Šumava se utápí v nejistotě

ŠUMAVA SE UTÁPÍ V NEJISTOTĚ

 

 

sumava

 

Borová Lada – 6.3.2018. Situace na Šumavě začíná být alarmující. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny měla přinést, zejména na Šumavu, klid a jasná pravidla. Necelý rok po nabytí její platnosti je jasné, že jediným klidem je klid před bouří a že žádná jasná pravidla neexistují. Šumava se tak dál utápí v nejistotě a nekoncepčnosti a jakákoliv náprava je v nedohlednu.

 

 

 

Ministerstvo životního prostředí a Správa Národního parku Šumava, jako odpovědné orgány ochrany přírody a zároveň jako orgány odborné a státní správy v případě šumavského parku zcela selhávají. Způsob péče o největší český národní park je netransparentní a nekoncepční a události posledních dní naznačují, že se tento alarmující stav ještě prohloubí.

 

 

Nejzákladnějším koncepčním dokumentem, bez kterého nejde o žádný národní park řádně pečovat, je plán péče. Šumava šest let žádný plán péče nemá, což orgány ochrany přírody netrápí a netrápí to ani jindy tak bdělé ekoaktivisty, kteří jindy o podobných situacích neprodleně informují bruselské úředníky. Dalším šumavským problémem je zonace. Ta je sice základní územní strategií každého národního parku na celém světě, ale v případě Šumavy tomu tak není. Zde je tato strategie nahrazována managementy, tedy způsoby péče, o kterých si rozhodují orgány ochrany přírody podle vlastního uvážení a momentální nálady. Na Šumavě ale ve skutečnosti nejde o způsob péče, ale o rozsah nepéče, tedy o velikost bezzásahového území zvané divočina, ve kterém nebude probíhat žádná lidská činnost, tedy ani turismus.

 

Předseda svazu obcí Petr Málek k tomu dodává: „Tyto chybějící strategie, jejíž potřebu ukládá zákon, dokazují, že o šumavský park není pečováno v souladu se zákonem. Pokud pan ministr Brabec zlehčuje situaci na Šumavě tím, že šumavské obce trápí pouze osud kvildského jelena Standy, pak jde o jasný důkaz, že šumavskými obcemi nepokrytě pohrdá a že nemá zájem neuspokojivý stav, který zde přetrvává i po jeho novele, na Šumavě řešit.“

 

 

Mnohé poměry na Šumavě přitom mohla uspořádat vládní koncepce zvaná Krajinný integrovaný plán rozvoje regionu Národní park Šumava. Plán, který měl komplexně zajistit udržitelný rozvoj a ochranu přírody, byl ministrem Brabcem v tichosti a bez náhrady zrušen. Vstřícným krokem k návštěvnické veřejnosti a prostředkem stabilizace udržitelného rozvoje mělo být zjišťovací řízení posuzující 36 turistických projektů v šumavském národním parku. Jeho výsledek ale pomalu zaniká v novelách zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), které předkládá sám ministr Brabec.

 

 

Tento stav vyvolává otázku, zda je odborná péče, včetně výkonu státní správy na Šumavě vykonávána v souladu se zákonem a zda je Ministerstvo životního prostředí schopno péči o šumavský park kvalitně metodicky řídit. Místopředsedkyně Svazu šumavských obcí Jana Hrazánková k tomu dodává: „Rok a půl čekala obec Borová Lada na rozhodnutí Správy šumavského parku, abychom mohli postavit čistírnu odpadních vod na místě k tomu určeném a schváleném územním plánem. Správní řád přitom stanoví časový limit pro složité případy šedesát dní, ne rok a půl. Nevím, komu tento stav prospívá, ale Šumavě určitě ne.“

 

Antonín Schubert
tiskový mluvčí Svazu šumavských obcí

{jcomments off}