Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – duben 2019

1 dubna, 2019
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30. dubna:

Nakonec tedy přece jen, byť jen jaksi symbolicky v kostce, přichází na rozloučenou náznak scénáře aprílového počasí. Po včerejším sněhu ani stopa, …

… opět se nám obnovuje boubínská dohlednost, …

… a to všemi směry …

… s velmi působivým oblačným doprovodem, zpestřeným navíc vějířem krepuskulárních paprsků.

Teplota se zhoupla zpět nad nulu a vítr, tentokrát severní, se poměrně zklidnil. V nárazech nepřekračuje 8,2 m/s (29,5 km/h).

Vše je úžasně připraveno k slavnostnímu obřadnému uvítání času prvomájového.

29. dubna:

Teprve o předposledním aprílovém dni je možno říci, že nám Šumavu trochu obstojně zalil, …

… ba na Boubíně dokonce na rozdíl od včerejška …

… ponechal místy ležet čerstvý sníh …

… jako viditelný důkaz zdejší zatím stále nižší teploty oproti jiným končinám.

Pokračující mlha tu zajisté nepřekvapila – ostatně dnes nebyla jen boubínskou výsadou.

Rovná nula sice představovala v porovnání s včerejší naměřenou hodnotou dvoustupňové oteplení, ale západní vítr se v nárazech o síle až 11 m/s (39,6 km/h) dokonale staral, aby tu člověk na chvilku zapomněl, že již více než měsíc trvá jaro.

Konečně i sama rozhledna byla včera prakticky suchá, přičemž se zdá, že podobného stavu by se zase mohla dobrat nejdříve v prvomájovém dopoledni – tedy pozítří.

28. dubna:

Letošnímu aprílu zbývají ještě poslední necelé tři dny, ale z hlediska počasí už jej rozhodně můžeme souhrnně zhodnotit jako mimořádně příznivý měsíc. Hydrologové – a možná nejen oni – by sice dozajista uvítali, kdyby se ve svém průběhu projevil, jak ostatně bývá jeho příznačným zvykem, štědřeji v oblasti srážek, zkrátka aprílověji, ale zůstane již jen u nesplněného přání. Nic na tom nezmění ani celkem rozpačité finální pokusy o ochlazení a deště, v čemž bylo ostatně bohatěji přáno Západočechům, zatímco u nás na jihu se jednalo spíše o občasná symbolická gesta. Boubín si, pravda, dnešního jitra nasadil svou příslovečnou čepičku, avšak také jen, aby se neřeklo, všehovšudy přesně v úrovni rozhledny, takže chvilkami umožnil prostřednictvím zrcadlících rybničních hladin na obzoru poznat, že všude jinde je dávno v plné akci čerstvě vyšlé sluníčko.

Teplota se ovšem propadla pod bod mrazu a opět symetricky s nižšími partiemi, tentokrát konkrétně Kubovkou, kde z prvotních +5°C v průběhu rána sestoupila na +2°C. V každém případě se stala příčinou krátkodobého jemného sněžení, které však celkem pochopitelně nebylo vidět nikde jinde nežli ve vzduchu, takže nezanechalo pražádné trvalé stopy.

Mlha pak začala slézat i níže, čímž určitě překvapila sluníčko očekávajícího boubínského lva …

… a dala vyniknout působivé lesní geometrii padlých stromů. Velké teplo dnes nečekejme, ale na druhé straně by mohlo být i hůře.

27. dubna:

Těžko odhadovat, jestli jakýsi/jakási J.B. chtěl/a před osmnácti lety pouze oponovat názvu románu (dokonce zfilmovaného) od Johanna Marii Simmela, ale o to ani koneckonců nejde. Ochladilo se nám a taková myšlenka, navíc vytesána do jedné ze šumavských skal, zahřeje 🙂 .

26. dubna:

Červánky zpravidla věstí změnu počasí. Ta dnešní je dokonce oficiálně předpovídaná, …

… slibuje déšť a bouřky, …

… od západu pak přísun studené fronty. Zkrátka se zdá, že se máme nač těšit.

