Fotograf přírody Kilian Schönberger deutsche version
Nestává se každý den, aby měla Šumava reklamu na hlavním světovém zpravodajském kanálu CNN (zde). Taktéž se často nestává, aby schůzku prezidentů G7 lemovaly obří fotografie toho nejkrásnějšího z regionu a fotil je kluk milujicí Bavorský les a Šumavu. Koupili jste si software firmy ze Silicon valley ADOBE např. Photoshop, Lightroom? Pak věřte, že v obalu má psrty skromný génius, fotograf sumava.eu – Kilian Schonberger
Vystudoval na univerzitě geografii. Poté udělal krok či spíše skok do neznáma: Již pět let se živí jako profesionální fotograf. Kilian Schönberger vyrostl v lesích horního Falcka a přetvořil svou vášeň v povolání. Svůj fotografický středobod umístil do koherentního přírodního prostředí mezi oblastmi Mühlviertel, Šumava a Bavorský les. Obzvlášť v posledně jmenovaném území se 32-letý Kilian zdržuje velmi rád, jak říká v rozhovoru pro hogn.de / sumava.eu. Jako svou základnu přitom uvádí příhraniční město Bischofsreut.
Kiliáne, pracuješ už více než pět let jako profesionální fotograf. Jak ses k focení dostal?
Původně šlo o můj koníček. Prostřednictvím studií geografie v Bonnu jsem se pohyboval často v zahraničí. Digitální fotografování se během této doby rychle vyvíjelo a stalo se optimálním prostředkem pro dokumentování exkurzí a terénních kurzů. Fotografie hrály stále důležitější roli a tak jsem ve své diplomové práci spojil geografii s fotografií. Analyzoval jsem roli krajiny v reklamě. Časem přišly první velké smlouvy. Po ukončení univerzity jsem se odvážil skočit do vody jako profesionální fotograf.
Jak vypadá tvůj fotografický pracovní den?
Denní program je odlišný v závislosti na tom, zda cestuji po světě nebo sedím u stolu. Podíl kancelářské práce by neměl být podceňován, ale vždy jsem rád, když můžu ven. Pracovní doba při fotografování často začíná ve 4 nebo v 5 ráno a končí večer ve 22 i 23 hodin. Mezitím je zapotřebí překlenout vzdálenost k dalšímu místu, dohonit trochu spánku nebo dohnat resty v komunikaci.
Kdo patří k tvým klientům?
Moji klienti jsou velmi rozmanití. Mimo jiné jsem pracoval pro americkou společnosti Adobe, Mercedes Benz, bavorskou státní kancelář, Mitsubishi, ARTE, Hesenské ministerstvo vědy a kultury, cestovní ruch Trentino, Stern, Eurowings a GEO. Většina zákazníků se ke mně hlásí, protože si uvědomuje význam mé práce v digitálních nebo analogových médiích a oceňuje můj styl. Uzavírám smlouvy od úplného koncepčního přepracování záběrů, až po jejich ovlivňující role a prodej obrazových licencí.
V Bischofsreutu / Bavorský les / jsi strávil spoustu času. Jaké máš s místem spojení? Jaké rozdíly vidíš mezi svým domovem, Horním Falckem, Bavorským lesem a Šumavou?
Hlavním důvodem, proč trávím hodně času v Bischofsreutu, je, že moji rodiče tuto oblast často navštěvují o víkendech kvůli pěší turistice a běžkám. Kdysi jsem tam jezdil téměř každý zimní víkend. Moji rodiče jsou součástí vesnice. Vzhledem k mým studiím a mé práci jsem v Bischofsreutu v současnosti méně často, ale stále se tu cítím jako doma. Pokud jedeš z Horního Falcka krajem trojstátí, pod Třístoličníkem, pak vidíš celý Bavorský les. Takže jsem dobře obeznámen s celou oblastí. Namísto silnice B22 a B85 jezdím raději trasou přes Lam, Brennes, Bayerisch Eisenstein, Zwiesel, národní park, Mitterfimiansreut. Cítím, že už se blíží „Les“ ( míněno Bavorský les). Hornofalský les ( Oberfalcer Wald) je o něco nižší, mívá méně sněhu, ale je také trochu tišší než Bavorský les. Obě oblasti mají své výhody, ale rozdílné nadmořské výšky činí Bavorský les flexibilnějším.
Co tě stále na Bavorském lese a Šumavě fascinuje, že máš důvod se vracet?
Jsem fascinován rozlehlostí krajiny. A když mlha na podzim zaplaví nížiny a Alpy jsou na horizontu ve vzdálenosti 150 kilometrů na dosah, prožije člověk na bavorském lesním hřebeni úžasné hodiny. I zima je tu skvělá. V Národním parku Šumava jsem mohl pocítit na vlastní kůži teploty až do -38 ° C. To jsou motivy jako na Arbermandlu. Za podobnými jezdí fotografové na výlety do Laponska.
