Vimperk – Fotokronika Jana Tláskala – duben 2018

1 dubna, 2018
14:48

Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tlaskal

30. dubna:

Noc na poslední aprílový den byla současně nocí úplňkovou. Vlivem jemné oblačnosti se kolem měsíčního kotouče co chvíli tvořily dokonce slabé koróny, takže bylo nutno trpělivě vyčkat správného okamžiku, v němž se dal polapit v přijatelné ostrosti.

Na podvečer nám meteorologové předpovídali déšť – a bylo by jej zapotřebí jako soli už jen pro spláchnutí stále vzrůstajícího množství všudypřítomného pylu. Nespadla však ani kapka – třeba v té věci více prozradí Boubín, jehož zatím stále jedinou povolenou přístupovou cestu zhruba od poloviny výše takto v postupně delších a delších úsecích lemují odklizené polomy. Však se tu pilně pracovalo i v sobotu.

Přiznejme si, že ani pohledem z věže obloha momentálně nějakým velkým deštivým záměrům nenasvědčuje, …

… na druhé straně by tu však nějaká případná nečekaná změna nebyla z prvních či kdovíjak výjimečných. Zatím se ale těšíme spíše překvapivě brilantní dohlednosti, …

… jíž namísto Alp, dle očekávání touto dobou až na vzácné výjimky vesměs ukrytých, zase jednou dominují na opačné straně stejně vzdálené Krušné hory v čele se svým nejvyšším vrcholem – Klínovcem.

Jen symbolický větřík o síle rovných 2 m/s (7,2 km/h) pochopitelně nikterak zásadně do hry nezasahuje a naměřená teplota tu v daném období a čase představuje jakýsi běžný standard. Nebýt tedy již teď všeobecně panujícího, po vláze volajícího velkého sucha, dalo by se říci, že na dnešní večer připadající pálení čarodějnic, pozůstatek prastarých pohanských tradic zápasu člověka se silami zla, má z výše popsaných hledisek přímo ideální podmínky. Přinejmenším tady bychom však milé čarodějnice mohli tentokrát vnímat spíše jako síly příznivě nakloněné, ba přímo nadělující.

Stačí kupříkladu pohlédnout směrem k zapadajícímu předmájovému sluníčku, …

… jež při svém loučení nezapomnělo ani v mírně zneostřujícím oparu na úžasnou kombinaci zeleného a modrého záblesku, kterou by tu člověk za daných podmínek nečekal.

Zkrátka a jednoduše – magický večer, …

… do jehož kouzel zapadá i takto dokonale za Javorníkem viditelný Slavkovský les s báječně čitelnými vrcholy počínaje Kružným /863 m n.m., od Boubína 145,3 km/ přes Hill /957 m n.m., 145 km/, nejvyšší Lesný /983 m n.m., 145 km/, Lysinu /982 m n.m., 142,2 km/, Vlčí kámen /883 m n.m., 139,8 km/ až k výraznému Podhornímu vrchu /825 m n.m., 132,9 km/, který už ovšem náleží k Tepelské vrchovině, součásti Krušnohorské hornatiny.

K té se ostatně pojďme s přibývajícím soumrakem přes Vacov a Kůstrý /852 m n.m., 22,1 km/ ještě navrátit, …

… abychom se i tady pokochali famózní dohledností a ostrostí Božidarského Špičáku /1115 m n.m., 170,4 km/ či dominantního Klínovce /1244 m n.m., 167,7 km/, mezi nimiž lze blíže k prvému identifikovat též Vysokou pláň /890 m n.m., 145,8 km/, součást Doupovských hor. Můžeme si připomenout, že tutéž vzdálenou horskou partii jsme odtud měli možnost spatřit např. předloňského silvestrovského jitra ( viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11415), ba dokonce s atmosférickým zrcadlením nad Klínovcem, avšak dnešní brilanci se tehdejší viditelnost, jak snadno zjistíme, nevyrovná. Za tak bohaté nadílky tedy nakonec jistě pro tento večer oželíme déšť, který se snad stane již májovou záležitostí 🙂 .

29. dubna:

Předloni na Boubíně vykvetly již 19. dubna ( http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10074 ) … a skončily pod hojnými čerstvými příděly sněhu. Loni vyčkaly až na prvního ledového muže ( http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12241 ), zatímco letos už se návratu zimy neobávají 🙂 .

28. dubna:

V průběhu uplynulé noci celkem dvakrát jemně zaťukaly na vimperské střechy dešťové kapky. Nestačily sice ani na plné smočení bohatých nánosů pylu, natož aby je snad spláchly, ale rozhodně prozradily, že na obloze nebývale zhoustla oblačnost, což pak ranní Boubín konkretizoval do zde viditelné podoby.

Cestu vzhůru však navzdory popsané situaci povětšinou provázel úspěšně vítězící měsíční svit, jehož původce se nakonec takto zanořil do silného pásu obzorového oparu, aniž tak dostal příležitost pozdravit se ještě s vycházejícím sluníčkem.

To ostatně mělo před sebou mnohem mocnější – a hlavně proměnlivější hradbu, …

… skrze niž mu nekynula jiná šance, než vysílat všehovšudy barevné signály o své momentální poloze, pochopitelně bez záruky, že bude samo spatřeno.

Další postupné proměny celé jarem vonící krajiny …

… se jistě obejdou beze slov.

