Nemocnice – co mělo být…
Když jsme v r. 1998 přebírali od Okresního úřadu Klatovy nemocnici, abychom ji zachránila před zrušením, byly provozy nemocnice dislokovány ve třech lokalitách: v původní nemocnici byla chirurgie, u řeky byla interna a dětské oddělení a na Hrádecké byla porodnice s gynekologií. Před námi stály dva základní úkoly: zefektivnit provoz nemocnice, aby mohla dál regionu sloužit, a vytvořit takové podmínky, které do budoucna zajistí generačně vyrovnanou strukturu personálu.
Sestěhování provozů nemocnice do jediné lokality nabízelo nejen výhody pro zdravotní provoz, ale i nemalé úspory nákladů na hospodářský provoz nemocnice. Proto bylo rozhodnuto o rekonstrukci nemocnice, aby mohla pojmout všechny dosavadní provozy a poskytla kvalitní prostředí, odpovídající nastávajícímu novému století, pro pacienty i personál na další desítky let. Vzhledem ke „komornímu“ charakteru nemocnice se nemělo nejednat o stavbu fabrikového typu, ale o monoblok přiměřený potřebám a možnostem regionu.
Pro uvolněné objekty bylo plánováno nové využití, ale stále v rámci oboru zdravotně-sociálního oblasti: Původní nemocnice stála na rozsáhlém pozemku, který sloužil jako zahrada a sad pro nemocniční kuchyni a kde stály garáže a technické zázemí sanitek; zde mělo vzniknout nové stanoviště sanitek, byl záměr zde vybudovat i protialkoholní záchytnou stanici.
Budovy interny měly být přeměněny na bydlení penzionátového charakteru především pro důchodce schopné využívat blízkou dostupnost středu města. Pro lidi trvale upoutané na lůžko měla být upravena bývalá porodnice na Hrádecké; ta plně sloužila až do r. 2002, kdy byl provoz přestěhován do nově rekonstruované nemocnice, a měla proto plně vybavené a plně funkční lékařské a zdravotní zázemí, které bylo pro plánované využití potřebné. Součástí objektu byl i ovocný sad, který měl při příznivém počasí sloužit k rekreaci klientů.
Objekt porodnice i s okolními pozemky však městské zastupitelstvo v červnu 2008 prodalo za 2,65 mil. Kč, tedy za cenu dvou starších bytů (viz „Město připravuje prodej bytů“ SN 01/2016). V následujících letech pak objekt postupně chátral a byl devastován, až ho nedávno získal majitel, který jej, jak se podle činnosti jeví, nekupoval jen na spekulaci. Prodejem porodnice však byl nabourán celkový záměr zdravotně sociálního řešení, který měl Sušici sloužit v dalších desetiletích.
Teď, po dvaceti letech, je nemocnice opět na rozcestí, nyní ovšem nikoli z vůle „cizího panstva“. Během posledních dvou let nemocnice ztratila vše, kvůli čemu byla zachraňována, a stala se předmětem podnikatelského zájmu. Prodejem nemocnice město bezpochyby „získá“: zastupitelstvo se již nebude muset starat, co s nemocnicí, a zastupitelům ve správní radě nemocnice konečně odpadne úkol, s kterým si neví rady už půldruhého roku (byť tehdy někteří ještě členy správní rady nebyli), totiž co vlastně se dá s nemocnicí dělat jiného, než ji nechat v pronájmu nebo prodat, a jak zajistit, aby zase poskytovala služby, které poskytovala předtím, než ji zastupitelé pronajali.
Na záchranu sušické nemocnice vznikly dvě petice: první na začátku tohoto roku podepsalo 5263 občanů a městské zastupitelstvo ji v podstatě ignorovalo – viz usnesení d/2 z 14. a 21. února 2018; druhá petice, směřovaná Senátu ČR – viz http://peticenemocnicesusice.cz/ –, stále běží a dosud ji podepsalo 7782 lidí, z toho 2087 občanů Sušice. Je otázkou, jak se zastupitelé nyní, dva týdny před volbami, zachovají – zda mají přikázané úkoly a budou je poslušně plnit, nebo mají čest a svědomí a odmítnou nemocnici zrušit.
12.09.2018
Vladimír Říha
{jcomments off}
