Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – červenec 2018

1 července, 2018
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

31. července:

Čtvrtého dne od úplného zatmění už se ubývající Měsíc zákonitě nepotkává s Marsem ve stejný čas v tomtéž vzájemném postavení, jaké bylo možno sledovat v noci z 27. na 28. července. Okolo půlnoci po dalším tropickém dnu tohoto týdne je navíc poměrně zhusta stíněn přibývající oblačností – ostatně není tu tentokrát hlavním hrdinou, slouží pouze pro optické porovnání v rámci již dříve avizované události.

Mars se totiž právě dnes nejvíce přiblížil k Zemi – na vzdálenost 57,59 milionů km, která je aktuálně stopadesátkrát (přesněji 149,8x) delší nežli střední vzdálenost Měsíce, představující 384 400 km (nepřekonal však rekord z roku 2003, v němž se k nám přiblížil na 56 milionů km). Po Merkuru druhá nejmenší planeta naší sluneční soustavy má průměr 6 779 km – je tedy všehovšudy bezmála dvakrát větší nežli Měsíc, jehož průměr činí 3 474 km (Země je zásluhou průměru 12 742 km z daných tří vesmírných aktérů největší). Vybaveni příslušnými číselnými údaji si tak na rozloučenou s letošním červencem můžeme porovnat, jak se obě rozdílně nám vzdálená nebeská tělesa za dané situace jevila oku, resp. teleobjektivu.

30. července:

Startuje možná nejteplejší týden tohoto léta. Za opět téměř nesnesitelného dusna se obloha nad Vimperkem přes den chvílemi doslova i černala kupovitou oblačností, v níž nescházely ani bouřkové kovadliny. To vše ale do večera bez jediné kapky či aspoň náznaku zabrumlání kompletně zmizelo. Z Boubína se tak otevřel pohled …

… na další přípravy podmínek pro stále vzrůstající vedra.

Do západu sluníčka zbývá sotva dvacet minut a nabízí se otázka, zda jižní větřík o maximální síle 2,1 m/s (7,6 km/h) vůbec stojí za zmínku.

V každém případě rozhodně nijak neruší atmosféru, …

… jíž nejlépe sluší pouhá dvě slůvka: posvátný klid.

29. července:

Třicítková parna nejen pokračují, ale stále nabývají na intenzitě. Blaze každému tvoru, který se má kde ukrýt a osvěžit … 🙂

27. – 28. července:

Posledního červencového pátku nastává po sedmi letech opět vzácná příležitost sledovat úplné „středové“ zatmění Měsíce (zatím poslední takové se odehrálo v noci z 15. na 16. června 2011). Nejpozoruhodnější je zde totiž skutečnost, že v určité fázi projde Měsíc přímo geometrickým středem zemského stínu. Ke všemu se stane tzv. mikroúplňkem, tj. nejmenším úplňkem v roce – jedná se o opak tzv. superúplňku, tedy největšího úplňku, který letos připadl již na 2. leden, ale pro značnou oblačnost vesměs nemohl být viděn. Nejideálnějším pozorovacím místem by samozřejmě byl Boubín, nad nímž by podle údajů meteorologického radaru měla být ne-li zcela čistá, pak dozajista čistší obloha nežli na Třeboňsku, kde se autor fotokroniky momentálně nachází. Situace je tu prakticky táž jako včera, kdy byla oním směrem skutečně pozorována právě ještě z Boubína: setrvalé zataženo s bouřkami. Tím pádem lze považovat za vzácný dar, že po takto znemožněném sledování počátečních fází zatmění se s pouhým pětiminutovým prodlením ve 22:26:45 objevuje právě vrcholná fáze středová (přesný střed nastal ve 22:21:43), byť krom nutného použití vteřinové expozice silně zneostřena především stále přítomnou oblačností, která se svým rozptýlením rozhodně nespěchá. Zmíněný expoziční čas nicméně umožnil zachytit i zrovna poblíž Měsíce opticky přítomné letadlo.

Ve 22:48:08 už měsíční povrch mírně nabývá na zřetelnosti, neboť bouřkové aktivity se přesunuly na Českobudějovicko, avšak oblačný závoj stále přetrvává.

Ve 23:16:24 lze stran viditelnosti konstatovat nepřetržité zlepšování. Fáze úplného zatmění je již tři minuty za námi (skončila ve 23:13:12) a Měsíc se pozvolna navrací k své obvyklé zářivosti.