Snad jedině pro přesnost dodejme, že sluníčko bylo poprvé – co pouhé torzo – zahlédnuto v čase 5:46, a jen co prostoupalo touto nad obzorem otevřenou úzkou štěrbinou, …

… čekalo je více než čtyřicetiminutové zdolávání oné vzpomenuté, potměšile navíc vzrůstající oblačné hradby.

Sotva ji nakonec zdárně překonalo, …

… hned spěchalo prozradit, že na rozdíl od Boubína si Luzný …

… i Velký Roklan ještě zachovávají poslední zbytky sněhu.

Vítr oproti včerejšku zesílil – na 7,1 m/s (25,6 km/h). Spolu s aktuální teplotou …

… vítal procitající poslední dubnovou sobotu, …

… která sice bude stále provázena oblačností, ale i tak nás potěší krásným slunečným počasím.

27. dubna:

Podobně jako včerejší rozloučení se sluníčkem, odehrálo se i jeho dnešní přivítání za přítomnosti krásného a nebývale zřetelného pravého parhelia, navíc ve velmi zajímavé oblačné sestavě.

Pod Boubínem už se objevují první výsledky nedávno započaté likvidace následků loňského Herwartova řádění.

Zatím jde o pouhý nepatrný zlomek, ale i ten už vydává své svědectví o rozsahu ničivého díla, které si můžeme připomenout zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12986.

Prvotním cílem dnešního výstupu však bylo zjištění, jakým směrem se nahoře ubíral teplotní vývoj v čase, kdy se Vimperk opět mohl pochlubit překročením dvacetistupňové hodnoty.

Jak vidno, skok dolů vystřídal dle očekávání skok vzhůru. Dodejme, že provázený též opět o něco mírnějším jihozápadním větrem – 5,1 m/s (18,4 km/h).

Závěrečný dubnový víkend by měl pokračovat ve stejném duchu, a připravit tak mimo jiné půdu dalším bouřkovým aktivitám. Nechme se tedy překvapit, zda na ně skutečně dojde.

26. dubna:

Jak již bylo konstatováno včera, duben spěje do finále za stále pozvolna klesajících teplot, avšak bez nutnosti podléhat obavám, že by snad výsledně došlo k podobným situacím jako loňského roku. Boubín tehdy četnými chumelenicemi doslova skokem navyšoval čerstvou souvislou sněhovou pokrývku, zatímco dnes, dávno sněhu zcela zbaven, nabídl na uvítanou krásné pravé parhelium …

… nad dokonale na obzoru viditelnou Přimdou.

Chladněji tu ovšem bylo. Západní vítr jako by se pak snažil hodnotu, jakou nám sděluje teploměr, vykompenzovat svým mírným zeslabením – na 5,7 m/s (20,5 km/h). A výsledný pocit se skutečně jevil příznivějším nežli v průběhu předešlého výstupu.

Zapadající sluníčko už se přibližuje k Jezerní hoře, což je jednou z neklamných časových známek pokročilého jara.

Noc tu nicméně bude velmi chladnou, …

… nepřekvapil by ani přízemní mrazík.

Nejdůležitější je však jistota, že ani zítřek nepřetrhne zatím zdárně probíhající sérii slunečných dní.

25. dubna:

Přesně před rokem se zrovna chystalo ke slovu deštivé počasí, které pak v důsledku náhlého silného ochlazení dokázalo během jediného dne vyslat do krajiny na zbytek měsíce sice poslední, ale rozhodně nepřehlédnutelné ozvěny zimy. Také letos nás aktuálně čeká pokles teploty, ale buďme rádi, že i tak tu naopak stále nešetří svými úžasnými barvami nefalšované jaro.

24. dubna:

Počínaje uplynulou nedělí se v boubínských lesích usadila těžká mechanizace …

… s cílem pustit se do likvidace Herwartových vývratů a polomů.

Svatojiřský večer se oproti předchozím snad ještě o něco více zahalil do oparu …

… a zaznamenal též nezanedbatelné ochlazení, po delší době namísto osvěžení opět pocitově násobené západním větrem o síle 6,1 m/s (22 km/h).

Nic z toho mu však neupírá roli předzvěsti dalšího krásného a příjemně teplého jarního dne, …

… jímž bude bezesporu zítřek.

23. dubna:

Večer před svátkem sv. Jiří za sebou máme nejen vítaný jarní deštík, ale též první krátkou odpolední bouřku. Jak ukázal meteorologický radar, mnohem více blýskalo a hřmělo v severozápadní příhraniční oblasti a též na Moravě – Šumava zkrátka na větší bouřkové zážitky teprve čeká.

22. dubna:

Předposlední dubnový víkend lze bez sebemenšího přehánění obdařit přívlastkem letní. Teploty úspěšně šplhaly skoro k třicetistupňové hranici a sluníčko se naplno usmívalo z téměř bezmračné oblohy – pravda, více v sobotu, neboť neděle již byla oblačnější. Večerní Boubín pak zase věstil změnu, která se za dané situace může ubírat jedině deštivým směrem.

Lákavější by samozřejmě byl směr přímo bouřkový, ale jeho příznivci dle všeho budou muset jěště nějaký čas vydržet. Západní obzor se sice snažil navodit velmi slibnou atmosféru, ale spíše nežli samotná mračna tu lákala oko jedna z nevyčerpatelných variant pravého parhelia.

