mužíky, jejichž bizarní postoje trpělivě vyvažuje v proudu Otavy Marie Hrečínová – Prodanová. Existují umělci, kteří v těchto vybalancovaných stavbách dojdou skutečného mistrovství. Naučí se nacházet těžiště, trpělivě hledat ten správný sklon, soustředit se.

Zastavujeme se v obci Humpolec. Kousek odtud žije poustevník Ruda. Ukazuju Ti neznatelnou pěšinku, která k němu vede. Ale nakonec ho v jeho samotě nerušíme a pokračujeme do Platoře. Okolo tamní lípy, která v roce 2006 získala druhé místo v anketě Strom roku, rostou fialky. Lezeme po čtyřech okolo kmene a opájíme se jejich vůní. A pak nás krajina vede níž a níž k Otavě. Okolní hory se zvedají. Je slyšet strakapouda, jak tluče do sloupu elektrického vedení. Hledá místo, ze kterého by se jeho kulometná palba co nejlépe rozléhala.

Na břehu Divišovského rybníka, kde ses v dětství naučila plavat, se páří ropuchy obecné. Odvážně sáhneš do vody a vytáhneš jednu takovou překvapenou dvojici i s řetězcem černých vajíček. Jen se podíváš a vracíš je do vody, aby se mohly těšit lásce. Před lety se k nám dostala zpráva, že mládež olizuje puchýřky ropuch, které vylučují halucinogenní látky. Vida, odtud asi pramení pohádky o princeznách či princích zakletých do žab, kterou je třeba políbit.

***

Jdu s Tebou na večerní bohoslužbu do sušického kostela svatého Felixe u kapucínského kláštera.

„Hle, dělám věci nové,“ čte mnich z proroctví Izaiáše. „Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech.“

Je zvláštní, kolik naděje přinášejí do duše stísněného člověka podobná slova. Snad se v nich opravdu ukrývá nějaký život. Poušť je třeba přejít, řeku splavit. Od určitého místa už nelze jít zpět, vody už by se k návratu přes vyschlou krajinu nedostávalo, proti proudu bystřiny by se neprodral ani velmi schopný plavec.

Po mši zpíváš se sborem Metanoia nádhernou mariánskou píseň Korunovaná hvězdami. Poslouchal bych další a další sloky, čím více by jich bylo, tím lépe. Hudba najíždí na pobřeží mé duše ve vlnách. Je podobná obkladům jemné mlhy, které si někdy na Churáňově přikládám na hruď.

***

Odjíždím posledním nedělním autobusem na Kašperské Hory. Silnice podél Otavy na Radešov je uzavřená, jedeme krásnou objížďkou přes Strašín a Nezdice. Teď sedím na zastávce, než přijede přípoj na Vimperk. Došla ke mně studentka. Udělal jsem jí vedle sebe místo. Posadila se, otevřela učebnici a listovala, až se zastavila na stránce a tam – haiku, Bašó a tohle dílko: