Miniatury: České středohoří a Šumava (2)

26 května, 2018
07:31

České středohoří a Šumava

Je ráno 13. 5. 2018. Stoupáme s Oldou na poslední kopec vandru po Českém středohoří. Už jsme přešli z Loun na Oblík, tam jsme přespali, pak jsme pokračovali přes Milou na Bořeň, kde jsme si ustlali přímo na vrcholové skále a v neděli se chceme dostat do Mostu. Docela slušná trasa: 48 km s převýšením 1 435 metrů.

Z Liběšic nás ještě čeká výstup na Zlatník. Prodíráme se křovisky, pak loukou s kopřivami, ze které se noříme zmáčení rosou, jak kdybychom vylezli z potoka. A teď nás čeká řepkové pole. Vede nás kolej po traktoru s podélnou klikatou prasklinou v suché půdě. Přesto nás žluté rostliny skoro přerůstají. Vidíme, jak nad ně vyskakují hnědé uši srnky. Jestli jsme byli zatím jen mokří, jsme nyní navíc olepeni žlutými květy. A už před námi roste hradba keřů na úpatí.

Zlatník je hora obrněná, těžko se do ní vniká spletí hlohů, šípků, akátů a ostružiní. Každá divočina bývá nějak neprostupná, ani na Šumavě to není jiné, putuje-li člověk suchými polomy, přes hustou kosodřevinu slatí nebo údolím potoka s vývraty a padlými kmeny. Šumavský les je však odlišný. V Českém středohoří převažují jednoznačně listnáče. Člověk až žasne, jakých divokých tvarů se tam odváží i prostá lípa, kterou známe z návsí a alejí co uspořádaný národní strom.

Máme rozdrápané nohy a pot z nás jen leje. Teprve v pásmu vyšších bříz se nám jde trochu lépe, pak procházíme borovicovým lesem, ale všude panuje sucho, větve praskají a z půdy se práší. A tu nás poleká keř potažený bílou pavučinou. Přicházíme blíž – je plný housenek předivky zhoubné. S úžasem hledíme na hemžení a kroucení se stovek žlutých tělíček s černými tečkami. Pozorujeme, jak mizí listy střemchy, na kterých tyhle předivky výlučně hodují. Housenky postupují v řadách vedle sebe a na jiných keřích se spouštějí dolů a zase lezou nahoru po vláknech natažených od země do větví. Člověk ani nemůže projít bez toho, aby mu popadaly za krk.

Tu zaslechneme zpěv ptáka. Zprvu si myslím, že jde o drozda, pak poznávám slavíka. A je to skutečný mistr. A tak stojíme nad housenkami, z nichž nám běží mráz po těle, a zároveň se kocháme trylky i tlukotem opravdového pěveckého mistra.

{gallery}vimperk/2018/05_kveten/dalminiaturka_kveten{/gallery}

Koleje po traktoru –

dva zajíci peláší

každý ve své dráze.

Šípek a ostružiny –

u bot se mi rozvázaly

dredy.

Rozvalen na trávníku

neříkám nic –

řidič ne a ne zaparkovat.

Polední klid –

do vousu mi spadl