Z fotbalisty a policisty na židli místostarosty. Jak se vše odehrálo a co si po roce a půl odnáší Lukáš Sýs prozradil sumava.eu.{jcomments off}
Do politiky jsi “vlétl” před čtyřmi lety, kdy jsi byl i zvolen na zastupitle za ANO Jak vzpomínáš na své začátky v politice?
Pamatuji si, že mě tehdy oslovil pan Vladimír Vácha. Bylo mi 31 let a přiznám se, že jsem si ještě tehdy nebyl úplně jistý, jestli už je ta správná doba na to vstoupit do komunální politiky. Nějakým způsobem už jsem se o politické dění hlavně na celostátní úrovni zajímal. Když mě pan Vácha oslovil, tak jsem si řekl, že to zkusím a uvidím, jestli mě to chytne nebo ne. Asi jako většina nezkušených a začínajících komunálních politiků jsem měl hlavu plnou ideálů, neuskutečnitelných představ a nadšení z toho, jak to budu dělat lépe než ti, co tam jsou :-). Najednou jsem byl na druhém místě kandidátky, dostal jsem docela dost hlasů a stal jsem se zastupitelem. Do zastupitelstva jsem se dostal s Tomášem Koškou, který byl stejně jako já v politice také nováčkem. Začal kolotoč povolebních jednání… Dva nezkušení beránci se měli domlouvat se zkušenými vlky. No blázinec, trochu prozření, trochu naděje a hodně zamotaná hlava. Všichni na nás byli hrozně hodní a chtěli se kamarádit :-). Přiznám, že jsem si občas říkal, jestli ta přetvářka je velká, malá nebo snad vůbec žádná? Ale je pravda, že zase až tak naivní jsme s Tomášem nebyli. Takže můj politický začátek byl takový rozpačitý. Dnes už vše vidím jinak, a to jsem v tom kolotoči pouhé čtyři roky.
Jakým způsobem jsi byl a jsi vázaný k hnutí Ano? Jsi členem ANO?
Členem hnutí ANO nejsem. Jelikož jsem svým povoláním policista, tak ani nemohu být členem žádné politické strany nebo hnutí. Ale i kdybych mohl být, tak necítím potřebu stát se členem nějaké strany či hnutí a nějak se vázat. Jednou si třeba řeknu, že ANO už dělá něco, co je pro mě za hranou, a tak třeba převléknu kabát 🙂 nebo skončím úplně. To je budoucnost.
Co tě nejvíce překvapilo a naopak, co jsi čekal a jen jsi se utvrdil, že tomu tak opravdu je ?
Překvapilo mě, kolik intrik, pomluv a nepravd je v politice na komunální úrovni. Naopak jsem se utvrdil v tom, že člověk se nikomu nezavděčí. Když uděláte něco dobře, je to normální, když se něco nepovede, hned se na to poukazuje. A v dnešní době sociálních síti je to několikanásobné. Ale na tuto skutečnost mě myslím dobře připravila práce u policie.
Za poslední leta Vimperk, tak jako mnoho dalšách měst, “prokoukává”. Namátkou se velmi povedla reakonstrukce základní školy v parku , z které se v nočních hodiných stala jasná dominanta města . Očekával jsem “předvolební trhák” v zrealizování podobně provedeného osvětlení zámku. Je to v plánu?
Je pravda, že škola v parku je nyní skvostem našeho města a musím říci, že jsem měl trochu strach z toho, jak osvětlení bude vypadat v reálu. Povedlo se, škola je krásně opravená a osvětlení je tou pomyslnou třešničkou na dortu. Vimperský zámek by si jistě zasloužil také osvítit. Pan starosta měl nějaká jednání, která se týkala tohoto tématu. Věřím, že jednou bude zámek opravdovou dominantou našeho města. Jsou vidět investice, které se do našeho města vkládají. Vůbec se nechci pouštět do debaty o tom, jaké vedení co udělalo apod. Jsou investice, které jsou vidět více a jsou investice, které vidět nejsou vůbec, ale jsou pro život ve městě potřeba, jako například infrastruktura pod povrchem. Osobně jsem rád, že už nějakou dobu patří letní sportovní areál do majetku města a může se tam investovat. Dlouhá léta tento areál žil svým životem, a to mu moc neprospívalo. Dnes má tento prostor na starost Ing. Král a výsledky jsou viditelné. Tímto bych jemu i jeho zaměstnancům chtěl poděkovat za práci, kterou nejen zde odvádí.
Před rokem a půl jsi byl osloven místostarostovským postem. Co se ti tehdy hodilo hlavou?
Rok 2017 byl pro mě velmi zvláštní. Od prvního ledna jsem se vracel zpět k policii do Vimperka po necelých dvou letech strávených u jiného útvaru. Když jsem se po pár měsících pořádně rozkoukal, tak přišla nabídka, abych dělal místostarostu. Nebylo to pro mě vůbec lehké rozhodnutí, protože jsem se najednou měl rozhodnout, jestli opustím zaměstnání, které mě baví a mám ho rád. Proti tomu stálo rozhodnutí, zda jít do něčeho nového. Nakonec vše dopadlo, jak dopadlo a rozhodně nelituji toho, že jsem nakonec nabídku přijal. Byla to pro mě obrovská škola a zkušenost. Kdo trochu zná poměry na radnici, tak ví, o čem mluvím. Nikdy nezapomenu na můj začátek na postu místostarosty, když jsem v našem městě vítal prezidenta České republiky. To je taková perlička, kterou asi žádný kolega po tak krátké době nezažil :-).