Jestliže teplota v okamžiku slunečního západu poklesla na tuto hodnotu, muselo tu být přes den zákonitě ještě příjemněji. Sotva znatelný vánek, nepřekračující rychlost 1,6 m/s (5,8 km/h), pak jen přispíval k výše řečenému pocitu nefalšovaného léta.

Kdepak, kovadlina z toho nebude, ale deštník zítra možná ke slovu přijde – uvidíme 🙂 .

21. dubna:

Není apríl jako apríl – těšíme-li oko pohledem na třešně, které si, aniž se jim s ohledem na aktuální počasí divíme, pospíšily s rozkvětem, musíme současně doufat, že závěr měsíce se neponese v podobném duchu jako loni, kdy se mylně zdálo, že teprve svatý Jiří rozhodl o vítězství jara. Co mu tehdy předcházelo i po něm následovalo, si můžeme zpětně oživit zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12066.

20. dubna:

Kdybychom se pokusili pojmenovat letošní duben po indiánském způsobu, …

… tedy podle nějakých výrazných znaků, procesů či dějů, …

… pak by jeho název klidně mohl znít „Měsíc zelených záblesků“. Tolik se jich tu totiž na tak malém časovém úseku snad ještě nikdy nenakoncentrovalo (viz dále 15., 14., 7. a 6. dubna), což může autor fotokroniky potvrdit z pozice člověka nacházejícího se v druhé tisícovce výstupů na Boubín. Dnešní ráno se přitom tvářilo jako celkovou náladou velmi podobné předvčerejšímu – a shodné rysy tu dozajista byly. Jenomže obzorový opar a celá struktura přítomné oblačnosti přece jen vykazovala odlišný charakter, …

… což prakticky hned po svém východu (v čase 05:56) zákonitě potvrdilo též sluníčko, …

… v určitém úseku se torzovitě zrcadlící samo nad sebou a především i bez zmíněného zrcadlení na první pohled postrádající ideální kruhový tvar, jakým se pyšnilo právě předevčírem.

Sotva pak vystoupalo na oblohu celé, …

… zopakovalo v tomtéž místě ono zrcadlení také pod sebou.

Potom již následovaly v několika sériích klasické zelené záblesky, …

… jejichž postupný vývoj, jemné tvarové i barevné proměny a odlišnosti včetně finálního splynutí se stoupajícím slunečním kotoučem …

… můžeme společně sledovat na následujících snímcích.

Ke všemu spatřenému je možno dodat, že z hlediska zelených slunečních záblesků se co do technického provedení koneckonců nedal zahanbit ani letošní únor – připomeňme si jeho šestý den: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13490. Nicméně již loňského 9. dubna – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12066 – tu na základě sice menší, ale přece jen slušné četnosti daného úkazu zazněla myšlenka, že navzdory tradovanému pohledu na věc se ve skutečnosti vlastně nejedná o kdovíjakou vzácnost 🙂 .

Stav, jaký ukazuje teploměr, se v souladu s celkovým teplotním průběhem posledních dnů dal očekávat. Tentokrát navíc povrch cesty nenesl sebemenší stopy po jakémkoli případném nočním mrazíku. Nu a jihovýchodní vítr, ač se činil oproti předchozí návštěvě vydatněji – konkrétně až do nárazových 7,5 m/s (27 km/h), jen pokračoval v již dříve započatém příjemném osvěžování.

Kdeže loňské, ba letošní sněhy jsou, chce se zvolat s básníkem při pomyšlení, jak obrovská závěj na místě této poslední sněhové kopičky ještě nedávno přehrazovala cestu, převyšujíc současně zábradlí – vzpomeňme třeba na 20. leden – http://vimperk.eu/index.php/vimperk/13376.

19. dubna:

Není jistě výsadou jen naší krásné Šumavy, že člověk i v méně známých, turisty nijak zvlášť navštěvovaných, ba leckdy rovnou prakticky vůbec nenavštěvovaných lokalitách nachází zajímavá a nebojme se říci přímo tajemná místa. Ale v kontextu specifické šumavské historie získávají takové nálezy právě tady cosi navíc, nabízejí hlubší prožitek a současně vzbouzejí intenzivnější touhu po poznání. Dnešní zastavení fotokroniky lze svým způsobem vnímat i jako určitou vzdálenou návaznost na 1. srpen roku 2016 – viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10742. Tehdy jsme zavítali k troskám Gabrielova mlýna na Pravětínském potoce. Ruiny na dnešních snímcích také kdysi bývaly vodním mlýnem.

Nacházíme se v Bláhově – části obce Stachy. Onen mlýn pak podle daného místa nese jednoduše název Bláhovský.

Dnes už pouhé trosky tohoto kdysi rozlehlého objektu působí na první pohled vpravdě romanticky, …

… a to nejen zásluhou nejrozmanitějších pozoruhodných detailů, jako např. pozůstatků někdejší vestavěné kapličky, …

… nýbrž i celkových pohledů na divoce rostoucí bujnou vegetací typicky dotvářené dílo nemilosrdného zubu času, …

… obtékané říčkou Spůlkou, mající zde spíše charakter pouhého potoka se stále dobře rozeznatelnou boční větví bývalého mlýnského náhonu.

Dostupné oficiální prameny jsou z hlediska bližších informací mnohem skoupější nežli v případě vzpomenutého Gabrielova mlýna, v němž lze navíc na rozdíl od bláhovských zřícenin dodnes vystopovat nepatrné pozůstatky někdejšího technického vybavení. Naštěstí tu však dosud žijí pamětníci, ochotní podělit se o střípky svých vzpomínek na pohnuté osudy navštíveného místa.

