Miniatury: Zasněžené město

1 prosince, 2018
07:55

Zasněžené město

Sedím u přepážky na vimperské poště. Zařizuju si vlastní účet, blíží se mé stěhování do samostatného bytu. Za oknem houstne chumelenice.

Není snadné před šedesátkou měnit tak radikálně život. Je to odvaha či šílenství? Padající sníh jako by chtěl zařídit milosrdnou ztrátu paměti. A skrze tuto slepou clonu vcházím do dětství, kdy jsem podzimní chumelenice vítal s velikým nadšením. Nejurputnější boj svádí zima s jarem. Ale podzim se zimou se vždy nějak dohodne, v klidu předá svému mrazivému sousedovi žezlo a přenechá mu vládu.

Vycházím z pošty a zpomaluju krok. V chumelenici není třeba nikam pospíchat. Hle, jsou tu i jiní, kteří jako já nespěchají. Svatý Florian s bílou chocholkou si v horní části náměstí chystá sněhový hasicí přístroj, či spíš džber plný sněhu. Svatý Jan Nepomucký u kostela se dívá ve vytržení na Ukřižovaného ve svých dlaních. Pozoruje, jak jej pozvolna zapadávají vločky. Zakrývají jeho nahotu a zároveň ho studí. A mezi oběma světci Panna Maria rozevírá dlaněmi chrám své krásné hrudi jak hermelínový vějíř, nastavuje ňadra bílé něze nebes, do vlasů na čele má zapleten bílý květ.

Vločky padají do kanálu jako do zamřížovaného osudí. Na jabloni naproti Jehovistům se rudá jablka ozdobila čepicemi sněhu. Vypadají jak šlechtici chystající se navštívit Sál království. I srnčí lebka nasazená na větvi švestky má studenou lysinku. Dlouho stojím pod jasanovou korunou. Jeho semínka připomínají věšák na zimní kabáty. Hledám tam ten, který patří mé milé. Kam odešla? Za kterými dveřmi se zahřívá u krbu?

***

V nemocnici na aktivizační dílně se starým lidem otevírá z okna stejný pohled jako mně na poště. Někdo vypravuje o Frantovi Hadravovi nazývanému Rámus. Je to zedník, který bydlí nad bývalou tiskárnou nad tratí. Prý se narodil jako nedonošenec. Uložili ho do pekáče, obložili vatou a zahřívali v troubě. Paní, která to vypravuje, říká, že se tam chodila jako holčička dívat, jestli už je miminko dobře propečené.