23:26:14

23:37:30

Mimořádným jevům však dnešní noci zdaleka není konec – spolu s Měsícem můžeme sledovat také planetu Mars, nacházející se aktuálně v opozici se Sluncem, a dosahující tak její zásluhou tzv. maximální hvězdné velikosti – tedy své nejsilnější zářivosti na obloze. Posledního červencového dne se pak „rudá planeta“ nejvíce přiblíží k Zemi – bude ji od nás dělit „pouhých“ 57,59 milionů km 🙂 . K úplnému vylíčení dnešní vzácné noci zbývá dodat, že již tak dosti slavnostní oblohou co chvíli prolétl meteorit – nepředvídatelný, neočekávaný, a proto zde fotograficky nezachycený. V každém případě ale evokoval blížící se srpnový čas Perseid.

23:47:29

23:56:48

A je tu sobota 28. července – 00:04:02

00:12:06

00:15:35

00:19:37 – teď by podle astronomických výpočtů mělo být zatmění již půl minuty za námi (00:19:00), ale pravý okraj Měsíce se pořád ještě nachází v temnotě. Obloha je již zcela čistá, rozhodně se tak v daném okamžiku nejedná o působení oblačnosti, nýbrž stále o zemský stín.

00:24:52 – poslední stíny se rozplývají …

00:28:59 – vzácný jev je skutečně definitivně na příštích jedenáct let za námi, neboť na další úplné středové zatmění Měsíce si musíme počkat do 26. června 2029.

26. července:

Spíše nežli o chladnech zrána by letos známá svatoannenská pranostika mohla hovořit o parnech zrána, neboť sluníčko se dnes skutečně hned od časného jitra představilo jako velmi pichlavé. Obloha však současně brzy zhoustla bohatými mračny, takže to, co nabídl odpolední Boubín, …

… nepředstavovalo pražádné překvapení.

S ohledem na nepřetržité dusno bylo jen otázkou času, kdy se shůry spustí nějaké to mokré oblačné dílo.

A tu už je za Libínem máme. Okolo půl páté se začalo naplňovat vše, co šlo již po poledni odhadnout z aktuálních mapových záznamů meteorologického radaru.

Náhle až na 5,9 m/s (21,2 km/h) výrazně sílící vítr severoseverovýchodního směru postupně popoháněl tuhle vydatnou přeháňku značného krajinného záběru …

… za občasného slabého hřmění směrem k Bobíku …

… a dále jižněji od něj.

Za ní se ovšem bezprostředně obnovovalo původní slunečno …

… a na vnitrozemské obloze začal pomalu, ale přece vítězit blankyt.

Jedinou přetrvávající změnou zůstávalo znatelné ochlazení, …

… neboť původní teplota tu dosahovala o pět stupňů vyšší hodnoty. Aspoň však povolilo nesnesitelné dusno.

Nu, na Volarsku, Českokrumlovsku a dle všeho i Lipně …

… si ještě po nějaký čas užijí jistě vítané vláhy.

25. července:

Dvaatřicet stupňů ve stínu, odpolední bouřky … typická předehra večerních výjevů na obloze.

24. července:

Pokud snad někdo dosud postrádal pravé letní počasí, musel být dneškem rozhodně uspokojen.

23. července:

Po parném dni, v jehož průběhu nescházely ani občasné bouřky, …

… předvedl boubínský večer celkem typickou přípravu …

… k dalšímu, ještě většímu parnu.

Příjemné ochlazení zpestřoval severní větřík o síle 4,7 m/s (16,9 km/h) …

… a celý obzor se halil do neprůhledna, …

… nad nímž však vysoko nescházela ani připomínka, že se mílovými kroky blíží zatmění úplňku.