Kolín nad Rýnem je tvoje současné bydliště, když nejsi “venku”. To je poměrně výrazný kontrast s místem tvého dalekého původu v Bavorském lese, nemyslíš?
Obzvláště dalekému. Ale v Porýní se mi líbilo již během studií – sblížil jsem se s tamní mentalitou. Žiji v Kolíně nad Rýnem, v Ehrenfeldu, mladé čtvrti s mnoha mediálními lidmi. Základní mojí myšlenkou bylo, aby se městské prostředí sblížilo s přírodou a dokázalo s ní spolupracovat. Obohacují mě i různé náhledy a názory na moji práci. Kolín nad Rýnem se stal dobrou základnou pro mé ilustrované knihy „Legendous Germany“, „Sehnsucht Wald“ s Andreasem Kielingem a „Waldwelten“, protože jsem fotografoval celé spolkové území. Ale co bude mít budoucnost, to se teprve uvidí.
Máš oční problém s vnímáním červeno-zelené barvy. V lidských dějinách je častější, že lidé s geniálními schopnostmi mají jinde fyzický defekt. Co si myslíte o tomto tvrzení? A jak tě při fotografování omezuje “červeno-zelený defekt”?
„Geniálními schopnostmi“ bych to nenazýval. Já jsem jen bláznivý pes a mám prostě velkou vášeň pro fotografování (směje se). Jsem jí připraven přinést velké oběti. Barevná slepota je omezením, protože musím interpretovat barvy v předstihu a někdy to jde špatně, ale naštěstí objekty znám. Na barvy mě upozorňují i kolegové. Před výběrem kariéry jsem měl pochybnosti o tom, zda to vůbec s fotografií bude fungovat, ale neměl by ses zastavovat před překážkami, pokud něčeho chceš opravdu dosáhnout.
Jedním z hlavních motivů portálu sumava.eu je sblížit bavorský a český národ a dále bourat hranice – zejména v myslích lidí. Součástí tvých obrázků bývá často přeshraniční motiv. Proč Tě zajímá zejména bezhr
aniční krajina oblasti Bavorský les, Šumava a Mühlviertel?
Příroda nezná hranice, stejně jako krajina.Hranicí se jako krajinný fotograf nemohu nechat omezovat. Má práce s sebou přináší i zájem o historii a vývoj všech částí Šumavy. Má rodina má kořeny na obou stranách hranice. Jazyková bariéra bývá někdy trochu na překážku. Přesto si myslím, že lidé jsou silně ovlivňováni svým prostředím, a proto obyvatelé Bavorského lesa a Šumavy mají velmi podobnou mentalitu. Je možné, že s pokračujícím technologickým pokrokem nakonec i jazyková bariéra zmizí a usnadní nám spolužití při hranici. Myslím, že dobré sousedství mezi zeměmi je pro budoucnost Evropy klíčové. Naneštěstí v západním Německu často dochází k nedostatečnému porozumění obyvatelům Bavorska, České republiky nebo Rakouska.
Myslíš, že focení přírody, jak je zachycuješ, může mít nějaký léčebný účinek na pozorovatele? Mají tyto „záběry bez hranic“ pozitivní vliv na tělo i duši?
Považuji své snímky za „scénické soubory“, které lze prozkoumat očima. Divákovi by měly poskytnout několik klidných okamžiků v technologicky přetíženém světě. Myslím, že takový obrázek může přinést trochu odpočinku. Ale skutečná procházka v přírodě je ještě lepší. (směje se).
Mlha na vašich snímcích hraje velmi důležitou roli – proč je tomu tak?
Čím je pro malíře plátno, tím je pro mne mlha. Je to bílá plocha, na které si upravuji obrazové prvky. Obzvláště v lese nebo při focení panoramat zdůrazňuje mlha určité prvky a poskytuje obrazu větší hloubku. Často mi slouží jako inspirace legendy, takže si cením i mystických nálad, které mlha může na fotografiích navozovat.
Co vás ještě inspiruje?
Krajináři jako Caspar David Friedrich. Mapy. A dobré pivo.
Nakonec, kterého fotografického snu bys rád dosáhl? Jaké je tvé největší přání?
Ve skutečnosti žiji svůj sen : fotografuji krajinu. Někdy bych chtěl více času na svobodnou práci. Jinak jsem ale spokojen a přeji si, abych byl v budoucnosti stejně úspěšný, jako jsem byl dosud.
{gallery}vimperk/2018/01_leden/fotograf{/gallery}
Kilian Schönberger kilianschoenberger.de/
Stephan Hörhammer hogn.de
MUDr. Marek Matoušek sumava.eu
