Musíme si pomáhat – Národní potravinová sbírka v Prachaticích
SASRD Rodinka, jedno ze sociálních zařízení Portusu, o.p.s., známá více pod prostým Rodinka, letos poprvé jako hlavní organizátor Národní potravinové sbírky v Prachaticích vybrala pro potřebné 457,15 kg potravin a drogistického zboží. A to vše díky dobré vůli lidí z Prachatic a blízkého okolí a nezištné pomoci dobrovolníků.
xxxxxxxxxxxxx
První letošní vločky zlehka dopadly na zem a vzbudily tichou naději o starém kouzlu Vánoc. Času, kdy dárky dostáváme, ale především dáváme.
Neskutečná solidarita a vstřícnost Prachatičáků
Vločky dopadly a pracovníci Rodinky rozvezli první várku potravinové pomoci, další budou distribuovat před Vánoci, kdy je pomoc nejvíce vítaná. Drobné sladkosti ze sbírky přidali dětem ze sociálně slabých rodin k dárkům od Mikuláše.
Štědrost a solidarita zaskočily i ty největší optimisty. S tak velikou pomocí, s tak masívním zapojením veřejnosti nepočítala ani Zdeňka Hrůzová, která společně se svým manželem se jako dobrovolník a zástupce městské organizace Svazu důchodců do akce zapojila a celé sobotní dopoledne pomáhala svým vitálním přístupem rychle naplňovat připravené krabice pro potravinovou pomoc. Již v poledne byly krabice zaplněné a 273,5 kg potravin bylo převezeno k dočasnému uskladnění v Rodince.
„Překvapila nás neskutečná vstřícnost a solidarita Prachatičáků. Reakce byly vesměs pozitivní, o akci velká většina věděla z médií, zaznamenali jsme maximálně tři slovní negativní postřehy („mně taky nic nikdo nedá“ apod.),“ přibližují své postřehy z průběhu sbírky manželé Hrůzovi.
“Mezi přispěvateli byli i tací, kteří přišli nakoupit speciálně kvůli potravinové sbírce. Měli jsme dva dárce, kteří věnovali plný vozík za 1.300,-Kč a za 800,- Kč.“ Paní Zdeňka Hrůzová společně se svým manželem rozhodně nelitovala svého volného času:„Takové akce podpoříme vždy rádi, protože jsou adresné a smysluplné.“ hodnotí průběh sbírky a nadšeně dodává, že akce byla senzační.
Jen málokdo minul stanoviště dobrovolníků a nepřihodil něco ze svého košíku, někteří dokonce přijeli ten den do Penny nakoupit jen pro to, aby přispěli. I když štědrost samozřejmě potěšila, není při takové akci malých darů, i malý příspěvek ve správnou chvíli může být tím darem největším.
Rodinka pomáhá přímo v místě
Národní potravinová sbírka se v České republice koná od roku 2012. Hlavním posláním sbírky je pomoci těm, kteří trpí nedostatkem jídla, a zároveň upozornit na to, v jaké míře jídlem plýtváme. Hlad totiž není bohužel ani u nás abstraktní pojem – podle kvalifikovaných odhadů žije u nás na hranici chudoby nebo sociálního vyloučení téměř 1,5 milionu lidí. Z posledních průzkumů agentury Ipsos také vyplývá, že až 40 % Čechů vyhodí jídlo několikrát do měsíce, za rok je to v průměru na osobu 115 kg, tedy v přepočtu až 20000 Kč.
O výběru obchodu, kde se bude sbírka realizovat, rozhoduje Potravinová banka, která je hlavním organizátorem celé akce. V prachatickém supermarketu Penny se sbírka koná již poněkolikáté, spolupráci si prachatičtí organizátoři pochvalují.
Veškerá v Prachaticích vybraná potravinová pomoc, i drogistické zboží, je určena pro redistribuci potřebným rodinám v okolí Prachatic.