Mnoho lidí tvrdí, že jsi je velmi mile překvapil a v porovnání např. s předchozími jsi velmi dobře komunikoval a byl jsi velmi učenlivý. Co na to říkáš ?
Ano, také to slýchám a nebudu skrývat, že mě tato slova vždy potěší. Myslím, že je to dáno mojí povahou. Snažím se každému, o kom jsem přesvědčen, že si to zaslouží, vyjít vstříc. Naopak dokážu říci narovinu i nepříjemné věci druhému do očí. Také se dokážu omluvit, pokud něco pokazím. Jsme jen lidi, a každý má právo na chybu. Dle mého názoru, je důležité, aby si lidé, kteří vykonávají funkci starosty, místostarosty nebo jiné podobné uvědomili, že nejsou pány tvorstva a tuto práci dělají pro občany, kteří mnohdy potřebují poradit nebo pomoct. Je třeba takové funkce vykonávat s pokorou. Jak už jsem se zmínil výše, najde se plno rejpalů. Ale když pak byť jeden jediný člověk za Vámi přijde a řekne děkuji nebo udělal jste to dobře, vážím si toho. Tak to je pak takový ten hnací motor do další práce. Měl jsem to takto nastavené i u policie. Když můžete někomu osobně pomoci, tak ten pocit je úžasný a říkáte si, to má smysl.
Co tě nejvíce mrzí, že se stalo, či že se nepodařilo?
Těch věcí je několik. Zmíním například, že se nám nepodařilo zajistit povolení na rekonstrukci ul. 1. máje, kde bohužel úřední šiml je více než selský rozum a takových věcí je víc. Bohužel to jsou věci, které neovlivníte, a není třeba se jimi trápit, to by člověk nic neudělal. Když jsem už zmínil ul. 1. máje, tak držím palce každému, kdo bude na radnici sedět, ať se podaří vše dotáhnout do zdárného konce, protože tato ulice už na rekonstrukci čeká jak na smilování. Ale jak jsem říkal, to jsou věci, které není člověk až tak schopen ovlivnit. Více mě mrzí to, jaké jsou nebo lépe řečeno byly mezi zvolenými zastupiteli vztahy. To bylo pro mě největší zklamání a nikdy jsem nic podobného nezažil. Když to srovnám se vztahy u policie, tak netvrdím, že musím být s každým nejlepší kamarád, ale ti lidé ve službě jsou na sobě závislí a mají k sobě nějaký respekt. Ovšem to jsem bohužel v zastupitelstvu zažil málokdy. Ale jsem optimista. Asi naivní, ale věřím, že se do budoucna i tyto vztahy změní.
Co říkáš na velký počet hlasů paní Jaroslavy Martanové?
Co se na to dá říci? Mohu jen poblahopřát a smeknout klobouk za to, co dokázala. Myslím, že tento výsledek předčil očekávání jí samotné, i ostatních lidí z její kandidátky. Paní Martanová se po roce a půl vrátí na místo, ze kterého odešla a já jí upřímně přeji, ať se jí ve vedení města daří. Radnici čeká hodně práce a já lidem, kteří tam budou, přeji, ať se vyskytne co nejméně jakýchkoliv komplikací.
Co tě teď čeká dál v oblasti veřejného života?
V době, kdy dávám tento rozhovor, tak probíhají povolební vyjednávání, takže ještě se nemohu na sto procent vyjádřit, co a jak bude. Ovšem dle volebního výsledku je mi jasné, že má osoba ve vedení města nijak figurovat nebude. Řeším tedy již můj návrat k Policii ČR. Výsledek voleb respektuji a beru jej sportovně. Mám to štěstí, že se mohu vrátit k práci, která mě baví. Jsem velmi rád za to, že mi lidé dali důvěru a díky jejich hlasům jsem obhájil zastupitelský mandát. Za to chci všem poděkovat. Jako zastupitel se budu snažit podporovat dobré projekty a pomáhat lidem s prosazení jejich názoru, pokud se s tím názorem budu ztotožňovat. Do zastupitelstva se dostali nové tváře a já věřím, že to našemu městu prospěje a třeba se mi i splní to, že budou všichni táhnout za jeden provaz :-).
Co ti práce ve funkci místostarosty dala a co naopak vzala?
Jak jsem se již zmínil, byla to obrovská zkušenost. Poznal jsem také řadu báječných lidí, ať už na úřadě nebo i mimo něj. Oddal jsem plno párů, kterým doufám manželství vydrží až na věky 😉 a tak dále… Je to jako v každé profesi, člověk brzy na to špatné zapomene a bude vzpomínat jen na to hezké. Neřekl bych, že by mi vyloženě ten rok a půl na městě něco vzal. Určitě jsem měl méně času na rodinu, která mě velmi podporovala, a já si toho nesmírně vážím. Takže když si to tak všechno sečtu, hodnotím tuto zkušenost kladně. Uvidíme, jaká bude moje budoucnost, nejsem člověk, který by vydržel celý život na jednom místě (myslím pracovně). Rád poznávám nové věci a získávám nové zkušenosti.