22. července:

Říkává se, že změna je život – tento obrázek bude svým provedením pro mnohé čtenáře patrně poněkud netradičním překvapením. Má však značnou historickou hodnotu a současně navazuje na 17. červenec, v němž jsme si v souvislosti s návštěvou Tereziina údolí připomněli osobnost kněžny Pauliny ze Schwarzenbergu. Návštěvníci jihočeských hradů a zámků si ji vesměs zapamatují (pakliže se tak vůbec stane) ponejvíce na základě její předčasné tragické smrti, což jim koneckonců nelze vyčítat, neboť ve výkladech průvodců bývají trestuhodně opomíjeny její umělecké sklony, zejména výtvarný talent. Právě hledíme na jeden z grafických listů – součást obsáhlejšího cyklu, který paní kněžna v průběhu svého krátkého života vytvořila. Vedle stěžejního Českého Krumlova či Hluboké se v něm dále setkáme např. s Dívčím Kamenem, Helfenburkem, Vítkovým Kamenem, Kuklovem a mnoha dalšími, nejen jihočeskými lokalitami. Vimperáci pak jistě poznávají náš známý Haselburg (viz též http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/133-vyznamne-osobnosti/401-zahadny-haselburg-vcera-a-dnes), zachycený autorkou nejen co již v jejích dobách historická památka, ale včetně výjevu z tehdejšího každodenního života.

Nikoli bez notné dávky hořkosti je ke všemu řečenému nutno dodat, že v naší žhavé současnosti se ukazuje lepší volbou hledět k Haselburgu raději z dálky. Pomineme-li, že nebohá paní kněžna by už sotva hledala stanoviště, z nějž si před dvěma staletími kreslila potřebný podklad pro svůj grafický list (což ovšem s ohledem na zmíněnou časovou propast jistě lze pochopit), těžko se ubráníme pocitu, že z toho, co do nejbližšího okolí vzácné historické památky zavlekl dnešní krajně necitlivý a nevkusný vývoj, by se i jí muselo udělat silné nevolno.

21. července:

Když už jsme tu včera otevřeli téma, které z určitého hlediska nepřináší zrovna lahodné pocity na duši, dodejme dnes, že také Vimperk nedávno ztratil kousek své novodobé historie. Tady by se ovšem chtělo říci, že snad dokonce i svým způsobem ku prospěchu věci, protože kdyby jedna z bývalých dřevěných nakládacích ramp dávno zaniklé „staré Jitony“ nebyla odstraněna, co nevidět by sama podlehla již alarmující „sešlosti věkem“ (připomeňme si třeba snímek z 20. února – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13490). Ostatně pamětníků dob, v nichž bylo možno v jejích dřevěných dvířkách potkávat milou a laskavou stařenku drobné postavy – paní Bergmannovou, která tu, i přes velmi pokročilý věk stále neuvěřitelně vitální, obětavě vykonávala funkci vrátné, přičemž celá původní továrna na nábytek firmy Kotschwara, v níž tehdy aktuálně působila čalounická výroba zmíněné Jitony, fungovala ve velmi přijatelném technickém stavu, také ubývá.

20. července:

Z chátrajících ruin na člověka většinou dýchne historie, občas i s trochou smutku. Některé na první pohled budí klamné zdání lepšího stavu, než v jakém se ve skutečnosti nacházejí – například bývalá zemědělská usedlost Sedlec nedaleko Čkyně. Pak ovšem smutek nad historickými dojmy jednoznačně převáží …

19. července:

Takovéto a podobné oblačné výjevy se odstěhovaly na Moravu … nad Šumavou se aktuálně klene zcela čistá modrá obloha.

18. července:

Zítřek ukáže, zda dnešní noc byla předzvěstí okamžité změny počasí, či jí po vzoru pranostik našich předků ponechá třídenní lhůtu.

17. července:

Jistě by byla škoda nepokračovat v prázdninové romantice dávných dob, a to tím spíše, že dnešní zastavení opět nabízí vazby k Šumavě. Nacházíme se v chráněném území zvaném Přírodní park Novohradské hory, kam jsme mimochodem společně zavítali již 13. září před třemi lety – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/8679 – a připomněli si tu nepřehlédnutelné příbuzenství s naším krásným pohraničním pohořím. Dnes se ovšem nevydáme na Kraví horu (třebaže bychom z ní za aktuálního počasí nesporně spatřili Boubín mnohem zřetelněji nežli tehdy), nýbrž zůstaneme naopak v údolí, a to jednom z nemalebnějších. V turistických průvodcích či mapách je najdeme pod patrně nejsilněji zažitým názvem „Terčino údolí“, z nějž však, vezmeme-li v úvahu, že zmíněná lokalita byla pojmenována po hraběnce Terezii Buquoyové, příliš čpí nevkusná lidová familiárnost. Příhodnější by jistě byl další z používaných názvů, totiž „Tereziino údolí“, případně zcela neutrální původní – „Krásné údolí“. Ten nás již navrací do druhé poloviny 18. století, v němž tehdejší majitel zdejšího panství, hrabě Jan Nepomuk Buquoy, dal z popudu své již zde jmenované manželky budovat podél řeky Stropnice romantický park.

