A nebyla síla, která by to zastavila…
Znáte ten pocit, když se s někým blízkým nemůžete shodnout, dojde k hádce a najednou si uprostřed ní uvědomíte, že vás ten druhý vlastně vůbec slyšet nechce? V tu chvíli je úplně jedno, co řeknete. Na pondělním zastupitelstvu se hodně z nás navzájem odmítalo slyšet. Zasedání zastupitelstva předcházel tento sled událostí. Rada města schválila rozhodnutí vyhlásit konkurz na ředitele/ředitelku mateřské a základní školy. Těm současným letos končí 6ti-leté funkční období. Konkurzy byly vyhlášeny na doporučení Krajského úřadu. Obě paní ředitelky jsou v důchodovém věku a přesluhují.
Obě dvě při zahájení funkčního období, které jim nyní končí, konkurzem neprocházely právě s odůvodněním, že během něho dosáhnou důchodového věku. Patrně se předpokládalo, že své působení ve vysokých funkcích v tomto období završí. Vedení města o doporučení Krajského úřadu vědělo a mělo obě ředitelky na nastalou situaci upozornit, aby se mohly připravit. Obě z nich toho pro město udělaly opravdu hodně, školu a školku vedly desítky let a je tedy přirozené, že měly být o budoucím vývoji informovány. Je škoda a chyba, že k tomu nedošlo. Otázkou ale zůstává, jestli to zakládá důvod pro výrobu transparentů, křik a místy i řev, pískání, tleskání, intenzivní agitaci a ovace vestoje. Celá situace navozuje otázku, o co vlastně šlo. Žádné principy, které nám zaručují spolehlivé a demokratické fungování města, porušeny nebyly. Nikomu nebyla zkrácena jeho práva. Určitě jsou situace, kdy stojí za to mobilizovat davy a zvedat nad hlavu nápisy. Ale byla tohle jedna z nich? Jednání zastupitelstva vytvářejí prostor, v němž může docházet k názorovým shodám i tvrdým střetům. Ale to se může odehrávat jen tehdy, když se navzájem slyšíme a řídíme se fakty. A to se nám posledním jednání našeho zastupitelstva vůbec nepovedlo. Vlastně nám o to vůbec nešlo. Často se argumentovalo jen pocity, později v dalších bodech programu dokonce holými nesmysly.
A nebyla síla, která by to zastavila.
Když nebudeme prostor veřejných zasedáních zastupitelstva, ve kterém může docházet ke shodě, ale i k názorovým střetům, chránit, nic z něj nezbyde. A to odneseme všichni. Rezignujeme na společné hledání pravdy. Přestaneme věřit v důležitost podobných zasedání a dovolíme, aby se z nich stala aréna pro ty, kdo se rozhodnou využívat je k boji.
Pamatujeme si na doby, kdy se jednotliví zastupitelé odvolávali na důležitost a důstojnost svých zasedání a napomínali sebe i hosty, aby zachovávali klid. Kde jsme to tedy skončili? Zastupitelstvo může o svou důstojnost přijít. Nestalo se to už?
A ještě jedna věc se udála. Zastupitelstvo si na základě nátlaku několika politických stran připravilo půdu k tomu, aby mohlo na svém budoucím zasedání ředitelky školky a školy jmenovat samo.
Ředitelé školek a základních škol stejně jako ředitelé dalších organizací zřízených městem by měli být z principu apolitičtí, jejich výběr a jmenování by měly probíhat za jakéhokoli složení rady města naprosto stejně. Měli by být vybíráni komisí, která je na politickém uspořádání města naprosto nezávislá. O to všechno jsme se dobrovolně a za hlasitého potlesku připravili.
Ředitelky naší školy a školky, které by měly být z principu nestranné, budou mít politický mandát. A to je vážně průšvih. Kdo bude ředitelovat našim školám se nerozhoduje standardně podle zákonem stanovené normy, ale podle toho, kdo dokáže na svou stranu strhnout rozhodující vliv. Není takové jmenování více než cokoli jiného jen výsledkem náruživé agitace? A jsme pak opravdu ještě v roce 2018?
Dost času k zamyšlení i klidu přejí
Věra Vávra, Milan Dutka a Mirek Hokeš
{jcomments off}