Jejich prostřednictvím se dozvídáme, že v padesátých letech minulého století byla mlecí zařízení demontována, mlýnské kameny odvezeny k rozdrcení a poslední majitelka mlýna, řečeno slovy oněch pamětníků, propásla šanci stavení ještě včas prodat existujícím zájemcům. Dočkala se tak jeho zabavení, majícího však za následek jedině postupné chátrání až do dnešní podoby.

V současnosti je celý objekt opět v soukromých rukou, avšak zatím zjevně bez náznaku započetí nové, optimističtější kapitoly jeho dějin. Zůstává tak jedním z mnoha smutných pomníků relativně nedávné neblahé etapy naší historie.

18. dubna:

Není ničím neobvyklým, že teplé a slunečné dny nejednou začínají jemným, většinu krajiny halícím oparem. Ranní Boubín tedy jasně naznačuje, …

… že právě takový den máme před sebou.

Dokonale kulatý tvar vycházejícího sluníčka svědčí o zcela čisté, bezmračné obloze, …

… ale charakteristické okrajové zabarvení, dané průchodem světla atmosférou, samozřejmě nechybí.

Celkovému očekávanému vývoji počasí se nijak nevymyká ani aktuální teplotní stav, do nějž občas dýchne západní vítr o rychlosti 5 m/s (18 km/h).

Jižní směr vykazuje navíc inverzní mlhu, která se dle všeho nejspíš v průběhu dne rozplyne.

Jak k tomu všemu prozrazuje dřevěný chodník, v noci na vrcholu naší hory nescházel ani mrazík. Nebylo by tedy divu, kdyby odpolední, ne-li již dřívější teploty opět překročily dvacetistupňovou hranici 🙂 .

17. dubna:

Kdo by se neusmíval, hledí-li vstříc rannímu sluníčku …

… a za zády má Boubín, v němž odpočívají věrní rytíři (více o nich zde: http://www.vimperk.eu/index.php/vimperk/133-vyznamne-osobnosti/403-o-cem-si-vypraveli-nasi-predkove) … 🙂 .

Naše tajemná hora se ovšem od časného jitra připomíná daleko do kraje zejména typickými následky včerejšího deště, …

… který však předznamenal jen další krásné dny, počínaje dnešním.

16. dubna:

Krom ranní rosy jej dnes čeká ještě vydatnější vláha …

15. dubna:

Duben se nám půlí a vzbouzí dojem, že to hodlá oslavit dalším oteplením. Pocitově je potvrdila již brzy zrána sama cesta vzhůru na Boubín. Ještě nad Kubovkou jasně zářícími hvězdami posetá obloha se náhle postupně zatáhla. První pohled z věže je tím pádem jistě dostatečně výmluvný.

Ale právě takovéto situace bývají zdrojem úžasných scenérií, …

… v nichž ústřední role náleží pochopitelně sluníčku. To dnes bude vycházet do nízkého, leč poměrně hustého oparu, který mimo jiné skýtá příležitost k zjištění, zda je i za takové situace zachytitelný zelený záblesk. Jen samotná první půle dubna jich už nabídla tolik, že člověka z daného hlediska přímo rozmazlila, resp. namlsala.

Jak ukazuje tento a následující tři snímky, pokračuje v tom vesele dál, …

… přičemž dává podnět k závěru, že zelený záblesk lze polapit i v takových typech oblačnosti, …

… kde bychom v jeho objevení nevěřili.

V této chvíli ovšem fotograf ještě nemůže tušit, že sluníčko dnes zdaleka nevyneslo svůj hlavní trumf – ten má zatím uschován kdesi v rukávu, …

… takže je možno dát průchod jiné zmlsanosti – samozřejmé alpské. Nu, zprvu se zdá, že dnes milé velikány neuvidíme, …

… ale stačí přezbrojit na delší sklo … a vida, zdánlivě hustý opar k nám přece jen něco ze známých siluet, tvarů a struktur propustí.

Teploměr jen číselně konkretizuje, co bylo dávno známo … a psát tu jako vždy o větru je téměř zbytečné. Ve většině zde stráveného času panuje naprosté bezvětří, v jehož rámci jen vzácnými chvilkami dýchne do anemometru příjemně osvěžující hodnota 1,7 m/s (6,1 km/h).

Ač by se to zprvu nemuselo zdát, …

… i dnes bude krásně, tedy slunečno a teplo, …

… jež dozajista dále zacvičí se zdejšími zbytky sněhu, …

… jimiž jsou vlastně již jen někdejší nejmohutnější závěje. Žádná z nich už pochopitelně nedosahuje výše zábradlí, natož aby ji snad překračovala. Až na tyto výjimky je cesta zcela volná, a pomineme-li několik velkých kaluží, taktéž vesměs pěkně suchá.