Boubín se k tomu všemu od samého jitra stavěl poněkud zachmuřeně, …

… ba vzbouzel dojem, jako by se všude ve vzduchu vznášel jakýsi jemně rozptýlený pouštní písek. Té iluzi odpovídalo i celkové barevné vyladění, na jehož zakalenosti nemělo šanci ničeho změnit ani sluníčko, kterému bylo ostatně celkem brzy souzeno ukrýt se za všudypřítomné mraky.

Pozornosti pak nemohla uniknout skutečnost, že boubínská teplota se tentokrát přesně rovnala vimperské.

Barevné ani světelné podmínky každopádně ani v nejmenším nebránily fotografickému zodpovězení aktuálního dotazu v komentářích, totiž zda je z Boubína možno dohlédnout do Borových Lad, Nového Světa či Nových Hutí. Právě se tedy díváme do posledně jmenované, jediné viditelné obce – Nových Hutí neboli Kaltenbachu, jejž si můžeme připomenout mimo jiné co rodiště slavného vimperského sklářského průmyslníka Wilhelma Kralika, zmíněného též zde: http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/133-vyznamne-osobnosti/141-vimperska-svetice-odpociva-pod-boubinem . Pro úplnost je možno dodat, že na obzoru je celý krajinný úsek lemován odleva Ždánidly, Polomem, Jezerní horou a oběma Ostrými.

Zbývající dva předměty onoho dotazu, tedy Borová Lada a Nový Svět, se pozorovateli z boubínské rozhledny ukrývají za terénními vlnami (přesně řečeno, v případě Borových Lad se jedná o většinové ukrytí, neboť oddělená samostatná část obce směrem ke Knížecím Pláním je přece jen co světlejší proužek vidět), v okamžiku pořízení snímku ideálně zvýrazněnými dvěma stínovými pruhy, vybíhajícími z nepřehlédnutelného hlavního stínu Boubína směrem pod Roklany.

Těžko momentálně posoudit, do jaké míry dojdou předpovědi svého naplnění. S ochlazením můžeme dozajista počítat, sluníčka si rovněž příliš neužijeme, takže změny oproti předcházejícím, takřka letním dnům se bezesporu dočkáme.

Odpověď na otázku, zda budeme též shůry pokropeni, či dokonce nad Šumavou zahřmí, však musíme ponechat tradičnímu řečnickému obratu: nechme se překvapit. Do večera je ostatně ještě daleko, příroda má dostatek času 🙂 .

25. dubna:

Včerejší ráno skutečně klamalo – svatojiřský den se teplotně vyloupl do další z letních imitací, ke všemu stále věrohodnějších. Poslední dubnový čtvrtek má ovšem popsanou situaci ještě překonat. Nu, ani Roklany už nebudí stále týž suverénní dojem posledních bašt zimy a zcela zjevně jsou nuceny postupně vydávat své bílé zásoby napospas mocným slunečním paprskům.

Svatobor a jeho okolí pak už jednoznačně přináleží do tábora nekompromisních vyznavačů ničím nerušeného pravého jara.

24. dubna:

Spíše nežli dnešního rána by hadi a štíři, jak se zatím, avšak možná mylně, zdá, našli ku svému pranostickému vylézání příhodnější teploty o nedávných Velikonocích. Pokud se ovšem nenacházejí – jako tyto letité churáňovské zmije – v podobě pečlivě zakonzervovaných, na meteorologické stanici uchovávaných exemplářů 🙂 .

23. dubna:

Májová nálada nám pomalu předbíhá svatého Jiří, ale ranní sluníčko se dnes brzy ukryje, a to patrně na většinu dne. Má i zapršet, čehož by bylo velmi zapotřebí – opět jsou na obzoru vážné obavy ze sucha.

22. dubna:

Měsíc mění nejen svůj tvar – ubývá, ale též čas západu – v rozmezí čtyř dnů se posouvá téměř o hodinu a půl, takže se ještě spolehlivěji než posledně pozdraví s vycházejícícm sluníčkem.

To pak dnes mírně přidalo na kvalitě …

… stále jen drobných …

… a víceméně ojedinělých …

… zelených záblesků, …

… k nimž ovšem připojilo též jeden modrý.

Alpy oproti tomu pro změnu ubraly na viditelnosti, …

… což lze částečně přičíst na vrub i jinak celkem příjemnému teplotnímu vzestupu, …

… zaručujícímu pokračování takřka letně vyladěného počasí.