Podobně jako před třemi dny na Andělské Hoře nacházíme i tady další, pravda, vzdálenější vazbu k Šumavě, a to opět po šlechtické linii. Roku 1794 navštívila park čerstvě provdaná dvacetiletá kněžna Paulina ze Schwarzenbergu – krom dalších z celkem devíti narozených dětí matka knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu (ano, přesně toho, za jehož držení Šumavy byl na základě podnětu lesmistra Josefa Johna založen Boubínský prales) či příštího kardinála Bedřicha ze Schwarzenbergu (jehož památný výstup na Boubín připomíná přímo na vrcholu známý trojboký kámen). S neskrývaným nadšením si zapsala do svého deníku: “ … Pak jsme projeli celý Vallon Chéri – park, který nechala zbudovat hraběnka Buquoyová v kouzelném údolí, kterým protéká malá říčka se dvěma vodopády. Park byl zbudován s vytříbeným vkusem a představivostí, je tam dům vystavěný s francouzskou elegancí a anglickým důvtipem – zkrátka a dobře jsem ještě neviděla nic tak kouzelného.“

I po více nežli dvou staletích lze jistě s paní kněžnou plně souhlasit, byť se tu od jejích dob zákonitě mnohé změnilo. Rousseauovská myšlenka návratu člověka k přírodě, v jejímž duchu byl celý park navržen a utvářen, tu dodnes vládne plnou silou. Ač se Paulina ze Schwarzenbergu ve svém deníku zmiňuje o dvou vodopádech, zrovna tento umělý, k němuž zhruba po dvou kilometrech dojdeme vycházkovým okruhem, vidět ještě nemohla. Byl totiž vytvořen sedm let po její tragické smrti (v nedožitých šestatřiceti letech zahynula roku 1810 v Paříži při požáru na plese pořádaném rakouským velvyslanectvím na počest druhého sňatku Napoleona I. Bonaparta – s arcivévodkyní Marií Luisou Habsbursko-Lotrinskou, dcerou rakouského císaře Františka I.).

Z téměř dvacetimetrové výšky se tu od roku 1817 mocný proud vody, přiváděné uměle vybudovaným náhonem, řítí po skále do říčky Stropnice, podle níž dostal tento velmi působivý vodopád jméno Stropnický.

Citovaný deníkový záznam vyzdvihuje též dům, který kněžnu Paulinu bezesporu silně zaujal. Dnes z něj bohužel zůstaly jen ruiny, z nichž nicméně hned na prvním dnešním snímku můžeme stále vyčíst klasicistní charakter. Nazýval se „Modrý dům“ – podle netradiční barvy nátěru šindelové střechy – a sloužil jako letní sídlo hraběnky Terezie Buquoyové, která si jej k tomu účelu nechala přestavět z prapůvodního hudebního salonu. V roce 1936 však ničivá povodeň strhla jeho severozápadní křídlo (historie nám praví, že tomuto živlu nejednou vzdoroval i v průběhu předchozích staletí) a od těch dob již jen chátral až do dnešní vpravdě mysteriózní podoby.

Co se pak hudby, která měla v těchto zdech prvotní domovské právo, týče, zní tu co ozvěna dávných příběhů dodnes … i když jen v korunách stromů a říčních vlnách.

16. července:

Všehovšudy jedenáct dní zbývá Měsíci, aby dorostl do fáze úplňku, tentokrát ovšem doprovázeného úplným zatměním.

15. července:

Polovina července se nese ve znamení častých přeháněk …

… a občasných bouřek – naší lokalitě vesměs vzdálených.

Večerní cesta na Boubín nicméně probíhala za příjemného vyjasnění, v němž sluníčko dostalo i příležitost k vytvoření pravého parhelia.

Samotné pohledy z věže by ovšem mohly vzbouzet obavy, …

… že zítřek opět vše nasměruje k dalším dešťům.