Jak již bylo předesláno, hlavní sluneční trumf dnes nespočíval v zeleném záblesku, který ostatně většina lidí bez fotoaparátu či jiné potřebné výzbroje nespatří, ba přišel až po návratu z Boubína, odkud by však jeho případné pozorování bylo jistě nejpůsobivějším. Blížila se jedenáctá hodina, když sluníčko započalo s excelentním kouzelnickým představením, zdaleka nespočívajícím jen v poměrně obvyklém malém halu (22° halo), tedy kružnici, jejímž středem je sám původce vší té krásy (srovnejme si např. s 25. únorem zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/9720). Současně se objevil svrchní dotykový neboli tangenciální oblouk malého hala, který mívá, je-li sluníčko nízko nad obzorem, tvar písmene V, ale v našem případě se stočil naopak dolů, neboť vše se odehrává již poměrně vysoko nad horizontem. Pokud by byl výraznější, spojil by se s rovněž zde viditelným spodním dotykovým obloukem. V každém případě lze na snímku vystopovat aspoň náznak této snahy. Nejvzácnějším úkazem je tu však po levé straně tzv. infralaterální oblouk, přiléhající k torzu velkého hala (46° halo).

K poměrně častým a v naší fotokronice mnohokrát v nejrozmanitějších variantách představeným halovým jevům náležejí parhelia (vedlejší či boční slunce), která bychom v případě nízkého postavení celé halové sestavy viděli téměř co součásti malého hala (např. 2. ledna zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/9542, případně 29. března zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/9899). Zde – ve větší výšce – se ovšem propojila s výše popsaným svrchním dotykovým obloukem, …

… současně protínána největším z viditelných kruhů, tzv. bílým parhelickým kruhem. Viditelnost jednotlivých představených úkazů aktuálně závisí na pohybu cirrů, bez nichž co pomyslné promítací plochy bychom se vší té takřka učebnicové krásy nedočkali.

A tu již máme pohromadě celou tu úžasnou sestavu, jakou na obloze rozhodně nevídáme každý den. Vzácný infralaterální oblouk sice již zmizel, zato je ale možno zřetelněji spatřit výše zmíněné propojení svrchního a spodního dotykového oblouku, čímž vlastě vzníká jakési další oválné halo. Zahlédnout pak na obloze takto v plném rozsahu bílý parhelický kruh je ostatně rovněž velmi vzácnou záležitostí. Skutečnost, že původní 22° halo tu vidíme namísto kružnice ve zkreslené podobě svislé elipsy (totéž se týká i samotného slunečního kotouče), padá na vrub použitého širokoúhlého objektivu, který touto vlastností principielně v okrajích zorného pole trpí. Bez něj by ale nebyla šance onen celek zachytit, takže buďme za daných okolností k jeho přirozeným optickým vadám shovívaví. Pro úplnost si pak připomeňme, že halové jevy jsou neklamným znamením obohacení atmosféry ledovými krystalky, a to konkrétně šestihrannými, v některých případech navíc horizontálně orientovanými, na nichž se láme sluneční světlo. Apríl tedy právě jejich zásluhou slaví polovinu svého trvání vskutku velkolepě. Teplota se momentálně blíží dvacetistupňové hranici, ke všemu s jasnou vyhlídkou jejího odpoledního překročení, takže se člověku dozajista nechce pomýšlet na předpovídané brzké srážky, byť poctivého deště by bylo krajně zapotřebí. Ale to ponechme příštím dnům 🙂 .

14. dubna:

O druhé dubnové sobotě je možno prohlásit, že v mnohém opisuje od své předchůdkyně. Tedy opět v hlavní roli vítr, který nejen vymetl již noční oblohu do čistě hvězdné podoby, ale zasloužil se též o skvělé časně ranní uvítání na Boubíně, …

… kde mimo jiné od samého počátku prozradil, že svou momentální nárazovou rychlostí 8,4 m/s (30,2 km/h) zvládá zajistit viditelné Alpy, …

… a to znovu včetně Klosterwappenu.

Jistě mu odpustíme jejich slabší zřetelnost či prokreslenost, již ostatně můžeme v návaznosti na včerejší vývoj počasí i tak označit za bezvadnou.

Dalším styčným bodem obou srovnávaných sobot je sluníčko, …

… přesněji jeho náběhy k zeleným zábleskům, …

… které sice rovněž nedosáhly intenzity minulého týdne, …

… ale každopádně rovněž potěšily, …

… neboť přinesly napětí i výslednou radost z lovu.

Nejdůležitější je nakonec stejně především zjištění, …

… že sluníčko nám bude plně nakloněno po celý den, …

… který odstartoval poměrně citelným ochlazením.

Samozřejmě však nelze pominout ani nepřehlédnutelný rozdíl v podobě inverzní mlhy, zahalující krom jiného též celý Vltavský luh …

… a dodávající krajině pod přece jen pozvolna zřetelnějšími Alpami charakteristický zasněný nádech.

Sílící sluníčko sice nechává pomalu mizet vzácný Klosterwappen, …

… ale bohatě nám to vynahrazuje půvabným kouzlením na štítech Berchtesgadenských Alp.

Skutečnost, že v oblasti vymezené Luzným a Roklany, …

… jakož i na Trojmezenské hornatině zjevně přetrvává oproti Boubínu ještě slušná sněhová pokrývka, není nikterak překvapující. Spíš vzbouzí otázku, čím nás může apríl ještě překvapit právě tady, kde se již ze všech sil činí jaro. Zářným vzorem tu může být loňský rok, v němž se ještě po svátku svatého Jiří zákeřně vkradla na Šumavu zima – zavzpomínejme si zde: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12066 .

13. dubna:

Dozvídáme-li se aktuálně z médií o bouřkách komplikujících železniční provoz, nárazovém větru o rychlosti až 100 km/h (27,8 m/s) a v jeho důsledku padlých stromech, můžeme si jedině blahopřát, že první ze dvou letošních pátků třináctého (druhý nás čeká v červenci) …

… naše končiny z daného hlediska ušetřil.