Ubývající měsíční kotouč se tradičně chlubí svými krátery …

… a stále se nemá k sestupu za obzor.

Dachstein už dnes zřetelnější nebude, …

… zato Novohradské hory se za Kletí jen skvějí, …

… jako by chtěly sesterské Šumavě popřát krásné Velikonoční pondělí.

21. dubna:

Slavíme sice teprve svátky jara, ale teploty stále více připomínají letní.

20. dubna:

Velikonoční čas je pln prastarých příběhů … i Šumava jich, spjatých s touto dobou, zná bezpočet a s těmi, kdož jsou ochotni naslouchat, se o ně ráda podělí.

19. dubna:

Velkopáteční ranní cestu na Boubín prozařoval jasný, téměř úplňkový měsíční svit, navozující pocit rozbřesku mnohem dříve, než by se dělo ve fázi novoluní. Tím pádem i liduprázdná rozhledna nabídla znatelně jasnější atmosféru celé krajiny, hned prozrazující, že navzdory obzorovému oparu bude možno s nemalou pravděpodobností spatřit alpská panoramata, …

… byť pochopitelně nikoli v obvyklé zřetelnosti, charakteristické především pro zimní období.

Měsíc poklidně klesal mezi Luzný a Roklany – blíže k prve řečenému, jist si tím, že se stihne pozdravit s vycházejícím sluníčkem. K dovršení úplňkové fáze mu scházelo ještě necelých sedm hodin.

Protější strana se zdála být při obzoru o něco zastřenější a současně nevylučovala možnost úlovku nějakého zeleného záblesku. Nakonec však došlo jen na sporadické, takřka nepatrné náznaky, …

… o nichž ani nebylo možno říci, že by se nějak výrazně oddělovaly od stoupajícího slunečního kotouče.

Zato Alpy vlivem vzrůstajícího osvětlení začaly přidávat na barevnosti i zřetelnosti, …

… následovány v tom pochopitelně celou krajinou, tedy např. Velkým Javorem a Poledníkem, …

… jakož i končinami mezi Smrčinou a Plechým, …

… v jehož optické blízkosti se štíty monumentálních skalnatých velikánů obzvláště skvěly.

Ani dachsteinský masiv nezůstával vší té nádheře nic dlužen.

Také v teplotní oblasti lze očekávat jedině vzestup, který opět pohne s posledními zbytky sněhu, …

… v celkovém pohledu již prakticky neviditelnými, neboť poukrývanými jen uvnitř lesů.

Měsíční kotouč dávno zapadl a klesá též boubínský stín, ještě před chvilkou se dotýkající luzensko roklanského pásma. Za povšimnutí stojí zejména jeho levá část, konkrétně v místě, kam se promítá rozhledna. Být jen o něco hustší opar, …

… dávno by tam sílící sluníčko vymalovalo pohádkovou gloriolu.

Buďme však především rádi, že nám pohádkově svítí …

… a slibuje v tom setrvat po celý tento sváteční den.

18. dubna:

Zelený čtvrtek se činí, aby co nejlépe dostál barvě, již nese ve svém názvu.

17. dubna:

Podobné výjevy jistě už nejsou daleko, ale Šumava si na ně bude přece jen muset ještě nějaký ten den, ba týden počkat – tady musíme přiznat prvenství Praze 🙂 .

16. dubna:

Ač vše nasvědčuje tomu, že předevčírem v souvislosti se sněžením připomínané šumavské Velikonoce nakonec směřují k oteplování, ve vyšších polohách ještě pořád můžeme narazit na takovéto půvabné stopy rukopisu nočních mrazíků.

O nemalá překvapení se pak postaraly i vichřice – naposledy počátkem tohoto roku. Nebýt relativně čerstvých polomů, sotva by někoho napadlo, že již od nízkých poloh lze takto mezi stromy pozorovat Luzný, …

… jak následně potvrzuje boubínská rozhledna, stále bohatě zářící takřka jednolitou bělostí, …

… stejně jako Roklany, vykazující dosud dle aktuálního měření místy bezmála dvoumetrovou sněhovou vrstvu.

Boubín už by se pohledem z výše jmenovaných vrcholů v podobném barevném ladění rozhodně neprezentoval – a teploměr dostatečně výmluvně prozrazuje, …

… proč se naše hora zdáli převážně zelená, tedy stále více přichází o své někdejší sněhové zásoby.