Ty sice s nemalou pravděpodobností skutečně nebudou scházet, ale neměly by v rámci dne dosáhnout převažující míry.

V příznivém světle by se pak měl ukázat též teplotní vývoj – přinejmenším dnešního večera takovým byl.

14. července:

K času prázdnin a dovolených mimo jiné patří také romantika dávných časů, jíž se lze oddávat třeba prostřednictvím návštěv starých hradů.

K tomuto, ač Šumavě značně vzdálenému, dohlédneme bezmála stopadesátikilometrovou vzdušnou čarou z Boubína, kdykoli nám z něj viditelnost umožní spatřit ještě vzdálenější známé krušnohorské obrysy (zatím naposledy se tak stalo přesně před týdnem – tedy 7. července). Nachází se totiž na pomezí Slavkovského lesa a Doupovských hor, pouhých sedm kilometrů od Karlových Varů, a jmenuje se Andělská Hora.

K daleké Šumavě odtud sice vinou bohaté oblačnosti momentálně vidět není, ale přesto tu vystopujeme jednu vzájemnou vazbu, jež nikterak nezávisí na proměnlivých atmosférických podmínkách. Za třicetileté války totiž Andělskou Horu koupil pan Heřman Černín z Chudenic, švagr pana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, kterého jsme si ve fotokronice připomněli v souvislosti s jeho rodným hradem Klenovou 1. června 2014 – http://vimperk.eu/index.php/5384. Oba jmenovaní pánové spolu podnikli roku 1598 památnou dobrodružnou cestu do Svaté země, avšak následující vypjatá doba českého stavovského povstání je nakonec postavila proti sobě. Krutou ironií osudu tak pan Černín co stoupenec vítězného katolického tábora přihlížel roku 1621 na pražském Staroměstském náměstí popravě pana Haranta, náležejícího k poraženým protestantům.

Opusťme však dávnou krvavou historii ve prospěch novodobé, …

… v níž jistě není bez zajímavosti, že ve zdejších zříceninách se před čtyřiceti lety, tedy roku 1978, natáčel známý filmový muzikál Balada pro banditu.

A tak si na rozloučenou s romantickými ruinami můžeme zanotovat třeba zrovna ono příhodné: „Bylo tu, není tu, …“

13. července:

Pro toho, kdo se rozhodne na Šumavě vypravit za dary lesa, …

… by pátek třináctého (a nejen on) rozhodně neměl být nešťastným.

12. července:

Včerejší otázka je zodpovězena. Zapršelo, ba mírně se ochladilo. Však ani Boubín se tentokrát neprezentoval bůhvíjak optimistickou náladou, …

… spíše měl nad hlavou převážně zachmuřeno.

Člověk se tím však nesmí dát zmást, …

… neboť vše, tedy i počasí přece podléhá změnám.

Zítra bude opět slunečno a tepleji.

11. července:

Zaprší ???

10. července:

Občas je zajímavé pozorovat, jakých změn dozná ráz pošumavské krajiny, sotva se člověk vzdálí třeba jen do západních Čech – zde konkrétně na Klatovsko.

9. července:

Na novodobou architekturu můžeme mít spousty nejrozmanitějších, možná jednotných, možná vzájemně polemických názorů, …

… ale pranic jimi nezměníme na tom, že už neodmyslitelně (ač bychom si ji s nemalou pravděpodobností naopak přinejmenším ze šumavské krajiny rádi odmysleli) patří k našim dějinám.

8. července:

Čas milosrdně zahlazuje stopy našeho konání – nedávno upravená severozápadní hranice středověkého Vimperka …

… získala zásluhou bohatě se množící všudypřítomné zeleně na přirozenosti, výrazně zde posilující kouzlo dávné historie.

7. července:

Na sklonku dne, v němž teploty šplhaly bezmála k třicetistupňové hranici, …

… nabídl Boubín pochopitelně zcela jiné pohledy do širého kraje nežli včera.

Opět jim dominovala skvostná dohlednost s mimořádnou brilancí, o krůček snad ještě překonávající už tak dosti špičkový stav z posledního června (viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/14025).

Také na tomto poli je oproti včerejšku zákonitě znát pozitivní rozdíl, ba i do třetice severní vítr se vydal cestou zmírnění – 6,2 m/s (22,3 km/h).