12. dubna:

Z nejvyšších šumavských poloh stále ještě mizí dosud přetrvávající sníh …

… a vydává tím i bez jakýchkoli měřidel obecné svědectví, …

… jak hluboká musela původně být jeho vrstva, …

… jestliže po týdnu nepřetržitě velmi slušných jarních teplot stále zanechává na známých i méně navštěvovaných místech své charakteristické bělavé ostrůvky (konkrétně zde máme možnost srovnání s 9. dubnem – tedy v pouhém třídenním odstupu).

Chceme-li být puntičkáři, nemůžeme přehlédnout oproti předchozímu boubínskému výstupu doslova miniaturní, pro leckoho zanedbatelné oteplení. Zato vítr – tentokrát pro změnu jižní – znatelně přidal na síle.

Nu a oněch 11,4 m/s (41 km/h) je hned parádně znát. Dnes fouká přímo od Alp, …

… a to po čtyřdenní odmlce opět slabě viditelných.

S postupujícím soumrakem dokonce nabývají na zřetelnosti, …

… takže lze s překvapením konstatovat, že třeba takto náhle prokreslený Watzmann spolu s dalšími známými štíty Berchtesgadenských Alp by ještě před hodinou dozajista nikdo nečekal.

Obloha krom toho stále věstí změnu, ale těžko předvídat, do jaké míry zasáhnou blížící se srážky i naše končiny. Však se to koneckonců zítra dozvíme.

11. dubna:

Druhý aprílový týden zatím působí navenek zdánlivě stále v principu tímtéž dojmem, …

… tedy nad Boubínem je vesměs střídavě zataženo i slunečno s celkově poněkud rozpačitým, téměř by se chtělo říci nemastným – neslaným vyzněním.

Přece jen však lze vystopovat měřitelné změny, jako např. toto mírné ochlazení a s ním zase o něco slabší východní vítr – 6,4 m/s (23 km/h), případně další zmenšování sněhových ostrůvků.

Zapadající sluníčko musí i nadále zápolit s oblačnými clonami, …

… skrze něž lze nicméně vystopovat jeho takřka neustálou připravenost …

… k tvorbě zelených záblesků. Schází k nim jen ideální atmosférická konstelace.

Něco je však přes vše popsané ve vzduchu, patrně se postupně dočkáme i jiných změn …

10. dubna:

Další z krásných a teplých jarních dnů …

… sice vedle sluníčka nepostrádá ani efektně působící oblačnost, …

… ale na rozdíl od původně deštěm hrozících předpovědí se zdá, …

… že by z ní nakonec nemuselo zapršet.

9. dubna:

Oteplování pokračuje, avšak sluníčko je občas nuceno strpět mocnou invazi mraků … a ty se na nás chvílemi mračí opravdu zajímavě.

Boubínská cesta vykazuje s výjimkou tří stále zledovatělých, ale zjevně též odtávajících úseků zcela suchý a pohodlně schůdný stav. Také sněhoměrná tyč na vrcholu už se pozdravila s holou zemí, nicméně zbývajících cca 20 – 25 cm povolujícího ostrůvkovitého sněhu podle ní ještě stále odhalíme.

Není pak názornějšího svědectví, připomeneme-li si, že ještě před týdnem tu ze sněhové vrstvy vyčnívala všehovšudy deska tohoto stolu.

Oblačnost dnes už oblohu neopustí, …

… ale aspoň se na nás pod prosvítajícím blankytem přestala mračit 🙂 .

Zapadající sluníčko však přímou šanci k závěrečnému pozdravu nedostane, a to ani s pomocí opět o něco silnějšího jihovýchodního větru – 7,4 m/s (26,6 km/h), …

… působícího za dané teploty vysloveně příjemně.

Na rozloučenou se opět jako už tolikrát potvrzuje, …

… že neviditelné sluníčko se někdy dokáže postarat o větší krásu, než kdyby zářilo naplno.

8. dubna:

Každého dne, jak známo, není posvícení a krom toho očekávat ve dvou dubnových dnech po sobě stejně skvostné Alpy by bylo téměř zmlsaností, ba nevděkem. Ke všemu je tu naopak důvod k velkému vděku, vezmeme-li v úvahu, že ranní Boubín se nacházel v oblačné čepici. Tentokrát tedy bylo rozhodně lepší volbou vydat se nahoru v podvečer …

… a vychutnat si zase jinou náladu, …

… podanou v pastelových tónech.

Teplota vzrostla, vítr lehce změnil směr. Vál od jihovýchodu, a to podstatně mírnější rychlostí – 4 m/s (14,4 km/h).

Charakter obzorového oparu vylučoval i možnost vzniku zelených záblesků, ale zapadající sluníčko přesto názorně ukázalo, co je základem jejich vzniku.

V tomto okamžiku by se už za jiných atmosférických okolností nad jeho vrcholem odděloval výstavní záblesk … ale i těch jsme si v předchozích dvou dnech užili dostatek, takže jistě není důvod k lítosti.

7. dubna:

Ranní čas pro výstup na Boubín se skutečně ukázal být dobrou volbou – již jen první pohled na uvítanou k Alpám hovoří za vše. Zachytit jej však nebylo s ohledem na prakticky nepřetržitý východní vítr o více než dvojnásobné rychlosti oproti včerejší – 12,7 m/s (45,7 km/h) – zrovna dvakrát snadné, neboť se takřka permanentně chvěla celá rozhledna. Okamžiků, v nichž se divoké nárazy zklidnily, bylo poskrovnu, leč právě bez onoho větru bychom se takového pohledu dozajista nedočkali.