Směrem k Vimperku po nich až na výjimky prakticky není ani památky, …

… jen o něco níže, kam nedostává sluníčko příležitost silněji napřít své paprsky, se ještě udržely poslední zbytky jakýchsi vzpomínek na zimu.

15. dubna:

Nejeden turista, který se považuje za znalce Šumavy a leccos na ní už proputoval, by se možná podivil, kolik tu lze nalézt víceméně obecně neznámých kouzelných skalních útvarů, …

… skýtajících překvapující rozhled vzhůru …

… i do strmých hlubin.

Přitom k nim nevedou značené turistické cesty (což je jistě svým způsobem dobře) a v mapách nenesou pražádná jména, ač by si je určitě pro svou výjimečnost a bohatou nabídku úžasných zážitků zasloužily.

14. dubna:

Květná neděle nás přece jen přivítala drobným sněžením, jemuž se koneckonců nelze divit – blíží se šumavské Velikonoce 🙂 . Zatím se i přes stále trvající ochlazení nezdá, že by tu hrozilo něco více než jemné pocukrování, …

… ba i staré boubínské zásoby se znatelně tenčí.

Mlha, jež zahalila horu prakticky po celém úbočí, se dala zcela logicky předvídat, …

… takže nepředstavovala pražádné překvapení. Vrchol si pak, jak vidno, zatím stojí stran mizícího sněhu o něco lépe, byť i zde je úbytek zákonitě velký.

Postupně prohlédající cestu k rozhledně pokrývají už jen původní návěje, …

… ale nebezpečí nepříjemného uklouznutí s následným pádem ještě nepominulo. Obezřetnosti je tu stále nanejvýš zapotřebí.

K teplotním poměrům je možno dodat jediné: opět jsme svědky zrcadlového efektu, v jehož rámci Boubín kopíruje pod nulou hodnoty, které Vimperk pro změnu vykazuje nad ní.

Nemalá řada návštěvníků v důsledku vleklé houževnaté mlhy opustila zklamaně rozhlednu, aniž si uvědomila, že trpělivost růže přináší. A nemusejí pokaždé nutně rozkvést naplno, stačí přece i takovéto malé protržení kolem Bobíku …

… či Zátoňské hory – a člověk hned ví, že s ním věrná příroda komunikuje. Neděle se zkrátka vydařila 🙂 .

13. dubna:

V návaznosti na více než týden staré povídání o šumavských vodopádech na Křemelné zbývá představit nejpozoruhodnější z nich. Důvody k použitému superlativu jsou hned dva: především jeho v daném kontextu úctyhodná desetimetrová výška a krom toho skutečnost, že za měsíc oslaví teprve první rok své existence, pročež nese název Nový. Vznikl skutečně v květnu loňského roku, a to následkem přívalových dešťů, které jinak celkem nevýraznému potoku vysoko nahoře v lukách uchystaly nové finální koryto ve strmé skále. Pozorným pohledem do levého horního rohu snímku odhalíme smrkovými větvemi částečně zakrytou vrchní část vodopádu, avšak ani tak jej z dané perspektivy nemáme šanci vidět celý.

Zachytit totiž Nový vodopád v úchvatné kráse jeho plného rozsahu by znamenalo v nejideálnějším případě proniknout na protější břeh Křemelné – a tím současně do první zóny Národního parku Šumava, jíž tu obloukem se stáčející řeka tvoří hranici, nebo aspoň vkročit v náležitém ostupu do jejího ledového toku, což v daném ročním období bez rybářských „broďáků“ přece jen neláká.

12. dubna:

Nejednou už se potvrdilo (a samozřejmě nikoli jen na naší krásné Šumavě), že nejpůsobivější krajinné scenérie či přírodní výjevy …

… se často nacházejí mimo oficiální turistické trasy a notoricky známá místa.

Zákonitá výhoda naprostého klidu ode všech „výdobytků civilizace“ (včetně mnohých dvounohých) je v takových případech co nanejvýš vítaná přidaná hodnota k nezaplacení.

