Miniatury: Bolest křídel

24 června, 2018
07:17

Bolest křídel

V Pravětínském údolí se zastavuju u vzácných orchidejí. Je to prstnatec Fuchsův, který tu červen co červen pyšně kvete. Chvíli klečím u jedné z rostlinek a pozoruju motivy zdobící okvětní lístky. Jako by je někdo zakreslil perkem. A jaký inkoust užil: růžovo-fialový! Malá ozdůbka činí z jednotlivých květů umělecká díla. Není kam spěchat. Stačí se dívat na krásu té opakující se kresby. Pyramidální stavbu stvořila táž ruka, která zdobí i křídla motýlů. Třeba modráska jehlicového.

Toho jsem potkal na Zlaté Studni u mostku přes Losenici. Ráchal jsem si tam nohy v ledové vodě. Slunce pálilo až nepříjemně a studený proud mi vstupoval do nohou a vysílal ozvy do celého těla, impulsy a vlny svěžesti lesa a jeho chladivých pramenů. Vtom se kolem mě začal třepotat jeden modrý motýlek. A za chvíli druhý. Provedli náznak vzdušného tance a pak se oba posadili na moje též modré boty a začali z nich sát můj pot. A za chvilku tu byl třetí a čtvrtý modrásek.

Měl jsem na sobě modré tričko, vše se tedy odehrávalo v podobných odstínech. Stal jsem se monumentální sochou v nekonečném prostoru modráskového plesu. Motýlci se přestali bát, jeden se mi dokonce posadil na rameno. Když jsem se vypravoval na zpáteční cestu, musel jsem jim domlouvat a z bot je doslova setřást. Křídla jsou znamením volnosti. Co my lidé, plahočící se po prašných cestách či asfaltových chodnících, o nich víme? Jsou to plátna natažená k indiánské kresbě i solární panely se znakovým písmem. Jsou stvořená jako obklady na rány propastí.

***

Ve fontáně vimperského parku se brouzdají dvě cikáňata. Holčička je opatrná, má vyhrnuté nohavice a kalhoty si nenamočí, o něco menší klučina si z vody nic nedělá, už několikrát do ní spadl, oblečení se na něj lepí a třese se zimou. Vtom se mi nad hlavou ozve tlumená rána. Jako by vrazil do větví pták. Nevěnuju tomu pozornost. Dívám se na děti, a tu z koruny stromu padá jakýsi shluk či svazek šedých lístků a točí se ve vzduchu. Ale nejsou to lístky, nýbrž pera. A za nimi, o mnoho pomaleji a samostatně, jako by z letadla vyhodili hrst letáků, se snášejí lehčí pírka.

Malá cikánka je hned zpozoruje. Vyskakuje z fontány a chytá je do dlaní. Kluka nezajímají, i když se pohupují na vlnkách kolem něj.

Ještě dlouho padá peří z neznámých zraněných křídel, až po nejlehčí chmýří. Co se tam událo, tam, kam nevidím skrz listí jírovce? Zaútočila poštolka na holuba? Poprali se ptačí sokové? Zabloudil anděl?