Také dnes přišlo sluníčko s úžasnou nadílkou …

… v podobě celé řady zelených, …

… ba částečně i modrých záblesků, …

… čímž celkem pochopitelně strhlo v průběhu východu veškerou pozornost namísto krajiny výhradně na svou stranu.

Nejrozmanitější tvarové varianty, jimiž postupně procházelo, …

… svědčily opět o zastřeném obzoru.

Jestliže se však dal zahlédnout Klosterwappen, ba další, dokonce lehce zrcadlící alpské vrcholy za Lysou či Knížecím stolcem, nebyla rozhodně zmíněným zastřením nikterak dotčena celkově výborná viditelnost.

A tu už hledíme na zajímavě pojaté pravé parhelium nad vzdálenou inverzní hladinou, dotýkající se mimo jiné za Kletí Novohradských hor.

Báječně čistý jižní …

… i západní směr pak slibuje krásnou první dubnovou sobotu, …

… což ostatně potvrzuje i teplotní vývoj.

Nejméně čtyři roky nazpět se duben nemůže pochlubit tak dokonale brilantní prokresleností plně viditelných alpských panoramat, …

… kteroužto zajímavou skutečnost si můžeme hravě ověřit prostřednictvím následujících odkazů: http://vimperk.eu/index.php/vimperk/12066 , http://vimperk.eu/index.php/vimperk/10074 , http://vimperk.eu/index.php/vimperk/7662 , http://vimperk.eu/index.php/4843 .

Typickou situací by naopak byla jejich většinová neviditelnost … a namísto té zatím máme neuvěřitelnou šanci přihlížet, kterak zrovna třeba vzácný, ne často pozorovatelný Klosterwappen mění svůj tvar vlivem atmosférického zrcadlení.

Jednoduše řečeno – aprílová překvapení, …

… jimž se vší pravděpodobností ještě není konec.

Závěrem pak už jen zcela aktuální výpověď sněhoměrné tyče – ano, dalších bezmála deset centimetrů sněhu vzalo zasvé … a bude tepleji 🙂 .

6. dubna:

Mine pouhý den – a uvítání na boubínské věži je dle očekávání zcela jiné. Počasí se opět navrací do teplejších poloh, …

… takže sluníčko dostává příležitost potěšit oběma parhelii …

… a současně na rozloučenou bez jakýchkoli překážek pozlatit okolní smrčiny.

Obzor se sice noří do nadýchaného oparu, …

… ale ten, jak se ukazuje, nebrání krásnému překvapení …

… v podobě viditelných nasvícených alpských štítů.

Teploměr tu oproti včerejšku nehlásí na rozdíl od Vimperka žádnou změnu, ta zůstává jen na větru, a to z hlediska směru i síly. Dnes vane od východu a nepřesahuje 6,3 m/s (22,7 km/h).

V hlavní roli rozhodně exceluje zapadající sluníčko – a mohlo by se postarat i o vpravdě zlatý hřeb celého večera.

Skutečně stálo za to věnovat mu zvláštní pozornost, …

… neboť se nás chystá potěšit nejedním zeleným zábleskem.

Nu, zítra by nemuselo být od věci pospíšit si na rozhlednu hned za svítání 🙂 …

5. dubna:

Nebyl by to pravý apríl, kdyby poté, co nás výsostně lákavou, takřka letní idylkou vysvlékl ze zimních kabátů a bund rovnou do košilí a triček, vzápětí prudce nezměnil scénář směrem k ochlazení a polévání – tedy ve Vimperku. Na Boubíně totiž rovnou prášil sněhem.

Ale to vše jsme samozřejmě mohli očekávat, …

… neboť dát se v tomto měsíci navnadit, ba přímo snad zmlsat vidinou trvalého slunečna …

… je přinejmenším na Šumavě projevem čiré naivity.

Nelze ale popřít, že cesta od Basumských luk na vrchol Boubína se opět výraznou měrou zbavila bílého povrchu a oschla. Ani tím se však nesmíme nechat uchlácholit, protože zbývající úseky jsou právě v tomto čase nejzrádnější – mnohde se vedle rozbředlého, chůzi znepříjemňujícího hlubšího sněhu jedná též o čistý led a na samém vrcholu pak čeká lahůdka z nejchutnějších: stále existující hluboké závěje dokonale povolily, takže o neočekávaná zákeřná proboření tu není nouze. Aktuální údaj teploměru (zejména v kontextu s předešlým) jistě nepotřebuje zvláštních komentářů, …

… zato opět silnějšímu, tentokrát již západnímu větru – 10,2 m/s (36,7 km/h) – musíme přímo veřejně poděkovat. Bez něj bychom se totiž sotva dočkali všech dalších úchvatných scén, …

… které následovaly krátce po západu sluníčka …

… a po mnoha zde v minulosti za podobných podmínek zažitých situacích jistě nebyly samozřejmostí.

Všechny na obloze probíhající výjevy …

… se nám vedle mnoha emocionálních zážitků …

… mohou stát též příslibem, …

… že v příštích dnes se karta opět obrátí příjemnějším směrem 🙂 .