Věrní čtenáři pak již určitě sami bezpečně vědí, …

… k jakým vzdáleným lokalitám prostřednictvím snímků právě hledí.

A tak mohou poslední dva přinést jen srovnání světelných a barevných proměn, …

… jak se tu vyvíjely před setměním první červencové soboty.

6. července:

Dnešní sváteční den z valné většiny vydatně propršel a teprve s podvečerem vpustil na scénu také sluníčko, …

… které náležitě zkrášlilo přirozené následky bohaté vláhy. Nejen boubínské lesy mocně vydechovaly celá oblaka bělostných par, …

… v nichž se do té míry dařilo známému Tyndallovu efektu, …

… až chvílemi vznikal v principu vlastně zcela absurdní dojem, …

… že zásluhou vody cesta vzhůru stojí v jednom ohni.

V rámci objektivity nelze opomenout ani průběžné chvilkové náznaky bouřek, jež však můžeme přinejmenším pro oblast Vímperska a Boubína s klidným svědomím označit za zcela zanedbatelné. Čerstvé vodní příděly naproti tomu odvedly poctivé dílo, projevující se mimo jiné též výrazným oživením barev, z nichž po celou cestu nejvíce padaly do oka nejrozmanitější pestré odstíny zeleně.

Ty ovšem na věži zákonitě vystřídaly jiné, měkčí barevné tóny, …

… stále v režii sluníčka, …

… chystajícího se vbrzku rozloučit.

Teploměr hovoří sám, takže zbývá jako vždy doplnit informaci o větrném dění. To se opět činilo ze severního směru a na rozdíl od klesající teploty přidalo na síle – 7,2 m/s (25,9 km/h).

Závěr dne se pak jistě obejde bez dalších slov …

5. července:

Jako již tolikrát, i dnes se zprvu nevinně vyhlížející obláčky nad Šumavou promění v bouřková mračna …

4. července:

Po krátkém, ale intenzivním lijáku, který před osmnáctou hodinou zasáhl jihozápadní úbočí Boubína (zatímco ve Vimperku v tomtéž čase jen lehounce v řádu minut zamrholilo), zavládlo nad večerní krajinou velkolepé barevné divadlo.

Za hranicemi – jmenovitě v Rakousku i Německu, ba i nad severovýchodní částí vnitrozemí též chvilkově lehce zabouřilo, …

… ale celkově bylo zřejmé, že vše směřuje k finálnímu posvátnému klidu.

Ještě ve 21:44 se dala na věži naměřit velmi příjemná teplota, jejíž účinek pak více vynikl s postupným zklidňováním severního větru, který jinak v plné síle dosahoval hodnoty 5,6 m/s (20,2 km/h) a v každém případě znamenal vítané osvěžení.

V tomtéž čase byla téměř nad Vimperkem stále k vidění tzv. virga – tedy rozpouštějící se srážkové pruhy. Podstatou zmíněného jevu je skutečnost, že srážky sice opustí mrak, avšak nedopadnou na zem v podobě deště, nýbrž ještě ve vzduchu se vypaří do plynné podoby. Protože při tom spotřebují poměrně vysoké množství atmosférického tepla, ochlazují okolní vzduch, a stávají se tak příčinou silnějšího větru. Jak ale bylo řečeno o snímek výše, v daných okamžicích už se celá situace naopak zklidňovala.

3. července:

Již v půli minulého měsíce (přesně 15. června – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/14025) jsme si připomínali novodobé obnovování starých šumavských tradic. Takto – v působivé keramické podobě – se s ním můžeme setkat cestou z Nové Hůrky k jezeru Laka.

2. července:

Aktuální míra zřetelnosti a prokreslenosti měsíčních kráterů nám může být svědectvím o mimořádné čistotě noční oblohy posledních dnů.

1. července:

Šumavská obec Kvilda nabízí mnoho zajímavých pamětihodností, …

… přírodních krás …

… i upomínek na bohatou, pestrou …

… a nejednou též velmi pohnutou historii, …

… nicméně v současnosti ke všemu výše řečenému přibývá další pádný důvod k návštěvě: unikátní výstava známého vynikajícího šumavského fotografa Martina Milforta, která právě dnes započala vernisáží a potrvá tu plné čtyři měsíce … http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/102-zpravy/14007-fotky-vznikle-165-let-starou-technikou.