Na Brantlově dvoře
Zastavuju u kapličky. Na zdi uvnitř zůstalo jen několik blankytných skvrn a osamělá hvězdička. Byla to tedy kaple zasvěcená Panně Marii.
Chodím rád k upraveným a útulným kaplím plným květin, s krásným obrazem a s lavicemi nebo alespoň s klekátkem. Ale i taková opuštěná kaplička mi má co říci. I ty skvrny ve skoro již zaniklé malbě. Jsou to oblaky zastírající volné nebe? Ale sám blankyt tu opadává, není zastírán.
Občas oloupávám i blankyt v sobě. Skvrny ve zdi jsou slabosti a poklesky, které jsem posuzoval u jiných. Jednou jimi budu muset projít sám jako viník. Protože není viny, které bych se nedopustil. Jsem přece také člověk a mám v metafyzické rovině na svědomí vše, co lidé spáchali.
Dívám se na odsvěcený prostor kaple, na zdi bez jediné připomínky. Možná je to tak lépe, stát před holou zdí. Vidět se v té zdi jako v zrcadle, úplně chudý. Neptat se tváří světců, gúglu, guruů, virgulí ani lógru. Nepátrat po výzdobě odpovědí. Akceptovat temnotu.
Vybavuje se mi motiv z dopisu trapistického mnicha Thomase Mertona adresovaného polskému básníkovi Czesławu Miloszovi: „Pokud jsem řekl, že mám už dost všech odpovědí, měl jsem na mysli ty kategorické, hotové, takové, které ignorují otázky. Většina odpovědí je dnes právě takových, neboť chaos v nás je tak hluboký a zoufale se chytáme tisícerých záblesků iluzorní jistoty. Lepší je začít poklidnou akceptací temnoty. Ta v sobě zahrnuje mnoho odpovědí, jejichž podoba nebyla ještě vypracovaná. Člověk má odpovědi, ale nezná ještě jejich plný význam.“
Poznámka: Z mailu paní Vladimíry Fridrichové Kunešové ke kapličce na Brantlově dvoru:
„Dvorec na tomto místě stál nejspíše od doby středověku. V 17. století zcela vyhořel spolu se sousedním Rippelhofem. Odtud patrně pochází jeho jméno – Spálený dvůr. Mylně bylo pak jméno překládáno jako Brantlův. Statek vlastnila rodina Eiterů a již ve třicátých letech 19. století je doložen majitel Niklas Eiter. Monogram na kamenném ostění s vloženým letopočtem označuje Franze Eitera, který patrně nechal kapli opravit a přistavět předsíň a zvoničku. Při požáru Vimperka v roce 1904 (5?) se na statku zachránilo mnoho lidí i domácích zvířat.“
Text a foto: Roman Szpuk
MINIATURY Romana Szpuka 2018 :
3. Oheň tání
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
11. Město je jiné
12. Osamělci
13. Staří a mladí
14. Zpáteční cesta
16. Toto místo
MINIATURY Romana Szpuka 2017 :
2. Hrušky
4. Co všechno ten nástroj dovede
6. Otto Hrdina
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifixy
20. Koza v kapli
22. Boubínská noc
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi
25. Domov
26. Táta
29. Fenka a okoun
30. Duha
31. Cestou z Najmanky na Radost
32.Žluna
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek
36. Nepoučitelní
37. Dobršská brána
38. Hvězdy a psík
40. Zářijové plody
41. Buchingerův dvůr
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?
44. Nejmanka u Hrbu
45. První sníh
46. Úplňková noc
47. Jepice
49. Dálky na dosah
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta
52. Flöhturm
{jcomments on}