„Podařilo se nám s hlavním organizátorem Národní potravinové sbírky domluvit, že se vybrané potraviny a drogistické zboží nebude odvážet do centrálního skladu, ale zůstane u nás v Prachaticích a my budeme moci přidělit pomoc přímo zde v regionu klientům, se kterými pracujeme a jejichž konkrétní potřeby dobře známe.“ přibližuje praktickou stránku sbírky usměvavá a pozitivně naladěná Justýna Wimmerová, pracovnice Rodinky a hlavní garant letošní sbírky. „Není to obvyklé a máme o to větší radost z úspěchu sbírky, když vidíme konkrétní dopad na naše klienty. Cílená pomoc je ta nejúčinnější.“ dodává.
Národní potravinová sbírka letos oslovila rekordní množství lidí, bylo zapojeno rekordní množství obchodů a to se projevilo i v závěrečných součtech. Rovněž v Prachaticích bylo dosaženo rekordních výsledků – již v poledne bylo vybráno 273,5 kg potravin, což bylo více než minulý rok (266 kg) za celý den. Při závěrečném součtu dospěli organizátoři k závratnému číslu 457,15 kg.
Každá rozdaná potravinová pomoc je evidována v kartě klienta a je zapsána do systému. „Máme tak přehled, kolik pomoci a kdy jsme jakému klientovi poskytli. Potraviny a drogistické zboží rozdělujeme dle našeho uvážení na základě znalosti potřeb klientů a situace, ve které se nacházejí.“ popisuje další osud sbírky Justýna. Někteří klienti mají zájem spíše o drogerii, která je pro ně drahá a více nedostupná, než o základní potraviny. Např. prášek na praní, sprchové gely či úklidové prostředky jsou u klientů velmi ceněné, protože to jsou věci, které jsou nad jejich finanční možnosti a na kterých nejvíc šetří. Jíst se musí, hygiena je v případě finanční nouze odsunuta na druhou kolej.
Solidarita jako lavina aneb Dobré příklady táhnou
Všichni z dobrovolnického týmu velice oceňovali vůli zapojit se – solidarita se šířila jako valící se lavina: „Snad každý, kdo kolem nás procházel, tak alespoň něco daroval – třeba jen jednu sušenku, jedny těstoviny. Bylo vidět, že když lidi vidí, že ostatní dávají, tak se také přidají a alespoň něco trochu dají. Také bylo velmi milé vidět, že někteří lidé pro sebe nakoupili třeba za stovku pár věci a nám do sbírky darovali potraviny třeba za 500,-. Nebo jen přišli, aby nakoupili pro sbírku a sobě nekoupili nic. Solidarita asi stále ještě existuje. A i když to bylo náročné, tak myslím, že za ten pocit lidské sounáležitosti to stálo.“ uzavírá své dojmy Justýna.
Ve světě, kde mnozí ztrácejí víru, že mohou cokoliv změnit, ovlivnit, všichni, kteří nějakým dílem přispěli do NPS dokázali, že tomu tak není. Svět se skládá z každodenních, mnohdy obyčejných maličkostí, ty může každý ovlivnit – vlídným úsměvem, podanou rukou, a třeba tím, že do svého nákupního košíku vloží o pytlík mouky navíc, přidá zubní kartáček, drobnou sladkost pro cizí děti, které třeba nikdy v životě nepotká.
Všem bezejmenným dárcům, všem dobrovolníkům – Miriam a Viliamu Lencovým, Evě Jankulárové, Janě Fleischmanové, všem organizátorům a dobrovolníkům zároveň z Portusu – Justýně Wimmerové, hlavnímu garantu celé akce, Erice Postlové a Markétě Šestákové z NZDM, Klub IP a v neposlední řadě dobrovolníkům z Městské organizace důchodců – energií a optimismem sršícím manželům Zdeňce a Karlu Hrůzovým – všem veliké díky!
Máme k sobě zase o kus blíž. Vánoce přicházejí, tak tedy šťastné a veselé!
{gallery}vimperk/2017/12_prosinec/potravinova_sbirka{/gallery}
Autor článku: Jitka Kotrbová
{jcomments off}
