Co o mně nevíte a vědět byste měli
Jmenuji se Standa Hubáček. Na rozdíl od Martiny nejsem teď jako kandidát do zastupitelstva v situaci, která mě překvapuje. Když moji přátelé začali mluvit o tom, že kandidovat nechtějí, věděl jsem, že já kandidovat chci. I když možná na první pohled nevypadám jako klasický kandidát a mám za sebou minulost, která leckoho překvapí.
Nežil jsem typický život člověka, který se chce ucházet o veřejnou funkci. A připouštím, že moje minulost není nijak příkladná. Bez ní bych se ale nestal tím, kým jsem dnes. Mám čtyři děti ze dvou svých životních vztahů. Prvním dvěma je přes dvacet let a ty druhé jsou ještě relativně malé. O první dvě jsem se nestaral tak, jak jsem měl a mohl. Teprve moje dvě malé dcery mi ukázaly, jaká chyba to byla a o co jsem přišel.
Vztah s mou první ženou neskončil hezky a sám na tom mám velký podíl. Rozešli jsme se, a hlavně jsem nemohl své děti ani vídat. Nebyl jsem v tom nevinně, ale přesto jsem se nemohl srovnat s tím, že to tak dopadlo. Nedokázal jsem vést svůj život dobře a mnohé věci jsem zanedbal. Po celou dobu, kdy vyrůstaly mé děti z prvního manželství, jsem neplatil výživné, které jsem jednoznačně platit měl. Je to bezpochyby největší chyba, které jsem se v životě dopustil. Sebralo mě, jak se všechno zhroutilo, jak jsem nedokázal obstát. Nemohl jsem to vydržet a na dlouhých 9 let jsem z Vimperka odešel. Pak jsem těžce onemocněl, během let 2005-2013 jsem prodělal dvě mozkové mrtvice a zůstal v částečném invalidním důchodu. Ale taky se narodily mé druhé 2 dcery. Byl jsem starší, klidnější a asi díky tomu jsem pomalu začal víc rozumět sobě i svým dětem. Dostal jsem druhou šanci. Rozhodl jsem se jí chopit naplno, být se svými dětmi a věnovat se jim na sto procent. Jaký táta jsem teď, a jakým tátou jsem byl svým prvním dvěma dětem, se vůbec nedá srovnat. Ten první by si fakt zasloužil přinejmenším nakopat. Taky jsem díky holkám pochopil, jak těžké to mají mámy, kterým táta jejich dětí nepomáhá.
Čas ale nevrátím a minulost bohužel změnit nedokážu. Ale dělám všechno pro to, aby moje přítomnost a budoucnost mých dětí byla jiná, lepší. Dluhy na nezaplaceném výživném mám opravdu velké. A jako mnoho lidí, kteří jsou nebo byli v podobné situaci, jsem v exekuci. Nic nezapírám, s exekutorem jsem v kontaktu, svůj splátkový kalendář znám a plním ho. Do konce života budu za svoje chyby platit a je to dobře. Ale to bohužel nijak nezmění skutečnost, že už nikdy nebudu mít vztah se svými prvními dvěma dětmi. Nikdy jim nedám, co jsem jim dát měl a mohl.
Ale myslím si, že lidé nemají žít ze svých chyb a topit se v tom, co bylo. Musí se z toho ale poučit, změnit se. Snažit se být lepší. Dnes jsem mnohem lepším partnerem a tátou, než jsem si kdy myslel, že dokážu být. Kdybych se nesnažil se svou minulostí vyrovnat a kdybych nevěřil a nezažil, že každý může začít znovu, nikdy bych do vimperské komunální politiky nešel.
Když jsem se po těch devíti letech vracel do Vimperka, měl jsem slzy v očích. Vracel jsem se tam, kde jsem vždycky byl a budu doma, musel jsem si ten domov ale konečně vybudovat. Jsem rád mezi lidmi, dělá mi radost s nimi a s vámi mluvit, poslouchat a občas zvednout náladu, fotit naše město i naši Šumavu. Svůj život jsem dokázal otočit k lepšímu, chápu, že ne každý to uvidí stejně. Ale lidí jako jsem já, je opravdu hodně a já jsem přesvědčen, že by i oni měli mít své zastupitele.
Tak a je to venku, přátelé. Omlouvám se veřejně svým dětem a své první ženě. Děkuju Ivetě a svým holkám, že ze mě udělaly lepšího člověka. A taky děkuju vám všem, kteří jste mi i po přečtení těchto řádků nepřestali věřit.
Standa Hubáček
{jcomments off}
