Stanislav Hlava se představuje
Stando, představ se nám.
Moji rodiče pocházejí z Netolicka. Tatínek byl řezník, a protože ve Vimperku byla masna, přestěhovali se sem rodiče za prací. Do základní školy jsem nastoupil na sídliště, a protože jsem odmala chodil cvičit do sokola a sport mě bavil, přestoupil jsem v šesté třídě do dnešní Masaryčky, kde tenkrát právě vznikaly sportovní třídy se zaměřením na běh na lyžích. To byl dobrý krok. Ve sportovce byla výborná parta nejenom spolužáků, ale i trenérů a učitelů. Dodnes rád vzpomínám například na učitele Milda, Hudečka, Pána, Sovu, Jakše a trenéry Lavičku, Schatnera či Dolejšího. Až nyní si člověk uvědomí, kolik svého volného času nám věnovali. Veliké DÍKY všem :-). Při trénincích a závodech jsme byli neustále v přírodě, což zřejmě ovlivnilo mé rozhodnutí studovat lesnictví. I to byla krásná léta.
A jak to bylo, Stando, dál?
Po ukončení školy jsem nastoupil k lesnímu závodu Vimperk a krátce nato na vojnu. Po návratu z vojny na polesí Kvilda a zase jsem měl obrovské štěstí na spolupracovníky. Ředitelem lesního závodu byl pan Zdeněk Šimeček a fořta na Kvildě dělal František Řehoř, lesníci tělem i duší. Bohužel oba, stejně jako většina z tehdejších kolegů hajných, již není mezi námi. V roce 1991 byly městu navráceny lesy. V té době jsem pracoval na polesí Vimperk a většina lesů, které se městu vydávaly, ležela v mém lesnickém úseku. Přihlásil jsem se proto do výběrového řízení na správce městských lesů a již 25 let se o tyto lesy starám. A zase musím poděkovat – tentokrát všem svým spolupracovníkům. Vytvořila se výborná parta, a pak je radost chodit do práce.
{jcomments off}