11. dubna:

Zdá se, že nějaký den budeme nuceni vydržet pod touto nevýraznou, sluníčko nám povětšinou ukrývající oblačností, ale na druhé straně jsme zatím navzdory znatelnému ochlazení ušetřeni slibovaného aprílového sněhu.

10. dubna:

K šumavským pozoruhodnostem zajisté náleží tzv. „Vodní zámek“, stavba, která je ovšem namísto dle názvu očekávaného šlechtického sídla vodojemem, či, jak praví informační tabule, vyrovnávací komorou, která co součást důmyslného meziválečného technického díla napájí s využitím obrovského, více než dvousetmetrového převýšení turbíny vodní elektrárny Vydra na Čeňkově pile.

Vodu si za tím účelem bere z výše položené akumulační nádrže, zásobované pro změnu Vchynicko – tetovským kanálem, dávno již nesloužícím k plavení dřeva. Projekt, jehož autorem byl Ing. Karel Kosek, je založen na elementárních fyzikálních zákonech a dodnes bezproblémově funguje. Zbývá dodat, že popsaný objekt najdeme na Sedelském vrchu poblíže Srní.

9. dubna:

Včerejšího večera nám skutečně poměrně vydatně zapršelo …

… a hned je znát, jak déšť povytáhl ze země syté barvy pravého jara.

8. dubna:

Na posledních místech, kde ještě přetrval, se starý sníh rozpouští, …

… ale konec týdne prý má spolu s rapidním ochlazením přinést nový.

Prosté vody z nebes se však dočkáme dozajista ještě dnes.

7. dubna:

Někdy člověka upoutá v krajině krásný, zajímavě tvarovaný strom.

Jde k němu tedy blíž, a ejhle, …

… on se za ním v dáli jako bonus ukrývá hrad Kašperk 🙂 .

6. dubna:

Dle meteorologických předpovědí mělo ze včerejší podvečerní zatažené oblohy zapršet s přetrváním do dnešního rána. Šumavě ovšem připadl jiný scénář – ač by jarní déšť určitě byl nanejvýš žádoucí, zůstala o něj ošizena. Apríl je však stále teprve na počátku a své charakteristické zvraty v počasí nám jistě ani letos nezůstane dlužen.

5. dubna:

Další z malé galerie šumavských zvoniček náleží k velmi slavným – nachází se na chalupě, která sice nese jméno našeho slavného šumavského spisovatele, avšak současně je prokázáno, že s ní osobně neměl nic společného. Natáčela se tu nicméně známá filmová trilogie s nezapomenutelnou, bohužel později tragicky zahynulou dětskou hvězdou. Nu a když už veškeré dosavadní průvodní slovo nese známky hádanky (pro skalní Šumaváky jistě hravě rozluštitelné), prozraďme aspoň, že zasněženým kopcem v pozadí je Antýgl 🙂 .

4. dubna:

Kdyby se to, co lze prohlásit o dnešním dnu, týkalo třeba školního vysvědčení, nebyl by – přinejmenším z hlediska rodičů takového žáčka či studenta – zrovna důvod k radosti. Hemží se totiž čtyřkami … máme čtvrtek čtvrtého čtvrtý. Jistě v tom není třeba hledat nic významného nebo snad dokonce magického – nejdůležitější je, že i nadále pokračuje krásné počasí plné sluníčka a krajně příjemných teplot. O dva měsíce později nás už s nemalou pravděpodobností budou lákat k vodě, ale k té se můžeme podívat i v tom dnešním skrznaskrz čtyřkovém dni, jmenovitě k některým šumavským vodopádům, …

… které by možná, ač se pyšní tím názvem, …

… někdo, přísně vzato, nazval spíše potočními kaskádami. Oba se skutečně nacházejí na potocích, které se v rozmezí necelého kilometru tímto způsobem vlévají do řeky Křemelné.

3. dubna:

Za stále přetrvávajícího slunečna se člověku nechce ani pomyslet na nevyloučitelnou variantu, že by se vše mohlo i zvrtnout do příznačného aprílova …

2. dubna:

Krásné a teplé počasí, jímž nás duben velmi přívětivě vítá, přímo volá po nějaké starošumavské idylce – třeba v podobě dochované nástřešní zvoničky, včetně představy, kterak se tóny jejího zvonku nesou vysoko do oblak a úžasně zklidňují duši.

1. dubna: