Nedávná vyjádření k rekonstrukci Mírové ulice mne opět přivedla k zamyšlení.
Dlouhodobě – nejen v tomto volebním období – všichni uznávali nutnost řešení situace. Projekčně ji připravilo vedení paní Martanové. To nikdo nezpochybňuje a patří se je za to ocenit.
Stávající vedení ji technicky doladilo a především urychleně začalo realizovat. Chce a potřebuje výsledky a tam to bylo nejjednodušší a nejefektivnější. Na sídlišti bydlí 3 tisíce lidí a jejich hlasy rozhodují volby…..
Využití situace jim nelze vytýkat. Nadměrné vyzdvihování svých zásluh, že se konečně už něco děje, už ano, není fér.
Fér ale není ani formálně pravdivá kritika ze strany minulého vedení, že na rekonstrukci bylo 24 milionů vzato z májovky a z bazénu, a současné konstatování, že na obě uvedené prioritní akce městu chybí nejspíš 60 milionů, o které realizační cena zřejmě přesáhne předpokládanou.
Polopravda je horší než lež. Řečeno současným jazykem, je to nejnebezpečnější „fake news“. I členům minulého vedení musí být jasné, že peníze na mírovku byly ve skutečnosti vzaty z budoucích příjmů města, které budou realizovány do konce tohoto roku. Převod 24 milionů z rozpočtových kapitol obou akcí je dočasný a není příčinou uvedeného nedostatku financí. Mírová ulice se nedělá na úkor májovky a bazénu, které je třeba řešit jinak.
Pozemek manželů Kutilových je jiný případ. Nikdo asi neuvěří, že vytvoření roviny na velké části jejich svažitého pozemku je v rozporu s jejich záměry. Navrácení do původního stavu vskutku nehrozí vzhledem k tomu, že odtěžená zemina je použita při rekonstrukci mírovky. Radní Kutil s manželkou se stali dodavatelem firmy realizující městskou zakázku, na přípravě její realizace se radní Kutil významně podílel. Jako stavitel si musel být vědom nedostatků projektu týkajících se manipulační plochy pro stavbu a neřešení parkování rezidentů během stavby, a obratně toho využil ve svůj prospěch. Zhotoviteli stavby ušetřil prostředky a ten mu poskytl protislužbu. Tak se pan Kutil na této veřejné zakázce přiživil. Kdyby nebyl zastupitel a radní s odborností ve stavebnictví, který mohl na nedostatky projektu včas poukázat, tak by mu to nikdo nemohl vyčítat. Kdyby to navíc vedlo ke snížení ceny díla nebo jeho rozšíření, byl by to vynikající příklad chválihodného přístupu k potřebám města a všestranně výhodného obchodu. Takto ale ne. Pan Kutil si toho byl vědom a aby to zakryl a navíc získal příznivce pro svou možnou kandidaturu v podzimních komunálních volbách, nabídl pozemek městu pro dočasné parkování obyvatel sídliště po dobu výstavby. Že se vše dělo v rozporu s územním plánem, se stavebním zákonem a účelem užívání pozemku, netrápilo ani jeho ani zhotovitele stavby – hlavně, že na tom oba vydělali.
Netrápilo to ani představitele města a zaměstnance městského úřadu. Stavební úřad jako obvykle začal jednat až na základě oznámení, o kterém se pan Kutil vyjadřuje jako o udání, které zhatilo dobrou a veřejně prospěšnou věc… Smutné je, že není sám.
Podaří se někdy změnit poměry ve Vimperku?
Milan Straka
{jcomments off}