4. dubna:

Vimperk pod azurovou oblohou naplňuje myšlenku, že zima přechází rovnou v léto – třiadvacetistupňové teploty skutečně nepatří k typickým dubnovým, třebaže zrovna již závěr loňského března nabídl vyšší … viz http://vimperk.eu/index.php/vimperk/11937. A o tři sta nadmořských metrů výše jsou devětsily stále velmi opatrné, dosud obklopeny sněhem a ledem nepospíchají …

3. dubna:

Včerejší předpoklad se potvrdil – jaro zatím pokračuje, a to stále mocněji, ve vítězném tažení. Ještě úderem šesté hodiny večerní činila vimperská teplota +19°C, na Basumských lukách nad Kubovkou poklesla na +15°C a celý výstup na Boubín zase jednou pocitově připomínal létání v termice. Chlad zbývajícího sněhu, který zatím stále pokrývá většinu cesty i nemalou část lesních ploch, střídalo teplé proudění a v každém případě bylo znát, že dnešní den oproti včerejšímu zasadil bílé nadílce drtivý úder. Potvrdila to ostatně i sněhoměrná tyč na vrcholu.

Tam opět – a tentokrát ještě výrazněji – prvořadě upoutaly zrak Alpy, …

… snad ještě překvapivější nežli včera, neboť nečekaně o něco zřetelnější.

Co naopak nepřekvapilo, byl silnější a vytrvalejší jižní vítr, …

… jmenovitě o téměř neustálé, tedy nikoli jen nárazové rychlosti 8,6 m/s (31 km/h).

Za takovéhoto oteplení se skutečně dal očekávat …

… a navzdory své poměrně slušné síle působil tentokrát vysloveně příjemně.

Třetí dubnové rozloučení s Boubínem nakonec zahrnovalo i pozdrav daleké Přimdě, včetně hradu dokonale viditelné v důsledku pozoruhodné dohlednosti.

2. dubna:

Velikonoční pondělí bylo krásným, po všech stránkách jarním dnem, jehož teplota vyšplhala nad deset plusových stupňů a jistě potěšila všechny, jimž není po chuti, řekněme, rubová stránka aprílového počasí. Však i podvečerní pohled na Basumské louky, byť ještě zčásti zasněžené, se od včerejšího zásadně lišil.

Také boubínská rozhledna měla pro dnešek připraveno zcela jiné uvítání, především zase plně slunečné a hned vyšperkované pravým parheliem.

Pozvolna mizící sníh se tady, jakož i na Bobíku a dalších šumavských vrcholech pochopitelně ještě nějaký čas udrží, …

… ale jistě nikoli v takové míře, jakou nabízejí překvapivě viditelné Alpy, …

… vinou oparu sice slabší než obvykle, …

… ale po všem předchozím dění v každém případě krajně potěšující, …

… neboť čas jejich pozorovatelnosti se v rámci tohoto pololetí začíná výrazně krátit.

Zákonitě se dalo očekávat, že teploměr ukáže oproti včerejšku příznivější hodnotu, a stejně tak se zklidnil i stále ještě povětšinou jižní vítr. Dnes výkonem 6,6 m/s (23,8 km/h) nedosáhl ani na polovinu včerejší síly.

Apríl nám zkrátka hned v prvních dvou dnech předvedl obě své obvyklé tváře, přičemž se zdá, že i v následujících bude stále nabízet tu příznivější, tedy bez ozvěn vlády dávno zbavené zimy.

1. dubna:

Počátku druhého jarního měsíce meteorologové předpovídali především silný vítr. Skutečně se nejednalo o apríl, od samého rána co chvíli fičelo jedna radost. Jen v jediné věci předpověď (tedy aspoň v našich končinách) poněkud kulhala, a sice v odhadované síle větru. Ale té se budeme věnovat později, teď je zapotřebí dodat, že velikonočně nedělní odpoledne nadělilo Vimperku nefalšované aprílové počasí, tj. střídání slunečných okamžiků se smíšenými přeháňkami. Dalo se očekávat, že na Boubíně se v tomtéž čase bude jednat pouze o sněhové, což v podvečer potvrdily již Basumské louky, včera ještě jarně holé včetně okolních lesů.

Nahoře pak bylo už necelých čtyřicet minut před západem sluníčka jasné, že další příděl srážkové oblačnosti bude pro dnešní večer poslední změnou, …

… neboli tato od jihozápadu sem kvapící opona …

… už se neotevře.

Ruku v ruce s ní se přihnalo další sněžení, …

… jemuž se spolu s předešlými srážkovými epizodami podařilo za odpoledne obohatit zdejší sněhovou pokrývku čerstvými dvěma centimetry.

Příhodně k tomu poklesla i teplota, volající – zvláště pak při měření větrných poryvů – po rukavicích. Jak již bylo předesláno, meteorologických odhadů, operujících nárazovou hodnotou až 70 km/h, dosaženo nebylo, avšak nutno uznat, že reálná hodnota 13,7 m/s (49,3 km/h) rozhodně nepatřila k běžným.

Nebylo ale v moci sebesilnějšího větru zase odvát, …

… co sem přivál.

A tak se tu za vrcholný úspěch prvního aprílového večera dalo pokládat občasné spatření Vimperka, …

… opět v těch okamžicích dle všeho jarně zavlažovaného.

Někdo by za dané situace možná hovořil o návratu zimy. Spíše se však jedná o její poslední tažení, svým charakterem odpovídající danému měsíci, který nás nicméně dozajista ještě může lecčím překvapit.